Šachový klub Ústí nad Orlicí

V II. lize – držet se a nespadnout

Pohrdání bílými figurami nás přišlo sakra draho…

9.00, budíček, oči zalepený, ETC hraje song V hotelu Belveder je dnes tanec. A konkrétně verš Stačí nevidět, můžeš dostat mat. Takže jak patrno, je neděle, čas černo-bílého zápolení. Jen těch 17 mi už jaksi nejni…

Dnešní menu: záchranářský duel Wildenschwert B – Vysoké Mýto C.

Zápas má zejména pro naši osmičku velikánský význam, cokoliv jiného než výhra znamená už velmi nepříjemné, ba téměř jisté uvíznutí v sestupovém močálu. Mejťáci potřebují tři body taktéž, tím pádem je jasné, že odpočinek se protentokrát zapovídá. Obě sestavy disponují v Popradu úderem desáté dopolední tím nejsilnějším, co mají na skladu. Snad až na pátou domácí šachovnici, jejiž přítomnost po dvou odehraných plesech za poslední dva dny komentuje hostující kapitán Marian Sabol trefně: „Tebe bych tady nečekal.“ (jak vidno, Facebook je mocný 🙂 )

Kromě Mariana byla zjevně překvapena i má hlava, ale o tom až později…

Gong, start, vedle hraje naše déčko s Kunvaldem nevím jaké písmeno  (a nakonec vítěží tuším že 3,5:1,5, především díky pěkné výhře Petra Johna) a my bojujeme s Mýtem hlava nehlava. Kamarádské remízy nepřipadají v úvahu, dneska to bude takříkajíc naostro.

První okouknutí pozic signalizuje boje na všech frontách. Oušťáci se hned ve třech případech nechtěně opičí a nasazují výměnu domečkových černopolňáků dík baterii Dd2 (c1)+Se3. Ne vždy úspěšně, jak za chvilku rovněž zjistíte.

Jedenáct a něco: S navrátilcem Michalem Zeinertem bilancujeme osobní dojmy. Značné pozornosti se těší Sergejova pozice, jíž nemilosrdně svírá v kleštích Vašek Pekař. „Co tam ten Ivan chce jako hrát?“ táže se Zeiny, jako by ztratil přehled o poměrech v našem družstvu. „Buď v klidu, Ivan má aspoň sedm životů.“ Jak prorocké, vybodnu se na šachy a půjdu věštit z koule 🙂

Kousek po dvanácté se poprvé hýbe bezbrankové skóre, ale jen o jednu remízu. K naší nelibosti na třetí šachovnici, kde jsme doufali ve vítězství Jardy Volfa. Žádná přátelská půlka se nekonala (abych Jardemu nekřivdil), proti zaječickému hostu v barvách Mýta Milanu Jelínkovi si Volfík vybudoval ze zahájení (jak jinak než sicilka s c3) pěknou pozici, dvojka střelců a věžky, takový malý „volfdream“. Jenže soupeř se držel zuby nehty, i nějakou tu aktivitu vytvořil. Jarda láteřil na nedostatek času na digitálním budíku DGT, zkrátka jenom remis někdy po dvacátém tahu.

To už jsem v pozičně-lavírovací časovce a tak okolní dění sleduji jedník okem, maje možnost posoudit partie teprve v Popradu během zadávání do notebooku, provázeného konzumací desetistupňového moku 🙂

Houf lidí kolem druhého stolu, že by Ivan Sergejevič přeci jen neměl sedm životů?! Ale kdeže! Rukytřas všech Oušťáků a Štěpán Blaško připisuje proti Vaškovi Pekařovi celý bod. A jak k tomu došlo? Inu, milí čtenáři, jsou věci mezi nebem a zemí. Sergej drží, drží pasivnější pozici. Peky hledá mezery, tlačí jako při zácpě, efektně obětuje věž… přičemž přehlíží mezišach a jde se klouzat. 1,5:0,5 vedeme!

