Šachový klub Ústí nad Orlicí

V II. lize – držet se a nespadnout

Deník z Koutů

Myslel jsem, že reportáž nebude letos dělat problém, jsme tu jen tři a signál by měl být i na pokoji. Jenže právě jenom měl, většinu času není.

Jsem tu tedy se dvěma holkama, Soňa hraje čtrnáctky, Verunka šestnáctky. Obě zatím podle papírových předpokladů, tedy 1/2, čti jedna ze dvou. Na rozborech se zdůrazňuje pořád to samé: zapojení figur do hry. Já v openu zjišťuju, že ratingově slabší hráči ledacos umí.

Důležitý je odkaz na onliny.

Výrazným aspektem letošního turnaje je Sonina noha, totiž noha v sádře. Hned na začátku jsme zjistili, že tunelem, který propojuje obě hotelové budovy, to nepůjde, schodů je tam jak do metra. Ale i jinak nic moc, výtahy nedojedou všude, je toho trochu příliš. Na kolo zatím chodit neodmítá.

K negativům kromě nefungujícího připojení (nefungujícího připojení!) patří i malé umyvadlo, kde si nenapustím vodu do flašky (řeší sprcha), podivná pravidla v jídelně (jeden den nás z přední místnosti posílají do zadní, druhý den opačně) a také – byl jsem předem varován – poměrně malé porce. Naštěstí se dostanu zhruba na svoje, když dojím všechny možné zbytky po všech dívkách u stolu (sedá s námi jejich spolubydlící Lucka), ale skutečně, o snídaních nedovedu napsat nic lepšího, než že jsou jako v Zaječicích, když bývaly na Seči. Pipin žalně hleděl na malou kuličku másla … Omlouvám se za vše, co jsem kdy říkal proti Harrachovu.

Abych jen nekritizoval, v kuchyni nám dnes bez problémů dali večeři i o dvacet minut po termínu, to jsme totiž s Verunkou sestupovali serpentinama z Červenohorského sedla … a ony jsou dost nekonečné. Je tu totiž jaro, na sjezdovkách se ještě pohybují nějací zoufalci, ale pokrok nezastaví. Ještě že jsem si nevzal běžky, skutečně bych neměl na čem jezdit.

Dnes večer první přednáška, David Dejf Kaňovský ukazoval neuvěřitelný koncovky nestejnopoláků ze své nové knížky, kterou hodlám koupit do oddílové knihovny, kde zplesniví.

Jo, ústecký oddíl tu reprezentuje taky hlavní rozhodčí Katka, občas ji i poznám a pozdravím.

Divíte-li se mé výmluvnosti, může za ni další rozhodčí Jarda, který mi odhalil tajemství klubovny pořadatelského týmu. Signál tu proudí ze stěn a Captain Morgan do skleničky. Kubo, jsi očekáván!

Zítra drsné dvoukolo. Reportáž nečekejte.

pondělí 12.10

Ranní kolo za námi. Verunka dostala školení ve francouzské 3. e5, bílý se tam prostě brání, což jí nesedělo. Soňa vyhrála, soupeřka v koncovce nechala stát pd6 a pozice se s ním zhroutila.

Já jsem sehrál kuriózní partii s Vystrčilem, vítězem openu v Harrachově – v teroretické pozici se hluboce zamyslel, na tři tahy spotřeboval asi hodinu a čtvrt a zůstal bez figury.

pondělí 21.50

Odpoledne samé nuly. Verunce nepomohl los, po prohře s osmou hráčkou dostala šestou, doplatila na baterii, které po otevření pozice nedokázala vzdorovat. Soňa dostala strašnou nakládačku černýma v královském gambitu, vývinové prohřešky soupeřka potrestala. Já jsem se pokoušel najít výhodu s dvojicí střelců, ale soupeř mi najednou naskákal do pozice koněm a pak už jsem jen dlouho vynalézavě trpěl.

Venku prší a fouká, na vycházky chodím jen já.

Fotky jsou ze včerejška.

úterý 22.10

Pátým kolem se turnaj přehoupl přes půlku, časově jsme v půlce. Soňa s výhodou ze zahájení nepostupovala úplně přesvědčivě, ale v pěšcové koncovce se dočkala jasné výhry. Verunka měla proti slabší soupeřce bodovat, chystala útok po obou středních sloupcích, ale pak nepochopitelně nechala stát koně a přehlédla jednotažec. 🙁

Mě los příliš nepodržel, po prohře s hráčem 1950 jsem dostal druhou nasazenou WGM Sikorovou, nejzkušenější českou reprezentantku. Po zahájení vyhmátla slabé místo mé pozice a protihra se mi nevyvedla, končilo se v koncovce nestejnopoláků, kde na kouzla Davida Kaňovského bohužel nedošlo. S dosavadním nevalným výsledkem se vyrovnávám díky Cvekovu skvělému článku Prohra.

Odpoledne se mnou Verunka zvládla v pracovním tempu (pět km chůze s nákupem v obchodě a přednáška IM Biolka st., pěkné partie na španělskou), Soňa zvolila odpočinkový program.

Zítra nás čeká náročnější den: kolo, bleskáč a přednáška. Lze se tedy ulít až ze tří činností!

středa 21.45

Soňa proti třetí nasazené Vavřínkové hýřila aktivitou, ale v pozici s těžkými figurami doplatila na slabého krále. Verunka to proti své spolubydlící Lucii Vaňharové postavila slušně a soupeřka jí nechala stát figuru.

Já jsem sehrál rušnou partii s Karlem Vrajem (1914), bez dam jsem to chtěl hrát stategicky, ale taktiky tam bylo spousta, takže jsem slezl s časem skoro na nulu. Nejhorší jsem ustál, různé koncovky jsem pak zkoušel ještě hrát, ale nakonec jsem v pěšcovce musel hledat remízu sám (úspěšně).

Odpoledne se hrál bleskáč, měl jsem řadu ucelených partií, ale některé jsem nedotáhl, výsledek ještě přijatelný a v cenách (6,5/11). Přijel Kuba Netušil, občas jsme se v turnajovém poli potkali, výsledek nakonec o fous horší (6/11). Verunka může být docela spokojená (4/11).

Večerní přednáška Pavla Šimáčka o brutálních útocích stála za to, zahájil klasikou Rotlevi – Rubinstein, ale dostal se až k partiím turnaje kandidátů: Aronjan – Kramnik a dnes hraná Griščuk – Ding Liren.

čtvrtek 14.05

Dnes jsme všichni tři vyhráli, a to dost rychle. Soňa si zaútočila na krále v centru, nakonec předvedla i pěknou kombinaci. Verunka měla z zahájení aktivitu, obětovala/ztratila pěšce za náskok ve vývinu a soupeřka jí nechala věž.

Já jsem sehrál ucelenou partii, Kaňka (1886) ba mě hrál „zabijákovu sicilskou“ nezabijáckým způsobem, místo postupu f4-f5 volil jen e4-e5. (Zájemci najdou Cvekův úvod do varianty na Strmilově, Martin pečinka v té variantě mnohokrát vyhrál.). Nakonec jsem si zaútočil po diagonále, bohužel jsem neuposlechl včerejší výzvu GM Šimáčka, abychom vytvořili partii, kde se zapojí všechny figury – dámskou věž jsem už použít nemusel. Pikantní je, že v pozici, kde se soupeř vzdal, byly mé útočné figury vzadu, na osmé až šesté řadě. 🙂

Je krásně, ale daleko nepůjdeme, ve čtyři má totiž FM Tůma přednášku o Rubinsteinovi (dnes též v kalendáriu na webu Nového Boru vlevo dole 😉 ), tu by si nechal ujít jen barbar.

22.15

Přednáška skutečně nezklamala, zvládli jsme rozsáhlý úvod i čtyři partie, nádherná klasika! Zítra nás čeká předposlední kolo, holky mají srovnatelné soupeřky. A odpoledne volno, ale má pršet …

pátek 14.30

Soňa sehrála slušnou partii, s aktivitou, pěšce, kterého dočasně ztratila, stihla dobrat, a soupeřka ji v koncovce SxJ ani nezkoušela. Zítra má ovšem těžký los.

Verunka v zahájení Julču Kalousovou přehrála a rozjela útok na oslabeného krále, ale soupeřka se z nejhoršího ubránila a Verunka pak nechala stát věž na a8.

Já jsem hrál s Anežkou Vlkovou z Vlašimi, v zápletkách jsem nechal pěšce, nedokázal jsem ho dobrat zpátky a koncovka byla špatná. Pociťuju trochu nedostatky v propočtu – okolo třetího čtvrtého tahu v něterých variantách přehlížím drobnosti.

Skoro neprší, protože skoro chumelí. Čas na turistiku.

Zbytek dne trávím snahou dohnat na pokoji ředitele Fialu, který tam vydává faktury. Zatím pět neúspěšných pokusů.

22.15

Poslední večer a bude to za námi. Já si užil pěšího výletu v chumelenici k vodopádu Borového potoka, holky zase nerušeného odpoledne bez dozoru. Po večeři byla poslední přednáška, GM Vokáč mluvil o aktivní hře. Trvalo to dvě a čtvrt hodiny (!) a celá naše výprava vydržela až do konce a část z nás i pozorně naslouchala. Slyšel jsem ho naživo poprvé a je to zážitek – po jazykové stránce, rétoricky, obsahově – a hlavně to množství superdůležitých rad, které mezi řečí zazněly! Hlavní myšlenkou bylo rozhodně se nebát, jít po soupeři, dostat ho pod tlak, nutit ho činit náročná rozhodnutí. Demonstrováno mj. na partiích Carlsen – Bu 0:1, Vykoukově skvělé výhře z Maďarska a partii Bernášek – Vokáč 0:1. (Zbabělý přístup naopak předveden na partii Vokáč Hort 0:1.)

Venku fičí krutý vítr z hor nebo spíš ze Sibiře, na silnici je náledí, zítra k vám přivezeme zimu.

sobota 18.05

Už jsme zdárně doma, internet tu běží a porce jsou dvojité.

Holky už nebodovaly. Soňa měla silnou soupeřku, ve výměnné španělce neznala/nezvolila žádný rozumný plán a soupeřka ji při opačných rošádách spláchla nástupem na královském křídle. Verunka hrála partii, kde bylo třeba počítat, což se jí přesně nedařilo, výsledkem několika zápletek byla nakonec figura míň.

Já jsem hrál s Martinem Novotným, kterého známe z Chvaletic, když ještě hrával za Poděbrady. Zkusil Londýn, ten tu byl hodně v módě, ale já jsem předvedl vzorovou partii na poziční plusy a omezování soupeřových figur, dva volňáci na dámském křídle a dvě věže na první řadě zcela dominovali.

Hodnocení přidám.

neděle 21.00

Zpětné ohlédnutí: Soňa má s vážnými partiemi málo zkušeností, v tomhle ohledu to šlo. Usiluje o aktivitu, má řadu nápadů, je to pak takové neucelené, divoké, kostrbaté, ale často úspěšné. Padesátiprocentní bodový zisk jakžtakž jde, byla nasazená nad půlkou, což při příznivějším losu mohla udržet.

Verunka hraje přímočaře na útok, což by jí proti slabším soupeřkám vycházelo, nebýt nedostatků v propočtu a v soustředění – některé hrubky byly opravdu zbytečné. I tady se projevil rozdíl mezi rapidem a vážnými partiemi.

Já jsem hrál trochu takové svoje retro, nedostával jsem se tak často do pozic, na kterých dělám, často to byly taktické přetahovačky a klasické hledání kompenzace. Jsem spokojen s možností týden naplno dělat, výsledkově tentokrát nic moc.

Pro nás všechny tři i pro ty, kdo tam tentokrát nebyli, jasně platí:

1) Je třeba pravidelně, denně dělat na taktice. Jet na turnaj bez tréninku v žádném sportu nejde.

2) Stejně tak je potřeba se dlouhodobě uceleně vzdělávat. Na přednáškách se ukazovalo, že významné partie, motivy nebo hráče zná z účastníků málokdo. Mezery ve znalostech klasiky jsou obrovské.

3) Snažit se hrát a následně zpracovávat vážné partie. Trénovat soustředěnost a plánovitou hru. Letmé nápady z rapidů nestačí.

Jak říká Robert Cvek, je třeba se ptát, co můžu pro zlepšení udělat DNES?

(Rád bych se ještě k turnaji vrátil partiovými ukázkami.)

2 thoughts on “Deník z Koutů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *