První zářez na druholigové pažbě.. aneb Ústí – Litomyšl 4,5:3,5

7. 11. 2010 Honza Pokorný Áčko, 18

Třetí nejvyšší šachová soutěž ve vlastech českých, moravských a slezských má v rozdílných skupinách odehrána teprve dvě kola. Nicméně jiskrácké áčko dobře vědělo, že prestižní domácí duel s Litomyšlí je v podstatě utkáním pravdy, v němž se ukáže, zda můžeme na udržení v soutěži vůbec pomýšlet. Úkol zněl jasně: vyhrát. Remíza 4:4 nebo porážka se zapovídají 🙂

Před úvodním výkopem opět krátká předehra. Respekt proti mladému a sympatickému družstvu je každopádně na místě, ústecké borce ovšem může těšit fakt, že mají se šachisty ze Smetanova města výrazně kladnou bilanci. Nevzpomínám si na utkání v KP, kdy bychom neroznesli našeho nyní druholigového soka minimálně 5,5, někdy i víc. A to včetně sezony, kdy Litomyšl postoupila nečekaně, ovšem naprosto zaslouženě z krajského přeboru do druhé ligy!

Před klíčovým utkáním kapitán Martin Šmajzr zavelel „do plných“, pročež v neděli na Skobě nastoupila nejsilnější možná sestava. Zuřivý reportér tak zůstal na střídačce a mohl se kochat partiemi svých soudruhů. Konzumovat neomezeně dvanáctistupňový mok, dělat chytrýho, nenervovat se… moc příjemná neděle 🙂

Do naší šachové bašty jsem dorazil až hodinu po poledne, maje na triku sobotní zábavu v Klopotech doplněnou o zabijačku, živou muziku, jedenáctistupňového kozlíka a tak 😀 Mimo čtvrté šachovnice, kde Jarda Volf udržel bezpečně černými Karla Škeříka a záhy zamířil do remízového přístavu, se na zbylých šachovnicích rozhořely boje jak u Waterloo. Na odhad výsledku bych v tu chvíli potřeboval minimálně křišťálovou koulí. Pozice plné života, žádné remízy z nutnosti, prostě derby jak má být.

Litomyšl dokázala na palubovce Ústí věc nevídanou: ujala se vedení. Prsty v tom měl Jirka Doseděl, jenž na trojce změřil síly s Honzou Šimkem. Partii jsem viděl až v momentě, kdy bílá pozice, jež vylezla z nějaké pircky, působila dosti podezřelým dojmem. Podle slov přítomných stál předtím Šimi dobře, jenže černý si vzal bez respektu pěšce, rozehrál figury a dobrý výkon dotáhl k bodu – 0,5:1,5 z našeho pohledu.

Naštěstí čekání na borce kola netrvá dlouho! Čtenář, jenž navštěvuje náš web pravidelně, tuší, že borec kola je ústecký šachista áčka či béčka, který letos vyhraje první partii. Dvě kola KP a druholigová premiéra áčka vítěze soutěže nepřinesly, tedy až nyní. První cenu získává Oušťák… tedy Třebovák v našich službách Lukáš Hurt! Hurťák posílil naše řady a na osmičce předvedl hezké šachy. Proti Kubovi Šafaříkovi zahájil nečekaně s karokánkem, plody domácí přípravy (podle slov dotyčného první v životě) ovšem skončily kdesi u třetího tahu 🙂 Nicméně bílý hrál strategicky náročnou pozici dost nepřesvědčivě, Lukáš proskákal do litomyšlského ležení efektně kobylou s podporou volného pěšce a ještě před časovou kontrolou bylo vyrovnáno – 1,5:1,5.

Litomyšl se o tři body rve srdnatě dál a v pohledném utkání (pomohu si obratem z fotbalu, fakt mi to tak přišlo) jde do vedení ještě jednou, pro nás naštěstí naposledy. Na jedničce totiž pokračuje pro tento zápas typické pohrdání bílými figurami (na konci reportáže dojdeme k veselému zjištění, že černí slavili úspěch hned čtyřikrát a prohráli jedinou partii!). Náš kapitán Martin Šmajzr zápasí se stále lepšícím se Vaškem Pekařem a nějak nemá svůj den. Ze zahájení jsem mnoho nepochytil:-) , nicméně oba hráči si nelibují ve stokrát ohraných šablonách a tahají to po svém. Peky na e4 nasadil své tradiční Jc6 (pokud se nepletu, bílými trýzní své soupeře neteoretickým Jc3 :-), ze zahájení vyšel aktivně, navíc kdesi vyždímal pěšce. Realizaci provedl přesně, Martin si moc nezahrál a sám ví, že to z jeho strany nebylo to pravé ořechové – 1,5: 2,5 v náš neprospěch.

Přišel čas konečně zabrat a taky že jo. Přibližně ve stejný moment (za pořadí neručím, v ten moment jsme s Volfíkem, Hurťákem, Smoldou a Pavlem Kylarem nostalgicky vzpomínali dole v lokále) smečují naši borci Pavel Holásek a Martin Pečinka. Obě partie trvaly shodně 39 tahů, měly však naprosto odlišný průběh. Holy čelil na dvojce jedovaté sicilce s Jc3 a f4 v podání Martina Zemana, se svým sokem se vypořádal po svém: bětnul kvalitu, oživil dvojku střelců a vytvořil duo spojených volných pěšců. Podivný močál (Pavel interpretuje jako brilantní poziční výkon) dovedl do matu. Partie si určitě zaslouží důkladný rozbor, na který nyní kašlu – dorovnáváme skóre na 2,5:2,5.

A světe div, domácí osmička jde poprvé do vedení a na tom se do podepsání posledního partiáře nic nezmění. Zaválel, podobně jako v Polabinách, Péča, který bílými vyřídil Martina Daniela. Druhé vzájemné měření sil obou hráčů nepostrádalo šťávu, k vidění bylo opět okrajové e4 Jc6, kde ale černý pojal zahájení velmi optimisticky a bez vývinu vyběhl na malou bednu bílého pěšcovým nástupem h5, g5. Jako by zapomněl, že do jeho velké bedny na druhé straně fouká o poznání víc 🙂 Martin to hrál, okem svého bývalého ternéra, předpisově: otevřel centrum, kde černé figury neměly co nabídnout, a rozbalil útok na dámském. Dovolil si dokonce malou frajeřinu: snad 10 tahů nechal stát oře na f3, jehož obtěžoval flok z g4 🙂 V oboustranné kisně se už zázraky neděly, bílý měl nevšední dvě kvality víc, postouplého pindíka na d7 a figurový útok proti černému králi. Ústí se blíží třem bodům, neboť vede o bodík 3,5:2,5.

Zbylé dvě partie dávají tušit, že s prázdnou neodejdeme my, nýbrž naši protivníci. Klíčová je partie na šestce, kde se bije Petr Mareš ve svém prvním letošním mistráku s Luckou Bartošovou. Královna litomyšlského šachu nemá na Ústí dobré vzpomínky: Petr ji už minimálně jednou vyškolil a zuřivý reportér se s ELOvě silnější soupeřkou chlubí, neskromně a egoisticky, lichotivou bilancí 3:0 🙂 V neděli neodjížděla Lucka z Oustí s prázdnou, i když to tak dlouho nevypadalo: Petr vystavěl černými boudičku aktivně, naskákal kobylou do bílého tábora a zkonzumoval pěšce na g2. Pak získal ještě druhého floka, když překvapivě vyměnil boudového černopoláka (Já: „To se přece nesmí!“ Petr: „Bylo to myslím správné rozhodnutí.“), aby následně obětoval, no spíš potratil kvalitu. Rezultovala z toho spletitá koncovka, v níž bílá disponovala věží proti střelci, musela se ovšem vyrovnat s černými floky a+b, jež měl Petr k dobru. O našeho hráče jsem měl drobné obavy, i když mě Šmajzr, Holy a spol. ujišťovali, že je to natuty remíza. A ona fakt byla 😀 4:3, minimálně bod je doma!

Že budou bodíky tři místo jednoho, obstaral v zajímavém utkání Honza Švub. Hodně bych se divil, kdyby náš „poziční posunovač“ nedohrával jako poslední 🙂 S Petrem Tázlarem, dalším mladíkem v sestavě hostí, se přetahoval věren svému trpělivému stylu. Soupeř se očividně připravil, asi v databázích seznal, že Budapešťský gambit našemu hráči nesedí. Honza ale zahrál zahájení tentokrát dobře a vytěžil z něj malinké plus s minimem rizika. A i kdyby měl na deset tahů do kontroly třeba minutu (běžný případ), můžeme být v klidu. Náš borec něco poměnil, získal floka a trpělivou hrou získal pozici takřka nezkazitelnou. Remíza byla podepsána v momentě, kdy nám jistila cenné vítězství 4,5:3,5 a černému cennou plichtu.

Bulvární lubriky tentokrát vynechávám, máme tři body, co víc si přát! 🙂

PS odjinud (napíše asi Dejv Kameník): Potěšilo mne vítězství ousteckého céčka v KPIIv nad rezervou České Třebové, podle výsledků je čím dál víc patrno, že nám po letech roste další silná mladá generace. Jenda Mareš, nedávný vítěz Openu B na mistrovství Čech v Harachově, neprohrál ani další partii na prvním prkně, neboť zremizoval Pavla Borka.

Petr Jániš měl vyloženě svůj den a porazil !Milana Pěkníka!, jednoho z nejlepších Třebováků, a v nejlepším světle se předvedl také Tomáš Kodytek. Bod nad Karlem Pelclem má rozhodně svou cenu!

Tož to mi dnešní šachová neděle udělala velikánskou radost, vám taky?

[Show as slideshow]

Ještě nepadáme! Zápas Ústí n. Orl. – Litomyšl v diagramech