Šachový klub Ústí nad Orlicí

V II. lize – držet se a nespadnout

Přátelská remíza po vyčerpání všech (možností)

Vysoké Mýto A – Ústí nad Orlicí A 4:4

Zápas, který předem vyvolával obrovské množství spekulací ohledně sestav. Bylo jasné, že na sebe narazí řada starých známých; co jasné nebylo, bylo to, ve kterém městě a pod jakou hlavičkou to bude. Naše béčko totiž hrálo veledůležitý zápas s Lanškrounem, takže bylo možné, že ono stáhne hráče našemu áčku a zároveň Lanškroun dvě opory (Hrubeš, Pokorný) Vysokému Mýtu. Nakonec se to i skutečně stalo, ale těch kalkulací a špionáže a dezinformací a peněz prosázených u pokoutních bookmakerů … skoro větší adrenalin než samotné zápasy.

Mýto je v tabulce aktuálně za námi, nasazené však před námi, body by se hodily oběma, byť ne nějak existenčně … Cítili jsme se dobře, dokud se v sobotu neomluvil Honza Šimek. Bez něj jsme si nejeli pro jasné vítězství ;-), ale viděli jsme to na boj, kde by něco mohlo kápnout. Sestava se nám nepříjemně posunula (mít pořád ty samé barvy je zvlášť pro černé otrava), aspoň jsme tak ale narušili soupeřovu přípravu, byla-li jaká. Teoretický duel Trhal – Holásek ve Svěšnikovovi se odkládá o mnoho let, až zase začnu Svěšnikova hrát. Na poslední desce obětavě a úspěšně zaskočil Jirka Vencl, který tu většinu roku nehraje, ale objeví se spolehlivě, kdykoliv je třeba.

Do Mýta jsme dojeli na příjemnou půl jedenáctou, je to skoro za rohem, na utkání venku ideální vzdálenost. Netřeba připomínat, že se řada soupeřů nepotkala poprvé, však taky Marian na úvod vítal hráče Chrudimi, Žamberka, České Třebové a dalších satelitů Vysokého Mýta :-). Soupeř měl mírnou ratingovou převahu, ale na to jsme zvyklí a složení dvojic slibovalo značně vyrovnaný boj. I hrálo se.

Kuriózní začátek měly partie na prvních dvou deskách, kde se Marian bílými a David černými svorně zamysleli už nad prvním tahem. Říkal jsem si, jestli kráčejí ve stopách Bronštejna … ale po minutce po dvou už se rozhodli, Marian ovšem nezklamal: 1. Jc3. Pak se delší dobu nic nedělo, ve většině partií se střetávala důkladně budovaná pěšcová centra a od prvních tahů někteří ztráceli hodně času (na první, druhé a čtvrté Mýto, na třetí my, totiž Michal). První mírová jednání (Martin Šmajzr proti Marianovi a Jirka Vencl proti Lubošovi) byla zamítnuta. Uspěl až Honza Švub, když ratingovou nerovnost vyvážil pěknou pozicí. 0,5:0,5 To už měl ale Martin Pečinka proti Jirkovi Koskovi o figuru méně a i když zdatně mlžil, nebylo jasné, kdo jeho očekávanou ztrátu vyrovná. Všude to bylo tak v mezích rovnováhy nebo i hůř, jedině Lukáš Hurt měl náběh na výhru v miniaturce, ale v pozici, ve které aby se při letmém pohledu kozel vyznal.

Jirka Vencl měl za úkol remízovat, čehož se snažil dosáhnout častými nabídkami, které Luboš se železnou pravidelností shazoval ze stolu, až do chvíle, kdy se odmítnout nedala, protože Jirka hladce získával figuru. Jestli jsme tu půlku ztratili nebo získali, Bůh suď. 1:1 Jako třetí jsem podepsal smír já (Pavel Holásek), nervozitu z oboustranných rochádových útoků jsme s Davidem odstranili opakováním tahů. 1,5:1,5 Sotva jsme začali analyzovat, nastal za námi rozruch, který nás nemrzel – bod z ničeho udělal Martin Petráž! 1,5:2,5 A když jsme se s analýzou přesunuli dolů a začali zkoumat nápojový lístek, přišla zpráva, že Lukáš Hurt opravdu vyhrál velice rychle! 1,5:3,5 A skoro jsme se začali rozhlížet po vítězném bodu, i když zas tak po ruce nebyl …

