Šachový klub Ústí nad Orlicí

V II. lize – držet se a nespadnout

Slunce nevyšlo

ŠK Svitavy – ŠK Ústí  nad Orlicí D 4:4

Po celovečerní depresi ze včerejšího nadělení a po ranním probuzení do šedivé reality fakt není nic lepšího než jít někam tahat dřevěnejma panďulákama. 🙁 A po návratu domů a zhlédnutí další dávky zpráv a komentářů je úplně vhodná doba s dobrou nedělní náladou psát nějaký ten veselý článek.

No každopádně jsme do Svitav jeli, poskládali jsme výjimečně silnou sestavu a přivážíme bod, i když ten je po průběhu spíš ztrátou.

Hrál jsem já, protože Rapid naznal, že k porážení Polabin mě v lize nepotřebuje, poprvé jsem se potkal se svým spoluhráčem panem Švédou, do sestavy se kvůli písmenkům nevešla Verča Šmajzrová, i dál jsme byli bez omluvenek, Verunka se radovala, že nemusí vstávat, až ráno volal kapitánovi Tomáš Mastný … a zastoupil ho Martin Dudla, kterému se těsně předtím neděle uvolnila.

Domácí naopak nejsilnější nebyli, ze základu jim chyběli Patrik Krušina, Vodička a Havel, nepostavili ani nejsilnější náhradníky. Body tedy nebyly nereálné, zvlášť když počasí drželo a hrozivé svitavské slunce zůstalo kdesi daleko za clonou mraků.

Asi po dvaceti tazích vyhrál na šestce Pavel Kylar, na Rosenkranze rozšlapal před vlastní malou rošádou pěšcovou lavinu a pronikl těžkými figurami na h sloupec. 0:1

Jinde to ale tak optimisticky nevypadalo, malé plusy, malé mínusy, v součtu zhruba rovina.

Potom, už  v koncovce, prohrál na třetí Vítek. S domácím kapitánem Bartošem zvládl černými zahájení (4J) líp, ale po výměně dam nechal soupeře rozehrát figury, průnik věží na osmou řadu ho stál střelce a pěšcová protihra se nekonala. 1:1

Do vedení jsme šli na jedničce díky mně. Se starým známým Milanem Kotvou se vídáme často, ale moc jsme toho spolu nesehráli. Měl jsem černé proti londýnskému systému, soupeř se snažil o přímočarý figurový útok na krále, ale nic z toho nevytěžil. (V analýze ovšem navrhl místo bezzubé rochády ostré g2-g4 a většinu analyzovaných variant jsem prohrál.) Po zklidnění pozice jsem na dámském křídle získal pěšce, a když se soupeř pokoušel vykřesat nějakou aktivitu, postupně přišel ještě o dva. 1:2

Opět vyrovnáno bylo  na sedmé. Martin Čech se tam bránil proti Ďuriančíkovi (nar. 2006!). Měl sice převahu v centru (krytý pd5), ale vyvíjel se jen obtížně, jezdcem vylezl jen mimo hru na a6, aktivitu měl stále bílý a nakonec ji zužitkoval. 2:2

Houpačka pokračovala, na osmé vyhrála zkušenost, Martin Dudla měl s juniorem Bulvou (nar. 2002) potíže v zahájení (bílými čelil skandinávské), ale postupně se rozmotal, černý si vlezl do strašlivé kisny (asi dvacet tahů na minutě) a v ní chyboval. 2:3

Na dvojce v té době držel Švéda koncovku bez kvality, na čtyřce Vojta převaloval figury bez větší perspektivy, na pětce se Jirka motal v zápletkách, tvořil pěšcovou lavinu a doufal jsem, že vyhraje.

Vojta nakonec Maděru nepřetlačil. Hrál nějaké ty svoje domečky, centrum zablokovali, soupeř se pomalu dostával k aktivitě na polootevřeném f sloupci, Vojta se po jisté  demonstraci na dámském křídle držel spíš obrany. Doufal jsem v jeho čas (cca hodina proti pěti minutám do konce partie), ale půlka asi korektní. 2,5:3,5

Lubomír Švéda narazil na svitavskou hvězdu Lucku Ambrožovou. Na sicilku to zkusil s  rozestavením d3+c4 a vymýšlel nějaké útoky na královském křídle, černá to stavěla přirozeně, silný kůň na d4 byl podstatným argumentem. Před kontrolou nastala nějaká zápletka s dočasnou obětídámy, která  měla získat pěšce, ale náš hráč z toho vyšel nakonec bez kvality. Koncovku bránil zodpovědně, ale marně. 3,5:3,5

Všechno viselo na Jirkovi. Ten měl černé s Křečkem, vymýšlel  jakousi vlastní teorii (1. d4 Jf6 2. c4 e6 3. Jf3 Se7?!), pak stál celkem stísněně, ale měl co hrát, kočkovali se někde v okolí pole c5 a do koncovky se šlo s bizarním materiálem: bílý měl dvě figury za věž (každý ještě věž k tomu), černý však pět spojedných pěšců proti jedinému dvojpěšci! Jirka pak dal ještě kvalitu, ale pěšcovou záplavu  nestihl rozběhnout, soupeř ho chytil za pf7 a opakovaly se tahy. 🙁 4:4

Nikdo tak nebyl zvlášť roztrpčen, jen já jsem si vzhledem k nečekaně rychlému konci nestihl v sympatické svitavské kuchyňce uvařit kafe ani opravit  písemky. Doma ve dvě odpoledne, nezvyk.

A zpátky do bezčasí všedních dnů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *