Jablonné nám zatopilo… ale jen v úvodu

19. 4. 2010 Honza Pokorný Céčko, 8

Tak nám skončilo „kápédvavýchod“, vážení přátelé. Náš ničím nestresovaný „bowlingteam“, jak občas s kapitánem Dejvem přezdíváme ústeckému céčku, si to namířil do Jablonného k poslednímu mistráku sezony 2009/2010. Nejvyšší opatrnost každopádně na místě, neboť domácí, vedeni nestárnoucím sympaťákem Karlem Černým, nám uštědřili již několik nehorázných výprasků.

Duel o umístění v první polovině tabulky jsme nebrali jako nějaký prázdninový výlet, a tak cestovala od skříněk v poměrně bolestných 8.15 (takhle brzo vstávat v neděli, no fuj) asi nejsilnější možná sestava. Rozměrnou tělocvičnu, kde Jablonné šachuje, jsme mimo jednu mylnou odbočku (řidič Pavel Kylar) našli hladce a s Dejvem do ní vstupovali v obavách, zda nás soupeři nepotrápí zimou, jak to už nejednou zkoušeli. Opak byl pravdou! Místo dvou svetrů a jégrovek bych tentokrát potřeboval spíš plavky, opalovací krém a lavor studené vody. Hrací místnost budila zdání sauny, topení hicovalo úplně nehorázně, zkrátka domácí, oslabeni o tři hráče ze základu, nám zatápěli ještě před úvodním gongem.

V zápase samotném už toliko ne, naše osmička totiž podala opět nesmírně bojovný a hlavně kolektivní výkon.

První skončila, a moc bych se divil případnému opaku, parti na první šachovnici. KAREL ČERNÝ posunul o dvě pole „effloka“, náš PETR MAREŠ reagoval na birdovu solidní boudovou výstavbou a hladce vyrovnal. V momentě, kdy bílý Černý 🙂 nabídl smír, měl sice obsazené centrum, ale černý Mareš 🙂 je mohl s úspěchem bourat, takže půlbod byl asi objektivní – 0,5:0,5.

Pak se velmi dlouho tahalo figurkami, než se zrodila druhá remíza v partii KAMENÍK – ČERNOHOUS. Komentovat šachy našeho kapitána si netroufám, jeho pozicím zoufale nerozumím. Pozice vypadala už po zahájení jako z fischerových šachů, figurky všude jen ne na normálních místech. Dejv útočil proti velké rošádě soupeřově, jenž zase pokukoval po bílém králi, kterého místy jistil kobyle na h1 a podobní obráncové. Hráč Jablonného ve spěchu na vlak (asi v horší pozici?!) nabídl plichtu a David se ukázal jako gentleman – 1:1.

Ani třetí partie s nerozhodným stavem nepohnula, a to PETR JÁNIŠ moc často jiné výsledky než rezultáty nezná. S JANEM VANÍČKEM hráli v KPII ne zrovna často vídaného svešiho, náš hráč rozuměl vzniklé pozici o poznání více a díky kontrole pole d5 získal poziční výhodu. Asi se ale necítil na její realizaci, nul už bylo v sezoně přeci jen dost, a tak půlbod vnímám jako zodpovědné rozhodnutí – 1,5:1,5.

Samochvála smrdí, a tak bych při vši skromnosti sobě vlastní neměl napsat, že jsem s bezbrankovým stavem pohnul sám 🙂 Ale ono to fakt tak bylo a z úspěšného zakončení sezony (za céčko 8/10, celkově 10/12) mám klučičí radost. Na třetí šachovnici jsem dle očekávání narazil na zkušeného BOHUMÍRA MACEŠKU, hrála se sicilka, ale úplně jiná varianta, než kterou jsem očekával a po očku omrkl v přípravě. Soupeř měl ovšem smůlu, vzniklou pozici hraju poslední roky pravidelně proti dost silným soupeřům a cítím se v ní. Letohraďák v barvách Jablonného ztratil už v zahájení hodně času a pozice se naň kabonila víc a víc. Sice ještě zkusil figurky naředit, jenže v honbě za bodem jsem se vy.ral na věžovku (Pokyn nesmí hrát věžovky!) a jel na mat. No a ten nakonec upletla věž na druhé řadě, nezbedný flok a brutálně dobře postavený jezdec – vedeme o bod!

Nicméně soupeř ještě zbraně neskládá, naopak vyrovnáná zásluhou PAVLA VORLÍČKA. Náš TOMÁŠ KODYTEK letos neprožil povedenou sezonu, hraje solidní šachy, ale něco tomu ještě schází. Z nedělní partie jsem viděl jen zlomky, mělo to ale podobný scénář – Tom postavil solidní pozici, ale nějak se nedostal do hry a nakonec podlehl ve věžovce – srovnáno 2,5:2,5.

Zápas jsme zlomili v samotném závěru, takže nerozhodný stav panoval i po šesté ukončené partii TASLAR–TRAMPOTA. Proti domácímu „neelistovi“ zvolil náš hráč d4, na šachovnici se objevila dámská indická, nicméně bylo znát, že šachista Jablonného nějaké ponětí o figurkách má. Karel z pozice favorita vytrvale odmítal remízu, zřejmě v přesvědčení, že dvojice střelců je automaticky víc než dvě kobyly. V konečné pozici, jež remízou skutečně skončila, jsem si to teda nemyslel. Pozice byla ještě asi pořád rovina, ale pozor museli dávat jen střelci naskládaní na první řadě, nikoliv kobyly v centru – 3:3.

Lví podíl na celkovém vítězství v Jablonném má bez diskuze naše „vata“, no hádejte kdo 🙂 PAVEL KYLAR se v prestižní partii potkal s druhým z Letohradských MILOŠEM PAPÁČKEM. Velice mne překvapila už volba zahájení, Pavel se nezdá. Zatímco proti mladému řezníkovi Čižinskému se pustil před týdnem a o soutěž výš nebojácně do Grünfelda, tentokrát postavil jednu z hlavních variant královské indické. Strategicky to hrál po svém (viz poučky publikované Holym), k čemuž bych měl výhrad, černý přeci jen získal podstatně víc prostoru. Jenže „vata“ to zablokoval a nabídl chytře remízu. No a když soupeř odmítl, Pavel hodil za hlavu nepovedenou sezonu a z domečku černého udělal kůlničku na dříví. Závěrečný zvedák f6 s nekrytelným matem nám udělal pořádnou radost. Pavle, výborně – 4:3 a Oustí v Jablonném po letech neprohraje 🙂

A dokonce vyhraje! Doublematch Černý (bílý) – Mareš (černý) totiž naši borci zvládli s přehledem – táta remizoval, synátor vyhrál. Vyhrál s VÁCLAVEM ČERNÝM, který mu nejdříve odmítl remízu (to samé bylo k vidění v duelu Kylar – Papáček, takže výsledek mohl nakonec vypadat o dost jinak!). Z pozice jsem viděl málo, snad jen jednu a poté dvě figury k dobru pro Jendu. Černý (nikoliv Václav, ale Jan Mareš 🙂 navíc mocně útočil, takže nebylo co řešit – 5:3 pro Ústí a vymalováno!

Sečteno, podtrženo: Lepší závěr sezony jsme si nemohli myslím přát. Kolektivní výkon, dobrá nálada, krásné počasí a kopec srandy. Přesně proto mě ty bláznivý figurky dosud neomrzely.

Díky, kamarádi, bylo to vážně príma neděle!

Ještě bych si dovolil malý dovětek a doufám že se na mne páni Černí nebudou zlobit.  Fotografie nebudou černé ale trochu červené.

[Show as slideshow]

Perspektivní mladší žáci DOPLNĚNO Bowling team to nakonec skoulel docela dobře!