Mladé pušky zle zatápějí trenérům

19. 2. 2017 Honza Pokorný Oddílák, 15

Po úvodní reportáži o průběžném dění v oddílu si tentokrát dovolím něco partiového materiálu na téma “mladé pušky”. Letošní ročník totiž přivábil velký počet juniorů, kteří zkušenějším mazákům notně zatápí. Bez ztráty kytičky už není z obou trenérů nikdo, Pavel Holásek nedokázal udolat výborně hrající Veroniku Šmajzrovou, zuřivého reportéra zase  očaroval v neskutečném závěru i bez figury Vojta Holásek…

Jiří Píše (1682) – Jan Pokorný (1916)

Předehrávka posledního kola s Jirkou Píšem byla v mnohém zajímavá – loni jsem bílými škemral o remízu a soupeř se navíc za poslední rok pronikavě zlepšil. Příprava na partii trvala asi pět minut, ve čtvrtek po práci a navíc ve Šnytu hraje člověk přeci jen lehčí rukou 🙂 Odpustím si detailní výpis tahů, jde spíš o typové pozice, kterých vznikla hromada… a protože jsem se naučil sázet šipky, diagrámků bude hodně 😀

Takže francouzská, kterou ve vážných hraju zcela výjimečně, ani nevím proč vlastně. A první (nikoliv poslední) nefiltrovaná desítka Rychtář 🙂 Klasické zahájení náročné strategicky i takticky pro obě strany. V Ústí mu nejvíc hoví Petr Jániš, občas Martin Šmajzr.

Překvapení i z druhé strany, u soupeře jsem našel pouze výměnnou, 3. Jd2 jsem vůbec nečekal. Na druhou stranu tohle schéma hraju přes 10 let, tak halt jednou opačnými barvami.

Pozice ukazující náročnost zahájení. Chodí se gambitové Sd3, ale to musí bílý umět. Měkké Se2 už dává lepší pozici černými, následný “španělský manévr” Jd2-f1-g3 je navíc pomalý.

V pozici na diagramu jsem nějak nedocenil braní na d4 s následným Sb4 a vážnými potížemi bílého. Nicméně tah f6 je typicky francouzský, tzn. nemůže být v dané pozici špatný.

Po 12. e5 a druhém pivu je vidět, že zahájení vyhrál černý. Partii ovšem nikoliv 🙂

Závazný tah, komp nic nenamítá. Doufal jsem ve slabého bílého krále, soupeř ale umně využije políčko d4.

Po vlažném Vb1?! přišel útok po krajnici Jh5! Tady jsem své pozici hodně věřil, ale pořád předčasně. Třetí pivo 🙂

Jirka neohroženě hraje svoje a ploutev už hlásí malou bílou výhodu – já to cítil spíš jako dynamickou rovinu.

První opravdu klíčový moment, bílý naskládal věže na éčko (takže jsem o jiném tahu než Je4 ani nepřemýšlel), černý do útrob čtvrtou desítku 🙂 Ani v rozboru po dohrání jsme nenašli jednotahovou vidli Jg4. Pozice jasná i tak není, ale dřevo je dřevo 🙂

Další zásadní pozice vhodná pro trénink vznikla ve 35. tahu – Jirka se rozhodl vyměnit dámy. Já bych je na šachovnici rozhodně ponechal s ohledem na možnosti útoku. Koncovka by se měla hrát pouze na dva výsledky.. teda myslel jsem si to 🙂

To bych ovšem nesměl výhodu jednotahově vyhodit po lajdáckém Ve8?? Hlavně že člověk učí malé šachisty aktivizovat krále. Po 39. Ke6! s dalším Kf5 je výhoda černého zcela jasná a bílá pozice drží spíš silou vůle. Zatímco po 44. g4!

má černý pět piv, nic moc pozici (spíš trochu horší) a vidinu časovky. Jedinou šancí je rozjet majoritu na dámském, v opačném případě rozhodne rychlejší střelec a nekrytelný flok na h4.

Asi šesté pivo a zamyšlení, co dělat proti Jirkově aktivnímu ústupu králem. 🙂

Takže 49. a5, 50. Kh3 b4 a totální mlha, okem počítače jasná remíza 🙂 🙂

Na pár minutách blicnuté Sd2 d4?! (52. tah), až doma jsem našel vyhrávající pokračování (viz šipka).  Pro trénink jak vyšité, ale hrajte to ve vážné…

Naštěstí Jirka místo na b4 sebral na d4 a typový průlom byl na světě. Bílý mi tři pěšce víc a střelce na koně, ale je mu to houby platné…

Tady jsme dopsali partiář (60. Sa3 – co kdyby chtěl náhodou “matit¨” po De7… v oddíláku v devět večer není nic nemožného) 60. Je2 a bílý se před pártahovým matem vzdal.

Pro mě jednoznačně (zatím) nejhodnotnější partie letošního odíláku – plnokrevný boj s jedinou nabídkou remízy (bílý ve 31. tahu), napínavý až do konce. Myslím, že příští rok už si proti Jirkovi ani neškrtnu…

Jan Pokorný (1916) – Veronika Šmajzrová (1542)

To byla sice kratší, ale taky bojovná partie. Partie mladšího z děvčat Šmajzrových se mi líbí, mají plán, zdravý poziční základ, hlavně bílými také tah na bránu (to poznal Pavel Holásek). Já měl naštěstí bílé a k dispozici pár soupeřčiných partií z mistrovství EU. Pozice po 12. tahu tak vznikla z přípravy a jednou před lety jsem ji už na šachovnici měl, což mi ukázala domácí databáze (Pokorný-Novotný, Ústí – Chotěboř 2004).

První důležitá křižovatka ke skandinávce s Jf6 nastává po 4. c4. Soupeřka zvolila Jf6. Trochu víc bych fandil jinému plánu – Jb6 s dalším g6+Sg7. Pokud jdete do pozice, měli byste znát i kavárenské Jb4… ale to si dostudujte sami 🙂

Potud příprava kopíruje partii s Chotěboří, Verča zvolila asi lepší c6 + Dc7. I tak je ale černá pozice dost pasivní a osvobození brzkým c5 úplně korektní nebylo.

Tady vymyslela soupeřka zajímavou blokádu 21. Jd6, čelit blbé vazbě na c sloupci ovšem není snadné. To bych ale musel ustoupit správně 22. Dd3, po tomto tahu černá pozice začíná kolabovat. Místo toho půlhodinové přemýšlení vedlo pouze k propočtovému omylu Df3? a po…

c4! je rázen na šachovnici dynamická rovina s jedinou aktivní odpovědí 23. Sc5.

No a tady se lámal pomyslný šachový chlebík, černá místo aktivního b5! (minimálně s rovnováhou) posunula floka jen o políčko, po 23. b6? ztratila svoji největší přednost – pěšce c4 a s ním i partii.

Vojtěch Holásek (1665) – Jan Pokorný (1916)

Úplný opak předchozích dvou partií, tedy skoro ve všem. Vojtův přístup k šachu je hodně svérázný, ve vážných často blicá a končí zpravidla s lepším časem než před 1. tahem… ne vždy s lepší pozicí 🙂 Tady jsem doma zjistil, že jsme 2 roky zpátky hráli dost divný dvojdomek, v němž soupeř kolem 10. tahu bílými nakráčel do méněcenné pozice… a Vojta k mému zděšení/potěšení variantu zopakoval, opět vše hráno a tempo.

Tuhle pozici ani pořadí tahů ale zveřejňovat nebudu, co kdyby za rok, dva… 🙂

Vznikla pozice s věží a pěšcem za dvě figury, přičemž ty černé byly zjevně lepší. Chtělo to koncovku pomalinku a hlavně trpělivě vylepšovat – pozice tak pro Jardu Volfa nebo Kubu Netušila. 40 tahů se mi to dařilo a po

40. Vf1 Jf5 jsem to viděl už hodně nadějně, tím spíš, že

oběť na f5, kterou soupeř opět zahrál bez delšího přemýšlení, jsem měl už předtím spočítanou a (správně) vyhodnocenou jako nekorektní kavárnu.

Až potud vše v pořádku, bílý šlápl 47. b4, černý přetáhl. Přišel ovšem (opět a tempo!) geniální šejd c5+!?,

který mě dokonale vykolejil. Času jsem už moc neměl, soupeř ještě tak na deset dalších partií 🙂 Vyhrává postup (Kd5) i ústup (Kc6), jen ne hamižné braní, protože po něm má mladý Holy v záloze trumfové eso…

49. Kc4!! Kc6

Pořád jsem to nechápal, protože přeci:

a) černý má čistou figuru víc (dokonce srovnal i pěšce)

b) není to střelcovka s falešným rohem, takže padá možnost patu

c) do opozice se chodí automaticky

V 51. tahu dobírám floka na c5…

a Vojta dokončuje nevídaný obrat opět bleskovým:

52. Ka5!!

No a tohle je remíza, což jsem po chvíli zjistil a po dalších deseti tazích nezbytného zkoušení zapatován v rohu:

 

taky uznal 🙂

63 tahů tvrdého boje v den, kdy člověk od 8 do 15 učí a od 15.30 do 17 trénuje malé šachisty na kroužku 🙂

 

Blesková liga 2016/2017 – 3. a 4. turnaj Boj o čelo v “pralese”