Postupový debakl

11. 4. 2010 Pavel Holásek Áčko, 7

Vysoké Mýto B – Ústí nad Orlicí A 7:1 CENZUROVÁNO 🙂

Už delší dobu předem bylo jasné, že obě družstva budou mít problém se sestavou. Nakonec se však nepotvrdily katastrofické zvěsti o tom, kdo bude nastupovat v pěti, a do posledního kola proti sobě nastoupily dvě kompletní osmice. (Totéž se nedá říct o vedlejším utkání Mýto C – Lanškroun, tam byli hosté v pěti.) Žádné úvahy o brzké remíze nebo vypuštění utkání jsme nevedli, jeli jsme si prostě zahrát šachy, důstojně se rozloučit s krajským přeborem a pokud možno udržet stoprocentní bodový zisk. Rozloučili jsme se tedy opravdu důstojně …

Drobný zádrhel nastal už při odjezdu, kdy jsme se telefonicky dozvěděli, že nejede Michal, takže jsem deset minut po odchodu z domu narychlo volal dalšího Holáska.

Utkání svou atmosférou nijak nepřipomínalo poslední kolo, prostě proti sobě nastoupili +- rovnocenní soupeři a hráli vyrovnané partie.

Na první šachovnici ovšem partie skončila dřív, než v mé partii proběhly dva tahy (tj. asi po deseti minutách 🙂 ). Jména Ptáček – Volf ani nic jiného neslibovala. 0.5-0.5 Jako druhý končil za hodinu a půl Martin Poslušný, kterému partie vůbec nesedla. 1.5-0.5 pro domácí. Až po dvou hodinách vzdával na poslední šachovnici Vítek. 2.5-0.5 Pak se hrálo až do čtvrté hodiny hry, kdy bohužel musel odjet Jirka Vencl. 3.5-0.5 V časovce partii pokazil Petr Mareš. 4.5-0.5 Podobnému konci jsem se radši vyhnul nabídkou remízy. 5-1 Potom naše auto odjelo slavit 🙂 :-), takže už jsme neviděli závěr partií Honzy Švuba a Lukáše Jirsy. 7-1

Ptáček – Volf 1/2 Devítitahová “velmistrovská” remíza. Když v hospodě Jarda vypočítal, že má v letošní sezóně 6,5 bodu, zlí jazykové dodávali “a průměrná délka partie činí 6,5 tahu” 🙂 Pak není divu, že je Jarda jediným hráčem bez prohry 🙂

Holásek P. – Kosek M. 1/2 V zahájení jsme se překvapili navzájem. Po jistém váhání jsem dal 1. Jf3 a měl jsem chuť na královskoindickou výstavbu. Soupeř odpověděl 1. … f5 a toužil po holandské. Pokušení bylo příliš silné, i dal jsem 2. e4 (“to jsem chtěl hrát už dávno”), ač ty varianty vůbec neznám. Marek hru dočasně uklidnil a vzniklo cosi jako Benoni s opačnými barvami. Černý si rochnul nadlouho a navzájem jsme si hrozili postupem pěšců. Potom jsem však po třicátém tahu téměř dohnal soupeře s časem a hrát v náročné pozici deset tahů s necelýma dvěma minutama se nám nechtělo; zakončit soutěž prohrou by bylo nepříjemné. Zběžná analýza ukázala přibližnou rovnováhu se spoustou možností další zajímavé hry. V kisně by to byla loterie.

Trhal M. – Mareš 1:0 Nevím, jestli se výstavba s pěšci c6, d6, e6, f7, g6, h5 nějak jmenuje. Petr ji hrál zavinutě, převedl dámského jezdce na f8 a vykrýval tlak bílých figur na královském křídle. Potom se docela rozehrál, vyměnil špatného bělopoláka a po otevřeném béčku hrozil bílému králi (bílý rochoval nadlouho, černý nerochoval). S ubývajícím časem hrál s otevřeným hledím (nechával např. stát na král. křídle ohroženou věž), těsně před kontrolou se ale dopustil chyby. Dramatická partie.

Švub – Kučera 0:1 Kučera je znám tím, že černými volí agresivní systémy vedoucí k rychlé protihře. Budapešťský gambit proto nepřekvapil. Honza Švub ale tradičně vytvářel pevnou blokovanou pozici s prostorovou převahou v centru. Po zajímavém boji vznikla jezdcová koncovka asi s pěti pěšci na obou stranách, v níž jsme se obávali pádu bílého pěšce e4 a převahy černého v centru. Konec uvidíme až v bulletinu.

Hájek Jar. – Poslušný 1:0 Po zahájení jsem jedním okem registroval, že je vše v pořádku, při další obchůzce jsem však zjistil, že se hraje koncovka a černému chybějí dvě figury :-(. Prý dostal vidli na dvě věže …

Jirsa – Švécar 0:1 Velmi zajímavá partie! Z nějaké otevřené španělské vznikla nejdřív pozice poměrně otevřená, kde hrály značnou roli diagonály pro střelce, ale následně se všechno zahustilo v centru, kudy bílý pronikl věžemi. Černý  se bránil obětí kvality za nějaké pěšce, ale vypadalo to (aspoň opticky) jasně pro bílého, mj. ovládal diagonálu a1- h8, věží pronikl na osmou řadu, měl asi o tři čtvrtě hodiny lepší čas … Černý ale kisnu přestál, nepoložil se, získal nepříjemné protišance a při našem odjezdu hrozil naopak on po diagonále a8 – h1. Lukášovi přesto děkujeme za účinkování u nás, body dopředu nikdo  slibovat nemůže …

Konrád – Vencl 1:0 Jirka betonoval, co mohl, a pokoušel se dovést komplikovanou partii do remízového přístavu. Do koncovky šel se střelcem a jezdcem za věž, soupeř měl sice dvojici centrálních pěšců, ale lehké figury je zvládaly blokovat a dokonce vytvářet protišance. Bohužel však Jirka musel v určitou dobu odjet (o čemž řádně informoval kapitána, nikoho dalšího už jsme prostě neměli), takže poté, co mu byla odmítnuta poslední nabídka remízy, musel partii vzdát. Škoda.

Holásek Vít – Marek 0:1 Vítek naskočil do zápasu na poslední chvíli a s mnohem silnějším soupeřem docela držel krok. Na sicilku zareagoval přirozeným vývinem (Jf3, Jc3, Sc4, d3) a soupeřův řetěz pěšců (a5, b4, c5, d6, e7) podminoval postupem a2-a3 a d3-d4. Mohl ztratit kvalitu (Sb7-a6 x f1), ale soupeř si vzal jen pěšce a jeho vývin nebyl bůhvíjaký, kompenzaci pro bílého bych tam viděl. Vítek pozici držel a zjednodušoval, podlehl až kolem čtyřicátého tahu po dvou hodinách hry, kdy černý prošel ve věžovce déčkem do dámy. Může aspoň ve škole říkat, že hraje za družstvo dospělých, které postoupilo do druhé ligy 🙂 Slušný debut.

Celkové skóre tedy vypadá děsivě, průběh už tak jednobrankový nebyl. Když nepočítáme slátanou sestavu (zas tak strašná nebyla), mám pro výsledek dvojí vysvětlení:

1) I když jsme k zápasu přistupovali normálně, podprahově všichni věděli, že o nic nejde. Když se o takových “zbytečných” zápasech mluví třeba ve fotbale (neúspěchy reprezentace v různých přátelácích), brával jsem to jako výmluvy. Ale teď jsem zakusil, že psychika opravdu dělá hodně. Stačí maličkosti – trocha lehkomyslnosti, neochota počítat, volba nabízejícího se pokračování bez kritického prověření – a partie se sypou.

2) Podobné zápasy, kdy nic nevychází, se občas stávají, však jsme jich v minulé sezóně zažili! Je spíš div, že letos dlouho nic takového nepřišlo. Klika, kterou jsme měli v mnoha dílčích momentech sezóny, si vybrala svou kompenzaci.

Naše velkolepé vítězství v soutěži tak získalo malou kaňku, tři naši hráči dosud bez prohry (Mareš, Švub, Poslušný) si zapsali první letošní nulu … berme to jako varování, že vítězství nejsou samozřejmá.

Pozápasové a posezónní hodnocení jsme pak absolvovali U Tří mostů s notně úspěšnějším béčkem. V paměti mi uvízly hlavně strategické ideje Pavla Kylara, s nimiž může směle konkurovat i GM Markošovi. Jedna z nich zněla asi takto: Na šachách je krásný, že když stojíš podezřele na jedný straně desky, postavíš to podezřele i na druhý straně; a když si vytvoří šanci soupeř, vytvoříš si ji někde taky – když někde prorazí on, otevřou se ti taky jistý možnosti a hraješ, dokud nějaký šance jsou.

40. ročník Orlické šachovnice a KP do 8 let – poznámky trenérovy Ke klidu měl stačit bod – doplněna galerie