Svitavská dvanáctka

28. 12. 2010 Pavel Holásek Mládež, 11

Navazujeme samozřejmě na článek Svitavská jedenáctka z loňského roku. Na tradiční předvánoční turnaj mládeže nás odjelo opravdu o jednoho víc; pokrok nezastavíš.

Asi nejdramatičtější situace nastala hned ráno při pěším přesunu po Svitavách; děcka běhaly, koulovaly se, padaly do sněhu – jak taky jinak – a jedna ta sněhová koule trefila procházejícího pána do bundy (tak asi do výše pasu). Chystal jsem se mu s úsměvem omluvit – jsou to děti a máme Vánoce – jenže pán nečekal na omluvu a vrhl se na nešťastného viníka Jirku Píšeho (9 let), srazil mu čepici na zem a možná padl i nějaký ten pohlavek, takže místo omluvy jsem na pána vystartoval a začal zcela nezdvořile hulákat. Chvíli to vypadalo na pěstní souboj, ale pak jsme se tak nějak rozhodli jít oba na opačnou  stranu. Správné řešení – zavelet a hromadně pána zkoulovat – mě napadlo příliš pozdě. Snad to Jirku od dalších turnajů neodradí :-).

Po lehkých technických problémech, o kterých se víc dočtete na stránkách Poličky, turnaj ve třech kategoriích začal a běžel jako na drátkách. Podobně jako loni jsem sám hrál, takže očité svědectví tentokrát příliš nebude.

Mladší kategorie (nar. 2000 a ml.)

Krásných 41 hráčů. Vojta Holásek a Martin Paukert dosáhli pěkných 5/7 a seřadili se na 6. a 7. místě. Pro Vojtu standart, pro Martina velice slušný výsledek. Jirka Píše se dotahoval zezadu a v posledním kole prohrál právě s Martinem, 4/7 jsou taky hezký. Kačka Dudlová a Verunka Holásková dosáhly asi odpovídajících 3/7, stačilo to na 2. a 3. místo v kategorii dívek.

Střední kategorie (1996-1999)

33 hráčů, ale jen 11 s elem, spousta čtyřek a pětek. Petr John bojoval, jak se slušelo, o čelo, porazil mj. Pospíšila a Havelku a remízoval s Melicharem; prohra s Vuem v posledním kole ho odsunula na ještě pěkné 6. místo (4,5/7).Vít Holásek porazil ve druhém kole Štěpána Kolomého (1541) a zahrál si tak s několika kvalitními soupeři. 4/7 znamenaly 10. místo, vzhledem k věku (nar. 1999) to je nad očekávání – a to si ještě nadával za pokaženou partii posledního kola se Zdeňkem Cachem. Lukáš Paukert se vítězstvím nad Annou Dolákovou dostal na 3/5, ale Jakub Cach s Neumannem ho dál nepustili. 3/7 a 18. místo.

Nejstarší kategorie (1992-1995 + doprovod)

Skvělý nápad nechat zahrát dorostence dohromady s rodiči a trenéry (vloni jsme hráli v šesti turnájek doprovodu a závistivě koukali na dorost, jaký mají pěkný turnaj). 30 hráčů.

Já (Pavel Holásek) jsem neobhájil nasazení, ale aspoň jsem uhájil pomyslnou první desku v ústeckém týmu (zahrál jsem si se všemi třemi našimi dorostenci). Jak David Výprachtický, tak Vašek Pekař se proti mně dostali do “svých” pozic, kterým jsem nějak nerozuměl a s nedostatkem času jsem kazil. 5/7 a 3. místo (2. mezi dospělými), no budiž. Jan Mareš by sehrál úspěšný turnaj nebýt losu, který mu na poslední kolo určil černými třetího nasazeného Lukáše Vondru a k překvapení nedošlo. Takže 4/7 a 9. místo (7. v dorostu). Vít Kapoun se po prohře právě s Marešem dotahoval více zezadu, v posledním kole obdobně narazil na mě. 4/7, 10. místo (8. v dorostu), i on patřil k nejmladším (roč. 1995). Láďa Kubišta naopak své ztráty jakžtakž dohnal závěrečnou výhrou nad Kamilem Petráskem. 3,5/7, 15. místo (11. v dorostu).

