To už je zase rok?

2. 6. 2011 Pavel Holásek Mládež, 1

“Zaječice”, Seč, 28.-29.5.2011

Některé události jsou každoročními konstantami. To už jsou zase Vánoce?, říkáme si každý rok. Po roce jsme se vrátili na Zaječice a nic, vůbec nic se tam nezměnilo. Otec turnaje pan Hájek trousící do mikrofonu úsečné poznámky. Snídaně za 40 Kč skládající se z několika plátků čehosi, minimásla a minidžemu. Fronta na jídlo až skoro oknu. Davy šachového lidu u nástěnek, ve dveřích, mezi stoly, všude. Profesor Žiger se stejnými knížkami jako vloni. Srub se známým pachem, okny, nábytkem a sprchou, jak jsme zvyklí. Posečené trávníky vyzývající ku hře v kopanou. Ty samé tváře trenérů, rodičů, příznivců. Jako bych se vrátil domů, ba jako by ten rok mezitím ani nebyl …

Jisté změny by však pečlivý vyšetřovatel nakonec odhalil. Postupně omlazujeme: do družstva už jsme nezařadili sváteční šachisty Honzu Holáska a Jirku Johna, při absenci Lukáše Paukerta se tak vlastně vyměnila polovina týmu. Nastoupili tři hráči nar. 2001: loňská dvojice Holásek Vojt., Šmajzrová V. a svůj debut na mistrovství republiky si odbyl Jirka Píše. Posílili jsme realizační tým, druhým trenérem se stal Martin Dudla (a protože pracoval zodpovědně, nemusel jsem dělat skoro nic) a jednotlivce si přijel nostalgicky zahrát Jan Mareš (před dvěma lety jednička týmu).

A výraznou novinkou byla cesta, po letech ježdění hromadnou dopravou jsme použili auta. Když jsem viděl, jak v pátek leje, blahopřál jsem si, že jsme cestu odložili až na sobotu. Když ovšem Martin Šmajzr po příjezdu na Seč oznámil, že auto selhává na všech frontách a že v neděli už rozhodně nedorazí, museli jsme operativně řešit cestu zpátky. Díky Martinu Dudlovi (kyvadlová doprava Seč – Chrudim) se ale všichni dostali domů rozumně. Momentálně jsem však nakloněn vrátit se pro příští rok ke starému modelu cestování.

Nejdůležitějším turnajem je samozřejmě Mistrovství republiky šestičlenných žákovských družstev. Jako pětatřicátí nasazení jsme si nemohli dělat velké naděje, ale po nějakém tom úvodním výprasku se daly čekat vyrovnané boje ve druhém hracím sále. To se taky stalo. Nebylo pravděpodobné, že dosáhneme na 50%, takže 3 výhry, 2 remízy a 4 prohry jsou výsledek přijatelný, byť dává místo až třicáté osmé. Z partií jsem viděl málo, ale zdály se mi jakžtakž rozumné, byť z některých koncovek vstávají vlasy hrůzou ;-). Petr John si na závěr svého žákovského účinkování zahrál na 1. desce, uhrál slušných 5/9, perfo 1599, prohrál jen se dvěma hráči okolo 1900. Z jeho partií jsem viděl asi nejvíc, dohrával většinou poslední, využíval čas do posledních vteřin, na to bych neměl nervy. Kateřina Šmajzrová byla v prvním dnu tahounem družstva, hned v prvním kole porazila údlického Tomana (1805) a postupně nasbírala 4,5/6. Druhý den její herní projev vypadal stejně solidně, ale body už to nepřineslo, v poslední věžovce spadla na čas. 4,5/9 znamená spolehlivě zvládnutou druhou desku, perfo 1422 by mohlo být vstupenkou do juniorského šachu … Vít Holásek dostal přednost před Vojtou, z toho, co jsem zahlédl, by se dalo mluvit o nezvykle aktivní a plánovité hře, 3,5/9 je výsledek ještě přijatelný. Vojta Holásek měl táhnout zadní polovinu družstva, ale zaznamenával jednu nulu za druhou, nevím jak, neviděl jsem (jen jednu hrůzu, kdy měl v době skončení partie 26 minut – hrálo se na 2×25 s bonifikací 10s …). Ale jindy to tak strašné nebylo. Každopádně 2/9 je výsledek slaboučký a družstvu moc nepomohl. Jirka Píše se dlouho nechytal, přes rozumnou hru zahájil pěti nulami! Ve zbytku turnaje ale připsal 3/4 a ve finiši tak tým výrazně podpořil. 3/9 je při jeho zaječické premiéře docela dobrý start. A konečně Veronika Šmajzrová předvedla ještě drtivější závěr, po hubeném začátku 1/4 přidala hned 5 bodů v řadě! 6/9 je procentuálně nejlepší výsledek z celého družstva!

