Příchovice 2019/III – vyhlášení, hodnocení

8. 11. 2019 Pavel Holásek Mládež, 1

aneb Soňa vicemistryní Čech, ostatní taky hráli

Vyhlášení vítězů

Turnaj skončil tradičním ceremoniálem, který se tentokrát do prostorného sálu krásně vešel. Soňa si užila ocenění za 2. místo v kategorii D16, pro třetí místa v openech jsem si šel já a Vítek.

Pak jsme se ještě zkoušeli fotit, sehnali jsme i rozhodčí Veroniku, naopak  na fotce chybí Tomáš M., a než jsme se posháněli, už nám sbalili oficiální výzdobu … ale co.

Hodnocení jednotlivců

Na úvod ještě jednou odkaz na výsledky.

U16

Soňa Leksová nejenže dosáhla celostátně významného úspěchu, ale taky předvedla výrazné zlepšení a výkon vysoko nad svůj rating. Odehrála turnaj proti soupeřům okolo 1800 a sváděla s nimi rovnocenné boje. Její doménou byla bohatá figurová hra se zápletkami už v raných fázích partie. A teď to bude chtít kromě jiného hlubší strategické chápání a postupné seznamování s odlišnými pozicemi. 4,5/9, 36. místo, 2. dívka, 1720!!

Michal Píše se naopak až do konce nedokázal pořádně chytit. Jeho optimistické hře něco chybělo – šťastná ruka, větší přesnost, tvrdost v útoku … Jak říkají fotbalisté, do šancí se dostává, ale na výsledek se zbytečně nadře. Bohužel se v závěru ani nedostal ke hře se silnějšími soupeři. 3/8, 61. místo, 1337.

Národní open

Vítek Holásek už chtěl konečně vyhrát a vypadalo to docela nadějně, držel si na čele půlbodový náskok, i když něco nedotáhl a ztratil tak asi dvě půlky. Z vedení ho odsunulo předposlední kolo a prohra s tradičním rivalem Kurkem, pak už by byl bronzový, i kdyby v posledním kole vyhrál. V zahájení uhýbá z teorie a pak hraje solidní šachy na výdrž, což mu vychází, ale na vyšší úroveň už bude potřeba hrát poučenější šachy. 6,5/9, 3. místo, 1692.

Matěj Kobr se na začátku trápil, pak to dohnal na svůj level a tam turnaj doremízoval. Jako náš největší talent už patřil k těm, od kterých bych čekal nějaký větší progres, ale Soňu napodobit nedokázal. Už dávno nehraje zbrkle, ale bylo to takové profesorské – docela solidní, jenže bez důslednosti a většího překvapení. Určitě si může vzít k srdci mnoho rad z rozborů, přitvrdit v tréninku a vyskočit v brzké době. 5/9, 30. místo, 1419.

Veronika Holásková pro mě byla velkou neznámou, v posledních dvou letech vypadla z tréninku i pravidelného hraní a školní rok je pro ni vyčerpávající. Docela se ale zvedla a během turnaje šla nahoru, jen poslední dvě kola byla ve znamení útlumu, škoda. Už by to taky chtělo zahájení a strategii, sází spíš na taktické přepady, je to taková slušná kavárna. 4,5/9, 38. místo, 4. žena, 1335.

Tomáš Macan je po Soně dalším “skokanem turnaje”. Nejdřív se držel vzadu, když nějakou partii nedotáhl, ale potom porazil Kýra a našeho Adama a solidní umístění pak udržel. Od skoro začátečnických šachů typu “hlavně nic nenastavit” už se dostal ke složitější taktické hře – a ve svém věku může dále zlepšovat právě hlavně taktiku. Je taky asi jediným z našich, kdo si na místě kupoval šachovou literaturu – další důvod k pochvale! 4,5/9, 44. místo, 1259.