A tím jako obvykle končí to pozitivní a začíná horor. Už nevím, zda dřív skončil Pavel Kylar nebo já, čert to vem. Náš vata hrál na sedmičce s Radimem Podgorným a v symetrické anglické nevytvořil v podstatě jedinou hrozbu. Soupeř hrál úsporně a strojově přesně: ze zahájení taktickým obratem získal pěšce, vyměnil, co šlo, aby ve věžové, posléze pěšcové koncovce osvědčil solidní techniku – vyrovnáno 1,5:1,5. Tady jsme neměli nárok…

Co šlo zvorat, včetně zápasu, jsem tentokrát zvoral já 🙁 S juniorem Tomášem Ondřejem (nebo vobráceně, už nevim…) jsme rozehráli dost neobvyklou pozici pircovského ražení, čas jsem z hodin ukrajoval spíše já, ale improvizoval jednoznačně soupeř. Pozice se lámala mezi 20. a 30. tahem, v tu chvíli byly všechny poziční plusy a aktivita na mé straně. Asi třikrát jsem přešel kolem vyhrávajícího pokračování h5 (k.rva proč, když ho celou dobu chystám?!) a trest nezůstal za dveřmi. Přišla kisna, minuta na nějakých osm tahů, ruka se chvěje, hlava po dvou dnech bez spánku nemá výkon. Dopřál jsem Tomášovi úplně nesmyslně aktivitu na dámském křídle, kde dlel můj král. Závěr partie byl otřesný: Mejťák se své šance chopil a nad mou rošádou se prohnalo tornádo. Všechny pasivní figury (jiné soupeř 28 tahů neměl) se rozehrály s ohromnou silou.

Sergej má pravdu, jakýpak systematický šachy? V krajským přeboru stačí počkat na chyby blba mého kalibru. 1,5:2,5 poprvé vede Mýto C.

Ztýraná hlava jde radši pryč z místnosti, takže o dalším průběhu bůhvíjaký přehled nemám. Bojovalo se pořád srdnatě na obou stranách, s tříbodovou tečkou pro hosty. Ti nejprve podrželi náskok po duelu na čtvrté šachovnici, kde se v našich „bébarvách“ poprvé představil Petr Mareš starší. S Milanem Benešem, dalším hostujícím mlaďákem, se ocitla na desce opět pircka. Soupeři se přetlačovali, partie ale z mezí rovnováhy v podstatě nevybočila. Ve věžovce se třemi floky na obou stranách měl možná mikroskopické plus náš borec, ale vyhrát takové koncovky je nadlidský, spíše nemožný výkon. Tady dělba bodu po zásluze.

Ústecké srdéčko poté definitivně ztrácí frekvenci na paté šachovnici, kde to přitom dlouho vypadalo na naši bodovou úrodu. Honza Smola zvládl černými velmi sympaticky zahájení (francouzská 2.d3) a dost nevýrazně hrající Gábinu Sabolovou postupně přehrál. Dva bílé dvojpěšce sotva co kompenzovalo a kdyby Smolda vyměnil okamžitě dámy, mohla se soupeřka těšit leda na dlouhé utrpení bez jakékoliv protihry. Takhle dostala šanci mlžit a chopila se jí více než umně. Po bílých polích se vkradla do Smoldova tábora a minimálně vyrovnala hry. Jednu chybu obvykle následuje další a náš kapitán nebyl výjimkou potvrzující pravidlo. Ztratil pluspěšce, pak ještě jednoho a pasivní posice se mu do slova, do písmene a do pr… rozsypala pod rukama. Smolda i já si můžeme za dnešní výkon leda vynadat… a brát blamáž pokud možno s humorem. 2:4 z našeho pohledu.

A definitivně je vymalováno po souboji jedniček, v němž pečetíme pohrdání bílými figurami (0,5/4 uf uff, to máme výnos jak v mičurinském zemědělství). Michal Zeinert, který se po půlroční pauze opět vrací do našeho oddílu (vítej zpátky, brácho!), ale nezaslouží, na rozdíl od šachovnic 3, 5 a 7, jedinou výtku. Zaprvé, měl ukrutně těžkého soupeře, tedy  Mariana Sabola. Zadruhé, soupeři se 40 tahů přetahovali v přibližně rovné pozici, Michal se už od prvních tahů (druhá symetrická anglická v zápase) snažil tlačit, šachy vysoké úrovně, radost si to přehrát! Skoro 2400 ELO a Marianovy zkušenosti se ale nakonec projevily v jezdcové koncovce, kterou hrál černými vysokomýtský kapitán s flokem víc. Jindy otřepané sláva vítězi, čest poraženému, platí v tomto případě beze zbytku. Důstojné rozuzlení zápasu! 2:5 pro Vysoké Mýto C.

Alespoň čestného úspěchu dosahujeme v samém závěru na osmé šachovnici, kde už od prvních tahů věřím v úspěch Jendy Mareše. Kvintánovi to po úvodním ostychu sype jak na první šachovnici v céčku, tak i v jinak nevýrazném béčku. Před Vánocemi si dal k večeři, a dokonce černými, ve Vysokém Mýtě B 🙂 Jardu Hájka, po Novém roce přidal hlavní chod, když v Ústí rozebral po parádním výkonu Romana Solila (a brzy to na webu určitě nabídne! :-). A teď jeho formu odnesl sympaťák Peter Marinov. Ne, že by Jeníkoslav Petera nějak rozcupoval nebo přehrál od úvodních tahů, to tedy ne. Ale bílý si s pozicí očividně nevěděl rady a náš hráč osvědčil trpělivost. Dobrý výkon a alespoň korekce stavu na pro nás přesto bezútěšných 3:5 🙁

Co dodat? Já nevim, je mi z teho smutno, i když, řečeno slovy fotbalisty, je to jen kulatý. Bojovali jsme, soupeř taky a přeci jen o něco lépe. Maje v paměti nedávnou internetovou diskuzi na našich stránkách o štěstí/neštěstí v zápase a zaslouženém/nezaslouženém vítěszví (především v podání Mariana Sabola a Zdendy Šimka) si stojím za svým: oba faktory k šachu neodmysliteně patří.

Kdyby Smolda vyměnil dámy, tak by vyhrál, kdybych zahrál vyhrávající h5, tak jde soupeř do kytek… a kdyby měla babička kuličky, byla by dědeček 😀

5 thoughts on “Pohrdání bílými figurami nás přišlo sakra draho…

  • David Kameník napsal:

    Zdá se , že se KP I řádně zamotává. Jestli je pravda to , že můžou padat až 4 družstva, tak v zóně sestupu jsou týmy od 5tého místa dolů. Jedinou výhodou asi bude to, že UOB může jen získávat. Prognóza – 13 bodů bude bohatě stačit na udržení 🙂 ?

  • Zdeněk Šimek napsal:

    Já bych se toho taky vůbec nebál. I kdyby se náhodou nezadařilo Béčku, máte dobré šance na postup Céčka, třebaže ještě zbývá hodně kol do konce. Pokud vím, postoupit by chtěla Moravská Třebová (na tu máte zatím k dobru 5 bodů), Litomyšl asi postupové ambice mít nebude a Svitavy netuším. Ale i kdyby měli, porazit Vaše Céčko pro ně nebude nic jednoduchého (my jsme se už přesvědčili 🙂 😉 ). Co se týká této reportáže, myslím, že je možná ještě nápaditější než obvykle 🙂 a co se týče partií, myslím, že v tomhle kole bude k vidění hodně zajímavých až „divných“ věcí 😉 🙂

  • Pokyn napsal:

    Z takovýho kápé jako je letos levou zadní, Pavle…

  • Pavel Holásek napsal:

    Jen ne paniku! Takovejhle tým přece nemůže spadnout!

  • Pokyn napsal:

    Jen na vysvětlenou, trochu mi tam v úvodu vylítla nicneříkající věta „Jen těch 17 mi už jaksi nejni…“ Jest to tím, že písnička V hotelu Belveder je dnes tanec začíná tímto: „V sedmnácti je život jeden tah“ 🙂 Což se ale mladých šachistů pochopitelně vůbec netýká, že…:D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *