Šachový klub Ústí nad Orlicí

V II. lize – držet se a nespadnout

Definitivní druholigová jistota

ŠK Ústí nad Orlicí A – ŠK Caissa COLAIR Třebíč B 4:4

Předposlední kolo, záchrana téměř jistá, soupeřem jeden z adeptů na sestup, který na svých stránkách již avizoval lehkou rezignaci: „Závěrem lze říci (…), že jsme s osudem smířeni a zbytek utkání dohrajeme logicky v úsporném režimu. Klukům ze Slovenska a dalším „písmenům“ 🙂 bych chtěl co nejsrdečněji poděkovat (…). Třeba to vyjde někdy příště pod jiným kapitánem …“ Navíc krásná slunečná neděle, z Třebíče to mají hosti daleko a k tomu přechod na letní čas, prostě bylo jen obtížně představitelné, že by dnes někdo ke Skobě vůbec dorazil a ještě navíc tam snad hrál nějaký šachy …

Přesto jsme neponechali nic náhodě a poprvé v sezóně jsme nastoupili v úplném základu! A dobře jsme udělali, ukázalo se totiž, že soupeř přijel, dokonce v osmi a dokonce se svými slovenskými esy na předních deskách. Při pohledu na sestavy zněl úkol jasně: vepředu (1-3) udržet nebo nepustit moc, vzadu (4-8) rozhodnout.

Začátek ukázal, že síly budou vyrovnané. Nikde nebyla vidět nějaká výrazná převaha. Já jsem byl v tu dobu spokojen, Michal útočil, Lukáš vymýšlel další kavárenskou oběť 😉 … Ve střední hře jako první zavěsil Michal Zeinert. 1:0 Další bod přidal Honza Švub, téměř ještě v miniaturce. 2:0 Korektní půlku se silným soupeřem podepsal Honza Šimek. 2,5:0,5 Do třetice bodoval Martin Pečinka. 3,5:0,5. Na debakl hostí to však nevypadalo, dobře stál už jen Petr Mareš. Kompenzaci nenašel Lukáš Hurt. 3,5:1,5 V koncovce jsem podlehl já (Pavel Holásek). 3,5:2,5

Pak se dlouho a dramaticky dohrávaly dvě koncovky. Martin Šmajzr se snažil bez pěšce udržet, naopak Petr Mareš soupeře svíral a snažil se rozhodnout. Martin Šmajzr nakonec po heroickém výkonu remizoval! 4:3 Petr Mareš získal pěšce a podržel si poziční plusy, ale ve vyčerpávající koncovce na praporech zničehonic přehlédl věž :-(. 4:4

Paradoxem utkání je šest (!) výher černými figurami na 3.-8. šachovnici, nevídané!

Martin Šmajzr (2180) – Marián Kantorík (2320)

„Vyvrácení Carokannu“ si bílýma představuju jinak, ale Martin dosáhl svého, totiž neschématické pozice se složitou hrou. Po výměně střelců se pokračovalo s jezdci a těžkými figurami, za izoláka d4 měl Martin prostor na dámském křídle. Po kontrole vznikla koncovka V+J x V+J se spoustou pěšců, černý měl navíc pa4, ale musel ho držet. Už na druhém praporu pak bílý po výměně jezdců dostal věžovku, kde hezkou dočasnou obětí d4-d5 dosáhl protihry a remízové pozice. 0,5:0,5

Oldřich Sedláček (2259) – Jan Šimek (2206)

Dámská indická v ježkovitém provedení, Honza pak ježka rozbalil e6-e5 a b6-b5, udržoval si dostatečnou figurovou hru a silného soupeře bez problémů udržel. 0,5:0,5

Pavel Holásek (2065) – Martin Lednický (2256)

Francouzská, soupeř mi vloni znechutil 2. d3, tak tedy 2. d4 a Mac Cutcheon, ale už podruhé jsem byl dost rychle z teorie venku. Jak mě poučil Pokyn, po Jxd2 se bere králem, aby mohla dáma na g4. Přesto jsem si říkal, že jsem to vymyslel dobře, s náskokem ve vývinu jsem (při typickém francouzském postavení pěšců)  otevřel hru postupem c3-c4, v koncovce jsem chtěl s lepším bělopolákem tlačit na slabého pd5 a nastoupit pěšcovou majoritou královského křídla. Soupeř byl však nečekaně rychlý a konkrétní na dámském křídle (b7-b5-b4). Sice jsem ještě koncovku postavil slušně, ale před kontrolou mi chyběl čas a několik chybiček znamenalo výhodu černého. Na koncovku by měl místo mě usedat Martin Šmajzr. 0:1

