Havrani v bahně

4. 2. 2018 Pavel Holásek Áčko, 5

aneb První vyhrání z kapsy vyhání

ŠK Bohemia Pardubice – ŠK Ústí nad Orlicí A 4,5:3,5

Ligovou naději jsme se tentokrát vydali přiživit na pardubickou Bohemku, tým z druhé poloviny průběžného pořadí.

Předpověď počasí hlásila dlouho dopředu návrat zimy, sněhové jazyky, sníženou viditelnost v chumelenici, pokles teplot dokonce snad až pod nulu, psa by tam nevyhnal, auto by nenastartoval … aspoň Kuba sváděl svoje pozdní vstávání na odmetání závějí ze zasněženého parkoviště.

V Pardubicích však už panuje jaro; a ne-li jaro, pak předjaří určitě, sluníčko svádí k rozpínání kabátů, svěží vzduch k radostnému nadechnutí a kosi na plotech ke hvízdání jen tak.

Veselo nám bylo i při předzápasovém focení, ke kterému nás Kuba optimisticky zlákal; kdosi obdařený černým humorem přitom poznamenal, že se vyfotíme ještě po zápase a obličeje porovnáme. (Pro zvětšení klikněte na obrázek.)

Klubovnu domácích v hotelu Kristl jsem neznal, ale hned bych ji bral, v klidné části města, s parkem venku, velká a útulná tak akorát, s množstvím hrnků a příslušenství na teplé nápoje, děkujeme. (Jarda teda po své partii skuhral, že bez otevřené restaurace to žádný hotel není, a nedobrovolně se musel přidat k akci “suchý únor”.)

Obě družstva měla pár absencí (domácím chyběl mj. Novák a Houška, nám třeba Vlasta Hrobař), ale vzadu všechno poměrně silní hráči pravidelně nastupující, žádné velké oslabení ani z jedné strany.

A hrálo se. Po nějaké hodině hry se mi moc nelíbil Vašek, který ztratil pěšce, a u řady hráčů se už záhy objevila značná časová spotřeba, žel, víc u nás: výrazně u Jendy, Jardy a Zdeňka, pak i u Martina a Vaška. Na straně domácích ztrácel čas Olda Kastner hrající se mnou a Třasák proti Vláďovi.

Na klasickou pesimistickou otázku “a kdo z těch pozic bude jako dělat body?” se postupně ukázala odpověď zcela nečekaná, téměř z říše snů: postupně jsme se dostali do trojbodového vedení!

Asi po hodině a půl jsem vyhrál na dvojce já. Olda Kastner se černýma pokusil mou královskoindickou výstavbu s přetaženým e5 narušit šťouchancem f7-f6, ale s taktikou po otevření pozice se navzdory dlouhému přemýšlení nevypořádal.

Bílé figury se tváří nenápadně, ale co s pe6? Na 15. … Ve8? přijde 16. Sxd5, hrát Jb8 se nechce, po braní Dxd4 seberu na e6 a pak budu získávat tempa napadáním černé dámy. 15. … Sa6!? Snaha to aspoň zkomplikovat. 16. Dxe6+ Dxe6 17. Vxe6 Sxd4? Bylo nutné pokrýt pd5 (např. tahem Jf6), tam má černý prostě o pěšce méně. 18. Sxd5

Je to paradox: černý má za pěšce krásně aktivní figury, mně hrají pouze střelec a věž, ale vytvářejí nekrytelné hrozby a ani protihra zaměřená na f2 nepomáhá. 18. … Vxf2?! Ještě bych se mohl splést, třeba sebrat na a8 … 19. Ve4+!  Odtažný šach je zde silnější než oba dvojšachy. 19. … Kg7 Černému jeho připravená baterie nefunguje, na 19. … Vf7+ prostě seberu střelce. 20. Vxd4 Vaf8 Tady jsem se zamyslel a snažil se nevybrat z množství lákadel nějaké otrávené. Zdálky jsem věděl o tahu 21. Vf4 s další výměnou, pak se mi zalíbilo 21. b3 s harmonickým vývinem po Sb2, do třetice jsem počítal 21. Sc4, kdy se toho vymění ještě víc – ale soupeř mě ze zadumání vyrušil tím, že se vzdal a předvedl mi 21. Sf3! se ziskem dalšího materiálu (visí Jd7). 1:0 pro mě znamenalo stav zápasu 0:1 pro nás hosty.

