Mistrovství Evropy mládeže
Po čtyřech letech se do Prahy vrátilo ME mládeže a i tentokrát tam měl náš klub zastoupení v kategorii dívek do 16 let, kde hrálo celkem 93 hráček. Verča Šmajzrová se po 5. místu na Mistrovství České republiky rozhodla vyzkoušet štěstí i na větší akci. Ve 12 kategoriích hrálo 1309 hráčů ze všech koutů Evropy (49 zemí) a k tomu 30 rozhodčích a dalších organizátorů v čele s Honzou Mazuchem.
Verčino zhodnocení:
Po prvních třech kolech jsem měla 1 bod se silnějšími soupeřkami a myslela jsem si, že by turnaj mohl dopadnout dobře, ale výsledky se začaly zhoršovat. Na rozborech mi Pavel Šimáček říkal, že mám hrát aktivněji a soupeřek se nebát, snažila jsem se, ale nešlo mi to a skončila jsem s 2,5 body na 91. místě. K tomu, aby partie vypadaly lépe, chyběla hlavně taktika a už řečená aktivita.
ME byla rozhodně dobrá zkušenost a možnost, jak lépe poznat Prahu. Z výsledku jsem sice nebyla příliš nadšená, ale přece jenom jsem žádné slabé soupeřky neměla. Jela jsem tam hlavně proto, abych si turnaj zkusila a naučila se něco nového, což se mi povedlo.
Moje zhodnocení:
Jako obvykle jsem měla roli rozhodčí, šéfoval nám asi náš současný nejlepší rozhodčí Láďa Palovský. Turnaj proběhl bez problémů a všechny stížnosti a reklamace se vyřešily u šachovnice bez jakýchkoliv pozdějších protestů.
V mojí kategorii šlo většinou o jazyková nedorozumění, že si jeden myslel, že se soupeř vzdává, ale ten nabízel remízu (častokrát jsme museli dojít pro šéfy delegací, protože děti málokdy uměly anglicky, rusky či německy).
Co se týče práce, určitě platí, čím mladší kategorie, tím víc se člověk naběhá. Během prvních kol bylo potřeba vysvětlit dětem, že musí podepsat oba partiáře, což třeba v hebrejštině není úplně nejjednodušší. Na konci zase pro změnu (pravděpodobně vlivem únavy) se množily nemožné tahy a také se šířila bolest břicha, případně bolest zubů. Spíš jsme fungovali jako nemocnice. Více, než řešit spory, bylo mojí prací utěšovat děti, když neusnesly prohru. Rekord bylo rozplakání se ve 2. tahu, kdy se stal nemožný tah, jezdec z g1 šel na g3.
Další zajímavou kapitolkou bylo zadávání partií. První věc je různorodost jazyků, psalo se latinkou, azbukou i řeckou abecedou (tu jsem se naučit ale nezvládla). Setkala jsem se třeba i s psaním zprava doleva. Samozřejmě děti do 8 let mají za sebou většinou první třídu, takže se teprve učí psát, proto partiář bez chyby byl v podstatě zázrak. Také je těžké poznat, jestli hráč opravdu nechal stát figuru zadarmo anebo je něco špatně zadané.
Přidám ještě pár veselých historek, jeden chlapeček zvedl ruku, že ho prý soupeř zdržuje, protože dlouho přemýšlí, ale ať zahraje cokoliv, tak prohraje (pozice se tahala ještě asi půl hodiny a nakonec opravdu vyhrál). Jeden chlapeček si postavil věž obráceně a myslel si, že má dámu (nakonec se mu to podařilo vysvětlit, že teda bude matit jen dvěma dámami a věží a né třemi dámami). Hrála se partie, kdy jeden kluk stavěl pěšce na poslední řadu, všiml si toho kluk z vedlejší šachovnice a ochotně mu tam postavil dámu.
Šachový klub podporují:
