Boj o druhé místo – s odřenýma ušima i zadkem plichta

13. 1. 2013 Honza Pokorný Déčko, 2

Zatímco Jaroslav Foglar napsal knížku, v níž se bojovalo výhradně o místo první, a v prvním kole prezidentské bitvy se za úspěch dala považovat toliko první dvě pozice, nám jde v nedělním duelu s rezervou Horní Čermné o průběžný stříbrný stupínek. Na něm se před výkopem, možná trochu překvapivě, nachází náš soupeř: ve čtyřech utkáních ztratil body jedinkrát, a to za remízu s naším éčkem. Pakliže ale našeho soka dokázal udržet na uzdě juniorský celek, nemohli jsme si před desátou dopolední klást jiného cíle než výhry. Pohled do soupisky naznačuje, že by to mohlo jít – zejména na dvou zadních šachovnicích, kde jsme v solidní sestavě (Pokyn, Minařík, John, Fangl, Driemer) výrazně silnější. Teď to jen nepohnojiti vepředu, že 🙂

Maje za sebou utěšený hasičský ples v Sopotnici, přicházím do hrací místnosti, kde už o dvě soutěže výš začínají válčit naše béčko s nebezpečně silnou Poličkou, o něco později. Shledávám, že náš soupeř nasazuje pravděpodobně nejsilnější možnou pětku, ale co – jdu vyhrát. Nasazuji 1.Jf3, jdu si udělat pár obrázků, pokecat na chodbu se Sergejem a následně pospinkat v zahájení 🙂 A když se probouzím někde kolem desátého tahu, nestačím se divit, jakou hrůzu mé oči vidí…

Na dvojce se už po zahájení ucitá pozice páně Minaříka za řekou Styx, Miroslav Kalousek v královském gambitu „jen“ zdravě vyvíjí figurky do centra a náš hráč s nimi ustupuje dozadu (a kdyby to pravidla umožňovala, snad i mimo šachovnici 😀 ). O šachovnici Petr John, asi ne poprvé, neumí přetahovanou francouzskou, pozice je už po zahájení bezmála na odpis, ach ouvej. Kapitán Jirka Fangl sice hraje černými nějakou královskou indickou solidně, papírově slabší a také výrazně mladší Josef Dušek ale nachází rozumné tahy a pozice je přibližně v rovnováze. Na pětce Jarda Driemer, opět proti elově slabšímu Dominiku Havlovi, zkouší jakousi španělskou (černý reagoval pevně d6), riskantně obětuje dvě figury na f7 za věž a dva pěšce, kompenzace možná nějaká je (existuje-li v KSS něco jako kompenzace 🙂 ), ale černými bych to, už dam, hrál raději.

Zatímco vedle nadupaný Štefanydes už z našeho béčka tvoří pozvolna poličan nejvyšší jakosti, nám svítá jiskřička naděje, když svoji pozici otáčí Jarda Driemer. Nejprve jeho soupeř přehlédl triviální jezdcovou vidličku, když už měl dva pěšce méně, zalezl si do velmi pohledného matu. 1:0 vedeme, ale co dál?

Na dvojce se sice hrálo ještě dlouho, ale posledních dvacet tahů ani nemuselo (to už měl čermenský hráč čistou věž víc). Pojetí našeho borce mi zůstává záhadou – nejprve kaskáda pasivních tahů, pak na královském křídle, kde čelil nebohý černý král takřka osamocený veškerým bílým figurám, harakiri v podobě g5?? Za bílé se to hrálo samo a kdyby hostující šachista nedával přednost opatrnosti, mohl naší dvojku rozstřílet už v zahájení – se kterým by měl Luboš už něco udělat… jinak se budou nuly sypat dál – srovnáno na 1:1,

Za ztracenou věc bojuje také Petr John, byť, o pěšce slabší ještě nějakou chvíli zdatně mlží. Mladý hráč soupeře Tomáš Pecháček si však počíná jako starý mazák – mění dámy, rozjíždí přebytečné pěšce na dámáku a ve věžovce dává bílému králi v centru potupný mat. Zopakuji to samé co o šachovnici vedle – bez solidně pojatého zahájení se na body pomýšlet nedá. Přidal bych tradiční Sergejovu poučku: „Když ty varianty neumím, tak do nich nelezu.“ Helvíti se poprvé ujímají vedení – 2:1 z jejich pohledu.

V dané situaci se nad námi stahují hustá mračna, protože Jirkovi se pozice ustavičně horší a věžovka s totálně mrtvým bělopolákem proti bílému oři je v háji jak Jan Fischer a Jiří Dienstbier dohromady 😀

Já se tentokrát nevášním a suším, pamětliv receptu Jardy Volfa 🙂 Sicilku jsem s Miroslavem Cimprichem hrát nechtěl, takže bílými volím jakési benoni, které ale soupeř pojal zvláštně (po e6 ztratil tempo přetahem e5, černopoláka umístil na méně aktivní e7). Pak se snažil po vzoru „králky“ prosadit co nejrychleji f5, jenže zapomněl na skutečnost, že bez vývinu (sladce spící dámské křídlo) nemusí podobné akce dobře skončit. Vzpomněl jsem na radu už od nevimkoho, že je dobré po výměně na f5 obsadit blokádové políčko e4 (v tomto případě ořem). Soupeř se snažil nepříjemností hasit výměnami, ale přehlédl triviální obrat se ztrátou prvého, následně druhého a za čas třetího floka. Při těžkých figurách bylo třeba jen ohlídat vyšachování některé z figur a věčňáky, času jsem měl, v porovnání s Mírou, naštěstí dost. Tah před kontrolou a dva před „metamorfózou“ c floka v hodnotnější figurku sympatický soupeř zastavil hodiny – srovnáno na 2:2 a na oslavný žejdlík mohu odcházet s bilancí 4,5/5, což není zcela zlé.

Zato v řiti je zápas, protože koncovka našeho kapitána je již z kategorie zoufalých. Zatímco se smiřuji s porážkou a láteřím na výkon některých spoluhráčů, Jirka vsadí vše na poslední kartu, vyběhne králem přes celé prkno… a zatímco soupeř konzumuje jednoho floka za druhým a již bezmála staví dámu, najednou zjišťuje, že mu náš matador z ničeho nic hrozí matem! A ejhle, porážku z kategorie tragických lze odvrátit jen opakováním tahů!

Takže jsme nakonec tu chudobnou plichtu, s pomocí bohyni Fortuny a všech svatých, přeci jen vyvzdorovali. Pocity zklamání z nepřesvědčivého výkonu ale v mé hlavě převládají – s takovou na první místo opravdu pomýšlet nemůžeme.

Snad se polepšíme za dva týdny s nevyzpytatelným béčkem Letohradu…

12,8 Ústí nad Orlicí B – Polička 2:6