Harrachov 2010 (II) – kuriozity

2. 11. 2010 Pavel Holásek Mládež, Turnaje, 2

Ano, hráli jsme i normálnější partie; bulvární čtenář však zajisté touží po něčem šťavnatějším. Takové choutky nemůžeme zklamat.

Petr Jániš (1659) – Matěj Doleček (III, Lanškroun), Open B, 1. kolo:

Našemu hráči se nepovedlo vystupňovat útok a dostal se do lehce beznadějného postavení na diagramu.

Nejenže černý vede o kvalitu, ale napadá věž i bělopolného střelce, staví dámu, Se1 je mrtvola, královské křídlo je beznadějně blokované. Věřili byste, že bílý dá za devět tahů mat?

29. Sxg6?!? Koneckonců je to jedno, ne? 29. … axb1D? (29. … hxg6) 30. Sxb1 d4+ 31. Kg1 Va1? (31. … d3!) 32. g6!

Hazard na visutém laně pokračuje. Černý je psychologicky v nelehké situaci. 32. … Vxf6?? (32. … hxg6 33. Dxg6+ Kf8; elementary, dear Watson!) 33. gxh7+ Kf7 34. h8D Ke7 35. Dhg7+ Vf7? 36. D3g5+ Kd6? 37. D7e5 mat.

Roztomilé. 1:0

—————————————————————————————————————————————

Já jsem k vlastní nevíře překonal vlastní a možná i turnajový rekord, když jsem první čtyři partie dohrával vždy jako poslední (většinou vyhrávám nebo prohrávám v miniaturkách, koncovka je pro mě neznámý pojem). Důtka rozhodčího mě minula jen těsně …

Psí kusy se děly zejména v příšerné partii Pavel Holásek (2105) – Vojtěch Rut (1930, Vyšehrad), Open A, 3. kolo:

Vynechávám předchozí průběh (možná se vejde do serióznějšího článku), řekněme jenom, že jsem po zahájení přehlédl střelce, že se ho soupeř skoro bál sebrat, že jsem mu pak chytal věž, ale ta se z háčka prostřílela přes g4 až na d4 a že ač jsem počet figur nakonec srovnal, počet pěšců … nikoli.

Já vím, že by bylo zdvořilé se vzdát, ale předchozí průběh byl natolik šílený, že se ještě mohlo stát ledacos; navíc  chyběl čas, tedy i čas uvědomit si, jak je partie beznadějná. A tak jsem za pomoci soupeře koncovku V+3p : V+6p dotáhl do koncovky 3p : 3p 🙂 …

… tu jsem zase zpackal, ale přesto jsem si stavěl dámu jako první a měl jsem dokonce pěšce navíc …

… a po vší námaze tam byl konečně tah 61. Da3+ s věčňákem, kdežto tah 61. Dc5+?? definitivně všechno pohřbil. Dotáhnout partii z cca -10 na 0.00, resp. z pozice se střelcem méně do pozice s pěšcem více a pak ji prohrát, to už je něco, ne? 😉

————————————————————————————————————————–

Všechny ostatní pozice, obraty a blázniviny však blednou před bojem o první místo, který “zuřil” v partii Josef Starýchfojtů (1566, Řevnice) – Jan Mareš (1810), Open B, 8.kolo:

Bílý měl 6,5/7, černý 6/7, další hráči už jen 5,5, bylo jasné, že jde o vítězství v turnaji. Bílý mohl být namlsán tím, že den předtím získal s Petrem Jánišem figuru už v zahájení. Nedalo se ovšem čekat, že by Jenda spáchal podobnou hrubku.

V zahájení snadno vyrovnal a v pozici diagramu uvažoval, kam se střelcem:

Po šestiminutovém přemýšlení usoudil, že vazba je potřebný taktický motiv, a zahrál 7. … Sb4?? Bílému se ovšem vazba nelíbila, a tak dal 8. Sd2??. Černý prokázal, že principy zahájení ovládá a beze ztráty tempa uklidil krále z volného sloupce 8. … 0-0?? A bílý, zřejmě aby boj o vedení pořádně přiostřil, se rozhodl pro rochádu opačnou: 9. Df3?? Nyní, máme-li věřit oběma aktérům, se jejich oči nad šachovnicí setkaly, oba si uvědomili hrůzu, která se odehrává … a naštěstí byl na tahu černý, takže se nešťastného střelce rychle zbavil 9. … Sxc3! a boj o prvenství v turnaji mohl pokračovat při materiální rovnováze.

I.S.: Partii jsme několikrát přehrávali, demonstrovali dalším hráčům, ale teprve počítač mě ujišťuje, že 8. … 0-0!!? je vlastně zajímavá poziční oběť figury a že po 9. Jxb4 De7+ 10. Je2 Vd8 získá černý nadějný útok na krále v centru. Tzv. nezamýšlená genialita.

I.S.S.: Zlé jazyky tvrdí, že zmatek způsobila obrácená šachovnice, kdy oba hráči zapisovali podle chybných písmenek a číslic na okraji šachovnice, takže pak reálně vůbec nevěděli, kde která figura stojí. Tento výklad se mi nezdá dostačujícím: Mareš má problémy se zápisem i při správné šachovnici, obvykle je tak o 1-2 sloupce vedle (s přechodem na zimní čas se posun poledníků třeba vykompenzuje).

Hned během dalších tahů mě bílý potkal na chodbě a co že to ty naše hráče učím, včera Jániš figuru, dnes Mareš figuru … to že jsme pěkný kroužek 🙂 (odkázal jsem ho na Pokyna). A bílý pokračoval v kvalitním boji na první desce:

10. Sxc3 Ve8+ 11. Se2 Jb6 12. 0-0-0? Sg4

To snad bilo do očí. Po nejlepším 13. Sxf6 Sxf3 14. Sxd8 Sxe2 15. Sxc7 Sxd1 získává černý kvalitu. O to bílý nestojí. 13. Dg3?? Sxe2 Jé, figura. Sebral, nezdvořák. Dva tahy ji měl nechat na pokoji. 14. Vd2?? Jc4 Kvalita? Berem! 15. Vxe2 Vxe2 16. Vd1 Je3 17. Vd2 Vxd2

18. Kxd2?? To snad už bylo schválně. 18. … Jf1+ 0:1

Vemte si z toho, děti, ponaučení. Takhle se má bojovat o triumf v turnaji!

———————————————————————————————————————————

A jako tečku za našimi grandiózními partiemi ještě fragmenty z rozborů:

IM Šimáček: “V téhle pozici nabízíš remízu? Nevidím pro to jediný důvod!”

Petr Jániš (sotva slyšitelně mumlá): “Bolela mě hlava.”

IM Šimáček: “Tenhle tah, to mělo být jako co?”

Tomáš Kodytek (s lehkým úsměvem): “Mlha, ne?”

Obojí správně!

Harrachov 2010 (I) – výsledky Harrachov 2010 (Epizoda III) – Verunka útočí