Martin Pečinka totiž pořád dřel bez figury, Martin Šmajzr se dostával v náročné pozici do časovky a ani Michal nestál nějak hvězdně, zkoušet to mohl jen soupeř. Martin Šmajzr taky rychle prohrál. 2,5:3,5 Zbylé partie zato trvaly dlouho, přes několik tenisových setů, přes pivo, kafe a čaj, přes návštěvu Alberta … prostě přes všechny atrakce, které nedělní Vysoké Mýto nabízí. Obě tak mezi remízou a prohrou, Martin víc prohraný, Michal víc remízový, bylo pravděpodobné, že získáme 0,5/2 a tedy celkově remis, ale klidně to mohlo být jinak (na jednu či druhou stranu). Nakonec to (zákonitě) dopadlo přesně opačně, kýženou půlku vybojoval po heroickém výkonu Martin Pečinka, bylo to 3:4, ale štěstí a vůle stály při domácích, Tomáš Trhal Michala Zeinerta ve druhé časovce uondal. 4:4

Během toho už dorazily zprávy o úspěšném vystoupení áčka a béčka, už jsem měl připravený palcový titulek (4,5:3,5)3, no co se dá dělat, euforie jen trošku zkalená a Mýto body taky potřebuje 🙂

1. Marian Sabol (2371) – Martin Šmajzr (2180)

Pověst, jíž se oba kapitáni a lídři v širokém okolí těší, naprosto vylučovala, aby se začínalo nějak obvykle a krotce. 1. Jc3 d5 2. e4 d4 3. Je2 e5 naplnilo očekávání vrchovatě, zvlášť když černý na brzké f4 zareagoval ultraostrým f5 :-). „Na Mariana nelze hrát černýma nic pasivního,“ vysvětloval Martin na chodbě novinářům. Řezalo se to v centru hlava nehlava, slabiny všude, taktika na pochodu, nervy taky. Marian investoval do přemýšlení hodně času, ale před kontrolou chyboval Martin: pustil bílou dámu na g6 a závěrečné přehlídnutí figury už ani nerozhodovalo, koncovka by byla stejně špatná. 1:0

2. Pavel Holásek (2065) – David Výprachtický (2020)

Pirce jsem chtěl hrát klidně, využívat převahy v centru a nic neforsírovat. Soupeř mě ale donutil zablokovat centrum a jít do opačných rošád. Královskoindickophilidorovská pozice tím trochu připomínala dračí sicilskou, ale oba útočníci jakoby měli na noze balvan – černému chyběl volný sicilský c sloupec, bílému zase rychlejší nástup po h sloupci. Oba jsme markýrovali jakousi nebezpečnou aktivitu, ale než se vyjasnilo, smírně jsme opakovali tahy – kdokoliv by se chtěl od opakování odklonit, koledoval by si. 0,5:0,5

3. Tomáš Trhal (2078) – Michal Zeinert (2148)

Paulsen přešel do Maróczyho struktury, černý to postavil ježkovitě (ale se střelcem na e7). Pak se v rychlém sledu mihly různé typické sicilské prvky – černý postoupil e6-e5, bílému zůstal na e4 opožděný pěšec, kterého sledoval černý Sb7, pak se bojovalo o „díru“ na d5, což skončilo ucpáním centra (bílý dobíral cxd4). Po výměně dam jsem si říkal, že by se Michal mohl k něčemu dostat na dámském křídle, hrála se pozice s věžemi a dvěma lehkými figurami na každé straně. Bílého dvojice střelců proti koni a střelci ještě nic neřešila, horší bylo, že bílý bělopolný chcípák se rozehrál, našel pěkné políčko na b5, kdežto ubohý černý černopolák parkoval smutně na d8. Kolem časovky se ukázalo, že na výhru může hrát jedině bílý: Michal posunoval věže po sedmé řadě, krále po osmé, Tomáš na velkém prostoru přemísťoval figury a chystal otevření pozice, které nakonec na královském křídle taky přišlo. Lukáš ještě zuby nehty pozici držel, ale s nedostatkem času a v naději na protiútok udělal závěrečnou chybu. Fyzicky náročná partie pro oba hráče (i pro některé diváky, kteří zvládli přihlížet až do konce). 1:0

4. Lukáš Hurt (2115)  – Ivan Belobrad (2168)

Výměnnou španělskou pojal černý dost neobvykle, krčil se vzadu na posledních třech řadách a nebylo mi příliš jasné, jak dokončí vývin. Lukáš odmítl remízu, rochnul si na dlouho a začal nabízet oběti, jimiž by otevřel sloupce na černého krále v centru. Vypadalo to velmi zajímavě, ale za korektnost těch nápadů bych coby letmý divák ruku do ohně nedal. Černý se nakonec okolo dvacátého tahu k rochádě dostal, ale věž na f8 krátce poté padla zásluhou chrabrého bílého pěšáka e7 … a konec jsem ani neviděl, prý snad černý prohrál dvacet tahů před limitem na čas? Na zápis partie se těším, ukrutná divočina v nejlepším Lukášově útočném stylu! 1:0

