Ve městě Smetanově jako obvykle za tři body
Druhé kolo krajského přeboru II postavilo před naši ousteckou eskadru, na cestě za postupem, první složitější úkol. Rezerva ještě loni druholigové Litomyšle nás měla výrazně potrápit, a to především na předních šachovnicích. Tam halt pomyslná kvalita (Vašek Pekař, Láďa Zeman, Lucka Bartošová, Jiří Šváb, Jarda Odstrčil – hráči s druholigovými zkušenostmi) byla. Rozhodli jsme se proto nic nepodcenit a povolat do boje i ligisty Jardu Volfa a Petra Mareše, kteréžto proti Brnu oželelo naše áčko.
Předzápasová taktika zněla vcelku jasně: udržet přední desky a vzadu to domácím natřít. Uklidňovat se před výkopem můžeme i statistikou: nepamatuji se na duel, kdyby nás jindy setsakra nebezpečná Litomyšl porazila… i v časech nejslavnějších obdržela minimálně 5,5 či víc. A co si budeme povídat, taková bilance může ostat v hlavách a svazovat ruce 🙂
Důležitost utkání podtrhl už pohled na soupisky, v nichž před desátou dopolední figurovalo to nejlepší, co měly oba mančafty na skladě. A pustili jsme se do sebe na plné pecky!
Vidina pivínka (kvasnicový Pernštejn) a sledování finále tenisového Fed Cupu byla natolik silná, že jsem první dohrál já. Bílými se zkušeným Petrem Jonášem jsem pomýšlel spíše na takticky laděné šachy (pamětliv hesla „staršího rozstřílet, mladšího vysušit“), což ve francouzské vzalo za své po 3. Jd2 🙂 Soupeř naštěstí zahájení sehrál úplně proti jeho duchu: zbavil se dvojky střelců (nevhodné výměna na e2 a d2), uvolnil napětí v centru a strašlivě si oslabil černá pole. Na úspěch stačily přímočaré francouzské tahy (Dg4, Sd3, Sg5) a pan Jonáš neměl už v 16. tahu čím táhnout, pročež nastal málokdy vídaný zugzwang krátce po zahájení! Konec byl krutý: soupeř přehlédl ošklivý šach věží na c8, přišel o figuru, na c6 o druhou (dobírající věž nešla vzít kvůli matu) a zastavil hodiny.
1:0 vedeme a reportér odchází fandit Petře Kvitové, která nakonec slavně vyhrála ve třech setech.
Další průběh zápasu mohu popsat, maje napěněný půllitr v ruce, jen obtížně 🙂
Pročež vylíčím jednotlivé šachovnice, jak se mi jevily před odchodem a během občasných návštěv…
1. Pekař – Blaško 0:1
Prestižní duel starých známých, v němž loni po dosti úsměvném průběhu triumfoval Štěpán. Letos přišel na „hřiště“ se stejnou taktikou: postavit v karokanu pevnou pozici bez slabin, přežít Vaškův nápor a třeba ho někde oškubat o remízku či bod. Domácí lídr v zahájení (Panovův útok) i po výměně dam tlačil, kliďas Štěpán ale držel a dokonce bílého (nevímkde) ošulil o floka. Při obhlídce se mi zdálo, že má Vašek ve čtyřvěžovce s lepším střelcem proti koni kompenzaci, ale objektivně posoudit vzniklý močál nedovedu. Závěr byl výmluvný: bílý ve své snaze potratil ještě kvalitu a černý, dohrávající na samý závěr, si prošel pro sladký bod – 5:3 zvítězilo Ústí.
A mám ten pocit, že Vašek, i přes svou nespornou výkonnost, našel svou noční můru made in Sergej.
2. Mareš – Zeman L. 1:0
V autě s Petrem diskutujeme, co na zkušeného soupeře. e4 skrzeva soupeřovu znalost teorie zavrhujeme a náš borec nasadí klasickou boudu, kterou na okrese ovládá jak nikdo jiný. Pan Zeman sic reaguje aktivně v centru (pěšci c5, d5, e5), Petr centrum nabourává a hraje se něco vcelku standardního, možná s chlupovou výhodou. Pak nevim… akorát Jarda v hospodě hlásí, že Mr. Zeman v o poznání horší pozici přehlédl jednotažec. Druhá dohraná partie – vedeme 2:0.
3. Bartošová – Poslušný M. 1:0
Lucka se dala (možná pod vlivem několika porážek s reportérem 🙂 na „krotké“ d4, Martin, mám ten pocit, v pohodě vyrovnal. A pokud se nemýlím, nabídl remízu. Ta byla odmítnuta (chtělo to vyměnit dámy a zeptat se, jak to bílá míní zkoušet?!), posléze netuším… a následně Jarda hlásí, že Martin stojí blbě (nemohu posoudit). Po obhlídce naše trojka hájí věž a pět floků proti dámě a čtyřem flokům, pozice pevná, leč dekadentní. A výsledek tomu odpovídá… Litomyšl snižuje 3,5 – 1,5.
4. Volf – Šváb 1/2
Jardova klasika, sicilka s c3. Soupeř se hádám dobře připravil, ale pozice našeho mazáka mi po zahájení přesto přišla perspektivnější, především kvůli lepší kontrole centra. Znát byl určitě i respekt – kam Jarda v KP II přijede, tam nahání strach. Černý ale bojoval srdnatě a Volfík si po 20. tahu, s 20 minutami do konce, nevěděl s pozicí rady. Pan doktor nabídl remízu, Jarda počkal, pak ji přijal a šel za mnou 🙂 3,5:0,5 pro nás.
5. Odstrčil – Kylar 1:0
Pavla jsem na čtvrtečním blicáku varoval, že soupeř hraje holandskou obrácenými barvami. Sice zahájil d4, ale do „kamenné zdi“ nakonec skutečně přešel. Pozice našeho „Vaty“ se mi nejdříve dvakrát nelíbila, ale černý umně otupil tlak svého soka a přešel při redukovaném materiálu do rovné, no spíš trochu lepší koncovky. Když jsem o půl druhé okouknul situaci, byla na stole stejnostřelcovka remízového nádechu, kterou bílý za nepříznivého stavu lámal riskantním e6. Složitou mlhu nejsem s to posoudit, resumé – bílý vyhrál.
7. Horáček – Smola 1/2
Litomyšl nasadila do důležitého duelu nepříliš často hrajícího p. Horáčka (ELO hodně přes 1800), ale náš kapitán proti němu těžil z větší herní praxe. V zahájení (skandinávka) bílý vůbec nic nezískal, měl dokonce více slabin. Honza se za ničím nehnal, správně dokončil vývin. Pak ale asi nehrál úplně přesně, přednosti své pozice nezúročil a přešel do úplně chaotické čtyřvěžovky, kde nikdo z přítomných netušil, zda je bílý pěšec d6 silný nebo slabý. Skončilo to úsměvnou koncovkou pro děcka – při holých králích bílý f pěšec bez kritických polí do dámy neprojde. Smolda se musel zamyslet, nicméně triviální koncovku pro děcka ovládal 🙂 – 4:3 vedeme.
8. Jániš – Krejčí 1:0
Na osmičce hrající Petr Jániš nevyhledává nějaké poziční nudy a hraje bílými romantický královský gambit. Černý si s tímto zahájením netykal, vykašlal se na vývin a v hodně otevřené pozici si troufl na velkou rošádu. Sebevražda… po Sg5! bylo vymalováno a z černé pozici ostaly hořící Pompeje 😀 3:0 pro nás.
Sečteno podtrženo, vyhráli jsme po zásluze 5:3. Litomyšl může těšit, že proti nám za posledních x let uhrála asi nejlepší výsledek, i když náplast je to hádám slabá. Nás hřeje skutečnost, že i áčko vyválčilo po výsledku 4,5:3,5 cenné tři body s rezervou Durasu a též céčko odvezlo plný bodový zisk po výsledku 5:3 z Kunvaldu.
Inu nezačíná ten podzim špatně, řeknu vám 🙂
PS: Aj ten Fed Cup jsme vyhráli, můžeme s Holym potvrdit u závěrečného půllitru v restauraci U Malinů!
Áčko vítězně – reportáž poněkud přibližná Harrachov 2011 (II) – mistrovské kategorie
4 thoughts on “Ve městě Smetanově jako obvykle za tři body”
Napsat komentář
Šachový klub podporují:
Šest a osm bylo jasných (speciálně můj soupeř šel pod nůž opravdu hodně ochotně 😀 ), partie Petra Mareše ve mně vyvolává dojem, že prostě rozuměl pozici o poznání líp… konec konců málokdo chápe domečky tak dobře jako on 🙂 Fakt je, že jste doháněli docela zdatně – na trojce i pětce jsem dlouho očekával remízu, na sedmičce možná i víc než. Uznávám ale, že pod vlivem kvasnicové dvanáctky Pernštejn je svět hnedle jinačí… a propočet děravější 😀
Zrovna tak bych to mohl obrátit a říct, že jsme od začátku prohrávali 0:3 (od Krejčího a Jonáš jsem to docela čekal, Zeman se zbláznil) a statečně jsme se to pokoušeli dohnat. Štěpán tu partii sehrál opravdu dobře o to se hádat nehodlám 🙂
Na druhou stranu, prokazovat kompenzaci při redukovaném materiálu je asi o hodně obtížnější než v zahájení. Štěpán hrál celou dobu solidně a pak zkušeně ukázal, že kůň umí bejt pěkná s.ině 😀 Celkově mi utkání přišlo více méně jednoznačné, myslím, že za optimální situace jsme mohli spíš vyhrát ještě vyšším rozdílem (výhry na šachovnicích 2, 6 a 8 byly jasné, prohry na trojce a pětce nikoliv).
Za pěšce jsem měl opravdu plnou kompenzaci. Ale opět jsem přehlédl triviální taktiku. Měl jsem zafixováno, že jezdec nemůže odtáhnout, jinak by moje věž vnikla na sedmou řadu. No ona když už je mimo šachovnici, tak už nikam nevnikne.