Kdo hrál jako čtvrtý?
KSDM – 1. turnaj, Lanškroun, 2. 12. 2017
S naší mládeží to rok od roku vypadá tak nějak stejně. V kroužku pokročilých jsou lidi, kterým ani nemusím říkat, že je turnaj, protože jedou téměř automaticky. V kroužku méně pokročilých (všechna čest Honzovi Pokornému za nelehkou práci!) se nějaký zájemce občas taky najde (je zajímavé koukat se občas do archívů, jak začínali naši přední borci), ale většinou to vypadá tak, že týden předem nadšeně propaguju, že si budou moct zahrát – a dva dny před turnajem proběhne tento dialog: “Tak co, kdo jede na ten turnaj?” “Na jakej?”
Oddílům s obrovskou členskou základnou, kde stavějí různá družstva C, D nebo E můžeme jen závidět …
Protože nám ze šestičlenného družstva (KPDM) přes léto odešli hned tři hráči, doplnili jsme je mladšími, ti proto už nemohou hrát nejnižší žákovskou soutěž. Do Lanškrouna jsem měl tři spolehlivé hráče (dva Tomáše a Domču), na kroužku jsem tedy týden předem hledal čtvrtého. Po dlouhém vysvětlování a prošení to tak napůl slíbil Vojta Eliáš, který už vloni něco málo odehrál.
Ve čtvrtek před turnajem jsem na školách ještě zkusil oťuknout Katku Dudlovou, která šachy pořád umí. Že ne, že jede s atletikou do Prahy – a Domča mi s úsměvem oznámila, že ona taky. (Nakonec tam nejely, ale to je jiná historie.) Konec, kašlu na to, bude volná sobota, jenže … na kroužku mi Vojta Eliáš vítězoslavně hlásil, že jede, přece ho teď nezklamu; znova hledáme čtvrtého. Asi hodinu mě v nejistotě udržoval Láďa (“Jel bys?” “Možná.” “Kdy to budeš vědět určitě?” “Nevím.” “Přijdou rodiče?” “Ne.” “Dá se jim zavolat?” “Potom.” “Už se jim dá zavolat?” “Asi ne.” “Chceš vůbec jet?” “Spíš ne.”) a nakonec jsem přemluvil Vítka Růžičku, který byl na kroužku podruhé v životě, teda spíš jeho tátu – a mohla se domlouvat doprava, což po dalším půldni a několika telefonátech klaplo.
No prostě – zúčastnili jsme se a už to je rozhodně vítězství. Díky za dopravu patří Martinu Šmajzrovi (na extraligu do Brna jedině přes KPDM v Lanškrouně!), zpátky nás vezla paní Eliášová (a Vítka táta). Kluci byli možná zklamaní, že skončili předposlední, ale když jsem jim říkal, že jsou prostě sedmí v kraji, protože mnozí další vůbec družstvo nesestavili, nemyslel jsem to jako planou útěchu! Tomáš Holásek na první a Tomáš Macan na druhé předváděli svoje solidní šachy, Vojta na třetí už občas překonával začátečnické krůčky – a Vítek na čtvrté se marně snažil získat aspoň bod, prohry mu vadí (to je dobře!).
Právě Vítkovi jsem se během trnaje nejvíc věnoval. Sehrál kromě turnajových partií i několik volných, ale hlavně se učil pravidla a základní triky. Bylo toho najednou trochu moc, ale obsahově to nahradilo dobrých pět kroužků.
Ve většině partií musel řešit problém s polem f7 (f2). Obranu proti šustrmatu jsme mu ukázali, ale co když tam jde soupeř koněm?
Tady je správnou obranou malá rocháda. To ale nesmí hráč sáhnout nejdřív na věž, pak musí hrát Vf8. V trochu jiných pozicích je ale třeba hrát Jg8-h6, d7-d5, třeba i Dd8xg5, když je tam kůň nechráněný, pak ale nastupuje další problém k řešení po d2-d4 … A nezapomínat mačkat hodiny, stejnou rukou! Uvědomil jsem si ten den, kolik věcí už pokročilejší šachista považuje za samozřejmé, ale pro nezkušeného hráče to je problém za problémem.
Výsledky na chess-results – a jestli jsou správně, tak jsme dokonce šestí!
Mimořádnou hrou mě tam zaujal Jiří Bouška z Hlinska (nar. 2011!) – však taky vyhrál i včera v Ústí desítky.
S odřenou zadelí Bez 3 věží to nejde aneb sbíráme zkušenosti
Šachový klub podporují:
