V Mýtě se všichni čerti ženili

6. 12. 2015 Pavel Holásek Áčko, 5

ŠK Vysoké Mýto – ŠK Ústí nad Orlicí 4,5:3,5

aneb Východočeská kavárna v akci
aneb Nic jsem neviděl, o to víc si vymyslím

Tradiční prestižní derby, ze kterého body moc často nevozíme. Samozřejmě venku, jak jinak. Samozřejmě bez Michala, to víte, napadl sníh. Utkání, které mohlo vyjasnit, jestli teda hrajeme na postup nebo o záchranu. Utkání bez nervů, bylo třeba hlavně držet palce béčku, které nakonec zaválelo i bez hráčů áčka.

Domácí si dovolili luxus sejít se v devíti a nechat stát (totiž rozhodcovat) Jirku Koska. Sestavu vyztužili výpravou z Poličky, my zase hráči Lanškrouna, bylo třeba se při sedání k partiím trochu soustředit, kdo za koho vlastně hraje, známí se usmívali na všech stranách. Ratingově bylo Mýto mírným favoritem, ale dvojice vznikly rozhodně zajímavé.

I když venku mírně zářilo adventní sluníčko, nad šachovnicemi se strhly prudké přeháňky s hromy a blesky. Kromě druhé desky, kde to Tomáš Pokorný s Petrem Červeným zapůlili téměř bez hry – 0,5:0,5) se všude bojovalo, ostře, divoce, bezstarostně. Materiální nerovnováha, rozbití pěšci, odkopaní králové, dámy na výletě v soupeřově pozici – dnes měla hody taktika. Co na to všechno řeknou doma compy, to radši nechci vědět. Spoléhat se nedalo na nic, utkání bylo co do vývoje a odhadu zcela nepřehledné, i když, jsa od začátku řachlý, jsem víc věřil domácím. Protože jsem se musel už od zahájení soustředit na svou pozici, viděl jsem toho pramálo – a i kdybych partie viděl, nevyznal bych se v nich, vždyť se v nich často nevyznali ani sami hráči. Ještě cestou domů se někteří z nás doptávali a divili, jak jednotlivé partie dopadly; a vůbec se jim nedivím.

Takže po nějaké době to vypadalo takto: jednička naprostá divočina, dvojka půl, trojka naprostá divočina, čtyřka složitá španělka, pětka tragická divočina (já), šestka nadějná, sedmička ohrožená divočina, osmička nadějná divočina.

Bez záruky za správné pořadí to pak končilo nějak takhle: Martin Šmajzr remis opakováním tahů. Martin Poslušný prohra. Jenda Mareš prohra. Já mezitím otáčím a říkám si, že ještě zabojujeme, ale z nadějných pozic je prohra u Pepa Havelky a půlka u Honzy Švuba. 4,5:1,5 pro Mýto.

Pak už jen korigujeme výhrami já a Vašek Grundman, skončilo se záhy po kontrole, rozcházíme se brzy, prohra 4,5:3,5 nevypadá nijak děsivě, ale tím víc můžou mrzet některé nevyužité šance. Inu, škoda, že nepřišli diváci, tohle byl zápas přednostně pro ně.

Marian Sabol (2369) – Josef Havelka (2291)
Taková ta hra dámským pěšcem se Sg5 Je4 Sh4 g5 f3 gxh4 fxe4. I nadále se hrálo velmi originálně, Pepa si rochnul na rozbité královské křídlo, zatímco Marian zůstal v centru a snažil se výměnami figur ohroženou pozici nějak držet. Prý tam byla za černého výhra, ale s tradičním nedostatkem času ji Pepa nenašel a ještě před kontrolou vyhrál zkušenější. 1:0

Tomáš Pokorný (2244) – Petr Červený (2281)
K tomu se nedá nic psát. Jen pár tahů, tuším ve slovanské. 0,5:0,5

Tomáš Trhal (2127) – Martin Šmajzr (2187)
Bouda, totiž královská indická v útoku. Pěšcová struktura ovlivněná výměnou Jxf5 gxf5. Bílý s dámou na h6 a věžemi na céčku, Martin se snahou o kontry po diagonálách a na dámském křídle. Typická bažina, co taky od této dvojice hráčů čekat :-). Remízu hodnotili jako korektní, možnou výhru bílého ukázal až comp. 0,5:0,5

Václav Grundman (2019) – Marek Kosek (2140)
Vašek se nebojí principiálních variant, tak tedy zavřená španělská. Na dámském křídle ovládl prostor černý, Vašek chystal útok na královském (volný f sloupec, tradiční jezdcové manévry). Před kontrolou někde získal figuru, neviděl jsem, v koncovce to už černý zabalil. 1:0

