Chyběl kousek

18. 10. 2012 Láďa Kubišta Céčko, 1

Sezona už nám zase začala a před družstvem ŠK Ústí nad Orlicí C stál nelehký úkol. Zkusit porazit družstvo z nedalekých Svitav. Mohl bych psát o tom, jak krajské volby ovlivnily naši či soupeřovu hru, ale nebudu. Nedělní ráno přišlo pro mě nepřirozeně rychle. Hlavou mi blesklo, že nejspíš nadcházející zápas budu „pískat“. Zmocnila se mě lehká nervozita přiživována vědomím, že si poprvé zahraji na první šachovnici. Po příjezdu do hrací místnosti už byly šachy postavené, což si David Kameník (dále už jen David) pohlídal, na mě už ani nezbyla práce. To, že David hrát nebude, jsme věděli už dávno dopředu. Ve sestavě nám ještě chyběl Jenda Mareš. Zato mužstvo ze Svitav přijelo téměř v plné síle. Krušina, Bartoš, Havel, Maděra a jiní nebezpečně vyhlížející soupeři. Zápas byl zahájen.

            Ve zkratce: První prohrává na 6. šachovnici Petr John (1664) s Jindřichem Rosenkranzem (1729). Předpokládám, že se hrála obdoba Caro-Kannu. Host ze Svitav si otevřel sloupec c a tlačil, až vytlačil, protože si Petr nesmyslně oslabil pěšce na c6 tahem b6. Když bylo jasné, že Petr pěšce ztratí a že nemá šance na protiútok, se černý vzdal. 0:1

            Druhá dokončená partie byla Marian Velešík (1411) vs. Jaroslav Driemer (1539). Zde se s největší pravděpodobností hrála francouzská hra. Ze zahájení pan Driemer vyšel vcelku slušně, až na uzavřeného bělopolného střelce. Po celou partii se už nedokázal vzchopit ke vzdoru, jeho dvojice střelců se krčila na poslední a sedmé řadě. Poté, co soupeř nějakým záhadným způsobem prosadil pěšce na c6, se pan Driemer vzdal. 0:2

            Do třetice všeho zlého prohrál Bohumír Glembek (1756) s bílými kameny proti dorostenci Davidu Kozákovi (1795). Zahájení jsem neviděl, ale koncovka byla zajímavá. Hrála se s 6 pěšci na každé straně. Pan Glembek zablokoval dámské křídlo, ale zřejmě ne dostatečně kvalitně. Protihráč si udělal volného pěšce, který sice nebyl krytý, ale bílý král musel bránit, aby černý nepronikl králem. V pozici, kterou jsem viděl naposledy, bych partii ohodnotil jako remízu. Potom jsem se musel vrátit ke své partii, která dostávala spád. 0:3

            Krize vrcholí, nevypadá to s námi nejlépe. Poté se dohrálo na prvním plátně. Ladislav Kubišta (1895) a Patrik Krušina (1897). Patrik, těsně začátkem zápasu, přiznal, že očekával Jendu Mareše. S nadějí, že tato změna ho alespoň trochu rozhodí, jsem rozehrál své bílé kameny. Hrála se francouzská s b6 ve druhém tahu. Trochu mě tím zaskočil, tak jsem reagoval 3.c4 a řekl si, že si zaútočím. .Partie byla divoká, ačkoli počítač hlásí mírnou výhodu pro mě nebo rovinu. Avšak v nadějné pozici jsem přehlédl chycení věže a byl nucen obětovat věž za lehkou figuru. Závěrečná pozice, těsně předtím, než jsem nabídl remízu, nejspíš byla pro mě výhodnější i vzhledem k tomu, že Patrik hrál na praporu. Nicméně remíza podepsána, asi jsem se zalekl. 0,5:3,5