Asi po dvou hodinách hry vyhrál na čtvrté Jenda, přičemž tahů spotřeboval ještě méně než já! Bílými hrál s Vodičkou oboustranné fianchetto s figurovým centrem, černý se držel hodně zpátky. Po 14. Jc3-d5

určitě nebylo nejlepší braní 14. … Jxd5?! a po 15. cxd5 vyřešil černý klasickou otázku “kam s ní?” špatně, tahem 15. … Dd7?? ucpal střelci jediné pole. Přišlo 16. Sxg7! a černý se po dlouhém přemítání vzdal. Po braní 16. … Kxg7 dostane 17. Dd4+ Kg8 18. Dxa7 a věž je chycena ve vlastním táboře! 1:0 pro Jendu a 0:2 pro nás.

Do třetice zabral bílými na šestce Vláďa. Proti Třasákovi hrál svoje nepříliš ambiciózní výstavby dámským pěšcem (se Sg5), ale když si dal soupeř velkou rošádu, nastoupil na něj pěšcovou lavinou a smázl ho úplně jednoznačně.

22. b5 To se hraje samo. 22. … e4 23. bxc6 bxc6 24. Jd2  De8? 25. Vab1 Dxg6 26. Db3

Jasně, postup pěšců slouží k uvolnění sloupce … 26. … Kd8 Nene, král má krátké nohy! 27. Db7! … a obsazení sloupce k průniku těžkých figur. 27. … Ke8 28. Dxc6 Dg4 29. Vb7 V8h6 30. Vf4 Aby dáma nekryla Jd7. 30. … Dd1+ 31. Jf1 1:0 a stav zápasu už 0:3!!

Trochu jsem se procházel po městě a v duchu hodnotil pozice – pro nás na deskách nic moc, ale na nějakých 4,5 pro nás jsem se optimisticky dopočítal.

Jenže my už jsme pak neudělali skoro nic (a tady by mohli převzít štafetu domácí a psát zase svoji oslavnou reportáž se svými diagramy, protože jejich obrat stál za to!). Bez partií těžko hodnotit, kde jsme body vypustili, letmo to vypadalo takhle:

Kuba měl na páté už zase černé (pošesté?) a říkal, že příště se na to může vykašlat. 🙂 Nevyšla mu ani příprava, díval se na výše postavené hráče, Kuzmin nastoupil teprve podruhé. Tartakovera sehrál tak nějak jakžtakž, bílý měl pořád svoje tempo navíc a malé plus. Místo dořešení vývinu se pak v pozici s jezdci a těžkými figurami pustil do oslabování královského křídla (manévr Jf5-h4xf3, aby bílý musel gxf3), tempa mu chyběla a i po výměnách měl pořád bílý drobné hrozby, nakonec došlo k útoku na krále minimálními prostředky (bílé D+V byly prostě aktivnější než černé) a rozhodlo to otevřené géčko, protišejdy nefungovaly. 1:3

Co slibovaly další desky? Martin s kvalitou míň hledal komplikace, Vašek v jezdcové koncovce bez pěšce čekal na zázrak, Jarda bránil koncovku s horším střelcem, Zdeněk s pasívnější pozicí tahal hrůznou časovku – 20 tahů na půlminutě.

K bodům nás remízou přiblížil Jarda. Se Starým měl na sedmičce černé, čelil stonewallu (podobnou výstavbu hrál vlastně vedle bílýma Vláďa). Po zahájení ztratil dost času na hledání plánu, ale ze zavřené pozice se nevymotal a skončil v pasívní koncovce se spoustou pěšců a bělopoláky, na výhru mohl hrát pouze soupeř, půlka je tady nakonec úspěchem. 1,5:3,5

A pak už … nic. Ani nevím, jestli končil dřív Zdeněk nebo Vašek, ale je to skoro jedno.

Zdeněk hrál na osmé bílýma s Bartošem. V nějakém skoro ortodoxním dámském gambitu postupně přebíral iniciativu černý (klasická protihra s b5 a c5) a rozdíl v časové spotřebě byl naprosto rozhodující, když už náš hráč přestál všechny hrozby, vylezl do pěšcovky bez dvou pěšců, to nešlo. 2,5:3,5

Vašek na třetí většinu partie bojoval a trpěl. Černými hrál na Nadrchala Najdorfa s e7-e5, po výměně na f4 vznikla typická pozice, kde měl bílý izoláka e4, černý d6. Pak proběhly nějaké výměny (tu pasáž jsem vnímal jen sluchem, klapot hodin zněl jako blicka) a Vašek zůstal bez pěšce. Snažil se o protihru, ale dostal se jen do jezdcové koncovky, kde měl bílý navíc volné éčko, později ještě pěšce na dámském křídle. Snaha vybrat aspoň poslední bílé pěšce byla marná. 3,5:3,5

Všechno mohl ještě zachránit na jedničce Martin, ale … moc nemohl. Horáček na něj hrál jakýsi domeček. Martin si sebral pěšce na dámském křídle, kde by třeba časem vyhrál koncovku, ale bílý se tlačil dopředu v centru aktivním párem jezdců. Po ztrátě kvality měl Martin svoji typickou pozici, kde oběma všechno visí, všechno hrozí – a to hráli nakonec na minutě. Protišance byly, diváci by jistě vydechli při oběti věže Vd1-g1+!! učiněné asi se třema vteřinama na hodinách, ale bohužel časovka skončila, bílý měl čas se v pozici zorientovat a sám nakonec zakončil divokou partii zvedákem Vd5-h5+!! (na pole dvakrát chráněné). Pro Martina pokračování šílené série nul (sčítáno s extraligou), ale hrál to jak za starých dobrých časů. 4,5:3,5

No, co s tím? Otočit zápas ze stavu 0:3 ke konečně prohře, to je unikát. Těch špatných chvilek jsme si vybrali až moc, samozřejmě je třeba i pochválit soupeře za bojovnost. Zdá se, že Chrudim bude už těžko k dostižení, ale uvidíme.

O humorné vložky se staral Kuba, když průběžně hlásil stav zápasů na Vysočině, kde se už rozhodovalo o postup do 2. ligy a Světlá, které o nic nešlo, zatápěla Havličkovu Brodu, což hrálo do karet třebíčskému béčku. Rivalita nepanuje jen mezi pražskými “S” …

Jo, taky slavně vyhrálo naše béčko nad sestupovým konkurentem ze Žamberka, ale to jsem se dozvěděl až doma, my byli z Pardubic doma dřív.

Byl to tak trochu zápas jak z divokých vajec. Šestkrát vyhrály bílé figury, řada partií skončila dost rychle a po čtyřech hodinách bylo hotovo všude. Při čekání na ostatní jsem venku koukal, jak řádí havrani ve vodě. Je tam hřiště pokryté hlubokými kalužemi (vtipkovali jsme, že tam trénuje hokejová juniorka, pokud ne dokonce áčko) a v tom předjarním slunci se tam havrani nadšeně cákali.

Snažil jsem se v autě ukázat tu podobnost mezi nimi a naším zápasem: ta divoká opojná hravost, lehkomyslné zaujetí chvilkovým dobrodružstvím, možnost nečekaných zvratů, prostá radost z volného dne. Obávám se však, že moje poetické vzněty nenašly přílišnou odezvu. Kdosi to pojmenoval lakonicky: “Jo, jsme jako oni. Havrani v bahně.”

Autorem fotografií je Jakub Netušil.

[Show as slideshow]

Druhá výhra v soutěži Někdo do Koutů?