——————————————————————————————————————————————

Tradicí se stávají závěrečná interview:

Jan Mareš: “Já nevim …” Chlapi, vymyslete si už něco lepšího!

Láďa Kubišta: “Já bych to taky radši nekomentoval …” Tak vám, kamarádi, opravdu děkuju, usnadňujete mi to. “Měl jsem …” Hele, mluví, dobrý, pokračuj … “Měl  jsem pěknou koncovku s Váma, tu jsem zkazil … Pěkná byla partie s Krušinou, mohl jsem ho nechat spadnout, ale hrál jsem fair. ” (Tedy 1/2.) “Pak se to už kazilo. Aspoň poslední partii s Petráskem jsem vyhrál. Celkově jsem mohl hrát o hodně líp.” Těšíme se.

Jan Mareš: Zřejmě nachází řeč … “Slabý jsem porážel, se silnějšíma jsem prohrával.”

Vít Kapoun: “Cože?” (Vítek s Honzou prohrál.)

Jan Mareš: “Teda s výjimkou Vítka Kapouna. – Štve mě, že jsem hrál s prvníma třema nasazenýma a vždy černými. Pekař i Vy jste mi obětovali pěšce a našli cestu k výhodě. Obhájil jsem svý nasazení, ale chtěl jsem skončit trochu líp.”

Vít Kapoun: (s profesorským výrazem) “Před turnajem jsem si myslel, že dopadnu katastrofálně, ale nakonec lituju jen třetí, čtvrtý a sedmý partie. Turnaj se mně asi docela povedl.”

Petr John: (se širokým úsměvem) “Na začátku to bylo dobrý, pak to bylo čím dál tím lepší, v šestém a sedmém kole jsem to pokazil. Cením si výhry s Havelkou.”

Vít Holásek: (ledabyle) “Já bych řek, že jsem to hrál celkem dobře. Proti Kolomýmu jsem to vyhrál ani nevím jak; se mi to povedlo. Proti Sionovi a Pospíšilovi mi to bylo celkem jasný, že prohraju, pak byli dva celkem slabí, proti Zdeňku Cachovi jsem mohl vyhrát, bych řek. Zbytečně jsem tam nedával pozor a nastavil figury.”

Lukáš Paukert: (ustaraně) “Ze sedmi jako těch kol se mi tři výhry zdály dost málo. Dost jsem to zvoral s Jakubem Cachem.”

Vojta Holásek: (natěšeně) “V tomto turnaji jsem velmi uspěl. Prohrál jsem jen nad Tulisem a Ondřejem Cachem. Moje třetí partie (s Osouchem) vypadala asi takto: remízová pozice, pak jsem měl malou výhodu, potom jsem trochu prohrával, dokázal jsem to přesto vyrovnat a pomocí své tvrdohlavosti jsem vyhrál.” Vyčerpávající rozbor.

(Myslím, že závěr partie jsem viděl, v dámské koncovce měl soupeř krále odříznutého v opačném koutě než byli pěšci dámského křídla. Pořád šachoval, nabízel remízu a nabídku zdůrazňoval opakovaným podáváním ruky, jenže Vojta prostě králem došel do blízkosti soupeřova krále, šachu se vyhnul představením dámy a sám matil.)

Martin Paukert: “Můj docela skoro nejlepší turnaj. To už je všechno.” Už?

“Jirko, stihneš mi říct něco o turnaji?”

Jirka Píše: “Nevím co.” Rodí se nám zřejmě druhý talent Marešova formátu. Málo řečí, pěkný šachy.

“Kačko, co mi řekneš o turnaji?”

