Dvojderby přineslo zajímavou pokoukanou

8. 1. 2012 Honza Pokorný Béčko, Céčko, 3

Nacházeje se, milý čtenáři, v obvyklém poplesovém stavu (volejbalisti v Kerharticích), omezím se dnes pouze na stručné glosy obou utkání 5. kola KPII, jež jsme odehráli v popradské domovské tvrzi. Nějak to s Holym poslední dobou šidíme 🙂

Naše béčko nemělo před výkopem s Letohradem lehkou úlohu: ze základu chyběly dva kusy (Petr Mareš a Martin Poslušný vypomáhali ligovému áčku v Hradci), navíc se nesplnila „zaručená“ Jardova předpověď, že soupeř přijede s torzem soupisky, neboť šetří síly na naše céčko (prý říkal Jirka Řehák). V reálu to bylo tak, že Kyšperáci dorazili snad v nejsilnější možné sestavě – prvních šest kusů a zbylá dvě prkna též solidní.

Náš elán ovšem v letošní sezoně nezná, jedno v jaké sestavě, mezí. Po úvodní taktické dvacetitahové remíze, kterou jsem v oboustranném porozumění zaknihoval s Bohoušem Maceškou (v sicilce s 2.c3 jsem minimálně vyrovnal, soupeř si ale pozici ohlídal) nás coby správný kapitán nakopl Honza Smola. Jeho partie s mladým Josefem Lorencem vážně stojí na přehnání: Smolda v rádoby tupé pozici (výměnná královská indická) vymyslel vskutku originální tah Sd8 a svého soka poté chirurgicky přesnou rukou rozřezal. Poté to rozbalilo naše mládí. Náš vrchní řezník Petr Jániš (po dnešku skvostných  5/5, tedy 100%) si ve francouzské na Pavla Sysra připravil 3.Jd2 a zkušený soupeř si ani neškrtl. Viděl jsem už jen figuru navíc. O moc víc se s tím nepáral na osmičce ani Láďa Kubišta, který proti rovněž zkušenému Ondřeji Janečkovi napravil zakolísání z posledního kola. Ve španělské se Sc5 musel přestát úvodní strašáky soupeře, poté pozici stabilizoval, odchytil kvalitu a bez problémů zavěsil. Jistotu bodu přidal poté solidně hrající Péťa Mareš mladší, který ve své obligátní boudě papírově silnějšímu Vaškovi Janečkovi dokonce remízu odmítl, posléze ovšem s nabídkou smíru přišel sám. Vedeme 4:1, dohrávají se partie na prvních třech stolech, o tři body by nás obral leda zázrak. Což se neděje, protože zajišťující remízu podepisuje Jarda Volf po bitvě s Kamilem Mikyskou. Od bodu náš matador asi daleko nebyl, svého soupeře týral ve své oblíbené věžovce, Letohraďák se ale nedal. Přijatelnější podobu výsledku z pohledu hostí dává poté Miloš Papáček, který nakonec udolal Pavla Kylara. Náš hráč ale potvrdil, že má minimálně sedm životů, vykroutil se ze strašlivého útoku a před závěrečným plundrem měl prý v kapse minimálně remízu. Ovšem finální akord jsme v utkání zahráli my, protože Štěpán Sergej Blaško potvrdil luxusní formu, když bílými svým typickým stylem utrápil Jirku Řeháka.

5,5:2,5 a vymalováno v náš prospěch 🙂

O pár stolů vedle céčko válčí s rezervou České Třebové, která nastoupila snad poprvé v opravdu silné sestavě (mj. s Lukášem Vondrou, Zdeňkem Šimkem a Milanem Pailem), s níž by určitě potrápila i naše béčko. Kamarádi z Oustí tak mají, i bez svého kapitána Dády Kameníka (vypomáhal áčku v Hradci a uhrál cennou remízu s mezinárodním mistrem panem Nunem!) těžkou úlohu. Ale bojují. Jirka Fangl , jemuž šachový elán neschází ani po sedmdesátce, bez problémů drží na uzdě favorizovaného Karla Jasanského a podepisuje remízu. Lubomír Minařík a Tomáš Kodytek sice na své favorizované soupeře nestačí a prohrávají, dohrává se ale pět napínavých partií a výsledek je stále na vážkách, neb některé šachovnice vypadají o poznání nadějněji za nás. O výsledku duelu se asi rozhodlo na první šachovnici, kde Jenda Mareš neobrátil k lepšímu podezřele založenou partii s Lukášem Vondrou. Vyhrál naopak velmi hezky Víťa Kapoun (ve skandinávské s Karlem Pelclem) a také naše šachová amazonka Kateřina Šmajzrová, která dokonce černými prokázala trpělivost a rozesmutněla po velice sympatickém výkonu Jiřího Vencla. Rozhodující čtvrtý bod na konto Třebováků ovšem připsal Zdeněk Šimek, který v dlouhé bitvě nakonec přetlačil Bohouše Glembeka.  A bodový zisk nebyl tentokrát souzen ani Karlu Taslarovi, jenž v dlouhatánské dámské koncovce, jsa o pěšce slabší, podlehl rutinérovi Karlu Petrželkovi.

5,5:2,5 a vymalováno v náš neprospěch 🙁

Oba zajímavé duely tedy skončily shodným poměrem, radost můžeme mít ovšem pouze poloviční.

.

Kdo včas nepůlil, dostal do zubů Harrachov 2011 (IV) – naši nejlepší