Zakleté Pardubice

4. 3. 2018 Pavel Holásek Áčko, 3

2222 ŠK Polabiny E – ŠK Ústí nad Orlicí A 5:3

V přicházejícím jaru utkání, které nemělo být nijak výjimečné: poslední tým tabulky jsme chtěli nepustit do blízkosti našeho béčka a sami se udržet na dostřel vedoucí Chrudimi.

Sestava bez Zdeňka Beila, Jendy a Pokyna, ale pořád silná, kompaktní, bez slabin. Soupeř celkem dost kompletní, s hráči, kteří nastupují tradičně. Prognóza: někde to půjde, prohrávat bychom moc neměli.

Celkem klasicky nebylo po zahájeních nic rozhodnuté, bylo třeba vydržet s dechem. Skoro každý z nás hrál zhruba to svoje, partie, co bychom si mohli dávat na vizitku.

Asi po dvaceti tazích půlil na šestce se Škrochem Vláďa. Bílýma se slabším soupeřem poměnil figurky, nic moc nezískal a remizoval, myslím, opět bez povolení. Pro jeho šachy se celkem nabízí označení “bezzubé”. 0,5:0,5

Další partie končily někdy před kontrolou, ani nevím, v jakém pořadí. Vlastova výhra nestačila na udržení naděje, protože prohrál Vašek, Jarda i Zdeněk. 3,5:1,5

Vašek měl na trojce obtížnou úlohu, černé figury proti původem hradeckému talentu Szücsovi. V jakési zavřené odnoži sicilky měl záhy izoláka na d6 a méně prostoru. Pokoušel se pak o protihru trochu ve stylu Benoni, ale pozice moc neslibovala (a konec jsem neviděl).

Vlasta měl na čtyřce bílé proti chvaletickému žáku Jarešovi a zvládl to technicky: výměna dam, tlak na slabiny, využití lepšího střelce, aktivita figur. Soupeř svoje figurky moc exponoval, vepředu mu visely, vzadu nestíhaly chránit vlastního krále.

Jarda na sedmičce proti Honzovi Jirouškovi – vtírá se mi slovo “naivita”. Kdekdo si vzpomínal na jejich loňskou partii, kde Honza ukázal, že teorii Grünfelda ovládá dobře (chyboval až v pozdější fázi). Jarda variantu klidně opakoval (nevím, jak daleko), takže bílý vesele blical, zatímco Jarda pracně vymýšlel cestu do nehratelné pozice, kde už tentokrát šanci nedostal.

A k dovršení všeho Zdeněk na osmé. Ten s Kvapilem bílýma získal jistou prostorovou převahu, ale při hledání dalšího plánu spotřeboval příliš mnoho času. Měl pak pěkně posazeného jezdce na d5 (a la Svěšnikov) … a dál jsem to neviděl, prý udělal hrubku v kisně.

Jistou naději nám přinesl na jedničce Martin. Letos mu to poprvé vyšlo. Černýma měl Vávru (mého spoluhráče z Rapidu), uherská přešla do španělských pozic, při plné desce se hrálo na obou křídlech, náročné šachy, které Martinovi vyhovujou, a bod někdy kolem časové kontroly. 3,5:2,5

Bylo potřeba, aby ve zbylých dvou partiích Kuba vyhrál a já aspoň neprohrál. Vzhledem k nepříznivému vývoji u mě to ale Kuba nehrotil, takže když jsem po dvaceti minutách hledání neeexistující studiové remízy zvedl hlavu, zjistil jsm, že marně bojuju za ztracenou věc. 5:3

Ano, Kuba měl asi posedmnácté v sezóně zase černé (s Bělohlavem). Na páté hráli jakousi blokovanou odnož Tartakovera, kde se Kuba velmi pomalu postupně dostal k tlaku těžkých figur, po kontrole se mi už jeho aktivní figury líbily, ale jen půl.

Já jsem hrál na druhé s Kourkem, očekávaná králka přešla do pozic Volžského gambitu, s nimiž mám zkušenosti z minulé partie s Lukášem Hájkem i následných domácích výzkumů. Figury jsem rozehrál, pěšec mi zůstal a chtěl jsem hrát na výhru. Soupeř ale dočasně obětoval ještě druhého pěšce, dostal mě do vazeb a všechny koncovky za něj byly lepší, nedokázal jsem včas najít ani remízu.

Inu, je to bída. Ze tří utkání v Pardubicích máme jediný hubený bod, s tím se na postup hrát nedá. Ani naše další družstva neoslnila. Máme práci.

Budou fotky, Kubo?

V sobotu opět Chvaletice, tentokrát olympiáda Sezona skončila prohrou v silných Němčicích