Šachy nemají logiku

20. 1. 2013 Pavel Holásek Áčko, 8

aneb Možná přijde i Schwarzenberg

Agentura Garde Calcio Olomouc – ŠK Ústí nad Orlicí A 3,5:4,5

Měl bych psát standardní lineární článek, hezky jedno po druhém, ale jak zkrotit rozbouřené emoce? Z laminárního proudění myšlenek se dávno stalo turbulentní, jedno mi vyskakuje v mysli přes druhé jako reklamní okna na ploše, mám to rovnat? Ani se mi nechce …

Třeba bych mohl začít alternativními nadpisy, mám jich přehršel: 1) Všechno obráceně. 2) Naruby. 3) Všechno jinak. 4) Rozhodčím je zákon schválnosti. (Pavel Šimáček promine.) 5) Murphyho utkání. 6) Kdo chvíli stál na prohru, nestojí opodál! 7) Vřava předvolebního boje.

Je vlastně správně ten přehršel nebo ta přehršel? Přehršel bez přehršle, přehršele, přehršli, přehršla, přešrhelu! Přehršel podle vzoru Litomyšel – tamodtud je náš nejlepší hráč, podle vzoru Litovel – tu jsme minuli, podle vzoru Olomouc – ten, nebo ta?

Ne, jdu psát seriózně, aspoň chvíli, ono se to pak zase zvrhne. Samo.

Před existenčními utkáními s týmy víceméně namočenými nás čekalo ještě jedno střetnutí, kde jsme mohli jen překvapit. Sestava ukázněně nastupuje, volno dostal jen Honza Švub, obětavě ho nahradil Honza Smola, náhradníci se moc nehlásili. Vlakem není Olomouc nijak nedostupná a město to není tak velké, aby se od nádraží na novou budovu PřF nedalo dojít pěšky, dorazili jsme s příjemným předstihem.

Olomouc je stejně jako Losiny a Šumperk družstvem, s nímž jsme se v minulosti nepotkávali. Zatímco někteří pamětníci (Volf, Zeinert ap.) vzpomínali, co toho na Moravě kdy nahráli, někteří mladší (třeba já) marně přemýšleli, jestli kdy překročili Boskovickou brázdu. Bylo nač se těšit.

Celkem neobvyklá pro nás byla i moderní univerzitní budova, kde se hrálo. Akademické prostředí nás určitě stimulovalo k profesorským výkonům, mohli jsme však taky vyletět od zkoušky nepřipraveni. Příjemný byl automat na kafe hned za rohem, trochu naopak vadily záchody mimo provoz, takže otrlé povahy chodily na dámské, jiní běhali o patro výš. Neobvyklé byly i židličky s téměř neviditelnýma nohama vystrčenýma vpřed, každou chvíli jsem hrubě narušil zápas tím, že jsem se o některou s velkým rámusem přerazil.

Domácí se scházeli později, jak bývá zvykem, a naštěstí pro nás se ukázalo, že dva klenoty ze své skvostné sestavy nechali mimo (první a třetí desku, navíc i osmou), takže jsme opět (pokolikáté už?) zavětřili šanci. Na prvních šesti měli přesto drobnou ratingovou převahu olomoučtí.

Poněkud nezvyklé bylo pro nás i obsazení postu rozhodčího: dohlížel na nás IM Pavel Šimáček a mě posedla tréma. Jsem zvyklý na hrající rozhodčí, na rozhodčí zhruba stejné výkonnosti jako hráči, ještě spíš na rozhodčí, kteří zmateně mžourají do pozice ve snaze neudělat botu. Ale trápit se nad šachovými problémy před očima člověka, který nejspíš vidí ve chvilce, co já počítám hodinu (a blbě), toť úděl. A to jsem chtěl hrát otevřenou španělku …

Zahájeno v 10.00 a věty typu “na většině šachovnic nebylo nic jasné”, “rozhořel se nekompromisní boj” a “každý tradičně získal tu svoji pozici” už jsou fakt klišé. (Klišé je nejspíš to, co obecně platí, i když  je to už nuda.) Rovnováhu světlé a temné strany síly narušil jen Martin Šmajzr, který už v zahájení chyboval a mohl se víceméně vzdávat.