Kačka Dudlová: “O jakým?”

“Ále … o žádným.”

Verunka Holásková: “První kolo jsem vyhrála a poslední dvě kola jsem také vyhrála.” Tzv. selektivní paměť, to musí být příjemné.

A na závěr náš tradiční nehrající maskot. “Markétko, teď ty.”

Markéta Holásková: (šeptá) “O Honzíkoj.” ??? “On mě pořád chtěl!” Vidím, že jsem roli gardedámy moc nezvládl.

——————————————————————————————————————————————

Výsledky jsou na chess-results, reportáže publikovala Polička, Litomyšl, časem určitě i Hlinsko nebo Polabiny.

——————————————————————————————————————————————-

A ještě tři pozice z nejstarší kategorie:

Benedikt Hofírek (1906, Lokomotiva Brno) – Pavel Holásek (2112):

Můj soupeř (nar.1999!) je známým talentem, tady ale nevystavěl pozici proti Benoni ideálně a dostal 23. … Jg4 24. Jd1? (ale nejde už ani 24. Je2 Sf2) Jg3+ 25. Sxg3 Dxg3 0:1 Přesto mě nakonec o bodík středního Buchholzu předčil.

V posledním kole jsem sledoval, jak dopadnou moji “dárci Buchholzu”, druhé místo nebylo nereálné. Jako poslední dohrávali Mareš (proti Vondrovi) a Kozák (proti Hanusovi):

Lukáš Hanus (1279, Hlinsko) – David Kozák (1826, Svitavy)

Po dramatickém průběhu vznikla koncovka, kde měl černý ještě šanci na výhru, zvlášť když šel bílý nesmyslně na výměnu dam, asi nějak takhle:

Hltal jsem očima praporek, jestli černý stihne s necelou minutou vyhrát pěšcovku, jenže ouha. 1. … Db8?!? Bílý ukázal na černého krále v šachu  a černý se opravil: 1. … Kh8?? 2. Dxb1 1:0 A bod Buchholzu je v pytli. Je-li kde smůla v šachu, pak zde. Jak jsem to měl asi ovlivnit? Leda bych se nekoukal …

A ještě tradiční rozhodcovský oříšek z partie 6. kola 5.kola:

Patrik Krušina (1846, Svitavy) Josef Krátký (1911, Lanškroun) – Marek Stodola (1795, Polička)

Černý  se dvěma vteřinama na hodinách reklamoval remízu (soupeř nemůže usilovat o výhru normálními prostředky). Ukazoval přitom tahy Kf7-f8-f7-f8, příp (po Vg8) Vg5-h5. Bílý měl ještě asi 30 s. Dolfa to rozhodnout nechtěl (buď proto, že si nebyl jistý, nebo proto, že šlo o Patrika) a zavolal mě a později ještě Davida  Schaffera. S těžkým srdcem jsem nakonec rozhodl ve prospěch bílého (tedy dohrát partii s tím, že rozhodnutí odložím), David rozhodl podobně, načež se černý hned vzdal. 1:0 bílý sportovně nabídl remízu. 1/2

Ve svém rozhodnutí jsem byl výrazně ovlivněn diskusí, kterou jsme vedli na jaře u podobného případu taky ze Svitav, kde byl ovšem (v této partii nehrající) Patrik slabší stranou. Podle názoru, který tam převážil, by měl soupeř ještě několika tahy předvést, jakže si tu tupou remízu představuje, a když na to předvedení nemá dost času, jeho smůla. Rozhodl jsem podle toho, mj. i proto, že bílý má právo zkoušet soupeře ještě poplést nějakým “přešlapováním věží na místě” a o to právo by neměl přijít jen proto, že soupeř nemá dost času.

Pořád to jde ale proti mé vlastní intuici. Kdybych se neohlížel na tu jarní diskusi, reklamaci černého bych uznal. A vy?

Memoriál Oldy Hájka 2010 Sen silvestrovské noci