Šachový klub Ústí nad Orlicí

V II. lize – držet se a nespadnout

Učedníci proti tovaryšům

KPDŽ, 3.-5. kolo, (+ dorostenecká liga, 3.kolo), Polička, 25.2.2012

Do krajského přeboru se letos přihlásilo jen šest družstev, takže po úvodním dvojkole (partie zde) bylo dnešní trojkolo zároveň závěrečné. Do Poličky jsme se (narozdíl od prvních kol, kdy chyběl Vítek a Lukáš) vydali v plné síle, jen místo Martina byl v základu Jirka, což určitě oslabení není. Tedy Grundman, Holásek Vít, Holásek Vojt., Paukert L., Píše J., Šmajzrová V. Postupně nás čekala domácí Polička B (připomeňme, že Polička A hraje extraligu dorostu!), Svitavy A a Lanškroun B (kde za A tým v 1. lize dorostu hostuje náš Petr John).

Zároveň se konalo i třetí kolo dorostenecké ligy, škoda, že se naši příliš často utkávají spolu, tentokrát to padlo na Petra Jániše s Láďou Kubištou, kteří se rozhodli odehrát svou partii v Ústí. Jel tedy jen Honza Mareš a Vítek Kapoun, spolu s většinou družstva je nabral do svého objemného auta Martin Šmajzr, zatímco já jsem dovezl naše první dvě desky vlakem. Před týdnem jsme se strachovali, zda do Poličky pro závěje vůbec projedeme, dnes jsme v předjarním slunci sledovali, jak z polí mizí poslední zbytky sněhu.

V Poličce (SVČ Mozaika) bylo opravdu příjemně, my dospělí jsme si vařili čaj, kafe, partie se hned zadávaly do notebooků a s dětmi rozebíraly, dům plný šachu, všechno beze spěchu. Postupně jsme si vyzkoušeli tři klubovny v prvním patře, v každé jeden dlouhý bojovný zápas.

Proti Poličce B jsme dlouho stáli vyrovnaně, měl jsem radost, jak držíme s favorizovaným soupeřem krok. Kazit se to začalo až průběžně. Jako první prohrála Veronika Šmajzrová s Jakubem Simonem (1250), vypracovala si vyrovnanou koncovku věží a nestejných střelců, ale i s redukovaným materiálem jde dávat mat na poslední řadě (i když tam je okno) a ten dvojtahově přehlédla. Jirka Píše sehrál s Ondřejem Švandou (1406) napínavou taktickou partii, ve které se pokusil zaběhlou věž zapojit obětí střelce do útoku na krále, ale mezitah všechno vyřešil pro soupeře, ani taktické tanečky dámou a zbylou věží už nepomohly. Vítek Holásek měl nelehkého soupeře v Petru Pospíšilovi (1733), ten porazil na vánočním blicáku i mě. Ze zahájení stál Vítek výborně, neváhal sebrat důležitého centrálního pěšce e4 a podle Petra stál před dvacátým tahem snad i na výhru. Pak ale dopustil oslabení vlastního královského křídla a podlehl útoku. Vašek Grundman na jedničce čelil sicilce v podání Jana Tůmy (1688) a postavil ji docela rozumně, hrálo se po celé šachovnici a soupeř se svou aktivitou na dámském křídle dlouho nemohl získat nic hmatatelného, postupně spotřeboval skoro všechen čas a remíza nebyla nedosažitelná. Nakonec ale přišla ztráta kvality a koncovka byla pro černého až příliš jednoznačně vyhraná. Hrdinou kola se mohl stát Vojta Holásek proti Patriku Feltlovi (1423). V blokované pozici si udržoval zdravé rozestavení pěšců a i přes výměnu krásného jezdce za střelce byla věžovka přivyhraná, Vojta měl volné háčko (podporované géčkem) a soupeř by při pasívní obraně jen těžko mohl držet své pěšcové slabiny. Vojta to však zahrál moc přímočaře, došel sice pěšcem do dámy a získal věž, ale soupeř ukázal, že dva postupující pěšci jsou v koncovce cennější než věž, která je zkouší chytat. Škoda, výhra byla blízko. Jako poslední dohrával Lukáš Paukert, který s Janem Tulisem (1342) dlouho držel koncovku těžkých figur bez jediného chybějícího pěšce, aby nakonec po houževnatém boji položil krále i on. Výsledek 0:6 je krutý.