Oldřich Lorenc (2097) – Pavel Holásek (2008)
Tady budu nekorektně mnohem obšírnější než u ostatních partií, ale to je jednak tím, že jsem skoro nic jiného neviděl, a jednak tím, že takovou partii člověk sehraje jednou za deset let (akorát Vašek Pekař tak hraje pořád). V týdnu jsem konstatoval naprostou přetaženost (práce, šachy, nevyspalost), ve čtvrtečním blicáku jsem skončil třetí od konce … a co jsem neviděl, hanba mluvit. Včera jsem k tomu doplnil sledování malých kategorií žáčků, které kohokoliv spolehlivě odnaučí vnímat i ty nejbanálnější motivy. Přípravě jsem moc nedal, co hrát proti jednomu nebo druhému Koskovi, to jsem si tak nějak představil. Jenže on Olda! Mozek mi trochu vypnul, říkal jsem si, že desetitahová remízka by černými nebyla od věci, tak nepůjdu do nějaký ostrý sicilky, ale hezky klidně do španělky – a nějaký gambity? Ty jsou nekorektní … Vůbec mi neseplo, že v Poličce (a Olda není výjimkou) se může objevit Ponziani a že jsem se jím dosud nikdy nezabýval. Takže 3. c3 a tvořím. Ještě jsem si matně vzpomněl, že v Harrachově to někdo hrál vedle mě a byla to čuňárna, kde jsem si blahopřál, že to nemusím hrát ani za jednoho.
Po d5 s napadením Jc6 rozhodně nebudu ustupovat, hrát to, co soupeř zná, a ještě pasívně, to už by vůbec nešlo. Říkal jsem si, že to budu hrát bez figury a jako Morphy: rocháda, vývin, střed … Po rochádě ale přišlo očekávané 8. Dd5 – a já zjistil, že neumím matematiku, protože ve variantě, kterou jsme oba spočítali, nebude mít soupeř za svou dámu jen věž a dvě figury (já k tomu pěšce, vývin, útok na krále v centru), nýbrž věž a figury tři :-(. Kolem dav přihlížejících. Pohledy soustrastné i pobavené. Salát, je to salát! Inu, vždycky jsem chtěl sehrát superminiaturku, tak teda budu mít prohranou, osm tahů v lize a 1:0, hmmmmm … Je třeba uznat, že by to byla miniaturka hezká, bílý nechal stát napadenou dámu, za to by se pěšcem probojoval až na a8, postavil by dámu novou, o tu by vzápětí odšachem přišel, ale zůstal by mu už zmiňovaný materiál.
Ještě jsem ale zahlédl záblesk naděje. Dámu jsem nevzal, dal jsem druhou figuru a po ústeckém vzoru hledal kompenzaci. Psychologicky to pro bílého muselo být nepříjemný. Dvě figury navíc, ale bez vývinu, bez iniciativy, na každý vývinový tah tam vybafla nějaká hrozba, musel jich prohlížet spoustu a pořád znova mu nic nevycházelo, zatímco já bez nervů dělal skoro jediný tahy, co v pozici byly. Dostal jsem se s tempy k postupu centrálních pěšců, dáma začala strašit bílého krále, vazbou jsem získal jednu figuru zpátky, postupem pěšce e4-e3-e2 jsem otevřel e sloupec pro věž … a najednou jsem zjistil, že s figurou míň hraju na výhru, přece nebudu opakovat tahy! Soupeř se pak už s nedostatkem času zmýlil, přišel o druhou figuru, zůstal mi pěšec a iniciativa, pak už šlo jen o to, abych to v kisně moc nepokazil.

Takže výhra v partii, kde jsem byl bez dvou figur … Ani jsem nekoukal, kolik hlásil po desátém tahu motor. Kdyby mi někdo v tu chvíli řekl, že budu málem jediný, kdo z našeho týmu vyhraje, považoval bych to za hodně drsný žert. Šachy jsou zrádný. 0:1

Jan Mareš (1996) – Jiří Doseděl (2061)
Cosi z komplexu Pirc/Philidor přešlo později do typicky sicilské pozice (bílý izolák e4, černý izolák d6). Jenda chystal útok na krále a dal za něj figuru, ale nic tam nevycházelo, černý vyměnil dámy. Dlouho jsem si myslel, že se pozice dá slušně hrát, než jsem si spočítal figurky, střelec skutečně není totéž, co dva jezdci. Koncovka byla beznadějná. 0:1

Luboš Ptáček (2067) – Martin Poslušný (1958)
Tady se hrála nějaká sicilka s Jc6 (urychlený drak?). Problém byl v tom, že bělopolák na c8 se za celou partii nedostal do hry, přes pb7 a pd7 to nešlo. Martin tak hrál prakticky bez střelce a věže. Luboš šel na krále po f sloupci a po černých polích (nestejnopoláci), nakonec ho dostihl v centru. 1:0

Jan Švub (1925) – Bronislav Houška (2050)
Z nějaké boudy vznikla leningradská varianta holandské (jmenuje se to tak ještě?). I tady komplikovaná ostrá hra, kterou jsem nestačil sledovat, jen vím, že se mi líbil bílý Sb2, který měl pěknou diagonálu. Byly tam na braní různé figury, prý to bylo nějak jasně vyhrané, ale v závěrečné pozici už si mohl remízu vybírat černý. 0,5:0,5

Kdo chce o své partii sdělit víc, ať píše.

V Ústí jsme se sešli s pěti hráči úspěšného béčka, popili skvělý litovelský ale (čti ejl), pochlubili se partiema, rozebrali, zhodnotili, zablicali – společensky to není poslední dobou vůbec špatný. Ještě se tak scházet ve čtvrtek … (Co se sezónou, až skončí v lednu oddílák? Rapidy? Přednášky? He?)

Tabulka nás moc netočí, snad nepadáme, na postup to taky nebude. Z hlediska nezaujatého fanouška je to letos pěkně otevřený.

Adventní nebitva – aneb Ústí B – Polička C 7:1 3. blesková liga 15/16