Tran Tuan Anh naopak v závěru odpadl právě i díky prohře s Tomášem a skončil hluboko pod svoje možnosti. Partie jsem moc neviděl, ale odhaduju, že to bude malou zkušeností ve vážných partiích. Rapidy už hraje velmi slušně, ale soustředit se na “dospělou partii” je další těžký krok. Určitě tam byly nějaké hrubky, je třeba soustředit se až do konce a prověřovat tahy. Že má velký potenciál, ukázal třeba teď za béčko, když naskočil na poslední chvíli a remízoval s Jirkou Venclem! 3,5/9, 61. místo, 1081.

Tomáš Holásek se tentokrát neodlepil od úrovně dětského šachu, kde jde pořád jen o elementární taktiku. Byl ovšem z našich nejmladší a pro naše začátečníky je výzvou dostat se aspoň na jeho stupeň. 2/8 + 1K, 69. místo, 1052.

FIDE open

Já, tj. Pavel Holásek, jsem obhajoval prvenství, ale rozjezd byl zcela hororový: v prvním kole jsem si naběhl s Kotvou a ve třetím spáchal strašlivou hrubku, figuru zadarmo jsem ve vážné snad nedal mnoho let. O faktorech, které k tomu vedly, jsem věděl: únava ze školního roku, zátěž z organizováním výpravy, balením apod., roztrpčení na místě (chaos, wifi, jídlo, ubytování, ap.), navíc bolesti hlavy – ale stejně jsem je nedokázal eliminovat např. zvýšeným soustředěním. Od čtvrtého kola jsem ale zase hrál svoje šachy, cítil jsem se výborně a dotáhl se až na bronz, když mě přehrál už jen suverén turnaje Hurdzan. 5,5/9, 3. místo, 2124.

Vojta Holásek poprvé ve FIDE openu, podobně se tam kdysi dostal na konci gymplu Jenda Mareš. Měl jsem obavy, zda bude se svým svérázným pojetím stačit, ale stačil! Na začátku to byl teda horor, měl dvakrát černé (vůbec šílený los: č – č – b – b – č – č?!?!) a dvakrát marně trpěl ve výměnné španělce ve špatné koncovce (v pátém kole jsem toho využil sám). Bílými to ale byla jiná, Jirku trpělivě přehrál a matil koněm a střelcem, s Kotvou v koncovce dominoval, v šestém kole pak přehrál černými silného Žižku! Věčná škoda nedotažené partie s Hlaváčkem (2158), stačil mezitah a měl by věž navíc! V závěru zase spadl “mezi lidi”. Na přenosu na Chess24 bylo krásně vidět jeho hospodaření s časem – totiž silně rapidové tempo – ale už se dokáže i zamyslet. Takže přes všechnu šachovou nevzdělanost, kterou dohání vynalézavostí, už na dospělý šach má. 3,5/9, 12. místo, 1958.

Jiří Píše mi zbyl jako “borec nakonec”. Mohl hrát Národní open, kde by byl třetí nasazený hned po Vítkovi, a usilovat tam o medaili. Narozdíl od Vítka se ale odvážil přijmout výzvu pořadatele (kvůli sudému počtu hráčů) a na poslední chvíli nastoupil jako poslední nasazený do FIDE openu, takže jsme měli hned tři zástupce ze šestnácti. Docela jsem mu věřil, je schopný hrát skoro na Vojtově úrovni … ale bodově to nešlo. Hrál dlouhé, náročné partie – a vždycky chyběl nějaký ten kousíček. Jeho výkon šel přitom nahoru, bral si k srdci rady z rozborů, snažil se o aktivitu, hrál plánovitě – ale bohužel došli slabí soupeři, po těsných prohrách s hráči okolo 2000 dohrál turnaj proti hráčům 2100. Za problémy mohlo i hrací tempo, Jirka myslí mnohem důkladněji než Vojta a půlhodinu po 40. tahu by potřeboval jako sůl, opakovaně dohrával na půlminutě. Jeho hlavním nedostatkem byla pasivita figur, staví to pevně, ale bývalo z toho dlouhé čekání, až to soupeř konečně prorazí. Ale právě na aktivitě začal pak pracovat. Pokud se nenechá odradit nulou a ratingovou ztrátou (myslím, že to bral sportovně), byla to pro něj ta nejlepší škola! 0/9, 16. místo.

Jirkův výsledek taky ukazuje výrazný rozdíl mezi oběma openy – téměř chyběli hráči 1800-1900, špička Národního openu by se ve FIDE openu moc nechytala, naopak každý z FIDE by v Národním nejspíš exceloval.

Celkové hodnocení hry

Moje pocity jsou smíšené.

Velikým pozitivem je, že jsme tam zase byli. Deset mladých hráčů s vedoucím je pěkná výprava, osm intenzívních dní je velká škola, proto tam jezdíme. Partie, rozbory, občasná příprava, přednášky, volné partie, rozhovory o šachu a setkávání s hráči na každém kroku, to je paráda. Některé jiné oddíly nám to závidějí. A máme i nějaké výsledky – skvělá Soňa, výborný Vojta, překvapující Tom Macan, velmi solidní Matěj nebo Vítek, těžce pracující Jirka, radostně útočící Verunka, to není špatný pohled.

Na druhou stranu republiková špička je jinde, nebetyčně daleko. Kromě Michala se nikdo mezi chlapci vůbec nekvalifikoval z kraje. Partie nesnesou přísnější měřítko. Je to věrný obraz domácího tréninkového nasazení většiny z nás. Vlastně se tu snažíme dohánět vlak, který jsme během roku ani nevnímali.

Možná hlavní věc, kterou bych většině hráčů vytýkal, je nedostatečná plánovitá příprava nástupu figur. Podle Steinitze vyplývá útok z výhody, kterou vybudujeme např. vývinem figur na vhodná místa. Pozice by měla připomínat pružinu, která se nejdřív stlačí a potom posunem dopředu smete všechno před sebou. My často šermujeme několika figurkama, co jsou po ruce, když to nestačí, vezmeme nějakou další a zkoušíme ji zapojit. Ale figury by měly šlapat společně – jako dobře organizovaný fotbalový tým.

Doufám, že turnaj každého nasměroval k chuti se zlepšovat a že vám v hlavě znějí různé dobré rady, často od trenérů Pavla Němce, Jana Havlíka i dalších. Třeba:

• Braní v šachu není povinné!
• V zahájení děláme max. tři tahy pěšci, hlavní je vývin figur.
• V kritických situacích je třeba se pořádně zamyslet, tam se rozhoduje o osudu partie.
• Mat se dává na té straně, kde má soupeř krále.
• Tři rady Smyslova: než táhneme, prověříme vazbu, vidličku a šach.
• Velmistři vidí podobné tahy jako my, ale dovedou je správně seřadit za sebe.
• A hlavně: vy ty figurky nemáte rádi! Hrejte s nimi, dejte je dopředu!

Doplní někdo něco?

Takže nás čeká spousta práce:

1. Partie z Příchovic přepsat, uložit, zanalyzovat, okomentovat, sepsat si, v čem děláme chyby.
2. Diagramy, diagramy, diagramy, diagramy, diagramy, diagramy. Denně.
3. A potom další studium – podle úrovně hráčů. Malým stačí třeba přehrávat miniaturky, od 1500 už jdeme po strategii. (Ptejte se individuálně.) Vemte si šachovnici, knížku a jedem!

Fotky přírody

Někteří z nás stihli i nešachový program venku. Fotky oblak, stromů, listí, slunce, rosy, stmívání, vodopádů a ledu jsem dal do alba na svůj facebook.

Konec?

Ne, ještě bude článek s partiovými ukázkami.

 

Není všechno zugzwang, co se třpytí Bodů dostatek, rezervy značné