Šachový klub Ústí nad Orlicí

V II. lize – držet se a nespadnout

Naši tři králové: V + V + Z

ŠK při DDM Litomyšl – ŠK Ústí nad Orlicí A 3:5

První cesta nového roku nás vedla za tradičním soupeřem z Litomyšle, ovšem do netradiční hrací místnosti v DDM. Mně osobně se tam líbilo, ten dům má atmosféru dětských kroužků, kde se v maličko improvizovaných podmínkách pořád něco děje, hned bych se tam přihlásil.

Nějaké ty omluvenky nás postihly, ale díky širokému kádru jsme stále mohli nastoupit v plné síle, vlastně dokonce s posilou, protože po mnohaleté pauze za nás dnes poprvé nastoupil Vláďa Kalousek. Domácím chyběl na jedničce Vašek Pekař a pak ještě Lukáš Jirsa, jinak očekávaní zkušení hráči.

Zápas to byl divácky pohledný, plný komplikovaných plánů v polozavřených pozicích. Během urputného boje se šance přelévaly, naše vítězství nebylo vzhledem k průběhu vůbec samozřejmé. Na partie jsem zvědav, sám moc nevím, sledoval jsem to jen velmi letmo.

První skončil na páté Kuba, černými přijal remízu, kterou nabízel Martin Zeman. V carokannové pozici bez slabin hledal pro figurky optimální rozestavení, půlka v patnáctém tahu přišla v situaci, kdy boj ještě pořádně nezačal, ale už se schylovalo k časovce. 0,5:0,5

Jednotlivé partie jsem pak viděl takto: Martin klasická čuňárna plná slabin a nenápadné taktiky, já bez kvality hledám kompenzaci, Vašek neustále nabízí nějaký oběti, který soupeř nepřijímá, Vlasta má na desce výhru, která je už jen věcí techniky (to znamená, že se ještě pořádně nadře), Vláďa bez dvou pěšců spoléhá už jen na nestejnopoláky a nováčkovskou kliku, Jarda usilovně myslí a drží zuby nehty rovinu, Zdeněk v téměř rovné pozici odmítá remis a směřuje do těžké kisny. A s těmahle kartama vyhrávejte …

Čtyři partie skončily krátce po sobě, nerozliším v jakém pořadí. Na první desce jsem slyšel blicání, pak výkřik úžasu a figura pryč, Martin prohrál. Skoro zároveň ale přijímal blahopřání na trojce Vašek. Přitom jsem viděl, že Vláďa už má zapsanou půlku. A zanedlouho obrátil skóre v  náš prospěch Vlasta. 2:3

Martin měl černé s juniorem Nešporem, který mi trochu sešel z očí, ale hraje opravdu pěkně. V netypické anglické se už v pátém tahu měnily dámy a Martin pak místo vývinu obsazoval pěšcovou falangou (e5, f5, g5) královské křídlo. Figury hledaly vhodné pozice, bílý měl aktivitu, střelce na dlouhé černé diagonále, věže na d sloupci, jezdcem naskákal až na osmou řadu. I po výměnách zůstávala pozice jedovatá a všechno rozhodla hrubka před kontrolou.

Vašek hrál černýma s Martinem Danielem Benoni, oba hráli na obou křídlech, Vašek měl ovšem v aktivitě navrch, což se projevovalo zejména tím, že mu viselo víc figur než soupeři. Ten se všelijak pokoušel svoje síly zkoordinovat, aby si přece jen něco sebral, ale Vašek útokem prorazil. Pohledná otevřená šavlovačka.

Vlasta měl na čtvrté bílýma něco klidnějšího symetričtějšího, což umožňovalo bez většího rizika zkoušet vyždímat nějakou převahu. Ta se zhmotnila v podobě volného c pěšce, koncovka vypadala sympaticky i díky převaze jezdce nad nešikovným střelcem. Po výměně věží ale realizace skřípala a pokud vím, černý se nakonec vzdal v remízové pozici.

Vláďa se rovněž bílýma na šestce proti Lucii Bartošové nepouštěl do žádné velké teorie, cosi dámským pěšcem se Sg5. Chvíli to vypadalo na hledání převahy ze zahájení, pak na klidnou popotahovačku, po výměnách ale vznikla koncovka s nestejnopoláky bez dvou pěšců, sice napohled ještě hratelná, ale vzhledem k množství pěšců se dala černýma nepříjemně pomalu zkoušet. Remízové vyústění jsem neviděl, díky za něj!

Poslední tři partie se pak hrály dlouho. Já jsem nesměl bez kvality prohrát, a kdyby jo, jistil mě Jarda, který v koncovce převzal aktivitu, a Zdeněk se S+J x V+p (a dalšími pěšci na obou stranách).

Kýženou remízu jsem nakonec uhájil (). Vymýšlel jsem bílýma se Škeříkem už od zahájení (1.d4 c5 2.c4 e5), partii jsem založil na omezování soupeřových figur, ale v přílišeném optimismu jsem nechal stát kvalitu. Bojím se, že někde to pak bylo i prohrané, pokud by soupeř pronikl věžemi do mé pozice, bylo by zle. V koncovce jsem ale postavil jakousi pevnost, kde se chudák Sf8 přes krytého Jf5 vůbec nedostal do hry a samotná černá věž nic moc nezmohla. 2,5:3,5

Vítězný bod potom přidal Zdeněk, jehož bojovnost nebo spíš houževnatost je v posledním roce opravdu vidět. Bílýma na osmičce proti Švábovi. Ve skotské nic moc nezískal a při hledání aspoň stínu převahy se dost nadřel. V koncovce se mi zdálo, že by aktivní věž měla proti střelci a jezdci držet rovnováhu, ale černý si ji nechal ucpat na g5 a pozici s jezdcem méně už nehrál, byť se asi zkoušet ještě dala. 2,5:4,5

No a – nebudete mi to věřit – nejdelší partii dne sehrál Jarda! Černými čelil Ladislavu Zemanovi, hrála se jakási zavřená sicilská. Jarda si pak odvážně zobl pika na a3, soupeř za to získal aktivitu, přitlačil a materiál srovnal. Pak se manévrovalo a měnilo v centru. V koncovce měl Jarda V+S x V+J, aktivizoval figury a získal převahu na královském křídle, soupeř se mu ale vysmekl a Jarda se v závěru partie ještě musel bránit. Kolovaly pak zprávy, že koncovka bude prohraná, ale skončila půlkou (ve variantě, k níž nedošlo, pak Jarda ukázal studiovou záchranu). 83 tahů, pět hodin hry! Ocenění zaslouží i bílý, který několikrát odmítl remízu a hrál naplno až do konce. 3:5

Prostě pěkný bojovný zápas, body pro nás, jen k těm analýzám jsme se už nedostali. Tak příště.

 

One thought on “Naši tři králové: V + V + Z

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *