Lanškroun: sezóna jede naplno

13. 11. 2012 Pavel Holásek Mládež, 1

1. kvalifikační turnaj KP mládeže kat. HD16, HD14, Lanškroun, 10.11.2012

Týden po desítkách a dvanáctkách zahajovali i velcí, i tady nás zajímalo, jaký bude stav krajského a našeho šachu v úvodu sezóny. A vypadá to docela zajímavě.

Do Lanškrouna jsme se vydali ve slušném počtu deseti hráčů, opory jely, někteří loňští hráči už nehrají, naopak startují mladé naděje. Dva hráči do šestnáctek (roč. 1999), hned osm do čtrnáctek – z toho čtyři tam věkově patří (roč. 2001), čtyři si jeli zatrénovat se staršími. Nestartoval nikdo z roč. 1998, 2000, v obou kategoriích patříme letos k mladším, možná i proto nejsme vepředu tolik vidět. Kuriozitou je účast hned šesti našich dívek, začínáme připomínat Svitavy před pár lety :-). A to jsme ještě nepostavili všechno, co máme.

Výprava zkombinovala vlak a objemné auto Martina Šmajzra, Lanškroun je za humny a bylo hezky. Ve známém Dělnickém domě jsme se zamíchali do hustého davu známých a mohlo se hrát.

H16

Tady nemá cenu psát H+D16, dívka se tam neobjevila. Vašek Grundman měl ukázat, že se nebojí konfrontace s nejlepšími, Vítek Holásek měl být rád za každý bodík.

Václav Grundman je naší jasnou jedničkou, jeho šachy jsou kvalitativně někde jinde než u ostatních. Mezi hráči, kteří se na krajské úrovni už léta pohybují na čele, se rozhodně neztratil, hrál s nimi jako rovný s rovnými, o výsledku rozhodovaly maličkosti. Po úvodní prohře s Jakubem Cachem získal tři body v řadě proti hráčům, kde byl favoritem (tedy, Martin Bureš s ratingem 1649 tak slabý není, ale Vaškovi jsem věřil). Pak si s ním však zahrál švýcarský systém, který měl při pouhých jedenácti hráčích a sedmi kolech potíže s párováním: Vašek prohrál s Řezníčkem a místo aby zase dostal přijatelnějšího hráče, šel na jedničku proti čerstvému vicemistru Čech Pepovi Havelkovi a po prohře dostal v posledním kole kontumák a čekal na výsledky ostatních. Prohry: s Cachem doplatil na rozbití královského křídla, se Řezníčkem podlehl v ostré šavlovačce s oboustrannými rochádovými útoky, s Havelkou po taktické zápletce již krátce po zahájení. Výhry: s Peřinou a našim Vítkem zisk figury, s Burešem tři spojení pěšci na dámském křídle navíc, zbývalo poprat se s časem a šejdy soupeře. Celkem 3/6+1K, 7. místo, výkon 1568. Rozhodně ukázal, že do špičky patří, smůla byla, že v posledním kole snad všechny partie dopadly jinak, než jsme potřebovali, čekal jsem 4.-6. místo. Ale jsou to body do finálové osmičky.

Vít Holásek hrál asi tak to, na co v tuhle chvíli má, za špičkou zaostává a soupeři, s nimiž by si zahrál, tam téměř nejsou. Nevyužil šanci proti Burešovi v prvním kole, vyhrál aspoň rozhodující partii proti Peřinovi, takže neskončil poslední. 1/6+1K, 10. místo (předposlední), v téhle kategorii stačí vydržet hrát a jste v kraji do desítky. 🙂 Vlastně si proti loňskému potácení kolem dvacátého místa polepšil ;-).

Celkově tedy kategorie starých zkušených pardálů, jen dva hráči bez ela. Sedmikolový švýcar pro jedenáct hráčů je trochu nespravedlivý, los ovlivní mnohé. Kuriozitou je, že ještě osmý hráč měl nadprůměrný bodový zisk (4/7, tedy +1). Účastnili se hráči pouze čtyř oddílů (Polabiny, Lanškroun, Polička a my).

H+D14

V početnější kategorii měl Vojta potvrdit své nasazení ve špičce, Jirka Píše svoje viditelné zlepšování, Veronika Šmajzrová svoji zkušenost navzdory tréninkovým mezerám, Kačka Dudlová měla vyzkoušet, jak se tu hraje vítězce desítek, Natálie Hrůšová se vypořádat s postupem do vyšší kategorie, Verunka Holásková si spravit chuť po nezdařených dvanáctkách a obě naše nejmenší, Markétka Holásková a Dominika Šmajzrová odehrát sedm partií podle pravidel. Řekl bych, že až na Vojtu se to všem povedlo.

Jiří Píše vstoupil do turnaje velmi rázně. Ve druhém kole přehrál Vojtu, ve výměnné francouzské obvykle černá věž na g2 jen tak neproniká :-), ve třetím kole pak chytil dámu Ondřeji Cachovi, aniž by v tu chvíli věděl, že porazil vítěze turnaje. S Ludvíkem to pak byl náročný taktický boj, který neudržel až v koncovce. Rozhodlo se v předposledním kole, po rychlé remíze s Kupsou podlehl dalšímu silnému soupeři Říhovi, což už výhra v posledním kole nemohla úplně napravit. Rozhodně slušné šachy, vyzrálejší než vloni, plánovité, přemýšlivé. 4,5/7, 12. místo, výkon 1410. Dostat se do osmičky bude těžké, ale Jirka předvedl, že tu může hrát i s nejlepšími, rozhodně nezklamal – a ve čtrnáctkách jasně nejlepší z našich.

Kateřina Dudlová hrála mezi dětmi až o čtyři roky staršími bez bázně a hany, určitě namlsaná týden starým vítězstvím. Typické “švýcarské” výsledky jako na houpačce, bílými proti slabšímu bod, černými proti silnému nula. V posledním kole měla bílé a Málka (byť to není žádný začátečník) porazila, což ji vyneslo až na medailové umístění! Překvapila mě kvalitou hry, jako by tu od starších ledacos obkoukala, nebyly to ty naivní šachy z desítek, mělo to svůj řád a plány. 4/7, 20. místo, 3. mezi dívkami (!!), 2. nejlepší z našich, výkon 1207 už se blíží trojce.

Veronika Šmajzrová sehrála přibližně podobný turnaj se stejným rozložením výsledků (1010101) a nebyla daleko od ještě většího úspěchu: ve čtvrtém kole vedla nad Ondrou Cachem v koncovce o figuru, partii ale nedotáhla. Tradičně pevná a solidní hra s využíváním času k přemýšlení, bez zbrklých hrubek, taková “klidná síla”. Po výhře nad Ročňákem v posledním kole je z toho rozumný výsledek: 4/7, 22. místo, 4. mezi dívkami, výkon 1281. Na finále to letos nebude, ale na dívčí bronz by dosáhnout mohla.

Vojta Holásek podlehl ve druhém kole Jirkovi a ve třetím nevyužil šanci se vrátit dopředu, koncovku s pěšcem navíc proti Formánkovi málem ještě prohrál (remis). S Pavlíčkem ztratil celkem rychle dokonce celou věž. Mezitím vyhrával, ale možnost dotáhnout se do širší špičky ztratil v posledním kole, s Petrem Peškem měl krytého volňáka navíc, ale soupeř pozici zablokoval, oblehl slabinu g6 a prošel do dámy sám. Vojta nehrál tak zbrkle, jak jsem se obával, ale o kategorii výš jeho šachy založené na přímočarých taktických hrozbách vypadají trochu naivně. 3,5/7, 27. místo, téměř propadák, k boji o čelo se vůbec nedostal.

Veronika Holásková ukázala své nejhorší nastavovací a zároveň nejlepší útočné šachy naráz. Ve druhém kole dala Abrahamovi v zahájení tři figury zadarmo – a vyhrála útokem na krále. Ve čtvrtém to podobně odnesl Roche, tomu nebylo nic platné, že vedl o dámu. A konečně v posledním kole s Petrem Plívou se střídali ve ztrátách věží, až když jí věže došly, došla pěšcem do dámy. Tah na branku tam je, provedení kulhá, ale výsledek je dost slušný. 3,5/7, 29. místo, 5. mezi dívkami. Jak na to koukám, pro Vojtu je jeho výsledek krutý, přece jen hraje o dvě třídy líp než Verunka.

Natálie Hrůšová odehrála turnaj vzadu, ve druhé místnosti, ale nakonec přece jen body sehnala. S jejími partiemi si moc nevím rady: má to hlavu a patu, figurky stojí na rozumných místech a hrajou … a potom najednou materiál chybí, nějak o něj přichází, když se nedívám. 😉 Loňské jaro bylo zahřívací a teď už to bude chtět méně chyb. Porazila obě naše nejmenší hráčky a Petra Kučeru z Polabin (4.VT). 3/7, 39. místo, 7. mezi dívkami.

Markéta Holásková rozhodně chtěla hrát i přes varování, že to bude těžší než v Polabinách. Prohrávala celkem rychle, moc jsem toho neviděl, hlavně, že hrála s chutí. Získala půlku za pat v prohrané pozici a bod za napínavou bitvu s Dominikou. 1,5/7, 52. místo, 9. mezi dívkami.

Dominika Šmajzrová v šesti letech, myslím, debutovala – a hned ve čtrnáctkách, hlavním úkolem bylo osahat si figurky, hrát podle pravidel, dávat pozor na šustrmat, figurky brát a nenastavovat a uhýbat s nimi. Dokonce prý dala jednou šustrmat, ale soupeř sebral krytou dámu králem, což nereklamovala a hrálo se dál … 0/7, 54. místo, 10. mezi dívkami, všechno má teprve před sebou.

Kategorie celkově má velmi širokou špičku (snad okolo dvaceti hráčů!), kde může vyhrávat kdokoliv. Promlouvají do toho i přední hráči dvanáctek, které je mezi čtrnáctkami dost těžko odlišit. Problémem takto početných turnajů (54 účastníků) je, že se špička tolik neutkává mezi sebou, takže rozhodují drobnosti a ani zisk 5/7 nemusí stačit na pěkné umístění … a jakýkoliv nezdar znamená pád o mnoho míst dozadu.

Vládnou staré známé oddíly, pět lidí má v desítce Polička, která se stala pro jihovýchodní část kraje přirozeným integrujícím centrem.

————————————————————-

Celkově to byla příjemná sobota, Jirka Krištof organizuje turnaj s dlouholetou rutinou, děti nezlobily tak, jak by mohly. Škoda, že tentokrát nebyla k dispozici tělocvična a že tam chybí místa na sezení pro dospělé, dost jsme se mačkali a to ještě nepřijel třeba Rapid …

Borcem na konec je Martin Šmajzr, jehož couvání na přecpaném parkovišti mezi všemi těmi blatníky, dveřmi, zrcátky apod. s milimetrovou přesností v době, kdy jsme nutně potřebovali dojet s jednou skupinou na vlak, bylo výkonem vskutku brilantním.

Výsledky jsou na chess-results, fotky snad dodá Martin, ukázkám z partií věnuju zvláštní článek.