Šachový klub Ústí nad Orlicí

V II. lize – držet se a nespadnout

Finále nakonec vydařené

Celá sezóna mládeže v sérii kvalifikačních turnajů směřuje vždycky k turnaji jedinému: dvoudennímu finále uprostřed května. Spolu s maturitami a následnými Zaječicemi je to pro mě každoročně vrchol sezóny, kde se ukáže, co se za rok podařilo (nebo nepodařilo).

Po dvou letech příjemně strávených v Kuněticích se tentokrát hrálo ve Svitavách, možná naposledy v prostorách DDM. Prostředí tu bylo o něco méně atraktivní, ale účelu plně vyhovovalo. Sice tu nebyl po ruce výčep, kde bych zapíjel častá zklamání, ale zase jsem ušetřil za nanuky …První zklamání mě čekalo v úterý před turnajem, kdy jsem náhodným dotazem zjistil, že Petr John nemá o nějakém finále ani potuchy a s klidným svědomím se přihlásil kamsi na kuželky … Finálového turnaje KP mládeže se tak nakonec účastnili „jen“ tři naši žáci; dva dorostenci navíc využili možnosti zahrát si přidružený turnaj osmnáctek.

H+D16

V nejstarší postupové kategorii nás tedy reprezentoval jen Vítek Kapoun. V prvním kole ho čekal nepříjemný soupeř, první nasazený Stodola z Poličky (1806). Vítek si při přechodu do koncovky nechal chytit figuru a byť měl za ni nějaké volné pěšce, soupeř se ani na půlminutě nemýlil. Ve druhém kole Vítek snadno porazil Frgalovou, která nastoupila díky absenci Petra Johna. Ve třetím kole vyhrál nad Kroupou, postavil si koncovku, v níž byl jezdec mnohem lepší než střelec, a volné háčko partii rozhodlo. První hrací den zakončil korektní remízou s Liduchem. 2,5/4 znamenalo slušnou výchozí pozici do postupových bojů.

Druhý den potom Vítkovi vyšel zcela nad očekávání: v koncovkách přehrál všechny tři silné soupeře! Proti Nešpůrkovi tak dlouho manévroval v rovné pozici, až pronikl dámou za černé pěšce. Sion si vytvořil opticky pěkného postouplého pěšce (černý pe2), ale přišel o něj a protože to byl už pěšec druhý, byla věžovka snadno vyhraná. Podobně i Petrásek v rovné pozici chyboval a dostal se do věžovky bez dvou pěšců.

Celkově tedy 5,5/7 stejně jako vítěz, 2. místo, postup na MČ!!! Vítek se letos trápil v kvalifikaci, do finále proklouzl až jako náhradník, ale svou šanci chytil pevně za pačesy a se žákovskými kategoriemi se rozloučil důstojně. Jeho hlavní zbraní byla houževnatost, díky které soupeře z rovných pozic postupně přehrával. Pěkná performance 1784!

Asi právě Vítek byl největším překvapením kategorie, hráči Poličky dopředu patří stejně jako Liduch, zklamal naopak Nešpůrek.

H+D14

V téhle kategorii jen bezmocně závidíme ostatním oddílům, čtveřice Melichar, Vančura, Pospíšil, Česenek vládne po zásluze.

H+D12

Tady hrál Vítek Holásek. Měl jsem trochu obavy, protože Vítek celkem  spolehlivě technicky poráží slabší hráče, naopak proti špičce moc bodů nedělá.

I on začal proti největšímu favoritovi, zde to byl lanškrounský Josef Havelka. Partie se povedla jeho soupeři, instruktivně se zaměřil na slabinu na královském křídle a pěknou obětí jezdce a dámy vynutil mat. Závěr určitě opublikujeme. Ve druhém kole Vítka čekal druhý největší favorit Patrik Žejdlík, zahájení sice sehrál Vítek slušně, ale pak se zaběhl jezdcem a nakonec si ve snaze najít protišance nechal chytit i dámu. Takže očekávaný start 0/2. Ani  s Patrikem Feltlem se nevedlo, přehlédnutí vedlo ke ztrátě kvality a zbylé figurky se dostaly do ofsajdu. Aspoň remízu pak uhrál ve čtvrtém kole proti Marelovi, ztrátu pěšce kompenzovaly věže na druhé řadě, dalo se to hrát i na výhru.

Druhý den zahájil Vítek dramatickou partí s Nešporem. Nejdřív to vypadalo jasně, s figurou navíc prosadil Vítek krajního pěšce, jenže pak se musel věží a koněm rychle vracet na dámské křídlo, aby zachytil nástup volných pěšců soupeře. Výhru Vítek vybojoval v nelehké koncovce věže proti postupujícímu pěšci. V partii proti Matěji Dolečkovi Vítek získal při nestejných střelcích pěšce a dovolil si odmítnout nabídku remízy, aby pak nepochopitelně nastavil střelce (26. Sf5-e6+?? Kf7xe6 🙂 ). Konečně s Kolomým sehrál Vítek gambitové zahájení, ostřeloval svými střelci soupeřova krále, ale soupeř hrozby vykryl a v koncovce Vítek přes nestejné střelce nedovedl soupeřovy pěšce zadržet.

Výsledek 1,5/7 a 7. místo znamenají proti očekávání lehký podprůměr a nutnost přes léto zapracovat, ve vyšší kategorii bude třeba hrát agresivněji.

Suverénem kategorie je Havelka, příjemně překvapili Kolomý a Feltl, dopředu patří i Žejdlík.

H+D10

Vojta Holásek nastupoval sice jako  vítěz prvního kvalifikačního turnaje (sezónu už jinak odehrál se dvanáctkama), ale výsledky posledních turnajů mluvily spíš pro jeho konkurenty; Cach, Kupsa, Brejša i Ambrožová se začali pravidelně umísťovat výše.

Narozdíl od ostatních našich měl Vojta naopak na začátku los snadný. Radim Bako poztrácel pár pěšců a prohrál věžovku. Ve druhém kole to bylo horší, v nepohodlné pozici nechal Vojta Ambrožové střelce. Ve třetím kole nastoupil Vojta proti Novotnému, který dopoledne senzačně porazil Cacha. Po rozbití bílého centra to šlo, Vojta získával ve věžovce jednoho pěšce za druhým a protože soupeř nevyužil ani nehezké přehlédnutí vazby, po němž mohl získat věž, pěšcová lavina rozhodla. Osud turnaje se lámal ve čtvrtém kole, s Nešpůrkem směřoval Vojta do koncovky s figurou navíc, i po jejím vrácení byla pěšcovka snadno vyhraná, jenže dvěma zbrklými „samozřejmými“ tahy ztratil asi pět temp a po postavení obou dam matila ta soupeřova :-(. Vyhozený bod.

Druhý den vypadal nesnadně, čekali tři nejtěžší soupeři. Velmi dramatická byla partie s Cachem. Místo trpělivého tlaku na bílé centrum to Vojta otevřel, ztratil pěšce a následně i kvalitu. Soupeř směřoval jistou rukou k výhře, Vojta se chtěl vzdát (jenže to má zakázané 🙂 ), ale když bílý nevyměnil včas dámy, nechal Vojta stát napadeného střelce, pronikl dámou do bílé pozice a útokem na krále partii otočil. Velmi důležitý zvrat! V partii s Brejšou probíhal vyrovnaný boj, Vojta měl pěšce navíc, ale oslabeného krále. Dopustil bohužel průnik těžkých figur po háčku, po kterém nedokázal hrozby vykrýt. V posledním kole pak čekal už jistý vítěz Matěj Kupsa, který neudržel koncentraci, dopustil braní na f7, ztrátu dvou figur – a bod byl doma.

Následovala série zvratů. Od oka jsem spočítal, že Vojta bude čtvrtý a postoupí. Pak se ukázalo, že Honza Nešpůrek senzačně porazí Lucii Ambrožovou a Vojta bude dokonce třetí. Potom zchladili moje nadšení pánové u počítače; že propozice dávají přednost vzájemným partiím před Sonnenbornem, to jsem si dřív nevšiml. Následovaly hořké chvíle, kdy jsem Vojtovi oznamoval, že má sice 4/7 a porazil oba vítěze, ale přesto skončil 6. a nepostupuje … Děti si vybíraly ceny, fotily se s diplomy a medailemi a Vojta v koutě bulil. Přemýšlel jsem, co napíšu na web; už vloni měl Vojta smůlu na pomocné hodnocení, 3/7 mu tenkrát stačily jen na 7. místo … Jenže po příchodu k počítači bylo všechno jinak, v souladu se Soutěžním řádem ŠSČR dostal přednost S.-B. a ze šestého místa bylo rázem místo třetí a postup!! Po sérii relativních neúspěchů tedy návrat do špičky a naděje do příštích let: silný ročník 2001 bude jistě svádět tuhé boje i nadále.

Kategorii poznamenalo souběžné MČR osmiček, oba náhradníci byli přece jen slabší. Zbylá šestice hráčů byla mimořádně vyrovnaná, mohlo to dopadnout jakkoliv, i když vítězství Matěje Kupsy je asi zasloužené. Překvapením je vzestup Honzy Nešpůrka.

Dorost

Pozvání pořadatelů přijala pouhá šestice hráčů, která tak sehrála partie s delším časovým limitem (hodinovky s bonifikací oproti tempu 40´+ 30´´, jak hráli ostatní).

Jan Mareš zahájil proti největšímu favoritovi Výprachtickému (2059), dostal se do stísněné pozice, ale v dlouhém boji při nedostatku času ji udržel. Důležitá remíza! Černými pak v pohodě udržel Krátkého a na závěr dne porazil v bratrovražedném boji Petra Jániše. V pozici s nestejnopolnými střelci ukázal správnou cestu – zaútočit na krále. Druhý den sice neprorazil pevnou obranu Ondřeje Schaffera, ale v posledním kole dotlačil Patrika Krušinu ke ztrátě kvality a převahu spolehlivě realizoval. Jenda hrál svoje solidní šachy a po ztrátách favoritů se dostal dokonce na 1. místo (3,5/5)!! Výkon 1903 vypadá rozhodně hezky. Cenný výsledek!

Petr Jániš se dostával do pozic s divokou materiální nerovnováhou. Hned v prvním kole odolával Krušinovu útoku po volných sloupcích královského křídla, hrozby odrazil a zůstaly mu asi tři figury navíc, podcenil však poslední zoufalý pokus o věčňák. Ve druhém kole proti Schafferovi naopak sám obětoval a s věží míň vytvořil matové hrozby. Den zakončil prohrou s Marešem. V neděli sehrál dlouhou partii s Výprachtickým: odolával náporu na královském křídle, kde proti postouplým černým pěšcům a věžím na volném sloupci vystavěl pevnost. Po otevření dámského křídla se pokusil obětí pěšce převzít iniciativu, ale na půlminutě se dopustil hrubky, škoda. V poslední partii se pokusil Krátkému chytit odvážnou dámu, ale ten reagoval ostře a vznikaly krásné divočiny, kde měl Petr prohrát. Dostal se ale do koncovky, kde postouplého pd6 zablokoval, chybějícího pěšce získal zpátky a remízoval. Nakonec tedy „jen“ dělení 4.-5. místa, ale slušné 2/5 při perfo 1713. Při větší důslednosti s Krušinou a Výprachtickým byly reálné i tři body. Pěkné šachy!

Turnaj dorostu mi nostalgicky připomněl doby let osmdesátých, kdy sice nebyly žádné postupové soutěže žáků (nebo si je nepamatuju?), ale zato se hrál okresní i krajský přebor dorostu. V okrese jsem tehdy vzhlížel ke jménům jako Šmajzr, Hrubeš, Pokorný, Solil … v kraji hráli Hošek, Trefný, Efflerové, Hlavnička, Šír, Klicnar, Cerha … to byly doby! K častějším turnajům pro tuhle kategorii se přikláním, ať už by to měl pořádat krajský svaz nebo se na tom můžeme domlouvat regionálně – Polička, Svitavy, Lanškroun, Ústí, Žamberk, příp. Mýto nejsou od sebe tak daleko!

—————————————————————————————————-

Na co ještě budeme vzpomínat? Na vítr, který lomcoval stromy a pleskal transparentem na oknech. Na fotbal a vybíjenou, kde jsem Matěji Kupsovi taktak stačil. Na skvělé a přitom levné obědy. Na ztracený klíč od šatny, který snad musel někdo spolknout. Na prokopnutý balón v tělocvičně. Na Dolfu střídavě naštvaného a zase usměvavého (ne, u rozdávání pouhých propisek nezůstalo). Na rachot karbaníků v místnosti pro rozbory. Na volné partie s pardubickými talenty (ještě je porážím – tedy ty menší).

Pěkná statistika úspěšnosti oddílů na poličských stránkách ukazuje, že záplavě polabinských hráčů zdatně konkuruje Lanškroun (zejména kvantitou a vítězi malých kategorií) a Polička (zejména kvalitou, silná generace šestnáctek). Nám náleží lichotivé čtvrté místo v kraji, sice s odstupem za třemi zmiňovanými centry, ale naopak s náskokem před dalšími oddíly, ty už mají jen po jednom zástupci. Připočteme-li dorostence, tak to … docela jde. A to ještě nehrál John …

Příští rok však bude krušný: Vítek Kapoun jde „do důchodu“, tedy do osmnáctek, Holásci budou ve svých kategoriích mezi mladšími. Sázet lze na „ještě šestnáctky“ Johna a Šmajzrovou. Chytne se někdo další?

Výsledky jsou na Chess-results i na webu PDŠS, skvělé reportáže jsou na webu Poličky. Partie budou obsahem dalších článků, prosím o trpělivost.

2 thoughts on “Finále nakonec vydařené

  • Honza Pokorný napsal:

    Taky jsem si s chutí početl. Výsledek Vítka Kapouny a Vojty je cenný. Radost mi dělá i Jenda Mareš s Petrem Jánišem, protože nám velmi přesvědčivě rostou další hráči do áčka!

  • David Schaffer napsal:

    Moc pěkná reportáž!
    Jsem rád, že se nápadu s dorostenci někdo chytil a je o něj zájem. Nejdéle o prázdninách zkusím vymyslet nějaké základní info, které by ostatní vedoucí mohli doplnit. Přece jen víc hlav víc ví. 🙂
    Myslím, že by byla škoda na to zapomenout. V databázi máme spoustu dorostenců a juniorů, kteří si chodí „odsedět“ pouze match v neděli. Třeba by i měli zájem se nějaké dorostenecké/juniorské ligy účastnit…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *