Šachový klub Ústí nad Orlicí

V II. lize – držet se a nespadnout

Rozpuštěný (tým) a vypuštěný (zápas)

Vysoké Mýto B – Ústí nad Orlicí A 4:4

Když jsme se v předvečer utkání hecovali na facebooku, tvrdil Marian, že určitě přijedeme v nejsilnější možné sestavě. A na můj dotaz, jaká že to je, odpovídal, že proti nim každá.

Jestli chceme myslet na postup, měli bychom nastupovat naplno, Martinovi se však sešlo omluvenek větší než malé množství: z různých důvodů chyběli Zdeněk Beil, Vlasta Hrobař, Honza Pokorný i Kuba Netušil. Ani Mýto nebylo úplně komplet, ze základu chyběl Kučera, nebyly ani holky Sabolovy, jako čtvrtý volný hráč nehrál Jirka Kosek.

Odhadoval jsem, že vepředu to nějak udržíme a vzadu to nějak půjde.

Nikoho nepřekvapí, že první výsledek, a to půlka, se objevil v partii Vládi Kalouska s Lubošem Ptáčkem. Vláďa postavil bílýma pevnou pozici, něco poměnil a před dvacátým tahem zapůlil, obsažná hra. 😉

Druhou půlku přidal Vašek, černými s Lipavským se snažil něco vymyslet, ale prý to bylo moc blokované. Jo, tradičně nečekejte, že jsem něco z partií viděl; neviděl.

Někdy v té době jsme šli do vedení zásluhou Honzy Smoly, který si odvedl své jako řidič i jako náhradník. Nám neznámý Pavelka přišel pozdě, spustil černými něco jako Cambridge-Springs, prostě dámský gambit se snahou využít vazbu Jc3. Honza to nějak ubránil a zanedlouho nechytatelně soupeře prohodil na královském křídle oslabeném postupem g7-g5.

Pak skoro zároveň končili Zdeněk Šimek, který na Podgorném vysušil pěšce a postupně uplatnil převahu na dámském křídle, a Jarda, který na Ptáčka st. černýma nakonec nic platného nevymyslel, půl. 3,5:1,5 vypadalo hezky, jenže.

Nulu jsem přidal , Marian mě překvapil nejdřív tím, že hrál teorii (měl jsem černýma hlavní variantu králky), a pak tím, že mi odbočil – nuance převodu jezdce f3 na g5-e6 místo d2 nebo e1-d3 jsem neznal. Vymýšlel jsem, co jsem mohl, Marian hrál v plážovém tempu s časem jako Vojta (tj. pořád skoro 1:30) a nakonec mě udolal v pozici, kde mi ani nestejnopoláci nezaručili remízu.

Dohrával Martin a Jenda. Martin byl připraven dát koncovku za půl, ale bylo mu jí líto, protože v ní viděl zajímavé možnosti.

Jenda hrál černými s Marinovem cosi blokovaného, dostal se do kisny a soupeř pozici zostřil obětí celé věže. Nejspíš nekorektně, jenže Jenda se vyhnul několika nástrahám a spadl do další, věž vrátil a chyběli mu pěšáci. To byla škoda!

Martin tak musel za stavu 3,5:3,5 hrát, s Markem Koskem se dostal do koncovky šesti lehkých figur, kde vyžužlal pěšce, ale toho pak v koncovce SxJ neuplatnil.

To už jsme zápas hodnotili dole, v jednu chvíli jsme se sázeli, zda dřív skončí nekonečná koncovka nebo nekonečný game Siniakové za stavu 3:1 v posledním setu (trval 19 minut). Postupně jsme odcházeli nahoru sledovat partii, dole vyslovovali soudy o možných plánech obou stran – a na obrazovce se stále přelévala výhoda – shoda – výhoda – shoda. Jako v našich představách.

Prý zápas ani nemohl skončit jinak než 4:4, Mýto to tak má letos už počtvrté v řadě. Pro nás ztráta, ale pokud chceme víc, musíme víc ukázat.

Třeba příště.

(K tomu nářez ještě oslabenějšího béčka v Litomyšli, těsná prohra éčka v Kunvaldu – i když fajn, že mladí hráli a bodovali – ještěže aspoń Vojta ve Špindlu porazil Flajšmana.)

One thought on “Rozpuštěný (tým) a vypuštěný (zápas)

  • Martin Šmajzr napsal:

    U Jendy stačilo ustoupit dámou a bylo to hladce vyhrané. Nebo aspoň zatáhnout za záchrannou brzdu, dobrat věž, a pak by to byly dvě věže proti dámě, což by určitě prohrát neměl.
    Já se díval na svoji pozici a bohužel to vyhrané nikde nebylo. Kdybych nešel do koncovky a nechal na šachovnici víc figur, tak by stejně asi ten pěšec navíc prosadit nešel, ale je pravda, že tam byla větší šance, že by se Marek mohl splést.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *