Atom jsme nerozbili

4. 3. 2012 Pavel Holásek Áčko, 3

 ŠK Caissa RHEA Třebíč A – ŠK Ústí nad Orlicí 6:2

Už při podzimním losu hlavní otázka zněla TŘEBÍČ. Totiž kde se to hraje a pokud venku, tak kdy. Vloni jsme jeli do Třebíče hned dvakrát, letos byl los “milosrdný” – jednou a dost. Navíc už i na Vysočině zimu zatlačilo jaro, takže po suchých silnicích to šlo.

S trochou nadsázky to má letos třebíčské áčko lehké: prostě nadupali soupisku, takže družstva, která jedou tam, to berou odevzdaně, jedou si pro prohru a jsou ráda, když se sejdou v osmi. (Nikterak tím nesnižuju kvalitní šachy, které třebíčští předvádějí.) I my jsme trochu koketovali s úsporou za auto ;-), ale smysl pro čest zvítězil a postavili jsme, co šlo. Po pauze se vrátil Honza Šimek, vypadl jen Michal Zeinert a hráči B týmu, kteří byli potřeba proti Svitavám. Céčko jsme oslabili o Bohouše Glembeka, ukázal se být platnou posilou.

Cesta začala aspoň pro mě v 7.20 na parkovišti u Avionu a trvala přes vesnice, zatáčky, kopce a údolí nepříjemně dlouho, až tak, že jsem před Velkým Meziříčím zjistil, že se se mnou všechno točí, vidím dvojmo a asi to není normální. Matně jsem si aspoň uvědomoval, že neřídím (pro přespolní poznamenávám, že neřídím nikdy), nebyl jsem si tím však zcela jist ;-). Desetiminutová pauza na vydýchání to spravila, ale takhle blbě mi ještě z auta nikdy nebylo. Vysočina je malebná, jenže je určena pouze na pěší procházky a objímání stromů, ne na průlet čímsi, co připomíná vodorovnou raketu; mám pocit, že některé aleje, návsi a rybníky se kolem nás mihly aspoň desetkrát.

Družstvo se tím ale nenechalo rozhodit a do šestého patra hotelu Atom jsme dorazili v bojechtivé náladě. Domácí sice vyrukovali s prvními dvěma deskami (Plát, Kulovaná), ale další jejich sestava už byla lehce prořídlá (poprvé v sezóně chyběli Buchníček a Vyskočil), tzn. že  kdybychom měli ještě navíc nehoráznou kliku, byla by i s obtížemi hratelná :-).

Po hodině hry to vypadalo dobře, až tak, že jsme si říkali, že to není normální. Teda ne jako na výhru, ale solidní pozice se šancema hrát. Jako první zakončil svou partii Bohouš Glembek, v lepší pozici nepokoušel štěstí. 0,5:0,5 Lukáš Hurt obětoval opět kavárensky až nekorektně a kolem třicátého tahu to uznal, takže jsem to mohl o chvíli později bez ostudy položit i já (Pavel Holásek). 2,5:0,5 Odešel jsem vedle se soupeřem analyzovat (teda on mluvil a tahal, kdežto já jsem trousil hlášky typu “to se mi nelíbí”, “takhle pasivně bych nehrál”, “chtěl jsem nějakou protihru”, “všechny koncovky jsou pro mě špatný” apod.). Když jsem se vrátil kouknout, co se děje v časovkách, zjistil jsem, že se už hrají jen dvě partie. Cennou remízu uhrál Honza Šimek, prohráli Martin Pečinka a Martin Petráž (pořadí nevím). 5:1 a šlo už jen o individuální výsledky. Úspěšnou půlku nakonec získali Martin Šmajzr i Honza Švub. 6:2

Vojtěch Plát (2419) – Martin Šmajzr (2180)

Hra dvou jezdců v obraně s d4 a e4-e5. Martin uhnul koněm na c5 místo na g5 (to se musím kouknout, jestli to jde, já tam mívám střelce). Bílý se držel zkrátka, ani nenastoupil na královském křídle, ani nezablokoval pc6 a pd5, nechal je postoupit až na d4, c4 a až pak na ně tlačil. Tahem d4-d3 si Martin dokonce udělal krytého volňáka, ale podminovatelného a bez dynamiky. Pak jsem viděl až koncovku D+V+J x D+V+S, na královském křídle 3p:2p, na dámském černé áčko. Martin dokonce zkoušel získat kvalitu, soupeř dal dočasně celou věž a zkoušel matit dámou a jezdcem, zápletka vyústila do cenné remízy. 0,5:0,5

Jan Šimek (2206) – Eva Kulovaná (2300)

Trochu netypická španělská, černá se obešla bez b7-b5, stihla zato dát Sg4. Po výměně dam si Honza udržoval obvyklé neznatelné malé plus, byli tu nestejní střelci, poněkud omezené možnosti aktivity, takže došlo na časný smír. Proti naší přední hráčce je to pěkný úspěch, i když Honza se silnějších nebojí a kdyby bylo kudy, jistě by to hrál :-). 0,5:0,5

Milan Smištík (2335) – Pavel Holásek (2065)

Po 1. e4 jsem se zadíval na c pěšce a vůbec se mi nelíbil. Proto e5 a soupeř v bleskovém tempu natahal skotskou, kterou jsem hrál naposledy v žácích – a tam se hraje trochu jinak. Po 8. … Sa6 pro mě teorie skončila, marně jsem přemýšlel, jak to ti soupeři proti Kasparovovi v devadesátých letech hrávali. Moje 9. … Dh4 ohodnotil soupeř jako podezřelou novinku, takže nastoupila typická fáze hledání kompenzace. Měl jsem dojem, že při normálních pokračováních budu stát pozičně méněcenně (takový ten pocit, když nevíte, kam s figurama), pustil jsem radši dvojici střelců za vyhnání soupeřova krále na d2 a snahu o protihru. Nějaké motivy tam i byly, ale soupeř všechno ustál a zbyly mu všechny trumfy. 1:0

Lukáš Hurt (2115) – Josef Kratochvíl (2233)

Chvíli jsem měl pocit, že vedle mě sedí Martin Pečinka, sicilská s f4 (a po chvíli f5), jen snad Martin staví střelce na c4 (Lukáš na b5). Snahu o útok bílý uspěchal obětí figury na g5, kde jsem nic moc neviděl nejen já, ale časem ani on. Soupeř naskládal na královské křídlo svoje figurky a vyhrál tam prostou přesilou. Myslím, že Lukáš převzal moji dlouholetou roli předkladatele naivních obětí ;-). 0:1

Vlastimil Píza (2252) – Martin Pečinka (2067)

Ze druhé řady hráčů jsem toho viděl míň, to bylo za zády. Dámská indická s časným f5 a výpadem královské věže. Dámské křídlo černého však zůstalo spát, bílý si sebral pěšce, zablokovalo se centrum, takže pokusy černého o aktivitu drhly … a přišel jsem až po partii. 1:0

Jan Švub (1980)  – Petr Bělohlávek (2172)

To jsem ještě neviděl: na soupeřovu Grünfeldku nastoupil Honza, jakoby se hrála dračí sicilská (f3, Se3, Dd2, 0-0-0-, g4, h4-h5) :-). Kupodivu to vypadalo dost zajímavě, soupeř se uchýlil do obrany. Po výměně dam a po kontrole vznikla pozice S+J x S+J (nestejnopoláci) se spoustou pěšců, kde se mohl o výhru pokoušet spíš bílý (i když přední domácí hráči ve vedlejší místnosti koncovku nějak záhadně vyanalyzovali až do výhry černého :-)), Honza se rozhodl neriskovat. 0,5:0,5

Pavel Švanda (2159) – Martin Petráž (1992)

Martina Petráže jsem letos viděl hrát bílými snad jen jednou, to je osud. Hra dvou jezdců se tu hrála poklidněji než na první desce (s d3); stojí za pozornost, že celá půlka partií v zápase byla zahájena otevřenými hrami! Letmo jsem viděl snahu nějak rozumně při přechodu do střední hry poskládat figurky … a pak až nulu v kolonce výsledků – nějak o ty Martinovy partie coby divák přicházím. 🙁 1:0

Bohumír Glembek (1741) – Vladimír Uher (2113)

Značně neobvyklé 1. d4 d5 2. c4 c5 se Bohouš nepokoušel vyvrátit nějak násilně, ale prostě vyvíjel figurky na přirozená místa, i po výměně dam si udržoval vývinovou a prostorovou převahu, favorizovaný soupeř pomalu směřoval do kisny. Remíza byla rozumným přijetím vrabce v hrsti, v KPII by to Bohouš rozhodně hrál dál. Hráči céčka nás vzadu drží, asi jich budeme nominovat víc :-). 0,5:0,5

Takže stejně jako před rokem vezeme prohru 2:6, plakat nemusíme, takhle tam dopadli i jinší kosové. Domácím přejeme, aby postup do 1. ligy dotáhli, ať tam nemusíme jezdit, dokud se třebíčská litosférická deska neposune rozumněji na sever. Třebíči se prý coby dodavatelé bodů tak zamlouváme, že k nám příště pošlou pro další várku svoje béčko.

Vloni na třebíčský masakr navázala záchrana soutěže proti Bedřichovu již kolo před koncem, doufejme, že letos tomu bude podobně. Třebíč B už nás nedožene a jestli nás předběhnou všechna čtyři další družstva seřazená za námi, tak je statistika vůl ;-).

 

Pokyn hrdinou dne, to tu ještě nebylo :-D Zápas Třebíč – Ústí v diagramech I