5. Jiří Kosek (2130) – Martin Pečinka (2067)

Anglická s e7-e5 a Sf8-c5, čekal jsem, že to bude Martin hrát s f7-f5 a třeba i f5-f4, jako by měl bílé, ale na f5 dal střelce a možná toho pak litoval (f7-f5 přišlo až později a ne tak účinně). Horší bylo, že na dámském křídle „zapomněl“ figuru a musel pak – jak je naším zvykem – hledat kompenzaci v různých šejdech. (Včera nám říkal Michal Novotný – a myslel to jako pochvalu: „Vy v Ústí jste parta naprostých šejdířů – vy očuráte skoro každýho a na stylu vašich děcek je to vidět taky!“) Černá dáma poskakovala na f3, g4, možná i h3 kolem bílého krále, pěšci f a h jí spěchali na pomoc … a nic. Přešlo se do koncovky, Jirka to hrál na jistotu, Martin byl nucen k dalším zoufalostem, po jakési protihře spojené s postupem c7-c6 mohl ztratit ještě pb7 a úplně dohrát. Místo toho ale opravdu získal protišance, v koncovce S+J+2p x S+4p hrozil postupovat áčkem a když bílý ztratil i posledního pěšce, nečekaná remíza byla na světě. Dar z nebe, tady jsme byli řadu hodin smířeni s nulou! Hrdina zápasu! 0,5:0,5

6. Jan Švub (1980) – Jan Řezníček (2185)

Staroindickou jsem už dlouho neviděl! Honza, tedy ten náš, to hrál dost podobně jako já proti Pircovi, tj. nikam se nehnat a hezky podepřít centrum. Potom vyměnil na e5, což jde vždycky královskoindickým útočníkům hrozně na nervy, a potom chystal obsazení d sloupce věžemi, s vidinou čehož černý raději nabídl remízu. 0,5:0,5

7. Jiří Doseděl (2071) – Martin Petráž (1992)

Proti Rétiho výstavbě reagoval Martin „poloslovansky“ (d5, e6, c6) a po většinu partie stál maličko hůř. D sloupec se otevřel, na dámském křídle měl prostorovou převahu bílý, na královském křídle později vznikl nevzhledný dvojpěšec f7, f6. Pak z něj byl dokonce trojpěšec a vznikla kuriózní pozice: na každé straně dáma, nestejnopolný střelec a (tuším) 6 pěšců, přičemž na královském křídle to byli tři spojení pěšci proti jednomu trojpěšci f. Naštěstí měl Martin aktivnější dámu … a pak byl najednou konec, co bílý přehlédl, uvidíme, až budou partie. Výhra, bez níž by byl zápas mnohem obtížnější. 0:1

8. Jiří Vencl (1773N) – Luboš Ptáček (2065)

Jirkovo zahájení, které spojuje tah d4, dvojité fianchetto a naopak vyčkává s postupem c2-c4, bych bílýma v životě nezahrál a černýma by se mi proti němu hrálo nepříjemně :-). Jirka dostal za úkol remízovat a svého úkolu si řádně hleděl, nabídka remízy přicházela pravidelně asi tak po každých pěti tazích. Lubošovi by s jiným soupeřem kratičká remíza zřejmě nedělala problémy, ale tady bylo třeba uchovat si čest i rating a bojovat naplno. Zkusil to se stonewallem, i když úplně se to nezablokovalo, postupně došlo na výměny v centru … a najednou stál černý před velmi nepříjemnými hrozbami, takže poslední nabídka remízy už odmítnout věru nešla. 0,5:0,5

Inu, viděl jsem to dlouho tak na 4,5:3,5 pro domácí. Stav 1,5:3,5 spadnul z nebe, blízko pak byla výhra i prohra. Vyhrály šachy jako dramatická hra plná zvratů, bod se snad hodí nám i Mýtu. Za rok nashle ve 2. lize, doufejme!

Bez zajímavosti nejsou ani další výsledky, nejvíc šokovaly Zaječice výhrou nad Rychnovem. Silně namočené zůstávají Zaječice, Třebíč B a AKIS a o body se budou mlátit mezi sebou. My jsme v klidném středu tabulky, nad čáru přílivu nám ještě krůček chybí, ale chtít být s jistotou zachráněni čtyři kola před koncem, to bychom chtěli moc! 🙂 Mýtu se jistě vrátí zklamaní lanškrounští legionáři a vytáhnou ho … nejlépe těsně za nás ;-).