Dalším želízkem v ohni byla naše dvojice, která se zúčastnila Turnaje dvojic nejmladšího žactva (nar. 2002 a ml.). I když holky patří věkově k těm mladším, nebyly na turnaji žádnými nováčky, vždyť stejně nastoupily už vloni! Tehdy obsadily poslední místo, takže se mohly jenom zlepšit. A skutečně se lepšily, v průběhu turnaje se dostaly až na desáté místo (po 6. kole) a nebyly žádnými otloukánky, naopak si vytvořily šance proti většině soupeřů. Jiné to však bylo s realizací, těch promarněných možností bylo opravdu hodně. Já jsem to raději neviděl, ale Martin Dudla si při sledování vytrpěl svoje :-). Veronika Holásková uhrála 4/9, tradičně mířila hlavně na soupeřova krále, ale pokud nedala mat, většinou výhodu ztratila. Kateřina Dudlová 5/9, tam šlo většinou o sběr materiálu a jeho realizaci (oboustranně). Za rok v kategorii pokračují!

A konečně tu byl tradiční turnaj jednotlivců, pořádaný proto, aby slabší povahy nemusely sledovat mládežnické boje, případně aby to odrostlejší žáci svým trenérům ukázali! Účast byla letos kvalitativně slabší, když jsem zjistil, že jsem čtvrtý nasazený, hned jsem se začal zajímat o finanční ceny 🙂 Ve druhém kole jsem sice prohrál s budoucím překvapivým vítězem Stárkem z Říčan (1929, nar, 1995!), ale třemi body v řadě jsem to dohnal a v posledním sobotním kole remizoval s Vařejčkem. V té partii jsem v zahájení přehlédl jednoduchý obrat, místo pěšce jsem dal raději kvalitu a pak jsem dlouho jen tak mlžil, ale dva střelci se ukázali být i v pozici bez kvality velice nepříjemní a složitou pozici jsme s minutou pro každého dali raději za půl. Druhý den jsem porazil nasazenou jedničku Horáka (2264) a vypadalo to na medaili, jenže jsem nedotáhl partii s tradičním soupeřem Rutem a v posledním kole jen remizoval, takže jsem obhájil svoje startovní čtvrté místo (6/9), neúspěch to není. Druhým naším zástupcem byl Jan Mareš. který trpěl krátkým časovým limitem (2×20 minut) a prohrál tak řadu nadějných pozic, které si dokázal vypracovat. 4/9 je herně propadák, obsah partií byl však zajímavý.

Výsledky turnajů najdete na chess-results (nezalekněte se nového vzhledu): družstva, dvojice, jednotlivci.

Nešachová část vypadala tradičně: podvečerní fotbálek byl méně brutální než obvykle (jediným zraněným jsem byl já po křivém šlápnutí do jakési díry), večerní holanďany měly hlavu a patu. Jediný, kdo se vydal k přehradě, byl Martin Dudla, zda se dokonce koupal, není známo.

A nějaká ta tečka? Doufám, že si všichni koupili knížku Davida Kaňovského o Morphym a Anderssenovi a pečlivě z ní doma studují. Za rok nehrajeme nic jiného než královský gambit!

———————————————————————————————————————————————–

Partiové ukázky budou tradičně kusé. Při představě, co důmyslu stovek šachistů se zase vlilo do propasti zapomnění, protože jejich nápady nikdo neviděl a nezaznamenal, mě jímá závrať.

Začneme dramatickým zápasem druhého kola, kde jsme se utkali s poměrně slabým týmem QCC České Budějovice C. Stav byl však po mém příchodu nerozhodný 2:2 a Katka byla zcela prohraná, takže naděje na celkovou remízu mohl naplnit jen Petr John:

Michal Vokurka (QCC České Budějovice C, 1250) – Petr John (1618):

Černý má pěšce navíc a aktivnější figury, výhra je pravděpodobná. Zkazit se však dá všechno. 1. … Jc2? Proč měnit jezdce, když jsou všechny věžovky remis? Navíc Ja3 byla mrtvá figura, proč to soupeři tak usnadňovat? Bílý navíc spatřil vazbu a s nadějí v očích zahrál rychle 2. Vc1 … a Petr se ponořil do neradostných dum. Přitom se ještě nic nedělo, dalo se jednoduše ustoupit 2. … Je3 3. Vxc3 Jd1+. Jenže to nenašel a zahrál tedy aspoň 2. … Vxb3? 3. axb3 Jxa3 s nadějí na boj o remízu. A skutečně: bílý dopustil výměnu pěšců dámského křídla a vznikla pozice, kterou nebylo jak zesilovat:

