Druholigové dozvuky

22. 4. 2012 Pavel Holásek Áčko, 3

2222 ŠK Polabiny C – ŠK Ústí nad Orlicí 4:4

Poslední kolo letošní 2. ligy se hrálo dnes, ale pro nás sezóna prakticky skončila už před měsícem, kdy jsme se definitivně zachránili. Motivovat se proto na dnešní zápas nebylo vůbec jednoduché: měsíční přestávka, vědomí druholigové jistoty a jarní počasí udělaly svoje. Navíc to vypadalo, že lepit sestavu nebude snadné: třebovští Honza Šimek a Lukáš Hurt avizovali svoji neúčast už dávno, minimálně Jardu Volfa potřebovalo béčko, které nechtělo postup v posledním zákase prokaučovat. Nakonec jsme béčku vzali Petra Mareše a céčku kapitána Davida Kameníka (s vědomím, že naši náhradníci z céčka letos neprohrávají :-); céčko se bez šéfa semklo a slavně vyhrálo!) a dojeli do Polabin v docela důstojné sestavě.

Domácí by nejspíš nejraději sledovali v Poděbradech derniéru svého áčka v extralize, ale museli si trochu dávat pozor, aby náhodou nezažili druholigovou derniéru svého céčka; jejich sestava sice nebyla nejsilnější možná, ale i tak nás ratingově téměř všude převyšovala. Dalo se ovšem očekávat, že před holubem na střeše dají polabinští přednost vrabci v hrsti a že nás tedy závěrečný výprask snad nečeká (výbuch v posledním kole s Mýtem B před dvěma lety si pamatuju dodnes).

Vzpomínal jsem i na loňské poslední kolo, kdy to někteří dali rychle za půl a hodnotili sezónu,  kdežto já jak trouba trpěl v koncovce … Vyjasnilo se ale poměrně rychle: domácí matador František Navrátil nic nedbal, že proti sobě nemá Jardu Volfa, a i s Michalem Zeinertem zahájil mírové rozhovory doslova po pár tazích. Nerozhodný výsledek odstartoval celou epidemii smířlivosti, nejdéle vydržel symbolicky kapitán Martin Šmajzr na první desce, ale dnes by snad nebojovali ani husitští fanatici, za třičtvrtě hodinky bylo po zápase, osm půlek. Domácí měli důvod remízy nabízet, my neměli důvod odmítat; zápas mi nejvíc ze všeho připomněl dojezd Tour de France: na čtvrt plynu, s ohlédnutím za soutěží … a příjemnou únavou, že už se nemusí.

Nedorazili jsme ovšem na Champs-Élysées, ale do neméně pověstného Sport Music Clubu v hotelu Poprad, kde právě vstupovaly zápasy našeho B a C týmu do napínavé fáze. Zbytek neděle tedy proběhl ve znamení hodnocení: probíhajících zápasů, končící sezóny, politické situace a možná i stavu univerza ;-). V detailním plánování budoucí sezóny jsme možná i předběhli výroční členskou schůzi. Neděle byla tedy dlouhá a příjemná a kdo ví, někteří tam snad sedí dodnes …

Bilancování sezóny by mohlo být na kapitánovi, rozhodně je jasné, že jsme překonali všechna (svá) očekávání – coby předposlední nasazený tým jsme se v klidu zachránili, dokonce skončili v první půlce na lichotivém šestém místě! Pro příští ročník odchází část hráčů do Třebové, ale základ zůstává. Vzhledem k postupu béčka nebude problém ani s náhradníky. S oddílem to vypadá dobře, lépe než s jinými věcmi. Ne, to sem dnes nepatří, dnes slavíme.

V Poličce Bouchejte špunty, béčko i céčko vítězně!