            To jsem ještě nevěděl, že poté tato remíza mě bude hodně mrzet. Nyní se body začaly sypat na naši stranu. Karel Bartoš (1870) – Petr Jániš (1811). Tento střet jsem popravdě moc nevnímal, hrála se nejspíše královská indická. Péťa postupně otupil útočné pokusy soupeře a sám se vrhl do útoku. V posledních chvílích měl černý navíc dva volné pěšce, kteří si prodírali krůček za krůčkem cestu k proměně. Po rozboru partie jsme zjistili, že černý mohl mít problémy, ale bílý se pokusil jen chabě vzdorovat, nenašel však záludný remízový tah. Pěkná partie, ještě lepší výkon. 1,5:3,5

            Druhou výhru pro naše družstvo získal Tomáš Kodytek (1699) proti Františku Havlovi (1862). Hrála se anglická hra, ještě ve střední hře partie byla více méně na remízu. Jenže poté pan Havel dal vidličku jezdcem na věže a Tomáš vsadil na útok. Když se zápas chýlil do koncovky stav materiálu byl asi takový, že bílý měl 5 pěšců, věž, střelce a černý 2 pěšce + 2 věže. Tomáš začal šlapat, odřízl krále na poslední řadě a za chvíli soupeře nachytal na odtažný šach. Za doprovodu zklamaného lamentování černý podepsal partiář. Pěkná partie, výkon také skvělý. 2,5:3,5

            Karel Taslar (1693) vs. Vladimír Riedel (1675). Tuto partii jsem nepochopil, ať jsem se na to koukal z pozice bílého, či černého. Hrál se nejspíše dámský gambit (opravdu jenom možná), černý si rychle získal územní převahu, navezl figurky do pozice bílého. Bílý začal mlžit. Přišel o pěšče, ale díky neopatrné hře černého jakýmsi záhadným způsobem propasíroval pěšce na šestou řadu řadu, přičemž se černý snažil prosadit svého pika, marně. Nebudu diskutovat o tom, jestli to měl host vyhrané, ale pravdou zůstává, že remíza byla pro Svitavy oddechnutím. Po skončení partie, když jsem se ptal pana Taslara, proč se mě nezeptal, jestli může dát remízu (v té chvíli jsem byl i zástupcem kapitána), bojovně odsekl: „Stejně to byla remíza!“ Vůbec potom tedy nechápu, k čemu má družstvo kapitána. Poté mi také naštvaným hlasem oznámil, že už pro něj šachová sezona končí, že ho nemáme stavět. Jen jsem přikyvoval. 3:4

            Sérii osmi zápasů uzavírá partie Stanislav Maděra (1803) – Vít Kapoun (1765). Náš borec rozehrál nepříliš obehranou variantu francouzské hry (3. Sd3 c5). Ze zahájení stál hůře, nechal si bělopolného střelce, kterého naštěstí během hry rozehrál. Ve střední hře už stál Vítek jasně lépe, škoda jen, že přehlédl jednu ostrou variantu, kde by bílý měl značné problémy s obranou, nejspíše by Vítek získal jezdce. Zbytek partie poté připomínal pohádku Jak dědeček měnil, až vyměnil. Bílý přešel do dámské koncovky, které jsou velice zrádné. Zrovna v posledním tahu před podepsanou remízou mohl černý získávat pěšce a potom značnou výhodu. A i když se mě zeptal ohledně nabídky remízy a já řekl rezolutně ne, stejně ji podepsali. Možná by se to chtělo nejdříve podívat do šachovnice, než se vezme remíza. (To se mi to kritizuje, když jsem sám remizoval, že?) 3,5:4,5

            Závěrem pár slov. Přední šachovnice našeho soupeře rozdrtily, výsledek se uhrál na zadních šachovnicích. Myslím, že letos máme na přední pozice v tabulce jen v případě, že nebude chybět moc lidí. Chci poděkovat oběma družstvům za bezproblémový průběh zápasu. Občasné výkřiky a poznámky typu: „Běžte si to rozebírat ven!“, považuji za více méně úsměvné, při hře bylo převážně ticho (hned potom, co pan hostinský vypnul televizi).

Info k MČR – Hrdoňov 20 – 27.10. Nikdy není chyba ještě se zamyslet