Perlička: Říká po zápase Martin “ve tři čtvrtě na tři už jsem se chtěl opravdu vzdát” – a já na to “snad ve tři čtvrtě na jedenáct, ne?”

Rovnováhu v utkání a kosmu sliboval udržet Honza Smola, který stál naopak ze zahájení luxusně. Celkem se mi bílými líbil i Vašek a Martin Pečinka, sám jsem byl spokojen, že mi soupeř leze do časovky. Jinde odhadem rovina. Martin Šmajzr se chytá stébla a zdárně překračuje dvacet tahů, nejspíš se vzdá v jednadvacátém. 😉

Pak se však moje vlastní situace kvapem zhoršila – a jako by to podle zákona akce a reakce (či zachování energie či čeho) odstartovalo bodovou nadílku pro nás. Krátce po sobě totiž vyhráli Jarda Volf a Vašek Pekař a bylo to 0:2. Tolik jsme už hodně dlouho nevedli! Remízy pak přidali Martin Pečinka a Michal Zeinert, 1:3. Pak jsem zoufale tahal svou již zcela zdechlou pozici … a v soupeřově časovce mi spadl do klína celý bod! Pavel Holásek zvyšuje na 1:4.

To bylo právě ve čtyřicátém tahu, čas sdělit si venku v kuřáckém koutku dojmy s těmi, co už dohráli, shodit nervozitu a podívat se na pozice. Hrajeme tři koncovky, jednobrankovky pro soupeře to nejsou, ale jistota pro nás taky ne. Ještě půlku, půl ze tří. Prosím …

Martin Šmajzr eskamotérsky odolal útoku a nemá ani beznadějný materiál, dělá to dva jezdce proti věži a dvěma pěšcům. Petr Mareš má kvalitu, ale musí chytat volňáky a vykrývat maty. Nejlíp vypadá Honza Smola, pěšec navíc, aktivní král v koncovce V+J x V+J.

Perlička 2: Ptám se spoluhráčů: máme někde jistou půlku? “Jo, Smola,” odpovídají. Vydechuji úlevou … a přicházíme do místnosti, abychom viděli, jak Honza ztrácí figuru.

Honza Smola prohrává partii, kde to dlouho vypadalo na bod, Petr Mareš říká, že je na tom sám špatně, a záhy dostává mat. 3:4

A je to – jako již mnohokrát – na kapitánovi. Ten chtěl jít už dávno od toho, ale šance žije a teď už musí, tedy musí remízovat. Hraje koncovku, kde má proti sobě Tomáše Cagašíka (2259) s věží a čtyřmi pěšci, sám jim vzdoruje se dvojicí jezdců a dvěma pěšci, pak už jen jedním … Venku vedeme šibeniční řeči, že ráno bychom 4:4 brali všema deseti … Trvá to dlouho, nadepisují nový partiář, soupeř hledá výhru, obětuje dva pěšce, ale zůstávají mu dva spojení, zesiluje pozici, oba mají pět minut do konce …

Radši jsem šel s Vaškem blicat … a vyrušila nás až zpráva, že je konec … a Martin Šmajzr těžkou obranu udržel, remízoval, vyhráváme 3,5:4,5!!!

Co všechno kdo přehlédl, neviděl, zvrátil apod., to bude ještě práce pro stroje, až budou partie. Nejmarkantnější to bylo u mě a Martina Š, kteří jsme měli hanebně prohrát, a u Honzy, kde byl bod několikrát už už po ruce. Nejspíš měli někde výhru i Martin P. a Petr, naopak Michal stál jednu dobu velmi podezřele. Jak vyhrát? Postavte pozici, kde stroj ukazuje +6 pro soupeře, a svěřte to osudu.

Taky se opět ukázala výhoda černých, na posledních čtyřech deskách 0:4!

Perlička 3: Konstatovali jsme s Péčou, že na čtvrté zkušeně neutralizoval černé figury soupeře.

Průběh partií si obvykle vymýšlím, dnes to však nebude vadit: cokoliv si vybájím, bylo skutečným průběhem partií ještě překonáno!

1. Tomáš Cagašík (2259) – Martin Šmajzr (2208)

No co k tomu? Hra čtyř jezdců s d4, takže vlastně skotská, černý nechal střelce trochu pasívně na e7 (už mi to došlo, Vašku, měl jsi pravdu, že to není pro černého ideální). Zkusil se uvolnit, ale postup měl díru, bílí jezdci vnikli na d5 a b5 a pc7 byl nekrytelný. Rázem byla černá pozice v rozvalinách, bez pěšce, se skrumáží figur na dámském křídle, a bílý zahájil útok na krále, došel pěšcem na f6, Martin dal g6, bílá dáma pronikla na h6, vypadalo to tragicky. K realizaci zvolil bílý kombinační cestu, ale Martin pořád nějak záhadně žil, pf6 sebral, zůstali mu dva jezdci za věž a po kontrole jsme s údivem konstatovali, že to jakžtakž ustál.

Pak nastala už zmiňovaná koncovka V+4p x 2J+2p, jistě vhodná do knihy GM Poláka Věž proti dvěma lehkým figurám. Koně jsou svině, dávají vidličky, bílý to neměl lehké, udržet po celou dobu koncentraci. Pika dobyl, ale pak vrátil jednoho, druhého … a pořád to úplně nešlo a nakonec slavila úspěch obrana. Kolikáté týmové vítězství to už Martin vydřel? 0,5:0,5

2. Václav Pekař (2157) – Antonín Neoral (2171)

1. d4 Jf6 2. Jc3 u Vaška nemůže překvapit. Vznikla pozice s opačnými rochádami (bílý malá, černý velká), klasicky se rozjeli pěšci (b2-b4, g7-g5), ale paradoxně nevyhrál útok, nýbrž obrana. Černý se tlačil do útoku, obětoval, obětoval, až tam nic neměl. Vaškovi zůstala kvalita a aktivní pozice, dohrál jako jeden z prvních. Stále náš nejlepší hráč, 4,5/6, výkon 2413! Jen mi nepasuje do článku, žádnej zvrat se tu nekonal. 😉 1:0

3. Jaroslav Šobáň (2155) – Michal Zeinert (2134)

Ze sicilské vznikla snad anglická, Michal čelil vlastní “vaničce” c4, d3, e4. Jeho aktivita na dámském křídle (b7-b5-b4) vedla jen k zablokování pozice. Po výměnách vznikla zajímavá pěšcová struktura (na dámském bílý 4p x 2p, na královském opačně, bílý pc4 byl volný krytý). Kromě těžkých figur měl ještě bílý koně, Michal bělopoláka. Přestalo se mi to za něj líbit, ale než jsem uviděl něco dalšího, byla na světě půlka. 0,5:0,5

4. Martin Pečinka (2087) – Petr Švancara (2127)

Zabijákova sicilská s f2-f4-f5 je v Martinových rukou nebezpečnou zbraní, docela jsem tu čekal útok a výhru. Černý se však zkonsolidoval, sám postupem f6-f5 napadl bílé centrum a i on soustředil své figury na královském křídle, opticky to nevypadalo za Martina dobře, on sám měl prý starosti, ale nejspíš tam nic nebylo, smírné vyústění. 0,5:0,5

5. Tomáš Zbořil (2138) – Pavel Holásek (2048)

Skotská s Jxc6 a e4-e5. Tahem 9. … g5 jsem soupeře asi překvapil a ten strávil spoustu času nejspíš ve snaze najít výhodu. Vymyslel to pak dost dobře, ale v šestnáctém tahu mu zbývala ani ne čtvrthodinka. Pak jsem byl na řadě s přemýšlením já a pozici jsem odhadl trochu špatně, soupeřův postup h4 se mi zdál pochybný, byť nebyl. Všechno ale šlo, dokud jsem nepřehlédl soupeřův dvacátý tah Se2, po němž moje kýžená aktivní hra proti pe5 a králi v centru rázem skončila, zbyly slabiny. Místo, abych se přeorientoval na tuhou obranu, šel jsem lehkomyslně dál do ostrých šarvátek a kupil jsem v nich chyby. Naštěstí hrál soupeř od 24. tahu na půlminutě, takže mě nedorazil. A … když se časovka chýlila ke konci, objevil jsem v dáli bludičku, soupeř neměl čas něco prověřovat a  ze setrvačnosti se dostal pod mat. V závěrečné pozici vedl o střelce, několik pěšců a stavěl dámu, mat však dávaly moje věže na druhé a první řadě. 0:1

6. Petr Mareš (1988) – Petr Trávníček (2138)

Proti boudě černý postavil výstavbu d5, c6, Sf5, e6, to hraju taky. Petr nejdřív naznačil postupem c2-c4 ambice na křídle dámském, pak ale dal e4 a f4 a hodlal opanovat šachovnici celou, vypadalo to nadějně. Černý šlápl d5-d4, o toho pěšce pak přišel, jiného na dámském křídle získal. Fázi před kontrolou jsem neviděl, Petr snad říkal, že jeho zamýšlený postup překazily hrozby různých vidliček. Po kontrole měl Petr kvalitu za dva volňáky. jednoho dostal, áčko však hrozilo utíkat. Co hůř, zalezl si králem na f4 a černý s věží na třetí řadě tkal matovou síť, bílá věž musela z f1 hájit pole f3. V pozici, kterou pak naši vedle rozsáhle analyzovali, pak Petr urychlil konec, matová síť se posunula, černá věž nakonec matovala na řadě páté. 0:1

7. Jan Gerych (2046) – Jaroslav Volf (2126)

Hra dámským pěšcem (tuším 2. Sg5), Jarda to hrál při zdi, takže vzniklo cosi jako Colleho systém, kde bílý střelec nebyl zavřený na c1, ale venku na g5. Z pasivity se černý dostal po bílého braní d4xe5, šlápl pak sám d5-d4 a “francouzského” Sb7 otevřel. Vyměnilo se pár figurek, vznikla pozice s dámou a věží na každé straně a v té Jarda dominoval, útok na krále malými prostředky vyšel hned “z první”. 0:1

8. Jan Smola (1863) – Miloslav Roháč (1755)

Kapitán domácích poprvé v sezóně v akci. Grünfelda hráli oba nepřesně (černý c5xd4 se střelcem dosud na f8, takže šlo Dxd4), Honza z toho vylezl s nádherným centrem, prostorovou převahou a možností soupeře mačkat. Několikrát, pokud vím, odmítl remízu. I tady mě bude zajímat, kde “to bylo”, připadalo mi, že bílý měl prorazit. Dostal se pak do koncovky V+J+4p x V+J+3p, aktivní král, vrásky dělal jen postouplý černý h pěšec. Přesto tam remíza byla jasně a nejspíš i víc, jenže Honza přehlédl ztrátu jezdce (po dobrání věže by přišla vidle) a soupeři zbyl v koncovce V x V+J pěšec. 0:1

Jardy jsme se na závěrečné hodnocení nestihli zeptat, když jsme jeli zpátky, nejspíš už seděl Na Louži. Ale stručně řečeno, překvapil skoro každý. Bláznivej zápas jistě s dohrou v domácích analýzách.

Bodově to znamená nečekaný přísun a odskočení od pásma sestupu, vyhráno zdaleka není, ale jsme v tom jen po pás, ne po krk. Klika, kterou jsme tu měli, by nás mohla do konce sezóny nakopnout a udržet na vítězné vlně. 😉

Rapid v sedmi v Rychnově vyhlíží trochu rezignovaně, Třebová si nepomohla ani s Náchodem, ten se naopak odlepuje ode dna. Hradec opět slátanej, byť má bod s Mýtem. Suverénní Chrudim může ohrozit jen Rychnov a Mýto.

A ten Schwarzenberg? Viděli jsme ho, skutečně můžeme potvrdit, že nejde o fantoma vymyšleného médii, některé minul jen dva metry daleko. Přednášel či diskutoval totiž v aule o patro nad námi, je třeba přiznat, že přilákal nepoměrně víc diváků než náš dramatický zápas. Uvnitř auly jsme však nebyli, lidi stáli nahusto až ven.

A pokud jde o samotnou prezidentskou volbu, ta vyvolala ve družstvu nemalé rozpory a rozbroje, takže jsme v zájmu celistvosti našeho klubu a přátelských vztahů mezi členy týmu raději téma spěšně opustili. Pst!

Bylo nás hodně, na špičku to nestačilo Porazit Kyšperské jsme si nezasloužili