Ztratili jsme body… i boty

8. 1. 2017 Honza Pokorný Béčko, Nezařazené, 3

aneb kdo stojí blbě, vyhraje, kdo stojí krásně, neměl radši vstávat 🙂 

Páté kolo kápéčka, první novoroční, opět oddálilo můj šachový důchod… ale nekecám, už se to blíží 🙂 Do Litomyšle potřeboval kapitán Nety osmého, a jelikož plesová sezona začíná až za týden, mohl jsem si dopřát ještě srdeční zápas v Litomyšli. Nepamatuji, že bychom na zimáku kdy prohráli… asi za to může pozitivní motivace v podobě nedaleké hospody s poličskou jedenáctkou za jednadvacet 🙂

Sestavu jsme měli opět solidní, béčko má letos opravdu široký a relativně kvalitní kádr… ještě štěstí, že se k nám z prací stěhuje kvalita (Nety, Vlasta Hrobař, Zdenda Šimek). První dvě prkna +2000, zbylých šest +- rovnocenní hráči +1900, docela jsem tomu věřil. Jenže neříkej hop, dokud nesedíš v hospodě s podepsaným partiářem.

Domácí nás potěšili jednak tím, že nechali Pekyho v Humpolci (nebo kde to teď bydlí), za další se scházeli jak švábi na pivo (nic proti panu Švábovi, který tentokrát nehrál). Zahájili jsme vzorně v deset, domácí asi ve čtyřech?! A Lucka Bartošová s úsměvem pouze nastavovala hodiny… tak jsme si aspoň popřáli vše dobré v novém roce.

Na šachovnicích ratingově zajímavá nerovnováha: na prvních dvou máme výrazně víc, na třetí tak nějak stejně, čtvrtou, pátou a šestou mají ELO bodíky k dobrou domácí, sedmou a osmou zas my.

No a že to nehrálo jakoukoliv roli, asi chápete…

V zahájení se hrají překvapivě pravdivé šachy: Holy proti Karlu Škeříkovi pevnou a zároveň výstavbu proti domečku (Sf5 s h6), Jarda Volf buduje proti mladému juniorovi v pircovce centrum, Vlasta nebojácně sází volžák a za floka kompenzaci rozhodně má. Petr Mareš půlhodinku čeká na soupeře, rozehrávají boudu a brzo rovnají čas i pozici, na pětce se Petr Jániš nenechá pozičně mačkat a ve francouzské s Jd2 a má za izoláka aktivní hru. Kuba Netušil pro mě překvapivě nasazuje výměnnou Francii (kam se podělo 1.d4?), Zdenda Šimek hraje zavřenou sicilku s klidem a záhy pěšcem navíc, já končím ve čtvrtém tahu s přípravou (není sicilka jako sicilka) a po zahájení zas hodina v zadeli. Tož tak 🙂

Skóre se začíná rodit smířlivě, Petr Mareš s Jirkou Dosedělem remíza (my bílé, soupeř +100 ELO), takže v pořádku. Petr Jániš to taky nehrotí, tady je to pro nás dokonce malinko příznivější (my černé, soupeř +necelých 100 ELO). Bohužel pak nastává první havárka, Jarda Volf tak dlouho utahoval šrouby a posiloval centrum, až se mu po nesložité kombinaci rozsypalo. Junior Nešpor se nelekl, dokonce přešel do věžovky (s Volfem!), a když už bílému teklo do bot, spadl na čas. Jak vidno, bílé figury a 200 bodů k dobru nemusí nic znamenat. Litomyšl vede!

Pak v naprosto úděsné partii otáčím pozici já… soupeř hrál sicilku s nebývalým citem, asi neúmyslně se pořadím tahů vyhnul mým oblíbeným schématům a v nastalé pozici (Najdorf, bílý reagoval anglickým útokem) mě ukázkově přehrál. Asi proto, že ušetřil tempo na rošádě, zatímco zuřivý reportér k 0-0-0 přidal ještě profilaxi Kb1. Pozice na odpis, ještě k tomu o tři čtvrtě hodiny horší čas, mělo to být 0-1. Jenže na světě existuje něco, čemu se říká oustecká škola mlžení. Úmyslně jsem v přiřachlé pozici na třech minutách (16 tahů do kontroly) nechal stát kvalitu, soupeř místo zesilování pozice a matového útoku volil taktiku „na dřevo“ a šeredně se spletl. Po chybném dobrání na d5 se bílé figury jako mávnutím kouzelného proutku rozehrály a vytvořily hrozby matové i „na dřevo“. Soupeř téměř dorovnal čas, ještě zkusil šejdit, ale místo na b2 by se konal mat na h7.

Tak nějak se opakovala památná partie Blaško-Odstrčil nějakých 8 let zpátky, Štěpáne, pamatuješ? Hned po podepsání partiáře jsem si vzpomněl…

Dohrávají se čtyři partie a já jdu do hospody zapíjet úspěch z kategorie haluz. Polička za 21 a k tomu rychlobruslení Erbanová o zlatou placku, hehe. Nahoře se to bohužel vyvíjí v náš neprospěch. Holy z lepší pozice udělal jedním plundrem zdechlou, Vlasta Hrobař přibližně totéž, Kuba vytváří hrozby v rádoby pasivnější, ve skutečnosti přivyhrané pozici, počínání Zdendy Šimka nerozumím, časovka umí dělat divy.

Na rozdíl od klubovny je dění v hospodě ideální, Erbanová vede, já mám třetí pivo, pro Jardu Volfa přichází Petr Mareš (protože první auto může jet ve třech a druhé v pěti, ale ne v libovolné sestavě). Holy zdechnul, velká škoda, dvě koule vepředu bychom teda před výkopem nečekali.

Asi ve dvě přichází Kuba s podepsanou půlkou, Vlasta prý bojuje za ztracenou věc a Zdenda… Bůh suď. Každopádně tečeme o bod a zbylé dvě partie obrat neslibují. Na trojce jsme skutečně praskli a výhra na sedmé celkovou porážku toliko mírní, nikoliv mění…

Celkově tedy praskáme nejtěsnějším poměrem, shodujíce se na tom, že za všechno mohou první tři šachovnice 🙂 Každopádně nechci nadávat na smůlu, byl to zápas na tři výsledky s hromadou zvratů a domácí ho nakonec uchvátili pro sebe.

Největší tragédie nastává po příjezdu do Ústí, kdy zjišťuji, že to pode mnou nějak klouzá… jest to z důvodu, že jsem nechal v Litomyšli goretex botky, ze kterých jsem se po příjezdu vyzul, abych měl pohodlí… snad mi je do konce sezony pošlou – snad jo, kapitán tam jezdí do práce 🙂

Vyprávěnky k jednotlivým šachovnicím si odpustím, můžete se rozepsat v diskusi!

A ještě abych nezapomněl na ústeckou školu mlžení:

V pozici na obrázku mám kvalitu míň za aktivního Jf5, tři minuty na třicet a dvanáct tahů do kontroly. Soupeř “vylepšuje” střelce dobráním floka a následně… dorovnává čas a ocitá se v prohrané pozici po… jistě najdete 🙂

Hláška dne:

Pokyn cestou do Litomyšle: „Petře, máš ABS?

Petr Mareš: „Mám nohu.“

[Show as slideshow]

V sobotu do Poličky na čtyřčlenná družstva Z blesku