Ani jsme se moc nestihli nasvačit (tedy Vojta s Lukášem) a už jsme sedali k utkání proti Svitavám, které měly být rozhodně soupeřem přijatelnějším. A taky byly, průběžně to pro nás vypadalo docela dobře, chyby se dělaly na obou stranách, ale trochu delší konec provazu byl na naší straně. Průběžně jsme se chodili do místnosti dívat a referovali si o nevyužitých možnostech a nástálých zvratech, což zejména Dolfa Krušina nesl emotivně :-). Utěšoval jsem ho, že i tak pořád patří mezi šest nejlepších oddílů v kraji; to jsem ještě nevěděl, že tuto útěchu budu na konci potřebovat sám ;-).

Veronika Šmajzrová s Jakubem Dvořákem (1100) zahájila vyrovnaně, potom ale nechala stát dámu (Dg3 není chráněná pěšcem f2, je-li černý střelec na c5 a bílý král na g1) – a soupeř ji nevzal! Naopak sám přišel o figuru a mohl prohrát! Vytvořil si však tlak těžkými figurami na královském křídle, zaběhnutý bílý jezdec v obraně nepomohl, zkušenost zvítězila, škoda. Vašek Grundman se proti Tomáši Dumovi (1250) nebojácně pustil černými do draka, což chce přesnost. Ani jeden z hráčů přesný nebyl, ale blíže měl k rychlé výhře bílý, dámou pronikl na h6 a stačilo otevřít h sloupec. Naštěstí dostal Vašek do obrany dámu, získal pěšce, dostal věž na druhou řadu a z prohrané pozice byla rázem vyhraná. Ošemetná pozice s dámou a jezdcem na každé straně vyústila do pěšcovky, kterou mohl bílý ještě zachránit, ale po jeho poslední nepřesnosti vyhrál Vašek. Bylo to 1:1. Na 2:1 obrátil Jirka Píše v partii s Marií Dolákovou (1250). Získal kvalitu a co víc: v koncovce se dvěma věžemi proti V+S šlapal volným áčkem, už byl na a2 … Jenže soupeřka podobně rozehrála d pěšce a po taktických zápletkách na polích f6 a g7 mohla i vyhrát! Nestalo se, vznikla remízová věžovka, v níž opět oba chybovali, bílá ale víckrát, posledním pěšcem prošel Jirka do dámy. Mezitím se zhoršila pozice u Vítka s Vojtou, takže hodně záleželo na Lukášovi. Lukáš Paukert měl za soupeře Lukáše Bouchala (1100) a po trpělivé hře dosáhl věžovky s množstvím pěšců, kde měl soupeř pasívnější věž a více slabin, takže bylo možné hrát na výhru. Plán spočíval v pochodu krále g1-f2-e3-d4-c5 s napadením černé Vb6, která kryla slabiny c6, a6. Lukáš se však vydal přes f2 a g3 až na g4, kde dostal hrůzný mat pěšcem. 2:2 a bylo jasné, že zápas prohrajeme. Vojta Holásek hrál s Beátou Soldánovou (1250). Po zahájení nechal stát na h5 koně, ale mohl za to odlovit střelce a4 (b7-b5, c5-c4), což neudělal, místo toho honil dámou nějaké pěšce. I bez figury měl díky pěšcové majoritě na dámském křídle nějaké šance, hrál aktivně a ve chvíli, kdy se ocitl už bez druhé figury :-), měla soupeřka již s nedostatkem času těžkou volbu, jak zastavit pěšce b3, mířícího do dámy. Vyřešila to jen napůl dobře vrácením jedné figury. Ve vzniklé koncovce měl Vojta proti věži a jezdci pouhou věž, ale dva pěšce navíc, ty pak zase ztratil, ale naštěstí stihl i poslední pěšce vyměnit, koncovka V+J x V je remízová a bílá to po dalším boji musela uznat. 2,5:2,5, ale to byla naše prohra, protože Vítek Holásek stál proti Lucii Ambrožové (1313) už dlouho zcela na prohru. V zahájení si (opět!) sebral centrálního pěšce, soupeřka reagovala zodpovědným vývinem a získala černými útočné možnosti. Vítek (opět!) připustil rozbití svého královského křídla a aby nedostal mat, ztratil celou věž. Další dlouhý odpor byl marný. Aspoň spotřeboval víc času než Lucie, což je, jak zasvěcení vědí, téměř nemožné! 🙂 Prohráváme tedy 2,5:3,5 a to rozhoduje o našem posledním místě v kraji :-(.

Družstvo Lanškrouna B bylo jedním z favoritů, tam se body moc čekat nedaly (ono to není nějak moc béčkové družstvo, Havelka, Vu, Doleček i Adam Kolomý jsou hráči áčka – i když kromě Havelky takticky mimo základ). Veronika Šmajzrová sehrála s Julií Kalousovou (1100) partii plnou zvratů, při každém mém příchodu se situace obracela: nejdřív vedla o figuru, pak o figuru prohrávala a hrozily jí maty, nakonec měla dámu proti věži a pěšcem šla do dámy (vlastně do věže :-)). Obrali jsme favorita o bod! A podobně jako proti Poličce to ani na dalších deskách nebylo úplně bez šance, i když jsme to už nikde nedotáhli. Jirka Píše se s Janem Paukertem (1250) dostal do přibližně vyrovnané věžovky, uvažoval jsem i o tom, jestli by ji nemohl vyhrát … ale prohrál ji. Lukáš Paukert rozehrál proti Adamu Kolomému (1354) složitou pozici a držel ji v rovnováze, dokonce se jeho soupeř ptal, jestli nemá přijmout nabízenou remízu. Po strohém zákazu hrál však dál, v koncovce D+V x D+V měl pěšce a při hrozícím zisku druhého pěšce a aktivních figurách soupeře se Lukáš vzdal. Vašek Grundman proti přeborníku Čech Josefu Havelkovi (1772) čelil zajímavé gambitové hře – bílý dal dočasně i dva pěšce a po časné výměně dam pronikal jezdci na „vidličková pole“ c7 a f7. Komplikovaná hra vyústila do koncovky, kde měl Vašek o figuru méně. Vojta Holásek se s Matějem Dolečkem (1250) dlouho držel dobře, soupeře k ničemu většímu nepustil a směřoval do koncovky, nakonec pěšcové. Myslel jsem, že ji mohl i bez pěšce udržet, ale asi nemohl, soupeř by dočasnou obětí pěšce ovládl centrum, přesná pozice mě bude zajímat. A už podruhé dohrával jako poslední Vítek Holásek, jeho soupeřem byl Tonda Vu (1630). Vítek se ve výměnné francouzské jakžtakž držel, na prahu koncovky se mohl pokoušet o aktivitu průlomem d4-d5 se snahou proniknout věží na sedmou řadu. Když to neudělal, dostal se do pasívní koncovky a připustil závěrečný hák g4-g3+! se ztrátou kvality. 1:5 je porážka opět až moc krutá.

Ještě jednou se podívejme na jednotlivce: Vašek Grundman sehrál na první šachovnici tři obsahově bohaté sicilky, rozhodně je tu vidět snaha o zajímavější šachy než jen běžné posunování figurek, působí to nejdospěleji z našich. Proti dvěma sedmnáctistovkám neuspěl, proti srovnatelnému soupeři ano. Další výkonnostní růst určitě přijde. Vítek Holásek hrál pomalu a přemýšlivě, paradoxně nejhorší partii měl proti relativně nejslabší Lucce Ambrožové. V některých pasážích se mu dařilo slušně držet krok, přesto odešel s nulou. Vojta Holásek stále ještě nevyužívá čas, který má k dispozici, ale nebylo to ani nějak zbrklé. Hrál tři velmi dlouhé partie končící v koncovkách, první dvě měly přes šedesát tahů, jen zapsat to všechno byl slušný fyzický výkon. Velká škoda partie s Patrikem Feltlem, to měl být bod; aspoň remíza se Soldánovou. V součtu s prvním dvoukolem (slušná partie se Řezníčkem, výhra nad Vaškovou) je to pět rozumných partií. Lukáš Paukert nastoupil obětavě i s pochroumanou nohou, dostával se po podobně přemýšlivé a solidní hře jako Vítek do věžových koncovek, ale v první a třetí partii chyběli pěšáci, ve druhé to byl královský kiks. Jirka Píše hrál určitě líp než minule v Pardubicích, i on už využívá čas zodpovědně, bodoval v napínavé druhé partii a ani ty ostatní nebyly žádné jednobrankovky. A Veronika Šmajzrová postupně dohání svůj herní deficit, hrubé chyby dělá, ale jen občas :-), byla odměněna bodem v závěrečné partii. Chce to trpělivost a tu má.

—————————————————————————————————————————————————–

Závěrečný pohled na tabulku vypadá bídně, bodíků máme jen hubenou hrstičku, prohráli jsme čtyřikrát výrazně a jednou o fous, skončili jsme poslední, ALE:

1) Byli jsme poslední nasazení, takže žádný propad.

2) Se Svitavami rozhodovaly detaily, mohlo to být i opačně. Proti Hlinsku jsme nebyli komplet, jinak by taky šance byla.

3) Opravdu patříme mezi šest nejlepších oddílů v kraji, řada oddílů prostě to šestičlenné družstvo ani nepostaví.

4) Je mnoho dílčích důvodů ke chvále: zajímavé obraty (občas), pomalá zodpovědná hra (často), houževnatost proti těžkým soupeřům, sem tam bodík.

5) Sehrát několik partií proti takovým soupeřům (přední hráči hlavně starších kategorií) je pro naše mladé družstvo ten nejlepší trénink. Tři dnešní partie se zápisem jsou aspoň stejně důležité jako nějaké dva turnaje v rapid šachu. Ono se to časem projeví.

Družstvo může v tomhle složení hrát Zaječice, může tak hrát příští sezónu, perspektivu máme.

Diagramy budou, až dodělám Rychnov :-). Do tří let …

————————————————————————————————————————————————

A málem bych zapomněl na naše dorostence: Vít Kapoun se utkal s domácím Janem Petráskem (1295) a byl s ním hotov výrazně dřív, než skončila proti Poličce většina našich žáků! 🙂 Sehrál francouzskou černými aktivně na dámském křídle a proti bodu d4, bílý si nevěděl rady a podlehl v miniaturce.

Jan Mareš měl těžkého soupeře v Ondřeji Krausovi (1965) z Rapidu. Soupeř zvolil v kraji málo vídaný Carokann s Jf6 (a gxf6). Jenda se ocitl bez pěšce v kisně a koncovku D+V x D+V neudržel.

9 thoughts on “Učedníci proti tovaryšům

  • David Schaffer napsal:

    Já jsem to také myslel tak, že v určitou dobu to přestane být motivující a stane se to jistým „stereotypem“. Mládežníka to pak uspokojí – nic ho nenutí pokročit zase o krok dále.

    Vašek Grundman by mohl být tahounem všech ostatních mládežníků v Ústí. Turnaj od turnaje je to lepší a lepší – jen neusnout na vavřínech a makat! 🙂

  • Pavel Holásek napsal:

    Vašek si o první desku řekl výkony na kroužku i pílí v domácí přípravě. Vážné partie by potřebovali i další, letos se do družstev moc nepodívali. Nebyl by zase prázdninový turnájek v Mýtě? 🙂

  • Marian Sabol napsal:

    Pro Vaška Grundmana je to velký skok. Loni odehrál asi 3 turnaje jednotlivců a teď čelil na 1.šachovnici mnohem zkušenějším hráčům. Podle mě má ale na to, aby šel rychle nahoru. Hlavně musí odehrát co nejrychleji co nejvíce vážných partií a pokud možno s dospělými.

  • Pavel Holásek napsal:

    A ještě ke družstvu – můžu kritizovat sebe, že jsem nevychoval lepší hráče, ale nemůžu kritizovat ty hráče, že neporážejí favority, se kterýma se utkávají.

    Oproti loňsku (http://chess-results.com/tnr45170.aspx?art=1&lan=5) to bylo silnější a nám odešly dvě první desky.

  • Marian Sabol napsal:

    Klidně i do 10! 🙂 Na každého platí něco jiného. Vlastní děti člověk musí chválit více, aby nám to později nevyčetli. 🙂

  • Pavel Holásek napsal:

    Ale jo, navěky ta spokojenost určitě nestačí. Ale dohodněme se, že do osmi let se chválit může. Takže Verunku letos chválit přestanu. 😉

  • Marian Sabol napsal:

    Nic proti tvým článkům a komentářům Pavle. Velice rád je čtu a klikám na Vaše stránky několikrát denně, abych hned viděl, co jsi zase napsal. Ale samozřejmě i ostatní. Ale v jednom má David dle mého pravdu. Já nikdy své holky nechválil za to, že jsou v kraji první mezi holkama. Cílem bylo vždy co nejlepší umístění mezi chlapeckou špičkou kraje. Však jsem taky mnoha pořadatelům motal hlavy, jak vlastně mají vyhlašovat, když Gábina vyhrála celý turnaj. A když si vzpomenu na Lenku Goliášovou, tak tam to bylo stejné. Jasně je to dobrá motivace u nových šachistek na prvních turnajích. V tom mají oproti chlapcům velkou výhodu, ale pokud jim stačí být v kraji na medailích, tak potom se nikdy nemohou prosadit v konkurenci M Čech nebo M ČR. To se ostatně týká i většiny chlapců z našeho kraje.

  • Pavel Holásek napsal:

    Já si právě myslím, že to, co píšu, není planá útěcha. Když je dívka v kraji třetí ze tří, pořád to znamená, že je třetí – jsou tu tisíce dalších, které to zkrátka neumějí tak dobře nebo neumějí vůbec, proč za to děti nepochválit? Když dáme dohromady družstvo do KPDŽ a jsme tak v okrese za Lanškrounem druzí, tak to okresní špička je, ne že není. Jasně, pokud chceme generovat reprezentanty, tak to zoufale nestačí; ale na nastavenou laťku a možnosti dětí to opravdu nebylo tak špatný.

    Dočasným problémem Ústí je prostě věková mezera v kategorii šestnáctek. Tu letos nezalepíme a příště to opravdu bude lepší 🙂

  • David Schaffer napsal:

    Jsem zvědav, kdy Lanškroun pochopí, že se jim to taktizování z dlouhodobého hlediska nevyplatí (1. liga, KPDŽ, KP2 x přeborům škol). Letos to mají v lize klidný střed (jindy boj o udržení), v KPDŽ s tou sestavou nic nepředvedli – ono šetřit s volnými hráči, když se pak na zadních šachovnicích nesejdete, je lehce nepochopitelné.

    Stejně tak se nikdy neutěšuju slovy, že jsme skončili před družstvy, které žádné mládežníky nemají. Vašek Grundman, Vojta Holásek či Kačka Dudlová předvádí v letošní sezóně dobré šachy, ale asi je moc nemotivuje to, když si zde přečtou, že jsou lepší než Mýto, Chrudim, Žamberk… nebo, že jsou 3. nejlepší dívkou v dané věkové kategorii.

    Pokud si na závěr zametu před vlastním prahem, tak náše včerejší výkony byly otřesné. Forma některých hráčů je nedostačující a náš vzájemný zápas skončil až moc krutě pro ústecké barvy. Oni nám to pak vysvětlili soupeři z Hlinska a Polabin.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *