Harrachov 2016/II

25. 10. 2016 Pavel Holásek Mládež, Turnaje, 1

4. kolo

Ani dnes to nebylo nijak oslnivé, 4/9. Prohrály všechny moje děti a Míša.

Markétka nám tu hraje na nervy, už zase nevěděla, že ve hře dvou jezdců se po Jg5 hraje d5, a nevymyslela to. Verunka ztratila/obětovala pěšce na dámském křídle, zkoušela hledat kompenzaci na královském, dokonce tam obětovala figuru, ale neúspěšně.

Dole září Matěj, ze šachovnice smetl Harcubu (1399), když mu dal v krátkém sledu tři vidličky za sebou – všechny v centru: koněm, pěšcem a zase koněm. Momentálně má 2,5/4 a výkon 1555! Míša měl těžkého soupeře (Vojíř jun., 1665), pokoušel se nachystat útok, ale přehlédl přitom koně. Vítek hrál se třetím nasazeným Kubátem (1812), útoku na krále čelil snahou o aktivitu těžkých figur na jiných místech šachovnice, ještě získal pozici s věží proti dvěma figurám (s dámami), ale pak už podlehl útoku.

V šestnáctkách stál Vojta hezky, ale přehlídl nějakou taktiku a odešel na pokoj uklidňovat bolavé břicho (to je u něj běžné, ale nehrál kvůli tomu ani blesk). Verča zahrála moc pěkně, zatímco černýma jen brání pasívní pozice, bílýma se dostává k nátlakové hře, hezky po sloupci na krále, ani po výměně dam to černý neudržel. Je tak zatím z našich šestnáctek nejlepší! Jirka předvedl dokonalý obrat: z pozice s příšernou pěšcovou strukturou si postupně vypracoval věžovku, kde měl sice o pěšce méně, ale hrál na výhru, protože soupeřovy slabiny popadaly jako hrušky. Když nevyhrál nad Cachem s dvěma pěšci navíc, musel dnes vyhrávat s jedním míň :-). Trpělivé výkony, včera i dnes končil poslední!

Já jsem hrál na první s překvapením turnaje, dosud stoprocentním Pajerským, kterého znám z Liberce. Nechal jsem se inspirovat přednáškou pana Biolka o centru, doplnil jsem témata jako vývin, slabiny, působnost figur a útok na krále a byla z toho pěkná ucelená partie.

Po reklamacích pořadatele hotel slíbil, že úroveň stravování zlepší. Nevím tedy, jak může změna, kdy se stravenky při večeři nekontrolují u vchodu, ale při výdeji jídla, napomoci tomu, aby nebyly pořád těstoviny, ale nechme se překvapit. Když připomenu, že včera k večeři bylo maso s rýží nebo zapečené těstoviny, hádejte, co bylo dnes k obědu? Ano, maso s rýží (jiné) a zapečené těstoviny. Jupí. Jíst se to ovšem dalo a večeře již přinesla změnu.

Bleskáč

Nakonec nás hrála jen větší půlka. Výsledky najdete na chess-results. Já jsem si slušně zahrál, ti mladí blicají skvěle. (7/11) Vítek je určitě spokojen se šesti body, Jirka s 5,5 je asi na svém, velmi silný turnaj odehrála Verča (5 b. se silnými soupeři!), na třech zůstala po nevydařeném závěru Verunka.

Po večeři jsme zvládli přednášku (22 ukázek na téma pěšcových průlomů v podání FM Tůmy) a nařizuju spánek – zítra je dvoukolo, vlastně nás teď čekají tři partie za sebou, rozhodující část turnaje!

5. kolo

První ze dvou dnešních kol je rychlé a docela povedené.

Začít  musím skvělým vtipem Matěje Kobra, který ráno říkal do telefonu: “Ahoj tati, kolo začíná v devět, tak mi zavolej tak v 9.30, jo?”

První skončila Markétka, není to ono. Poprvé jsem vstal od svého zahájení, abych viděl, jak dostává pěšcovou vidličku, podruhé už tam byly jen srovnané figurky. Pak dohrál Míša, který nejdřív získal dámu (střelcem po diagonále), pak ztratil dámu (střelcem po diagonále) a v prohrané koncovce mu soupeř dal remízu.

Remízoval jsem i já, FM Jirásek mi nabídl půlku v jedenáctém tahu. Důvody pro odmítnutí: pěkná pozice, šance hrát kvalitní partii, vůbec možnost hrát šachy. Důvody pro přijetí: horší čas, potenciálně ještě horší čas (hledal bych plán hry), neznámá pozice, dvoukolo, soupeřova kvalita. Po tom všem jsem už nedokázal hrát s plným nasazením.

Pak začaly přicházet body. Verunka umí černými hru dvou jezdců mnohem lépe než Markétka, soupeř zanedbal vývin, Verunka si zaútočila na krále. Vítek měl jakousi taktickou šavlovačku se šťastným koncem. Má za domácí úkol od pana Němce, aby se podíval na teorii berlínské varianty. Navrhoval jsem, že nejdříve si má zjistit, co je to španělská. 🙂 Jirka dostal v zahájení vidli na c7, ale pak už hrál jen on, kvalitu získal zpátky a postup volňáka stál soupeřku ještě figuru. Vzhledem k tomu, že hraje dobře jen tehdy, když něco ztrácí, mu radím hrát gambity. 😉

Verča bohužel černými zase prohrála, tentokrát bylo její pojetí o poznání aktivnější, hezká figurová hra, bohužel nepřesná, ztratila kvalitu.

A  kdyby se Vojta proti Marušce Vaškové nepokoušel vyhrát věžovku 3:3 na jednom křídle :-), hrál by paradoxně nejdelší partii Matěj! Měl proti sobě starého pana Vojíře (1494, FIDE rating dokonce 1636!) a docela jsem se bavil. Matěj pořád někde poletoval, na hodinách měl pořád skoro hodinu třicet, ale držel náročnou rovnou pozici a soupeři ubýval čas – 40 … 20 … 10 … Pak jsem psal reportáž a Matěj … Matěj mezitím vyhrál na čas, má 3,5/5 a má skvělou náladu! Na hodinách mu zbylo 1:21, zatímco soupeři tam svítily samé nuly 🙂 🙂

A podařené kolo uzavírá démon Vojta, který tu zcela symetrickou věžovku dokázal vyhrát!! Máme tedy 6/9, to je jasně nejúspěšnější kolo, na rozborech vládne radost.

Tradiční intermezzo o stravě

On je v tom chudák personál už trochu nevinně, protože pokazit se může ledacos, ale holt už si hotel vybudoval – pokud jde o stravování – nevalnou pověst a chybičky se jim nebudou odpouštět tak snadno. Dnes prý v kuchyni nějak nešel proud, takže vozili jídlo odjinud. Jak se to projevilo v praxi? Přišli jsme na oběd, někteří si šli hned pro druhé jídlo, pár si nás dalo polívku. Snědli jsme v klidu polívku – a ostatní stále ve frontě, prý se čekalo na rybu. Dali jsme si druhý talíř, fronta se hnula. Parta bez polívky přišla ke stolu s jídlem, my šli stát frontu … a ta se zastavila. Že si máme jít sednout a za deset minut bude další várka. Sedli jsme si, za deset minut byla další várka. (Mezitím nám číšník dvakrát u stolu urovnal židle a pokusil se mi odnést příbor.) Znovu jsme vystáli frontu … a ryba došla právě při našich porcích, ti za námi už zase museli čekat. Někdo by mi mohl namítnout, že zbytečně brblám a nevážím si toho, že bez práce dostanu jídlo až pod nos … jenže já to jídlo musím zaplatit, sobě i dětem … a znova musím napsat, že ve školní jídelně je oběd lepší, obyčejné filé s jakousi bramborovou kaší (bez výběru), hm … v jídelně by k tomu bylo ještě ovoce a pití. Nechápu, proč u oběda nedodrží aspoň standard místních večeří, když to stojí stejně.

