S helvítským áčkem vítězně

25. 11. 2012 Honza Pokorný Béčko, Déčko, Éčko, 12

Dva týdny od upoceného triumfu s Mistrovicemi nás v Popradu čeká třetí kolo krajské soutěže střed (nikoliv hanlivě titulované prales), v němž máme své síly změřit s áčkem Horní Čermné. Jelikož do ousteckého Popradu míří i rezerva téhož celku na zápas s naším éčkem, je zřejmé, že se bude 25. listopadu jednat o čermnou neděli (nikoliv snad černou 🙂 Jelikož šachujeme se vsí, známou svým příklonem k evangelíkům, sluší se ráno na mši katolické měrou vrchovatou pomodlit, aby nám Pán v řeži s helvíty přál 🙂

Věci neznalému čtenáři dovolím si přilepšit trochou křesťanské dějepravy: Dolní Čermná, co svět světem stojí, hlásila se ke katolictví, zatímco sousední Horní byla evangelická. Pro zajímavost, podnes prý autobus přijíždějící z Horní vítají dolnočermenské děti slovy: „Helvíti jedou!“ Jak je ta náboženská historie hezká věc a síla tradice, na venkově přetrvávající, též.

Teď zpět k šachům. Po matném výkonu U Novotnů kapitán Jirka Fangl drobně míchá sestavou a do vyvolené pětky jest povolán Karel Taslar na úkor odpočívajícího Jardy Driemera. Průměr našeho základu tak činí astronomických 1714 ELO bodů, což by s trochou fantazie stačilo možná i na…. krajskou soutěž střed 😀

Pardon, předepsané neplatí 🙂 Naše sestava se opět skládá prapodivně, neboť Johny John podruhé chybí, Jarda Driemer by měl hrát, což zřejmě neví 😀 a Jirka Fangl by zase rád pauzíroval, jenže netuší, zda za sebe má náhradu 🙂 Jediné, co vím s jistotou, že snad možná hraju na první bílými, jestli se náhodou i na tomhle něco nezměnilo 🙂

Ráno mne čeká překvapení veliké, neboť v Popradu se krom osmi béčkařů (nikoliv béček :-), osmi protivníků z Chotěboře, deseti Hornočermenských a kompletního éčka nechází též pět déčkařů a já jako šestý pohřešovaný  🙂 (kapitánovi zavčasu píši, že mše se drobně protáhla a ze slavnosti Krista Krále nehodlám zdrhat dřív, i přesto jsem v 10.03, kdy se ještě stejně nezačalo, exemplárně pokárán před nastoupenou jednotkou 😀 ).  Za dané situace kapitán Jirka odpočívá, na pětce dostává příležitost Pavel Doleček  a může se začít. Soupeř přijíždí nekompletní, ze základní sestavy postrádá druhou a pátou šachovnici, vzadu má dva neelisty, to by mohlo jít 🙂

Ale nějak nejde 🙂 Na jedničce třískám ze čtyř jezdců s d6 z dobře hrajícího soupeře výhodu, která oni Zeinyho okem bystrým vidět není („Poky, fakt chceš jít do koncovky, když víš, jak je umíš?!“), na dvojce stojí Luboš  s jedním z nespočtu Šilarů po zahájení prachbídně, nic zvláštního nemá ani na trojce Karel v anglické s Vackem. Takže se mi suma sumárum líbí jen pozice Jardy Driemera a na pětku z preventivních důvodů raději nekoukám 🙂

Nejvyšší je naštěstí s námi, neboť na trojce Karel i přes mé doporučení odmítá remízu 🙂 , za dva tahy ztrácí floka a kdyby soupeř viděl i efektní braní na e4 věží s opětovným využitím vazby a následným dobráním na d3, byli to za tři tahy tři floci mínus a nashledanou. Naštěstí pan Vacek touží po půlbodu natolik, že jej nabízí opětovně a tentokrát už náš hráč musí na optimismus zapomenout – 0,5:0,5.

Další remíza na poslední se nám taky do krámu hodí, neboť Pavel bonusového pěšce kdesi ztrácí a věžovka nevyhlíží příliš vábně. Soupeři se nakonec po delší debatě dohodli 🙂 stále nerozhodně.

Naprosto klíčová pak byla remíza na dvojce, kde byla od počátku pozice páně Minaříka podezřelá, ve střední hře postupně v troskách a nakonec dočista v p.deli, nicméně Josefu Šilarovi dochází čas jak řecké ekonomice a nakonec se s minutou na osm tahů rozhodne spasit nabídkou remízy, která věru odmítnout nejde 🙂

A zápas je tím pádem v pohodě, neboť solidně hrající Jarda Driemer po dobrém výkonu s Matějem Motlem staví co nevidět dámu a skóruje – 2,5 pro nás.

Za této situace bych klidně mohl vzít remízu (kterou mi ve 30 tahu Josef Motl také nabízel), ale lepší pozice bez rizika (byť s horším časem) mne ponoukala hrát dále. Soupeř se bránil dlouho dobře, pak se ale zbytečně oslabil tahem b6 a dal mi příležitost k tomu ho „uondat“. Ve 37 tazích udělat pětkrát tah Jd4 a třináct tahů kobylama není úplně běžné, poslední „ořskok“ Je6 s využitím vazby vedl k zisku materiálu a soupeř, o dva pěšce slabší, v beznadějné pozici pravil: „S.ru na to,“ a zastavil hodiny. Vítězíme 3,5:1,5!

Jedním očkem koukám po partiích éčka (což bych před derby měl 🙂 s hornočermenskou rezervou. Vašek na jedničce sicilkaří se solidním Miroslavem Cimprichem, Káťa Šmajzrová  v pohodě drží papírově silnějšího Tomáše Pecháčka, na čtyřce Vojta Holásek vcelku bez problémů vítězí. Takže slabota je to pouze v podání druhého z Holásků, který na trojce nevidí asi tak v 5. tahu triviální obrat s braním na f7,  dalším Jg5+ a dobrání Sg4 dámou (já myslel, že se to na tréninku ukazuje :-), remízovou partii Jirky Píšeho na pětce jsem nespatřil vůbec.  

Protože béčko nakonec porazilo, neporazilo, porazilo (cca desátá aktualizovaná verze 😀 ) nadupanou Chotěboř nejtěsnějším poměrem 4,5 (hrdinně zvítězili Jendové Mareš a Švub s Dádou Kameníkem, velecennou půlku přidal černými s FM Tůmou rutinér Jarde, jenže plundr kosmických rozměrů vyrobil poslední dohrávající Petr Jániš, naštěstí remízu nakonec zuby nehty udržel), nejdéle dnes hrálo paradoxně mládežnické éčko.

Káťa a Vašek bránili trochu horší pozice, Venca ve stejnopolácích půlbod udržel, předsedova dcera věžovku bohužel nikoliv… pročež éčko hrdinně padlo 2:3, za výkon se však rozhodně stydět nemusí a my zkušenější nesmíme 9. prosince rozhodně nic podcenit 🙂

[Show as slideshow]

V Hlinsku jsme se neztratili V sobotu pořádáme turnaj!