Navíc vedle Katka právě předváděla neskutečný obrat, takže remíza by tu najednou byla zlatá. Jenže Petr zahrál 1. … Jg6?? a v publiku začaly pracovat emoce. Všichni okolostojící kromě hráčů samotných totiž uviděli, že po 2. Vxg6!! fxg6 3. Ke6 je pěšcovka vyhraná! Bílý král totiž černého krále vytěsní od krytí pěšce a ani opozice pak černého nespasí, bílý pěšec je již moc daleko: 3. … Kg8 4. Kf6 Kh7 5. Kf7 Kh8 6. Kxg6 Kg8 7. Kh6! (pozor, ne 7. Kf6? Kh7! 8. g6+?? Kh8 9. Kf7 pat!) 7. … Kh8 8. g6 Kg8 9. g7 (postup na sedmou řadu bez šachu) Kf7 10. Kh7 s výhrou. Začátečníkům doporučuju variantu k zevrubnému prohlédnutí! Že neumíte počítat deset tahů dopředu? To byste ale měli! 🙂 Jenže bílý dal nějaké 2. Kg4?? a i když se do stejné pozice ještě vrátili, ani pak svou šanci nevyužil. Po marných pokusech prorazit černou pevnost pak nejspíš rezignoval a šel do remízy:

1. g6? Ať máme tu protivnou koncovku z krku, že? 1. … Jxg4 2. Kxg4?? To je ovšem zkrat, po 2. gxf7 byla na desce remíza. A Petr v euforii, že koncovku udržel … zjistil, že drží v ruce černého pěšce, a doufám, že byl rázem pořádně vyděšen. 2. … fxg6?? Po braní králem by černý ještě vyhrál! Tristní závěr, bod si nezasloužil ani jeden hráč. 1/2

————

Jedinou útěchou nám mohlo být, že jsme tím celý zápas vyhráli! Jak k tomu došlo? Vedle probíhala partie Kateřina Šmajzrová (1250) – Vojtěch Sýkora (QCC České Budějovice C, 1250):

Vůbec jsem to nesledoval, Katka prohrávala v koncovce snad o věž a střelce, naprosto jsem nechápal, proč se nevzdává. Jenže pak jsem nevěře svým očím spatřil následující pozici:

Už to bylo jen o střelce a navíc falešného! Tohle je jasná remíza, bílému stačí jít králem do kouta (na h1) a tamodtud se vesele smát. Nesmí jediné: dopustit, aby se z h pěšce stal g pěšec. Ale to se nestane: i kdyby černý bílého “zapatoval” a donutil hrát géčkem, nebude ho moci sebrat pěšcem, protože by byl bílý opravdu v patu.

Katka spatřila ještě kratší cestu k remíze a zahrála 1. g5! Fixuje černého pěšce na bílém poli a hlavně ho hrozí vyměnit tahem 2. g6. Černý dal proto 1. … Sf8 snad v naději, že po 2. g6 h6 svého pěšce udrží na šachovnici a bílá se třeba ještě zmýlí. Jenže ten tah zase pouští bílého krále až k pěšci h7: 2. Kf6 Kd2 3. Kf7

A černému se podařilo neuvěřitelné: tuto koncovku ještě prohrál!!! 3. … h6?? Možná s myšlenkou 4. Kxf8?? hxg5. Katka se však neukvapila, zamyslela se a po 4. g6! zvítězila a položila tak základ našemu zápasovému vítězství. Kdo by to řekl? 1:0

————-

Kromě některých konců partií jsem viděl i jejich začátky, většinou celkem slušné, ale …

Petr John (1618) – František Kamarád (Grygov, 1615), 7. kolo:

1. e4 d5 2. exd5 Jf6 3. Jf3 Jxd5 4. Sc4 Jb6?! 5. Sb3 Sg4??

Jak může někdo hrát skandinávskou a neznat základní taktický motiv v pozici? Petr myslel a myslel; “výborně”, říkal jsem si, “vybírá si mezi 6. Sxf7+! Kxf7 7. Je5+ Kg8 8. Dxg4 a mezi 6. Je5!!”, po čemž je jedinou obranou 6. … Se6 7. Sxe6 fxe6 a bílý si může vybrat, zda si jít pro kvalitu po 8. Dh5+ g6 9. Jxg6 nebo zda nechat černého vařit ve vlastní šťávě např. po 8. 0-0. Jenže přišlo 6. d3??. Hm, neviděl.

Viděl, jak přiznal po partii, ale až poté, co 6. d3 zahrál. A co na to soupeř? 6. … Jc6?? “On mi to e5 pokryl”, stěžoval si Petr. No a? Ještě je tu pole g5, ne? Po 7. Sxf7+! Kxf7 8. Jg5+ se může pořád usmívat bílý. Ani to však Petr nezahrál.

Abych ho tu pořád jenom nekritizoval, tak zrovna tuhle partii pak jasně vyhrál ve věžovce, díky čemuž jsme s Grygovem remízovali 3:3.

—————

Jak zabrnkat kapitánovi na nervy, předvedl Vojta v partii posledního kola.

Lucie Konvičková (Znojmo, 1100) – Vojtěch Holásek (1250):

Přišel jsem k tomu a hned se mi zlepšila nálada. Vedli jsme 2:0 a tady bylo zřejmé, že to Vojta nemůže prohrát. Jenže kritéria nemožnosti jsou u mládeže trochu posunutá. Hrálo se to přibližně takto (bez záruky): 1. … Kc5!? Proč vlastně ne, braní pěšce neuteče, je možné soupeřku trochu zkoušet. 2. Kd2 Kb5 3. Kc1 Ka4 4. Sb2

A pozor. Tady je třeba projevit cit pro nebezpečí, zahrát 4. … bxc2 a dát partii za remízu. 4. … Kb5?? 5. c3! A rázem je bílá pozice vyhraná, střelec má totiž k dispozici tempa, takže černý král bílého věčně neudrží. 5. … Kc5 6. Kd2 Kd5 7. Ke3 Kc5? Ani 7. … Ke5 nic neřešilo, ale aspoň náznak odporu projevit! 8. Ke4 Kb5

9. Ke3? Bílá taky neví, co s tím! Asi někde tady jsem přistoupil k Vojtovi a z pozice kapitána mu oznámil: “Remíza stačí!” Soupeřka to slyšela, hned nabídla remízu a natáhla ruku. A VOJTA PŮLKU ODMÍTL!!! 9. … Kc5 10. Ke4 Kb5 11. Ke3? Když to nejde po dobrém, musí to jít po zlém. “Nabídni remízu!” To už byl jednoznačný příkaz. … Kroutil se, nechtěl, nakonec se podvolil. 11. … Kc5 1/2-1/2 🙄

(Doufám, že jsem neporušil nějaké pravidlo; o tom, zda se má kapitán vyjadřovat jen k remízovým nabídkám učiněným nebo i k těm, které učiněny být teprve mohou, se diskutuje na chess.cz.)

————–

A je tu poslední partie družstva vůbec, závěr zcela pohádkový.

Vít Holásek (1250) – Zuzana Konvičková (Znojmo, 1100):

Vítka jsem občas nepoznával, hrál “vojtovské” šachy s aktivními figurami a útokem na krále. Zde dlouho tlačil na královském křídle, obětoval kvalitu a získal zajímavé šance po bílých polích. Počítač přesto ukazuje 1. … Ke8! s výhodou černého. Nelze se ale moc divit, že si soupeřka spokojeně dala vidličku: 1. … Vf4+?? Vítek se zatvářil lišácky a dal 2. Kg2?? Vidí, že po braní dámy dá sám vidličku a vyhraje, jenže černá brát nemusí. Vyhrávalo 2. Dxf4! gxf4 3. Jf5+, to není jen kvalita zpátky, pěšec e projde do dámy. 2. … Vd4?? Smutné přiznání, že dámu brát nelze. Nelze ale ani připustit šach na c5, stále bylo dobré 2. … Ke8! 3. Dc5+ Vd6?

4. Jf5+ Vraždění neviňátek. Tzv. “šach celé rodině”. Obyčejně je jedno, kolik figur jezdec napadne, stejně může brát jen jednu; tady ale postupně pobere úplně všechno! 4. … Ke8 5. Jxg7+ Ke7 6. Jf5+ (Představte si, že 6. Da7+! je trojtažec.) 6. … Kf8 7. Dxd6+ To byl ale kůň! 1:0

Můžete se ještě těšit na partie z turnaje jednotlivců. Ve zvláštním článku.