O chlup

7. 2. 2016 Pavel Holásek Áčko, 6

ŠK Ústí nad Orlicí A – Region Panda Rychnov nad Kněžnou A 3,5:4,5

Po roční pauze, kdy hrál Rychnov ligu, totiž první ligu, opět nastoupil proti nám, a to v pozici vedoucího týmu tabulky. Tak nějak jsem měl pocit, že to tentokrát půjde a chystal jsem titulky ve stylu “sesadili jsme lídra” … no, nestalo se. Ale nebylo k tomu zas tak daleko.

Sešly se nám nějaké ty omluvenky, takže bylo třeba hledat osmého – a protože béčko lidi pouští nerado, opět nás zachraňoval Jirka Vencl, tentokrát dokonce po plese, který pořádal (jde o jiný ples, než o kterém píše Pokyn, jsme kulturně bohatá oblast). Místo Tomáše Pokorného hrál jako třetí host Lukáš Hurt, po zkouškovém se vrátil Jenda Mareš.

U hostů hodně záleží na tom, jak se sejdou, kdo jim přijede z Polska, podle jejich webu už párkrát potíže se sestavou taky měli. Když se v hrací místnosti objevil Jirka Daniel, zavětřili jsme, že by nemuseli být úplně nadupaní. Rychnovských bylo zpočátku jen nemn oho, pak se však nechali slyšet, že čekají na auto z Polska … a pak se ukázalo, že tím autem přijelo Poláků až moc, takže mají devět hráčů a Jirka bude družstvo sledovat jako nehrající náhradník. Tedy silná sestava, Sabuk a Zeberski letos hráli oba zároveň teprve podruhé. Soupeř jednoznačným favoritem, ale pořád jsem si říkal, že to půjde.

Začalo se v uvolněné atmosféře, beze spěchu, s focením reportérů. Při sledování partií jsem si říkal, jak je ale opravdu každý zápas stylově jiný, zase trochu odlišná zahájení, neobehrané pozice, bylo na co koukat. Už poněkolikáté letos aktivní figurové boje v polootevřených pozicích – buď hrají aktivně všichni naši soupeři, nebo snad my? Kdo by to v Ústí čekal! 😉

Proti dvěma přátelským remízám černými jsme rozhodně nemohli nic namítat: na druhé Martin Šmajzr s Jakubem Zeberskim (2323) asi po čtvrthodině (na první pohled výměnná francouzská, ale šlo o ruskou, kde bílý zahrál d4 nadvakrát – čímž je prokázáno, že výměnná francouzská je vlastně ztráta tempa), na čtvrté Lukáš Hurt s Martinou Marečkovou (2170) asi po půlhodině (takový ten bělopolný Pircocarokann, byť šel na d5 nadvakrát dokonce černý!). 1:1

Jinde se hrálo, Pepa vypadal nejdřív nadějně, pak jen vyrovnaně a pak zase nadějně, Vašek nejdřív hrozně a pak úspěšně mlžil, já jsem mlžil celou dobu, Jenda stál velmi příjemně, Martin Poslušný se snažil rozdupat catenaccio nástupem na dámském křídle a Jirka se černýma nejdřív držel slušně a později silou vůle. Že bychom to vydřeli?

Třetí půlku připsal Vašek Grundman na trojce bílými proti Tomáši Kracíkovi (2219), jehož sílu jsem už párkrát zakusil. Vašek prokázal nejdřív překvapivou neznalost zahájení (v sicilce 2. Jf3 a6 3. d4?), dostal se do čehosi jako mizerného Svěšnikova s koněm na b3 a dvojpěšcem c2, c3, pak ale úspěšně zahájil akce na královském křídle, nebojácně obětoval kvalitu a jeho figury se tak nepříjemně rojily, že soupeř raději obětoval na g2 a vynutil věčňák. Loňská seznamovací sezóna je ta tam, Vašek má letos vepředu 4,5/7! 1,5:1,5

Nevím, v jakém pořadí pak skončily dvě naše prohrané partie, to jsem už seděl v nastávající oboustranné kisně. Martin Poslušný měl na sedmičce hned po přiřazení soupeře – Josef Novotný (2123) – jasno, že bude muset dobývat jeho originální obranné valy. Výstavba d6, e6, f6, g6, Jh6 je opticky hrozná, ale je známo, kolika úspěchů v ní černý dobyl, stačí maličkost, dostane se do protiútoku a může být zle. Viděl jsem nástup bílého na dámském křídle (a4, b5, c4, d4), prostorovou převahu, pak černý tahem e6-e5 zahájil protihru … a o chvíli později ovládal královské křídlo, získával materiál a dál mocně útočil. Br.

Jiří Vencl hrál na osmičce s velkým příslibem rychnovských Martinem Buločkinem (2083, roč. 2002!). Moc šancí jsem mu nedával, Buločkin hraje skvěle, včetně této partie má už 5/7! Zahájení (Aljechinova s 2. Jc3 d5, nebo se to řadí ke skandinávské?) náš náhradník celkem ustál, ale pak začala poziční masáž, která by se nám hodila na rozbor do kroužku (aktivita figur, prostor, sloupec, bod vniku, vazba apod.), opravdu zralý výkon bílého. Za figuru měl pak Jirka nějaké pěšce, ale partie už dlouho netrvala, závěr jsem neviděl. Ale díky za ochotu nastoupit, když potřebujeme! 1,5:3,5

Pořád však nebylo vše ztraceno, hrál Pepa, Jenda a já – a všichni jsme měli v tu chvíli nějaké plus.

Se souhlasem kapitána pak půlil Josef Havelka. Na první desce proti němu stál Piotr Sabuk (2410), který se minule blýskl drtivou výhrou nad Štěpánem Žilkou! Pepa zvolil bílými aktivní španělku s 5. d4, kterou myslím, rozebíral před lety v Šachinfu trenér Bílek. Hned po zahájení vznikla komplikovaná hra, nevím, jak dalece šlo o teorii, černý dost přemýšlel. Vyšel z toho s dvojicí střelců a trochu jsem se bál zvratu, ale po zjednodušení už mohl hrát na výhru zase jen bílý, v pozici s jedním párem věží a stejnopoláky měl jasnou prostorovou převahu. O něco lepší koncovku ale už nezkoušel. 2:4

Znamenalo to, že mám vyhrát já i Jenda.

Já jsem hrál na páté desce se starým známým Slawomirem Machlowskim (2113), který kdysi pomáhal organizovat náš víkendový zájezd do Polska. Proti francouzské jsem se klasicky pustil do královskoindického útoku, a když soupeř trochu nešikovně naskládal figurky na poslední řadě, vyprovokoval mě k oběti na f7. Ta byla ovšem založena na chybném propočtu (neviděl jsem včas chycení své dámy v některých variantách), takže jsem se záhy ocitl v problémech s pozicí i s časem. Černý mi figuru vrátil (nemusel), ale já jsem přiživil zoufalý útok další obětí koně, a když si soupeř trochu naběhl, vznikla materiální nerovnováha, kdy měl sice za dámu věž a dvě figury, jenže útočil jsem já a v divokém závěru jsem zvítězil. No šílenost, divočina, talovština, pekařovština, karneval. Pokyn mi právem říkal: “Ty nemůžeš hrát jednou normální šachy, viď …” Co tomu říká motor, se radši nekoukejte. 😉 3:4

Nevděčnou roli toho, kdo rozhodne, měl tedy Jan Mareš na šestce proti dalšímu cizinci Marcinu Somykovi (2023). V Benoni bílý nehrál přesně a pustil Jendu ke snadnému b7-b5, to se pak hraje skoro samo, z vlastní zkušenosti jsem černému věřil. Taky že stál dlouho dobře, rozhodovalo se v kisně, kde se neodhodlal k velmi nadějné aktivitě na dámském křídle, kde měl pěšcovou převahu, a po kontrole i s pěšcem navíc čelil věžové harmonice na sedmé řadě. Remízu nabízel bílý z pozice síly a kapitán Martin nemohl udělat nic jiného, než na remízu – a tím celkovou prohru – kývnout. 3,5:4,5

Dokázali jsme toho tedy dost, ale ne dost dost. Na dvě nuly vzadu jsme nedokázali dostatečně zareagovat, byť jsme těžký předek v klidu udrželi. Rychnov tak nadále vévodí tabulce a my se už zase ohlížíme dozadu – ale klid, předek máme obehranej a zápasů ještě pár zbývá.

U Skoby se ukázali i hráči béčka, které kráčí za postupem, a céčka, které zlobilo Poličku, celkem rychle jsme však zbyli s Pokynem sami – na analýzy, blicky i Litovel. Podvečer jsme pojali masopustně bujaře, na desce nám vznikaly zábavné šílenosti – pokud si pamatuju, Pokyn mě docela přehrával a já docela bodoval. Ale moc si nepamatuju.

V tabulce došlo k dalším překvapením, ne zcela kompletní Chrudim se pořádně vytáhla na Polabiny B, Zábřeh podruhé v řadě vyhrál, tentokrát nad oslabenými Losinami, Mýto a Lípa zabrali se silnými družstvy Litovle, resp. Polabin C. Jistého tak není skoro nic a čeká nás jistě zábavný závěr soutěže. Kráčet po laně rozhodně není nuda.

Příště zase doma, Polabiny B, základ samozřejmostí, vyřiďte někdo Michalovi, že jaro je tu!

Zpátky U Novotnů V sobotu větší (i menší) do Polabin