Šachový klub Ústí nad Orlicí

Virové lekce – začátečníci XXIX (i ostatní?)

Hrátky s možnostmi figur

Minulé znázorňování možností jezdce mě inspirovalo k výzkumům, které jsem zatím v literatuře neviděl (možná objevuju Ameriku). Zkusíme se podívat, kam můžou různé figury druhým tahem.


Jezdce už jsme měli včera. Pozoruhodně pokrývá celou šachovnici s výjimkou několika „hluchých míst“ (a zdá se mi, že třetím tahem už se dostane na všechna bílá pole).


V koutě je na tom o poznání hůř.

Střelec dosáhne všude na pole své barvy, ale ani za deset tahů se nedostane na barvu opačnou.


Jestli stojí uprostřed nebo na kraji, je tu jedno.


Jakmile mu ale vstoupí do cesty nějaká překážka, bude na tom výrazně hůř – a to jsem mu tam dal jen volného pěšce – kdyby byl blokovaný, bylo by omezení ještě výraznější.


Dáma a věž jsou na tom stejně – na dva tahy se dostanou kamkoliv. A je jedno, jestli stojí uprostřed nebo na kraji.

Kdyby se někdo ptal, proč tedy není věž stejně silná jako dáma, je to jednak tím, že dáma může někam jít více způsoby, jednak přímo působí na víc polí.


Věž lze zase omezit podobně jako střelce.


Na omezení dámy dvě figury ještě nestačí.


Král najednou ukazuje, že není zas tak pomalá figura, jak to vypadá, jeho akční radius zabírá docela pěknou část šachovnice. Není divu, že se v koncovce výrazně uplatní.


A podobně jako jezdec je i král slabý na kraji (slabý pokud jde o útočné možnosti) – takže v koncovce rozhodně centralizovat!


A i slaboučký pěšák obsáhne docela slušný hrozen polí (zahrnuju sem možnosti, které přináší braní).


Když není ve výchozím postavení, má už možností méně (proto i z jiných důvodů tahy pěšci důkladně zvažujeme).


Na kraji je to zase slabší. Tady se ukazuje, jak je důležité mít centrální pěšce nebo pěšce, kteří míří na centrum. (Sosonko píše, jak Gufeld vykládal hodnotu pěšců: d + e dolar, c + f 90 centů, b + g 80 centů, a + h 70 centů.) To samozřejmě neplatí pořád, zvláště ne, když vzdálený pěšec maže do dámy.


A pozor – pěšec, který má blízko do dámy, svoji hodnotu výrazně zvyšuje, tady má najednou spoustu polí (podle toho, v jakou figuru se promění).

Co na závěr? Šachy nejsou vždycky takováhle matematika, mají spoustu výjimek. Ale – a to učím pokročilé úplně pořád – podstatné je sledovat působnost figur, uvažovat, kde bude která figurka dobře stát – hned, za dva tahy, nebo i za několik tahů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *