Něco tomu chybělo…

4. 11. 2018 Martin Čech Déčko, 2

První neděle listopadová, sluníčko, šachy a druhé kolo východního krajského přeboru číslo II. Sic kolo druhé, ale první přespolní, kdy to před partiemi není takové to „Ahoj, Vojto, Vítku, Pavle, Honzo, Kubo, Pavle, Jirko, Karle, Jardo, Hynku, Viléme, Jarmilo.“

Čekal nás výlet do Svitav, na který nebyl důvod se netěšiti, neboť jsme se tak trochu sešli v základní sestavě a dalo se tedy očekávat, že budeme v utkání dokonce favority. A všiml jsem si též takové statistické zajímavosti. Najděte tým, který má rozdíl všech 8 hráčů v ELU +-100 bodů. Tak to jsme my.

No, ale abych pokročil. Do Svitav jsme dorazili včas a v celku a to i včetně Petra Mareše, dorazivšího z Brna. Sestavy se nemýlily, opravdu jsme na posledních třech byli výraznými favority a na prvních třech trochu méně výraznými outsidery. Takže spíše taková lehce nakloněná rovina pro nás.

Partie, nebo jejich zlomky mám zčásti vypozorované a zčásti převyprávěné od mých spolucestujících a přesné pořadí ukončení zřejmě nebude tak přesné.

Kdo dohrál první? Tak řekněme, že Vojta na první desce. Co vím, tak při přechodu do koncovky při rovném materiálu nechal věž zabetonovanou mezi změtí figurek, následkem čehož přišel nejspíše o tuto věž a vcelku záhy i o partii.

Pak tam byla tuším půlka na šestém prkně, kdy se Pavel snažil s bílými vymýšlet proti jednomu z místních juniorů. Mně se to v určitém místě zdálo docela nadějné, ale po výměně lehkých figur už to asi vážně byla remíza a na sílu by to spíše mohl zkoušet Pavlův soupeř.

Dále Petr na trojce podle dostupných informací přehlédl nějaký odtah, načež byl zbaven dámy a brzy i celé partie. Detaily bohužel nevím.

Zato osmou desku jsem měl po celou dobu jako na dlani a musím přiznat, že to byla jediná šachovnice, kde během prvních dvou hodin létaly hromy, blesky a figury. Tomáš Mastný dalšího z juniorů počastoval gambitovým zahájením, kdy už v 6. tahu šlo Jxf7 a zbytek partie se odvíjel kolem útoku na krále v centru. Když Tomáš odevzdal (nechal si sebrat) navíc věž a jeho útok neměl konkrétního závěru, měl jsem relativně obavu. Ale jakmile jsem pohlédl znovu, figury byly nazpět, útok pokračoval, vyšla z toho další figura již do koncovky a v kombinaci se soupeřovým časem na pokraji pádu byl bod pro nás na světě. Tady bych to ale vážně rád viděl celé, protože si myslím, že kdyby se soupeř bránil kreativněji, nebyla by to taková sranda.

No a sranda nebyla ani na desce sedmé. Tedy hlavně proto, že jsem ji z jedné strany okupoval já. Jak by řekl klasik, slabou stránkou mých šachů jsou nyní hlavně moje šachy. Žel bohu se stalo to, co jsem doufal, že se nestane. Ve zkratce odmítnutá remíza, přehlédnutí, časovka, další přehlédnutí, agonie, konec. Prostě chybí praxe, vím to. Pokusím se, abych nebyl příště nominován jen proto, že mám auto a píšu reportáže. A ano, tenhle bod chyběl na konci.

V rychlém sledu potom remizoval Vítek Holásek na čtvrtém prkně a vyhrála Verča Šmajzrová na dvojce. Ani o jedné z těch partií se nedochovala v mé hlavě nijak velká památka. Ohledně Verči sice v autě šli diskuze ohledně hypnózy soupeře, ale nakonec to prý byla větší přesnost v koncovce. Jo a přeji vám mít v autě analýzu koncovky, o které nevíte ani zbla a jen pobíráte útržkovité: „Mělas jít Kc5.“ „Tam nešlo, on by šel na c3.“ „Ale vždyť stál na a2.“ atd. atd… Ano takhle analýza byla pro mě velmi poučná…

No a abych nezapomněl. Ti bystřejší v počtech si jistě všimli, že stále hrajeme na páté desce za stavu 4-3 pro domácí. Tam bojoval Jirka Píše. Dle pohledu to však vypadá, že i za remízu bude rád. Nějaká ta věžovka, pěšci rovní a osazenstvo (hlavně Vojta) venku hlásí,že to bude postouplý pěšec proti věži a max. remíza. No jak řekl, tak se taky stalo. Jirka zkusil vše možné, ale více než půlku nebyl asi schopen vykouzlit.

Takže z toho vychází nejtěsnější prohra. Smutné, hořké (pro mě), nepříjemné. Co se dá dělat. Snad nám příště ta trocha toho štěstí a umu bude přebývat.

V sobotu 10. 11. turnaj “malých” ve Svitavách Diváci, fanoušci, do toho!