A závěrečné perly? „Dalo se to hrát za mě ještě na výhru?“ vyptával se v autě bojovně naladěný Martin Pečinka (poté, co udržel pozici bez figury). „Motivace Rychnova bude hodně záležet na tom, jak dnes zahraje se Třebíčí A Hradec,“ uvažoval zase na zpáteční cestě Martin Šmajzr (to jsme ještě nevěděli, že Hradec jel do Třebíče v pěti). „Jestli Třebíč ztratí, Rychnov je jediný, kdo by ji mohl ještě vážněji ohrozit – samozřejmě kromě nás,“ uzavřel.

9 thoughts on “Přátelská remíza po vyčerpání všech (možností)

  • Tomáš napsal:

    V partii Trhal – Zeinert, to bílý skutečně zahrál v na konci nepřeně a černý mohl remizovat. Místo 67. Sb5, Kf8 měl asi hrát Ke 7. V partii byla ještě nepřesnost bílého, kdy se hrálo 59. Se2, místo toho mohla přijít Vg6 s hodně dobrou pozicí. (pěšec na d6 je ztracený).

  • Marian Sabol napsal:

    Máš pravdu Pavle. Já to dělám taky tak.

  • Pavel Holásek napsal:

    Jo, já jsem to v tom předchozím příspěvku s hodnocením přehnal zas na druhou stranu (podle vzoru „když stojíme dobře, je to zákonitý, když špatně, je to nešťastná náhoda“). Při přehrávání partií mě totiž zarazilo, co tam bylo za nás dobrých pozic, který jsem v průběhu boje neviděl nebo jako dobrý neoceňoval.

  • Marian Sabol napsal:

    Tak ještě můj pohled: Martin sice byl dlouho mírně lepší, ale jak už jsem psal Pokynovi do nějakého článku: Pokud musím vyhrát, tak musím riskovat i prohru. A partie se většinou rozhoduje po 30.tahu. 🙂 U tebe souhlas – trochu jsem se divil, že opakuješ tahy. Na trojce to u Michala bylo pouze na jednu bránu (myslím v koncovce). Že to nakonec asi mohl udržet je jednak chybka Tomáše, na druhou stranu po skoro 6 hodinách hry a s tím časem se to dalo čekat. Na čtyřce si měl Ivan sebrat nabízeného pěšce například fxe5 a kdo ví, jak by to dopadlo. O pětce se asi nemusíme bavit. Ano – před odevzdáním figury (15 tahů) stál martin jakž takž, ale pak dalších cca 30 tahů byl ložený. Na šestce jasná remíza. Na sedmičce to Jirka přehnal. Kdyby věděl, že stačí půlka na tři body, tak by to nelámal. A na osmičce to nakonec pro nás byla klika, že Jirka vencl neměl velké ambice, ale 2 tahy před koncem mohl Luboš Sh5 a stál by o něco lépe. Já myslím, že nakonec zasloužená remíza. Škoda jen, že jsme ztratili dohromady 4 body. 🙂

  • Pavel Holásek napsal:

    Tak po prvním projetí partií s motorem jsme body spíš ztratili: Martin Š. byl dlouho lepší, já jsem se projevil trošku jako zbabělec, chtělo to víc si věřit (jenže když ty černý věže nade mnou visely jako mračna 😉 ), Zeiny to měl těžký, ale půlka tam před koncem taky byla, Lukáš krásně (jsem si říkal, proč černý po e7 nehraje Ve8 – a ono Jd8!), Péča před odevzdáním figury v pohodě, Honza Švub rovina, Martin Petráž stál dobře i v době, kdy jsem dával přednost bílé pozici, Jirka Vencl zase dlouho horší, ale v závěru vyhranej.

  • Marian Sabol napsal:

    Je vidět, že to už všichni pronásledovatelé Třebíče zabalili. Alespoň při pohledu na sestavy Chrudimi, Hradce a Rychnova. Když to srovnám s tím, jak nastupovali proti nám ….

  • Pavel Holásek napsal:

    A už vyšel tradiční skvělý souhrn Davida Cipryse, ten nás vždycky chválí! http://jmss.chess.cz/view_artefact.php?type=jmss_document&id=2625

  • Pavel Holásek napsal:

    Skvěle, právě jsem udělal druhou korekturu Tempa, a tak nemám co na práci 🙂

  • Marian Sabol napsal:

    Ještě jsem to nečetl, ale partie jsem už poslal Martinovi a tobě Pavle, abychom na diagramy nemuseli dlouho čekat!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *