Křižník Potěmkin nabírá rapidně rychle vodu

28. 11. 2010 Honza Pokorný Béčko, 3

Další smutné vystoupení má za sebou naše o bytí a nebytí v krajském přeboru bojující béčko. Proti Rapidu Pardubice jsme rozhodně, dle ELO čísel, neměli být favority, na druhou stranu, šance byla!

A byla o to větší, že nadupaný soupeř zapomněl někde v Pardubicích stabilního člena sestavy Pavla Vobořila (bližší okolnosti neznám) a do Popradu přijel pouze v sedmi. Pročež rozhodčí utkání Bohouš Glembek přišel na osmičce černými k bodu, ani nevěděl jak 🙂 Zatáhnout nemusel, Rapiďáci poslední prkno vynechali – 1:0 vedeme, kdo to kdy pamatuje?! 😀

A světe div se, vedení dále držíme, protože na druhé šachovnici se v duelu Jarda Volf – Olda Kastner dá těžko čekat něco jiného než kamarádská plichta. Pravda, poté co Olda zahájil zavřenou sicilkou místo tradiční výměnné volfovské, doufal jsem v něco jako boj… přesně devět tahů. 1,5:0,5 držíme lichotivé skóre.

Pak se bojuje až do časovek a k vidění jsou věru zajímavé partie, kde je výsledek jasně nejasný. Vypadá to pro nás pořád velmi slušně, zejména poté, co na čtyřce Honza Smola podepisuje cennou remízu s Pavlem Outulným. Náš hráč makal jako stachanovec: ze zahájení (katalánka) stál prachbídně, ale zatnul zuby, vhodně naředil materiál a nejhorší přežil. Soupeř odmítl nabídku smíru,  pročež Smolda zapnul procesor a ve složité koncovce (jeden pár věží, bílý střelec versus černá kobyla) svého na ELO výrazně silnějšího soka postupně přehrál. V pozici, kdy měl podle počítačových ploutví už +1, nabídl remízu podruhé. Kdyby ji pan Outulný nevzal, myslím, že bychom tuhle partii vyhráli. Našemu kapitánovi ale mám kulový co vyčítat, černými zahrál více než spolehlivě. 2:1 z našeho pohledu.

A ještě pořád vedeme, to koukáte co, protože ani na jedničce jsme neprohráli. Štěpán Blaško, zocelený sekáním dříví na chalupě a minimem spánku, narazil na talentovaného juniora Ondru Krause. Tady jsem tajně doufal v naši výhru, maje na paměti loňskou partii Pečinka – Kraus, kde náš lamač dívčích srdcí svého soupeře doslova sešrotoval. Sergej ale k partii přistoupil spíše zodpovědně, pozičně – ze zahájení (druhá katalánka v utkání) vznikla přibližně rovná pozice, kde se mládí a kdysimládí přetahovalo do oboustranné kisny, v níž třetí Sergejova nabídka plichty konečně soupeře zlomila – 2,5:1,5.

A teď už to horší z nedělního matche 🙁

První vostuda jsem já. Abych se nenudil, vyfasoval jsem opět to suverénně nejsilnější, co měl soupeř k dispozici. Mít po čtyřech kolech na třetí desce průměr 2200, to je fakt príma 😀 Sice mám pocit, že hraju svoje nejlepší šachy, ale vysvětlujte to soupeřům kalibru Jiřího Hlavničky 🙂

Prapodivné zahájení (kříženec Pirce s nevimčim) jsem ustál v pohodě a měl bílými docela solidní plus, což kvitovalo po partii i pardubické eso. Dokonce se mi povedlo aktivně skočit Jf5 a Rybka to chválí, jenže pak přišlo zatmění mysli. Člověk ví, že v trochu lepší koncovce se maximálně protrápí do remízky, a tak jsem  jsem „stylově“ obětoval oře na h6. Pročež soupeř mne s přehledem přepočítal, přestože jsme oba zalezli do kisny. Dobrý pocit je jedna věc, 0,5/4 věc druhá, bohužel… Takže Pardubice poprvé dorovnávají skóre na 2,5:2,5.

Nedlouho poté sklání svého krále i Petr Jániš, kterému jsem dlouho věřil. Aleš Novotný naň zkusil betonový karokánek, ale náš útočník měl dlouho pozici dle svého gusta: na černého krále docela solidně po háčku vanulo. Mladík z Rapidu ale prokázal rutinu – atak odrazil a na druhém křídle, už v koncovce, nemilosrdně trestal. Po přehrání partie musím smeknout klobouk před strojově přesným výkonem. Petr mohl ještě kopat, ale před kontrolou se mu zatoulal kůň, nemilosrdně odchycený – 2,5:3,5 a jde to s námi z kopce.

Což o to, kopat jsme ještě mohli. Na šestce totiž Jenda Mareš bojoval jako lev a ve svém oblíbeném benoni postupně Emanuela Veselého přehrál. Partie snese, soudě podle Rybky, i ta nejpřísnější měřítka! Bohužel pro nás v 39. tahu omilostnil nejmladší z Marešů svého soka – místo efektního c3, po němž by kapitán Rapidu co nevidět balil kufry, zamířil Jenda do remízové dámské koncovky, zakončené věčným šachem – 3:4 a je to bohužel zlé.

Poslední dohrává srdcařsky Pavel Kylar, na páté šachovnici se pere srdnatě s Dušanem (jak přezdíváme sympatické kdysi jedničce Jablonného s mongolským jménem). Hrála se anglická, kde měl Pavel od začátku trochu méně prostoru, ale bojoval. Černý své plus systematicky zvyšoval, nicméně kolem časové kontroly doslova zkolaboval a z vyhrané pozice měl jednotahově spíše připrohranou, kdyby… Pavel ale vidličku na f8 neviděl a pak už, i když obětavě, bojoval za ztracenou věc.

Vymalováno, 3:5 z našeho pohledu, i když jsme dělali, co bylo v našich silách…

A dělat musíme i nadále, neboť příslušnost v krajském přeboru se, co si to nepřiznat, pod naším křižníkem Potěmkinem povážlivě houpe 🙁

[Show as slideshow]

Zápas Třebíč B – Ústí n. Orl. A v diagramech Lanškroun vládne školám