Večeře jakžtakž v pohodě, akorát došlo vepřový (nahrazeno už poněkolikáté uzeným) a čekalo se tentokrát na dodání knedlíků, během toho mi paní u výdeje dvakrát zkontrolovala stravenku, i když jsem stál deset minut pořád před ní :-). Ale chutnalo to tentokrát dobře.

6. kolo

Po skvělém dopoledni návrat do našeho mírného podprůměru, tentokrát 4/9, prohrála Markétka, Matěj, opět Míša, Verunka. Remízy Jirka a já. Vyhráli tedy Verča, Vojta, Vítek.

Markétku jsem téměř neviděl, dostává tu v miniaturkách. Matěj hrál tentokrát s pátým nasazeným, zahájení (výměnnou francouzskou) postavil jakžtakž, ale pak při nedokončeném vývinu zahrál c4, otevřel to na sebe a konec byl rychlý. Míša se nemůže chytit, sehrál dlouhou partii s mnoha zvraty, ale nakonec soupeř provedl to, co jsme se učili včera: pěšcový průlom. Verunka měla na desce cosi krkolomného, figury o sebe zakopávaly, jedna druhou kryla, jedna druhé překážela … pak jí soupeř vyšachoval věž, to ještě dostala nějak zpátky, ale za chvíli jí podobně vyšachoval druhou.

Vojta vyhrál rychle nad Vitákem, kterého známe z Liberce, pozici bez dam měl s příjemnou výhodou a soupeř si to urychlil ztrátou věže. Vojta se pro zítřek myslím vejde na online, radši se nekoukejte :-). Verča měla bílé, a tedy nadějnou pozici, ze které vytvářela tlak, tentokrát hlavně v centru, naskákala dopředu jezdci a získala kvalitu, kterou v koncovce suverénně uplatnila.

Jirka si vzal k srdci radu, že je třeba brzy něco ztratit, a ve drakovi bílými ztratil figuru (Sc4 po Vc8 neuhnul a po Jxd4 visel). Nad tím jsem zlomil hůl, ale Jirka trpělivě držel pozici, vymýšlel drobné hrozby a soupeř se dostal do kisny, ve které už nedokázal hrát na výhru. Půlka spadlá z nebe.

Já jsem hrál se svým “spolužákem” od Roberta Cveka, Ivem Hradeckým z Vlašimi. Na Tarrasche mi suverénně sázel teoretické tahy, nejsuverénněji ten, který jsem neznal. (Prý to hrál poprvé v životě, koukal se na to jen pár minut a popletl pořadí 🙂 ). Něco se poměnilo (jezdci a jeden pár střelců) a vylezl jsem z toho bez pěšce a7, ale vytvořil jsem dostatečné protihrozby těžkými figurami. Ivo strávil skoro padesát minut nad dvěma třema tahy, myslel jsem, že hledá remízu, prý hledal výhru. Tedy půlka. 😉

Večerní koupel

Volného večera jsme konečně využili k návštěvě hotelového bazénu, který je pro nás zdarma (Jirka a Vítek zatím hlídali na pokoji). Za to musím hotel Fit – Fun naopak pochválit, to jsme na minulých akcích neměli, a když, tak limitovaně. Tady jsme si užili hodinu a půl ve vodě, tři čtyři tempa se dala udělat, Míša se potápěl, Matěj cákal, Markétka se spokojeně topila … zítra určitě budou mnozí chtít znova.

Ráno bude kolo, odpoledne zkusíme někam vyjít.

7. kolo

Docela úspěšné, 5/9, hlavně na začátku se body jen sypaly. Prohrál Matěj, Vojta, Verča a já. Vyhrály tedy moje holky, oba Píšovi a Vítek.

Markétka vyhrála! Soupeřce při odtažném šachu napadla dámu a tu nenapadlo, že ji může představit. Pak už se černé těžké figury dostaly na bílého krále ze všech možných stran. Verunce se partie velmi podařila, v útoku na krále hraje silně. Tady to šlo po f sloupci se závěrečnou obětí na g2.

Matěj nebojoval vůbec špatně, černými se ve výměnné francouzské snažil o útok na královském křídle, ale poztrácel přitom postupně několik nekrytých pěšců a koncovka byla špatná. Míša naopak pěšce získal, pak i druhého, soupeře stiskl a prošlapal volňákem. Markétce děti ukázaly, že nemusí chodit na rozbor pořád ke krajskému trenéru Davidu Schafferovi, ale i ke hlavním trenérům, takže se svou vítěznou partií byla tam i tam. To se Míšovi tak zalíbilo, že postupně obešel trenérů asi pět. 🙂 Vítek sehrál přímočarou a kvalitní partii, ukázkovým útokem smetl sedmého nasazeného Grusse, to bude někdy na publikaci. Má 5,5/7 a může usilovat o přední místa.

Vojta měl na onlinu čtvrtého nasazeného Šolce, ale partie byla rozhodnuta už hrubkou v zahájení – Evanse Vojta černými vyřešil špatně, na a5 nechal koně. Verča hrála černými opačné rochády, ale oboustranné šavlovačky jí úplně nevyhovují, silnější je v pomalejší nátlakové hře – soupeř byl v útoku důraznější.

Jirkova partie měla řadu fází. Nejdřív Jirka předvedl, že dámský gambit černýma moc neumí, postavil jen pasívní pozici. Pak z toho vznikla karlovarská struktura, kterou už hrál slušně a naznačil útok na krále, zatímco pokusy bílého o minoritní útok se nedařily. Potom ale bílý z obrany královského křídla přešel do útoku, když tam nastěhoval jezdce a věže. Oba pak hráli náročnou pozici na jedné dvou minutách, Jirka usilovně bránil … a pak si vzal soupeř otráveného pěšce a Jirka mu přivázal dámu ke králi. Po nezdaru s Cachem udělal 3,5/4, dnes tedy porazil hráče 1748 a má výkon 1764! Čelo je ovšem pořád daleko …

Já jsem hrál s talentovaným Martinem Horákem z Vlašimi, ve volžáku jsem bílýma trochu improvizoval a v pozici s jezdci a těžkými figurami mě soupeř přehrál, jeho hrozby byly v šarvátce na královském křídle silnější než moje, hrál to výborně.

Tradiční vsuvka o jídle

Oběd byl dobrej. Není divu, byl totiž skoro stejnej jako včerejší chutná večeře – k té bylo lečo nebo moravský vrabec (později uzené) s knedlíkem a špenátem, k obědu bylo lečo nebo uzené s knedlíkem a se zelím.

Večeře už v pohodě, někdy to jde bez problémů.

Odpoledne a večer

Rozdělili jsme se, menší skupina (kluci Píšovi a Matěj) se vydali ještě jednou navštávit obchod v obci a pak obtíženi lahůdkami relaxovali na pokoji.

Naše větší skupina (Holáskovi a Verča) se vydala na tradiční velkou túru. Už dvakrát jsme v minulosti stihli vylézt až na hřebeny, i když to časově vychází taktak. Vloni jsme nestíhali a vrátili jsme se asi ze dvou třetin plánovaného okruhu zpět. Letos nám ale nahrávalo několik věcí: hraje se přímo na hotelu, takže po kole odpadla cesta mezi hotely, bydlíme taky o něco výš, rozhodl jsem se pro jižní trasu (v údolí Mumlavy moc fotím, to zdržuje) a hlavně se ještě neměnil čas, to je večer hodina k dobru.

Proto jsme dokázali překonat všechny rekordy, došli jsme až na Labskou boudu, prošli se po hraně Labského dolu, tam jsem ještě nikdy nebyl, litovat můžeme jen viditelnosti, dlouho bylo krásně, ale na hřebenech se zatáhlo. Šli jsme necelých šest hodin a trasa bude snad k pětadvaceti kilometrům, všichni účastníci jsou borci!

Po večeři šla ještě mladší půlka (a Vojta) do bazénu, když už to tam známe.

A čekají nás poslední dva dny.

Harrachov 2016/I Harrachov 2016/III