Roman Bradáč (2038) – Michal Zeinert (2148)

Anglická. Michal šel od začátku za bodem, dal aktivně e5 a f5, brzy to doplnil postupem g5 a h5. Soupeř se snažil na c sloupci (to držel Michal střelcem z d8), pak v centru, ale přímočarý útok na královském křídle nerozdejchal. Pěšci vpřed, těžké figury na sloupce a hotovo. 0:1

Lukáš Hurt (2115) – Leszek Ciešlak (1985)

Sicilská s f4. Lukáš to zkoušel z jedné strany (časné Jf3-g5) i z druhé strany (následovné Jc3-b5). Kvitovali jsme, že v zahájení nic neobětoval, ale to jsme doufali marně :-), na dámském křídle nechal figuru, probojoval se pěšcem z d4 až na f7 a otevíral dráhy na krále postupem f5. Po taktických šejdech prohrával už o dvě figury, ale pak hrozbou matu získal dámu za věž a prý tam byla cesta k výhře … Tu však nenašel a D x V+S+J nestačila. 0:1

Stanislav Mezlík (1893) – Martin Pečinka (2067)

Nimcovičova s g3, při dvojpěšci c3, c4 zahrál bílý d4-d5, čímž jeho pěšci totálně strnuli. Pozice mi pak trochu připomínala Benoni, jen střelec vyměněný na c3 stává na g7 … Podobně jako v Benoni černé figury nečekaně ožily, vytvořily si taktické hrozby a před kontrolou rozhodly. 0:1

Petr Mareš (2003) – Jaroslav Huňáček (1872)

Bouda tentokrát v pojetí c4, d3, e4. Černý reagoval d6-d5 a pak až d5-d4, tím vznikla královskoindická klasika (s opačnými barvami) a tedy možnost průlomu f2-f4. V blokované pozici Petr obsadil věžemi h sloupec, černý musel zuby nehty držet ph6, po h4xg5 f6xg5 se objevil bílý krytý volňák f5 … Při dohrávání vznikla pozice se čtyřmi věžemi, dvěma jezdci a různopoláky. Petr v jednu chvíli soupeře sevřel tak, že ten skoro neměl tahy, zbývalo jen vymyslet, kudy do černé pozice definitivně proniknout. Hrálo se na půlminutě, několikrát Petr zahrál s posledními deseti vteřinami. Paradoxně pak pozici otevřel soupeř, ale vedlo to jen k zisku pěšce pro bílého. Za stavu 4:3 se dala bez rizika hledat výhra … ale hrubka všechno zhatila. 0:1

František Svoboda (1769) – Jan Švub (1980)

Bílý to ve hře dámským pěšcem stavěl trochu jako černý ve skandinávské: otevřené centrum, Dd4-h4, Sg5, 0-0-0, Jf3-e5, Sb5 … Honza velmi rychle směřoval do časovky, kolem desátého tahu mu zbývala snad půlhodina. Získal však proti králi na dámském křídle otevřené sloupce a útok připomínající zase trochu draka. Bílý hledal výmluvy, obětoval střelce na g7, hrozil jednotahovým matem, ale černý útok se rozběhl drtivě a spláchnul bílou pozici jako lavina. 0:1

Zápas celkem pohodový, ohroženi jsme se moc necítili, 4 body byly po ruce a reálná byla i výhra. Závěrečný blundr je nepříjemnou kaňkou, která nám trochu zkazila chuť oslavovat, ale po návratu domů a zjištění, že Lokomotiva Brno v Hradci prohrála, je vše jasné. I v druhém roce našeho druholigového účinkování jsme se zachránili, víme to již kolo před koncem, dokonce nám teď patří lichotivé 5. místo, to je pro předposlední nasazený tým víc, než jsme si mohli přát.

Já piju tramín, co vy?

Autorem fotek je Martin Šmajzr a Honza Pokorný.

 

6 thoughts on “Definitivní druholigová jistota

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *