Šachový klub Ústí nad Orlicí

V II. lize – držet se a nespadnout

Rozjetá Chrudim nám moc šancí nedala

Letos jedno velký utrpení v tom kápéčku. Snad až na předposlední vystoupení v Žamberku nám tam prostě a jednoduše nic nepadá. Učebnicovým příkladem budiž nedělní utkání s rozjetou chrudimskou rezervou. Šance nějaké byly, ale soupeř v pomalu nejsilnější možné sestavě nás lehkou rukou přejel a domů odvážel spokojeně a nutno říct že zaslouženě 3 body.

Inu další neděle v p.deli a k tomu pachuť z vlastní hry, která se místy podobá cvičené opici, co nějakým omylem sežrala místo ovoce šachovou knížku…

Abychom mohli pomýšlet na nějaký přijatelný výsledek, nasadili jsme do utkání v podstatě to nejsilnější, co bylo na skladě. Z první pětky, na rozdíl od Žamberka, nechyběl nikdo (hurá), jenže s takřka kompletním předkem přijel i soupeř. Na posledních třech šachovnicích jsme byli papírově silnější, toť naděje, bohužel dvě remízy a koule na osmičce nehovoří zrovna lichotivě a nehrály zrovna malou roli.

Nechce se mi rejpat v lejně víc, než se sluší, dneska si jakýkoliv ostrovtip odpustím. Popořadě to šlo následujícím způsobem (asi) :

První dohrál na trojce Jarda Volf. S Pavlem Němcem si zopakoval druholigový duel, Chrudimák tentokrát v klidné sicilce s c3 netoužil zopakovat překvapivou nulu, náš hráč zase v trochu lepší pozici věděl, že nabídka remízy bude vyslyšena… a taky byla 0,5:0,5.

O něco déle hráli na dvojce Štěpán Blaško a Jiří Malivánek, se stejným výsledkem. Náš Sergej pojal zahájení e4 c6 c4 docela extravagantně, trochu nečekaně zapáčil hodně brzy f5 a bílý výhodu hledal marně. V konečné přibližně rovné pozici měl černý výrazně horší čas, a tak nabídku bílého ku smíru mohl jen těžko nepřijmout: stále nerozhodný stav, tentokrát 1:1.

A pak už se to bohužel začíná sypat jako příslovečný domeček z karet. Na jedničce se Zeiny ne a ne chytit, i když je fakt, že Zdeněk Pokorný je z kategorie přetěžkých soupeřů. Michal bohužel neosvědčil údajně dobré postavení z předešlého večera 😀 a nechal se čistě pozičně přehrát v anglické s f5. Černý to hrál zkušeně, chyby neodpouštěl a bílou squav zavřel na a7 ještě před 30. tahem… 1:2 tečeme.

Pak se plichtilo na šachovnici číslo 7, kde se určitě ne poprvé potkali Pavel Kylar s Bohumilem Bobo Němcem. Soupeře, s nímž mám otřesnou bilanci nevímkolika proher, Pavel už dokázal porazit. Tentokrát ale oba pojali partii dost na jistotu, maličké plus měl asi černý, ale dřít se nechtěl, bílý zase svůj půlbod pohlídal s klidem a přehledem.  1,5:2,5 v náš neprospěch.

Svižně hraný zápas nám utíká pod rukama na čtvrté šachovnici, kde spolu v pircce zápasí hostující Jaromír Krys a náš Petr Mareš. Partie to byla od úvodních tahů na jednu bránu (aspoň takový mám pocit po rozboru). Petr nějak pozapomněl na vývin (g6, za čas f6, pak g5 a nakonec h5, to byl poněkud nezvyklý domek), bílý se přes e sloupec nacpal do černé pozice a disponoval hromadou hrozeb. Zvedák Sd3! zabolel černého do té míry, že se mu na digitálním budíku ukázaly samé nuly… a další hned za okamžik v partiáři. 1,5:3,5.

Dohrávají se tři partie a na zvrat to dnes ňáko nevypadá. Nejvíc šancí měl Honza Smola, když opět v pohodě ustál černými francouzkou a už kolem 10. tahu měl na rozdíl od Martina Bartoše pozici jak ve vatě. Pak jsem na to radši už moc nekoukal (maje časovku), náš kapitán trpělivě stupňoval poziční výhodu, pak jen mimochodem přehlédl jednotažec a soupeř mu jej jen tak mimochodem věží na osmé řadě nedal 😀 Šachová koupačka pokračovala i nadále, bílý vysál z našeho Smoldy figuru, ale za příznivého stavu takticky nabídl remízu. Jak překvapivě ukázala popartiová analýza, i přes chybějícího koně hlasí ryba rovinu 🙂 2:4 a Chrudim má doma minimálně bod.

V tu chvíli je bohužel zřejmé, že z utkání 9. kola získáme velké kulové. Jako předposlední balí šachové kufry jindy úspěšný Jenda Mareš. Proti Janu Honkovi držel velmi dlouho přibližně rovnou pozici (rozehrál se jakýsi kříženec benoni a colleho) černými, čekal jsem, kdy to Jeníkoslav rozbalí, jenže ouha. Bílý napochodoval aktivně f5,f6, vytvořil matovou síť a pak bezmocného černého krutě vysbíral. 2:5 a je definitivně vymalováno.

Posledním smutným už poněkolikáté já. Velmi trefně mi to říká jeden kolega od novin: „Zase jsi hrál pět hodin a zase projel?“ Zase 🙂

Tuhle partii si za rámeček nedám, jak by pravil Holy. Na Zbyňka Linharta jsem se připravil (ruská s 3.d4), ale nemyslně přehodil tahy v už tak šílené variantě. Soupeř pohotově obětoval v osmém tahu střelce na h2 a měl tam věčňák. Já remízu nechtěl, soupeř taky ne 🙂 a sebral si dámou na d4 třetího pěšce za figuru (po Dh4+ a braní na f2). S nedokončeným vývinem mi to přišlo jako děsné riziko, ale až na pár šejdů jsem nenašel nic, co by vynalézavě hrajícího soupeře ohrozilo. Ve zlomové pozici kompenzovali chybějící figuru čtyři černí floci a útočné chutě bílého se změnily spíš ve slintání. Po nehezké časovce z toho vylezla dámská koncovka už s třemi pěšci míň (plusfiguru jsem musel dát za postouplé éčko) a zbytek cca 15 tahů byla jen zbytečná křeč. Že jsem si to mohl odpustit, je jasná věc, ale proč zase jednou nedohrávat poslední a dělat ze sebe v hospodě i na netu machra a hráče za mančaft, že jo 😀

Sečteno, podtrženo 2:6 klepec a potvrzení tabulkových předpokladů.

PS: Jsou na to mě moc erudovaný šachy… vedle se hrála krajská soutěž Ústí D – Mistrovice (nějak záhadně jsme vyhráli 3:2) a myslím, že v tomhle mančaftu budu příští rok o poznání platnějším členem.

One thought on “Rozjetá Chrudim nám moc šancí nedala

  • Pavel Holásek napsal:

    Berme to optimisticky: proč nerupnout, když to nevadí? Aneb 2:6, to je moje letošní sezóna v kostce …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *