Za šachem, matem… a tahem do Vrchlabí

12. 3. 2017 Honza Pokorný Turnaje, 2

aneb zkáza světa se jisto jistě blíží, anžto ve Sklípku podražili Krákoru na 18 káčé 🙂

Jak už jsem pravil v předešlých textech, víkendovým šachům jsem dal vale… teda přesněji řečeno nedělním. Existuje totiž jeden srdeční turnaj, o kterém jsem tady už dříve psal, a sice jarní rapid ve Vrchlabí. Starší reportáže si můžete přelousknout tady: https://www.sachyuo.cz/?p=1172

Nu a napsat bych chtěl něco i letos 🙂

Hohenelbe je opravdu překrásné místo plné veselých a pozitivních lidí. Když jsem zmerčil na webu pozvánku kamaráda Ondry Trojana na sobotu 11. března, bylo, při vědomí jarních prázdnin, vymalováno. Navíc basák mé srdeční kapely Cémur Šámur, muzejník, horozelec a orientalista Libor „Borek“ Dušek (jeho knížky můžete najít třeba tady: https://www.kosmas.cz/knihy/159089/pamirsky-dum-harmonie-dvou-svetu/#author32822), nabídl de luxe nocleh přímo v centru, co víc si přát… snad ještě kvalitní páteční „přípravu“.

A ta proběhla 🙂 V Music Bowl Baru pětice kapel hrála k poctě Black Sabbath věci jejich i autorské, pivo i jiné komodity tekly proudem, kromě Borka přišli také další Cémuři, no prostě mejdan jako kráva…

Je tedy pravdou, že existuje  vhodnější příprava na šachturnaj než pět hodin trash metalu 😀 Vstanuv z postele o sedmé ranní, zaregistroval jsem v uších poměrně vysoko posazené hvízdání (ajo, v první řadě na třetí kapelu…), no nešť, to se poddá. Kamarád Borek, rozraziv dveře o půl páté ráno se slovy: „Jak carskej důstojník!“ ještě sladce spinká, já dávám kafe a posléze je vařím i spolunocležníkovi. Ve veselé náladě diskutujeme o problémech dneška, zaznívá cosi o nezdárných otcích od rodin a klerofašistech (rozuměj lidovci), pročež osmá se kvapem blíží – přišel čas vyrazit na turnaj. Honza Belbo Jüptner prý letos nehraje, tak by mohl konečně jednou vyhrát někdo jinej, i když já to nejspíš nebudu 🙂

Turnaj ve Sklípku je už z podstaty vtipnej – pivo stojí jen 18, ale hráčů není ani 18 🙂 Nicméně přijely Hořice v plné palbě (Tázlar, Šafařík, Štefan, Flašar), obhájení nasazení jeví se jako poměrně těžký úkol. Do toho domácí matador Luboš Tejkal, rozhodčí Ondra Trojan… obhájení nasazení jeví se jako poměrně těžký úkol 🙂 14 účastníků, každý s každým, internetové tempo 10+2s mi přijde fajn… než se začnu pomalu v každé partii dostávat do kisny.

Problémem úvodních třech kol budiž skutečnost, že v hospodě nebylo ještě otevřeno. S Jardou Štefanem jsem po mizerně odehrané partii (zejména lajdácky odehraném zahájení) jen tak tak uhájil remízu, s prvním nasazeným Petrem Tázlarem následně vyhodil jasně lepší pozici po zahájení (ať žije Fischer!), s Vítem Rigem jen tak tak uhájil půlku – tak dlouho jsem zesiloval pozici, až časovka ve vražedném chcacím tempu 10+2 vykonala své 🙂

Prostě takový ty strategicky komplikovaný šachy s pomalým tlakem jsou v tempu 10+2 úplně k h…

Zatímco se to na čele řezalo s výsledky proměnlivými (Ondra dodá výsledky), ve výčepu konečně otevřeli a Pokynova situace se zlepšila. Tři piva, tři body a rázem kontakt na čelo. Šáfu jsem v lepší pozici, nabízeje třikráte remízu s bonusovým pivem, sice neudělal, ale pak přišel šťastný bod s mladým ze Šafaříkovic (jednotažec při dvou flocích mínus) a rázem zasejc boj o špičku.

Klíčové pro výsledný (ne)úspěch bylo sedmé kolo. Černými nad očekávání dobře hrající Ondra Trojan, na kterého jsem si věřil. Sicilka klapla, soupeř nehrál přesně a v nestejňácích s jednou věží trpěl. Pak jsem ale zkolaboval nevídaným způsobem… tak dlouho se mi dařilo vylepšovat koncovku, až jsem zcela vyhranou pozici zremizoval jediným možným způsobem… na falešného střelce při h pěšci 🙁 Nutno dodat, že Ondrovi někteří fandili trochu nad rámec pravidel, nicméně v odlehčené atmosféře se dá pochopit ledasco 🙂

V osmém kole jsem rozkrájel pražského soupeře, nicméně pachuť z nevydařeného sedmého zůstala. Bílé na Jardu Flašara, t. č. o prvenství bojujícího, by se normálně hodily… jenže to bych nesměl hned v zahájení (a k tomu v lepší pozici) přehlédnout jednoduchý odšach pěšce… zbytek byla mlha s nulou na konci. Jarda tak zaslouženě, byť pouze o lepší, ukořistil první místo před favorizovaným Petrem Tázlarem. Bronz vybojoval Jarda Štefan, který v závěrečném kole, v přímém souboji o bednu, deklasoval Ondru Trojana. Před něj se ještě vklínil Kuba Šafařík, který pauzy mezi koly vyplnil povětšinou příhodami (o balení čtyřicítek a tak 🙂 ). No a já uhájil šesté místo čili nasazení, bylo na víc, ale… pozitivem budiž věcné ceny (keramický nůž, smetáček s lopatkou), kterými doma po příjezdu jistě zaboduji 🙂

Celkově byl jarní rapid ve Sklípku jako vždy bezvadný, škoda jen nižšího počtu účastníků. Hodinku do odjezdu vlaku jsme vyplnili blicáním ve výčepu… konečně jsem se mohl Ondrovi pomstít za ztracený půlbod 🙂 Šachování nám zpestřil přísunem hlášek Borek, který usoudil, že původně plánovaný výlet do Rokytnice může víc než plnohodnotně nahradit den v lokálu. K doplnění veselé soboty nutno doplnit už jen sprint na osobák v 16.36, který jsem zvládl navzdory pádu (roztržené kalhoty, škubanec na botách, odřená ruka, odřená taška).

Šachu a tahu zdar 🙂

[Show as slideshow]

1 2 3 ►

2 x Veronika V sobotu do Pardubic, za týden Orlická + výhled dalších soutěží