Šachový klub Ústí nad Orlicí

Harrachov 2017/III

středa 25. 10. 2017

Nejúspěšnější kolo vyrovnáno, opět 6/9, resp. 7/10. Vyhráli Verunka, Soňa, Jirka, Vojta, Vítek (a já), remízoval Mot a Matěj.

Verunka mě vyděsila, pár minut po  zahájení u šachovnice nikdo nebyl – ale v pořádku, dala něco jako šustrmat – soupeřka očekávala po nějakém Sg4xf3 zpětné dobrání figury, ale přišlo Dd4xg7 s útokem.

Tomáš získal první půlbod, se soupeřem hráli blokovanou pozici a asi v patnáctém tahu přijal nabídnutou remízu. Úplně chápu,že po čtyřech nulách půl bodu povzbudí, obecně se ale snažte remízy nebrat – přicházíte tak o náročné partie, kterými byste se zdokonalili! Vzpomeňte si na Abdusattorova nebo Praggnanadhaa, kteří neberou půlky ani velmistrům.

Markétka by se už měla odlepit ode dna, ale Bára Málková byla proti a bez věže se hraje špatně.

Matěj sehrál dramatickou a hezkou partii, ale už zase (!) doplatil na zbrklost. Nejdřív dal zbytečně kvalitu. Pak velmi hezky rozehrál figury a vytvořil matový útok – ale v rozhodující chvíli se dostatečně nezamyslel:

Matěj Kobr (1329) – Eliška Jirotová (1134):

Tady stačilo 29. Jxd7! a nejde 29. … Dxd7  30. Df6+ Kg8 31. Sxf7 mat. Přišlo však 29. Jxe8? Vxe8 30. Dxf7 De5+! 31. Kh1 Dxe7 a partie skončila remízou. 0,5:0,5

Soňa se dostala do věžovky s pěšcem víc a tu postupně vyhrála – na to, o jak náročnou koncovku šlo, to ale hrály obě dost rychle.

Adam hrál dlouho, ale hlavně díky soupeři, který spotřeboval téměř všechen čas – Adam měl na hodinách pořád asi 1:27, stál sice velmi dobře, ale v koncovce ztratil jezdce.

Vojta na druhé desce měl  už ze zahájení figuru a v klidu ji realizoval.

Nejdéle hrál Jirka, jeho stísněná pozice se mi vůbec nelíbila (hraje to jako Verča Šmajzrová – bílými o dvě třídy aktivněji), ale do koncovky měl zčistajasna dva pěšce navíc?!

Naprostou talovskou kavárnu sehrál Vítek, bez velké analýzy jen pár obrázků ze hry:

Vít Holásek (1760) – David Lang (1551):


Bílý stojí dobře, ale musí počítat. 10. Sc4? a6! a bílý ztratí jednoho jezdce. Vrhl se do útoku 11. Dd5, ale černý se dostal k rochádě a kompenzace byla leda v aktivitě.


Nezbývalo než pokračovat v útoku všemi prostředky, a proto 19. Vf6!? Kh8 20. Vxh6!?

A i tady pořád nějaké šance jsou. 28. h4 Vf1+? Věž bude v obraně chybět. (28. … Sc8) 29. Kh2 Vc1? Definitivně vypouští partii. (29. … Jf7) 30. Vd8+ Kg7 31. hxg5 Vxc2 32. gxh6+ Kf7 33. Dg8+ 1:0

Já jsem hrál na první desce s Matějem Půlpánem. V zahájení jsem se zamyslel nejdřív na dvacet minut já, potom on. Následující zápletku pak povrchně odblical, ztratil pěšce a dvojici střelců a partii předčasně vzdal. Asi se nechtěl trápit, navíc je dvoukolo. Pokud ale nemáte mimošachové důvody, hrajte i špatné pozice, jsou-li v nich aspoň minimální šance.

Hláška dne:
“S touhle soupeřkou musíš do koncovky, ona je neumí!”
“Jenže já taky ne.”

Odpolední kolo téměř vyrovnalo nedělní “kolo hrůzy” a může za to – pokolikáté už to píšu? – tradiční zbrklost mladších hráčů. Když jsem vstal po pár tazích zahájení, abych poprvé obhlédl situaci, spatřil jsem na první pohled toto: Verunka nekorektně obětovala figuru. Markétka má o tradičního pěšce méně. Soňa dostala nějaké Sxf7+ a hraje strašnou divočinu. Matěj má ve dvacátém (!) tahu o figuru méně a na hodinách 1:32 (!!!). To mi může minutu před partií slíbit heslo POMALU – a jak se spustí hodiny, popadne ho amok a všechno je marné. A Adam? Ten už byl dávno v koncovce. 😉

Nakonec teda 1,5/9 (se mnou 1,5/10), remízovali jen tři velcí kluci.

Tomáš hrál celkem vyrovnanou partii, ale pak někde nechal koně a hrozící mat na h7 kryl neúčinně. Markétka se sice ocitla až  bez dvou pěšců, ale figury jí hrály  hezky, škoda nevyužitých šancí, závěr jsem neviděl. Oba ale aspoň slušně hospodaří s časem.

Adam dostal slušnou koncovku, ale někde v ní poztrácel až tři pěšce.  Matěj, jak jsem napsal, byl záhy bez figury –  ostatními figurami hrál sice hezky, ale měl silného soupeře a ten postupně vystavěl krásný matový útok. Verunka tentokrát kompenzaci za obětovanou figuru nevykřesala, slibnou dámou z h4 se stáhla někam  dozadu. Soňa se ze šílených zápletek dostala s figurou méně a pak ztratila ještě jednu, to nešlo.

Dole nás  mohlo potěšit, že Vojta a Jirka bojovali na prvních dvou deskách, navíc Vojta s Kupsou a Jirka s Ježkem, taže náš okres vládne Čechám. 🙂 Jirka to bílýma vystavěl aktivně, ale pak dali rychlou remízu. Vojta černýma Matěje tlačil, jeho střelci po diagonálách pálili na bílého krále, ale bílý se vysmekl, sebral nějakého centrálního pěšce a naštěstí pro Vojtu nabídl remízu, už se to otáčelo. Vítek černýma čelil ve hře dvou jezdců pseudooběti na f7 (4. Jc3 Jxe4 5. Sxf7+?), ale nehrál dostatečně důrazně, taktak stíhal oponovat na centrálním sloupci a nakonec ztratil nějaký materiál (měl D x 2V+S, naštěstí snad k tomu nějakého toho pěšce), za remízu může být rád.

A došlo i na mě, s mladým Vystrčilem jsem černýma v Kanově sicilské převzal iniciativu, ale soupeř hrozby vykryl a pak jsem špatně odhadl pozici, která vylezla z taktické zápletky. Bílý mi pronikl dámou na sedmou řadu a v závěru po oběti věže dal malebný mat střelcem. Prostě otevřený boj.

Perlička: Matěj Kupsa prý po 1. f4  koukal dezorientovaně na Vojtovo 1. … e6 a chvíli přemýšlel o zisku prostoru 2. g4. Škoda, že to nakonec nedal …

Bazén jsme stihli a byli jsme tam snad do půl desáté. Plaveme; plaveme v zahájení, střední hře i  koncovce.

čtvrtek 26. 10. 2017

Večer nešel internet, takže píšu se zpožděním.

Naše rytmy jsou šílené, po včerejší odpolední katastrofě bylo naopak dnešní ranní kolo tím nejúspěšnějším, získali jsme 6,5/9 (resp. 7,5/10). Vyhráli Adam, Matěj, Jirka a Vítek, Mot získal kontumák, remízovaly všechny tři holky. A to jsme ještě některé šance nevyužili.

Mot to měl dneska bez hry, mohl vesele posedávat před hrací místností.

Adam nevyužil všechny šance v zahájení, ale v zápletkách měl šťastnou ruku:
Karel Hladík (1232) – Tran Tuan Anh (1086):

Bílý nejspíš myslel, že tahem 20. g4? chytá střelce. Přišlo však 20. … Vf6! 21. Dg3 Sxg4 22. Sd4? Vxf3+ 0:1

Konečně se podařilo zpomalit Matěje (po trojím důrazném připomenutí před kolem): ve dvacátém tahu s časem 1:32 na hodinách ztrácel figuru … jeho soupeř. Matěj měl v tu chvíli 1:19 a v době skončení partie neuvěřitelných 1:15, měl jsem si to vyfotit. Prostě viditelně zpomalil a neudělal chybu.

Markétka rozehrála partii slušně a byla to tentokrát ona, kdo získal pěšce – obětovala Sxh6 a soupeřka se neodvážila střelce vzít. S pěšcem navíc a pěknou pozicí potom přijala nabídnutou remízu – určitě se dalo hrát, ale vidina, že se zbaví nuly na kontě, byla příliš mocná.

Verunka vyváděla hrozné věci, Bohuňovskou černými zcela přehrála, pěšci došla někam na h3, g3, získala kvalitu a útok – a potom nesmyslně odevzdala asi dvě věže, pohrdla věčným šachem a fakt nevím, jak to vlastně ještě zapůlila.

Soňa postavila pozici s prostorovou převahou, měnila a měnila, až se dostala do vyhrané pěšcovky … a tu zremízovala.

Vojta hrál na druhé desce, ale přepadla ho jeho častá bolest břicha, hrál nepřesně, ztratil věž za dva jezdce a nakonec prohrál věžovku bez dvou pěšců.

Jirka se černými zase  spíš bránil, koncovka vypadala pasívně, ale pak někde ve věžovce vykouzlil pěšce navíc a dokázal vyhrát.

Vítek bílýma jakžtakž držel pozici proti sicilské – silný Sb7 ho poutal k pěšci e4.Jakmile si ale soupeř nechal střelce vyměnit za koně, hrál Vítek koncovku bez pěšce na výhru, aktivní figury pomohly, soupeřovi pěšci padli.

Já jsem hrál s jedním z favoritů Šafaříkem, ten mě tuhle v lize porazil v sedmnácti tazích. Partie byla dnes nejdelší, trvala 88 tahů, čtyři a čtvrt hodiny, ale v zásadě šlo o jednobrankovku. Ze zahájení jsem získal prostorovou převahu, soupeř se rozhodl to zabetonovat. Ve snaze útočit jsem otevřel h sloupec, tam se poměnily těžké figury. Ve vzniklé koncovce měl černý tragického střelce na h8, který přes blokované pěšce nemohl. Měl jsem dokonce pěšce méně, ale to nehrálo roli, na dámském křídle jsem pronikl králem a střelcem, vytvořil si volňáka. Soupeř dal radši figuru za nějaké protišance, chvíli to vypadalo, že budu matit koněm a střelcem, ale partie končila v jezdcovce s dvojicí spojených volňáků, už bylo třeba jenom nespadnout do patových léček.

„Nástup na oběd! – Matěji, na co otevíráš tu nutelu?“

Odpoledne jsme obešli spodní část můstků a došli do obchodu, část  pak honem rychle došla zpátky, Holáskovi naopak obešli Harrachov a vrátili se až za tmy.

Večer bazén, to je konstanta. I když možná byl už naposledy.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *