Šachový klub Ústí nad Orlicí

V II. lize – držet se a nespadnout

Nečekaně jednoznačný průběh derby

Přibližně tolik co hladovému sousto, žíznivému doušek, básníkovi čistý list papíru a neukojenému žena garantuje nám, černo-bílým bláznům, chvíle, kdy poprvé usedneme po boku svých druhů ve snaze uspět ve hře nejkrásnější, hře královské, hře šachové. A stejně tak je neděli co neděli zapotřebí vyřešit obligátní problémy typu: proč musím vstávat tak brzo?, z jakého důvodu je mi blbě ještě před prvním tahem?!, mají tady kafe?!, proč hrajeme popáté v řadě ve Svitavách a oni u nás nikdá?!?, z jakého důvodu jsem zapomněl doma přezůvky a budu muset v Poličce vysolit 3 káčé za pověstný pár modrých návleků?!?!, jak si to mám u svý ženský vyžehlit, když jsem skoro celou neděli v p.deli?!?!?… a mnohé další 🙂

Hlásí se bulvární pisálek Pokyn, letos ve službách ústeckého béčka, účinkujícího v Krajském přeboru II skupiny východ.

A vy, naši milí čtenáři, buďte vítání zpět v produktivních časech našeho webu, tedy období mistrovských utkání!

 

V právě začínající šachsezoně se náš klub (poprvé po desetiletích nikoliv pod vlajkou Jiskry) musí vyrovnat s poněkud prekérní situací. Druholigové áčko se sice s přehledem a noblesou v našlapané soutěži udrželo, žel béčko z krajského přeboru spadlo a céčko do něj těsně nepostoupilo. Ve výsledku jsme co dva týdny nuceni splašit najednou 24 lidí… což pro náš né zrovna nafukovací oddíl není věru lehké.

Priority jsou však deklarovány tradičně vysoké: áčko chce ligu udržet, béčko hrát minimálně do prvního kola na postup :-), céčko ve stejné soutěži odstraňovat potenciální konkurenty béčka, juniory naládované déčko by mělo krajskou soutěž vyhrát s prstem v nose. Podaří se? Uvidíme při jarním bilancování…

Na úvod KPII přišel z ústeckého pohledu zápas každopádně nejhezčí, nejemotivnější, a sice domácí derby Ústí B – Ústí C. Že se rozhodně nejedná o nějakou druhořadou záležitost, prokázal již čtvrteční blicák, kde si nemálo členů obou mančaftů pocvičilo rychlé ruce před nedělní časovkou a vyzkoušelo únosnou míru konzumace všeho možného. Asi dobře věděli proč 🙂

S poněkud ementální sestavou se před výkopem, avizovaným na desátou dopolední též v salonku Sport Music Clubu, muselo vyrovnat především lehce favorizované béčko. Neboť áčko je áčko, šéfuje mu předseda oddílu Martin Šmajzr 🙂 a druhá liga zůstává prioritou, pročež Petr MarešJardou Volfem musí v neděli balit kufry směr pardubický Akis. Na jejich místo jsou tím pádem povoláni vybraní náhradníci, u nichž je postaráno o zvýšenou motivaci. Ztráty u „nepřátelského céčka“ mi nejsou s předstihem známy: jen Bohouš Glembek naznačuje něco v tom smyslu, že má na neděli jiné plány. Zbytek je zahalen vpravdě londýnskou mlhou… Tolik tradiční overtura a nyní k samotnému duelu.

V naší útulné hrací místnosti, (kterou nám i pro letošek poskytl Petr Strákoš, za což mu patří velký dík), se schází překvapivě skoro to nejsilnější, když chybí jen tři výše jmenovaní. Po vyřešení nepodstatných detailů (jakým se hraje tempem?, kdo bude dělat rozhodčího? 🙂 se začíná zostra: na šestce nabízí po zatáhnutí e4 remízu brněnský navrátilec Radek Poslušný brněnskému navrátilci Petru Mareši mladšímu😀 Kapitán oslovenému doporučí „bojuj“, kluci to ještě necelých dvacet tahů zkusí, ale nepříliš výživná partie z rovnováhy nevybočí – 0.5:0,5.

Tou dobou už ovšem o bod vedeme, protože jako správný kapitán se zachová na pátém prkně Honza Smola. Bílými bych měl vůči jeho pojetí „králky“ výhrady, ale náš vedoucí ví, co dělá. Víťa Kapoun se k tradiční protihře nedostal, naproti tomu byl na dámském křídle strašlivě umačkán a šešrotován. Korunu výborně vedené partii nasadil zvedák 39. d6!, po kterém se černá pozice, sestávající s figurek na posledních dvou řadách, sesypala jako domeček z karet – 1,5:0,5 pro „domácí béčko“.

A naše rezerva, ELOvě ne o tolik silnější svého soupeře, pokračuje v neúprosném drtikolu. Na dvojce se velmi dobře prezentuje Martin Poslušný v partii starých známých s Davidem Kameníkem. V sicilce černými hladce vyrovnal, na aktivní 13. f4 zapáčil ještě aktivněji d5 a v zajímavé přestřelce svého soka přepočítal – 2,5:0,5 zvyšujeme skóre.

Aby toho nebylo málo, třetí hřebíček do céčkové rakve zatlouká důrazně Petr Jániš. Skandinávskou hrál proti němu Karel Taslar možná až zbytečně pasivně, bílý obsadil centrum, všechny důležité sloupce a diagonály… a podíval se na zoubek černému králi. Při přehrávání partie se mi nejvíce líbily razantní postupy 16. d5! a hlavně 19. Jg6. Zbytek byla formalita – 3,5:0,5.

Veškerý odpor houževnatě bojujícího céčka poté lámou duely na prvé a osmé šachovnici, která z nich skončila dříve, netuším. V souboji lídrů se v zajímavé pozici přetlačovali Štěpán Blaško a Jenda Mareš. Sergej tradičně trochu pospal v zahájení, zbavil se bledězelené barvy (sobotní oslava 🙂 ) a získal zajímavou pozici. Na opačné straně šachovnice prováhal Honza zajímavou šanci jak pohnout s centrem v 11. tahu (dc4!?, Sg4!?), posléze obětoval figuru za nějaké ty pěšce a zkomplikování pozice. Kompenzaci počítač vidí, ale naše jednička zachovala klid a v oboustranné časovce černou pozici úplně rozstřílela – 4,5:0,5 a je rozhodnuto.

Zajímavý a dlouho nejasný boj byl k vidění rovněž na opačném konci hrací místnosti, kde se v přetahované francouzské přetlačovali Láďa Kubišta a Petr John. Johny nezahrál zahájení zrovna nejpřesněji (manévr Sd3, Sc2, Sa4 a výměna na d7 nepůsobí dvakrát věrohodně), poté připustil konzumaci věže na a1 se zavřením černé dámy (vyměněna za dvě věže). Pozice se kolemstojícím jevila nejasně, Rybka fandí černému, který také v závěru ukořistil figuru a zavěsil (tedy snad, partiáře nejsou zrovna čitelné 😀 ) – 5,5:0,5 pro ústecké béčko.

Dohrávalo se ještě na třetí a čtvrté šachovnici, ani tam nebyl našemu céčku souzen aspoň čestný bod. Nejprve nezažil šťastný debut v ústeckém dresu Lubomír Minařík, když nenašel pražádný recept na dobře hrajícího Pavla Kylara. Jednalo se v podstatě o jednobrankovku: Pavel to rozbalil na dámském křídle, černý nestíhal vykrývat slabiny, ztratil pěšce, poté kvalitu a zbytek byl věcí techniky, kterou náš matador osvědčil – hrozivých 6,5:0,5. Snad mě neseřve, když o něm píšu pozitivně 🙂 … partie byla opravdu hezká, z jednoho kusu, jak se říká.

Po bodíku jsem poslední dohrávané partii toužil také já, ale nebylo mi přáno. Černými jsem v anglické hladce vyrovnal, i nějaké to plus získal, ale Tomáš Kodytek osvědčil svou největší přednost, a sice trpělivost. Nejprve si vhodně ulevil výměnami (17.Jd5!), posléze přešel do čtyřvěžovky s nestejnými střelci, v níž stihl vykrýt slabiny, natahat floky na ta správná pole a zaktivizovat krále. Chvilku jsem ještě svého bývalého svěřence pokoušel, v 45. tahu však byla podepsána zasloužená remíza po oboustranně vcelku solidním výkonu. I když bych pochopitelně chtěl víc, jenže… 7:1 a hotovo.

Béčko tedy splnilo předpoklady a zdárně vykročilo za postupovým cílem. Ten ale musí potvrdit za necelý měsíc v Litomyšli, což proti tamní nadupané rezervě nebude nic jednoduchého. Céčko skládá reparát v Kunvaldu a očekávat se dá vyrovnaný souboj.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *