Naděje vydržela jen chvíli
Slavia Hradec Králové B – Ústí nad Orlicí A 5,5:2,5
Přední tým tabulky Hradec zrovna není týmem, na jehož půdu bychom si jeli pro body. Navíc se sestava skládala obtížně, museli jsme sáhnout hluboko do céčka. Naštěstí mohl kapitán Martin, který původně naznačoval absenci.
Už jsem, myslím, několikrát psal, že každý zápas má odlišný charakter. Dnes to nebyly žáddné popotahovačky, ale zdravé varianty zahájení s charakteristickou tváří a typickými plány, dívalo se na to dobře.
Bál jsem se, že prohraju jako první, ale dřív si trápení stihl zkrátit Petr Mareš. S Jezberou, který sbírá jeden bod za druhým, zkusil v králce připomínající Saemische královské křídlo černými zablokovat, ale soupeř ho otevřel a vrhl se na krále v centru. 1:0
Pak myslím remízoval Martin Šmajzr, jeho tradiční soupeř Jiří Nun hrál bílýma proti uherské zdrženlivě, Martin vybudoval postouplé blokované centrum s klínem na d4 a pozici rozumně držel. 1,5:0,5
Pak jsme se dostali do vedení! Jarda Volf proti Michalu Štěpánovi chvíli vymýšlel, co po 1. e4 Jc6, pak si postavil to svoje, tedy vyměnil dámy, udržoval výhodu a aktivitu, a záhy soupeře přehrál, byť už to bylo ve věžovce. Petr Jániš předvedl miniaturku, Petr Marek nevyřešil problémy, které před něj postavil královský gambit, správně, stačilo jen otevřít centrum a král bez rochády se nedal bránit. 1,5:2,5
To vypadalo nadějně, zvlášť když Vašek vyčarovával nové a nové taktické šejdy, Jenda tlačil na královském křídle, Kuba si udržoval sympatický útok a já zkoušel sypat soupeři pod nohy aspoň nějaké ty klacky. Bohužel jsme však prohráli úplně všichni.
Já mám s Kracíkem velmi mizernou bilanci a nezlepšil jsem ji ani dnes, na královskoindický útok jsem reagoval bezzubě, soupeř využíval pole f5 a d5 k útoku na krále i k obsazení centra, něco málo jsem přehlédl a záblesky naděje (třeba si nechá chytit dámu?!) mě rychle opustily. Vašek hrál bílými na Zdeňka Pokorného náročnou zavřenou španělku, postupně se pozice zostřovala a vznikaly pohledné zápletky, bohužel z nich vylezl jako ten neúspěšný. Jenda s tradičním soupeřem Tomášem Ptáčkem tlačil na Svěšnikova, získal pěšce a odmítl remízu. Potom ale ztratil kvalitu a pokusy o útok na krále už nevyšly. 4,5:2,5
Jenom o čest pak bojoval Kuba s Radomírem Novákem. V dámském gambitu (Tartakower?) měl zpočátku po výměně na d5 blokované centrum, ale to se pak vyčistilo a v pozici plné volných diagonál a sloupců to byl on, kdo stupňoval aktivitu a mířil na soupeřova krále. Spotřeboval však při tom moc času a oběť věže těsně před kontrolou byla silně nekorektní, obrana bílého triumfovala. 5,5:2,5
Za tři a půl hodiny bylo hotovo, dorazil jsem domů dřív než Vítek ze Žamberka! Body nemáme, na to jsme zvyklí a v nastoleném trendu můžeme radostně pokračovat.
Oddílák plný překvapení Vydařené (před)vánoční Svitavy
4 thoughts on “Naděje vydržela jen chvíli”
Napsat komentář
Šachový klub podporují:
Tak jsem se díval na partie a nakonec tam zas až tolik šancí nebylo. Když bych to shrnul z mého pohledu:
1. já – rovina od začátku do konce
2. Vašek – f4 mi přišlo předčasné, nejdřív bych dal Sd3 a rozehrál věž z a1, pak mi to přišlo už ztracené
3. Pavel – to se moc nepovedlo celkově
4. Jenda – i moje chyba, když měl nabídnutou remízu, tak ji to chtělo přijmout, smysl Kh2 jsem nepochopil, a pak už to asi bylo špatné
5. Kuba – to Sxf3 vycházelo, tam jsi vynuceně získával kvalitu a všechny pěšce královského křídla, potom to už vyhrané nebylo
6. Jarda – celkem čistá práce, věžovky umí (i když jednoduchý zisk kvality tam neviděl) 🙂
7. Petr M. – nutné bylo g4, o tom jsme se bavili už tam, pak by to bylo horší, ale bránitelné
8. Petr J. – tam měly obě strany (hlavně černý) výrazně lepší tahy, na tohle by se to chtělo dost podívat, jakmile se soupeř připraví, tak by mohl být problém ;-). Ale celkově pěkné :-).
Myslím, že u mě byl problém s tahem e6-e5, zahrál jsem to šablonovitě, aniž bych si uvědomil, že v tomhle pořadí tahů bílý obsadí pole f5 a d5.
Kh2 byla blbost, chtěl jsem tam nasunout věže a útočit na krále, pak jsem udělal ještě další chybu a už to šlo definitivně do kopru. Jinak remízu jsem nevzal kvůli tomu, že táta prohrál a Petr Jániš ještě nevyhrál, což jsem mu pak vyčetl, když už jsem stál blbě a snažil se něco vymlžit 😉
Škoda… chápu, že na Mýto nebo Lípu jsme prostě neměli, ale přijde mi, že v těch ostatních prohraných utkáních jsme vyhodili oknem dost při/vyhraných partií. A když se sejdou třeba dva, tři takové případy za zápas, tak se vyhrávat nedá.
Nějak nevím, kde hledat hlavní příčinu, jestli chybí taktický postřeh, lepší hospodaření s časem, pevnější nervy, větší herní praxe některých. Asi kousek od každého…