Bohužel očekávaný výsledek

13. 2. 2013 Láďa Kubišta Béčko, 3

Jistě, dalo se očekávat, že po krátké zimní pauze naše „Béčko“ bude mít těžkou práci. Teď nastupujeme proti velmi silné Chrudimi. V podzimní jsme nechybovali, a teď už jen čekáme, kdy urveme bod proti papírově silnějším soupeřům. A vzhledem k tomu, že ani potřetí v řadě nejsme schopni se sejít, nelze čekat nic jiného, že to nedopadne dobře.

Jistě nějaký čtenář může namítnou: „Proč stahujete kalhoty, když brod je ještě daleko?!“, ale co je to platné, když 11. hráč v sestavě hraje na 6. šachovnici? No, ale postupně. Ranní nástup u nástěnky byl celkem v pohodě, kapitán Márty přijíždí ve svém vlastním autě. Druhé auto obsluhuje pan Smola. Jak bylo zmíněno v předchozím článku (mimochodem, gratuluji k vítězství a remíze), Jenda nedoráží v čas na sraz, jedno auto odjíždí (i se mnou) vyzvednout pana Kylara bez čekání na opozdilce. Cesta probíhá za dobré nálady, hlášky typu: „Tady to znám, můžeš klidně jet i stovkou!“, „Ty díry musíš přelétnout!“ a „Pojedeme zkratkou!“, jsou poněkud úsměvné, jen mě při nich napadají samé morbidní myšlenky. Nevadí. Ještě jsem se nezmínil o malé drobnosti: Auto, kterým jsme jeli mělo podlahu potřísněnou, a to nejspíš po těžké páteční (!?) oslavě. A s tím souvisí ještě jedna hláška: „Moc nezatápěj, aby to nerozmrzlo!“ Topení se následně přebilo otevřeným okénkem. Zkrátka, nic pro slabé žaludky.

Do Chrudimi dorážíme o půl hodiny předem (jistou část viny nese za to i rychlá jízda, nezlobte se, ale 70 km/h ve vesnici je přece jenom trochu víc, než by se mělo…), jdeme hledat místnost. Jenže věkový průměr je docela nízký, možná i proto nikdo pořádně neví, kde se hraje. Mlhavé vzpomínky typu: „Jo, byly tam schody nahoru, to si pamatuji!“ nám zkrátka moc nepomohly. Naštěstí nás z mrazu vysvobozuje chrudimský hráč a my se můžeme dostat dovnitř. Posléze se objevují i hráči Chrudimi a je hned jasné, že nemáme nad čím jásat. Poprvé se totiž sešli v plné „zbroji“. Naše naděje se asi už dávno zhroutily, nyní hrajeme pouze o čest.

Nastíním jenom stručný průběh, na rozbory si netroufnu, natož na kritiku. První dohrává na první šachovnici Zdeněk Pokorný (2300N) proti Štěpánu Blaškovi (2001N). Elová převaha je tu více než znatelná, přece jenom postavit se někomu kdo má 300 bodů více, chce už odvahu. Černý chtěl evidentně pevné zahájení, proto zvolil Caro-Kann, soupeř zvolil výměnnou variantu. Partie se pohybovala v přibližné rovině, černý měl poziční plus. Poté se partie začala kazit, pan Pokorný zaútočil na centrum, nějak se všechno povyměňovalo a koncovka už byla víceméně prohraná. 1:0

Jestliže jsme dnes někde mohli očekávat body, tak to bylo právě na zadních šachovnicích. Někdy před časovou kontrolou dohrává na 8. šachovnici náš Vítek Kapoun (1758N), kterého vyzval na souboj Vladimír Česenek (1658N). Bílý nasazuje španělskou hru, avšak černý ji zná zřejmě zdatně. Navzdory lepší černé pozici, náš borec získává přehlédnutím figuru a pěšce, aktivitu, i prostorovou převahu. Zde nebylo co řešit. 1:1

Následně přidal cenný půlbod Jan Smola (1863N), který se postavil na vzdor Jaromíru Krysu (2102N). Zde se hrál dámský gambit (asi hlavní varianta). V autě náš matador prozradil, že viděl kombinaci o pár tahů dále a vytřískal pěšce navíc. Pozici měl luxusní, smír byl nejspíš nabízen ze strany hostů (i když si nejsem jistý…). Pěkný půlbod. 1,5:1,5

Ještě stále neprohráváme, bojujeme, co to dá. Naději na zázrak ještě udržuje plichta Ladislava Kubišty (1895N) se Zbyňkem Linhartem (1974N). V zahájení, což byla podle všeho ruská, mě soupeř přehrál, špatně jsem odhadl, že bělopolný střelec je v těchto pozicích podřadný. I když ho soupeř vyměnil s tempem, tak ho bral slabším jezdcem a problém byl na světě. Partie došla naštěstí pro mě do koncovky s nestejnopolnými střelci. Uf. 2:2

Tím naše hitparáda (až na jednu partii) končí. Pozice ze zahájení se určitě nemohla líbit Martinu Poslušnému (1937N), který černými figurami hrál pozici proti Davidu Onderkovi (2203N). Zahájení se hrálo dámským pěšcem, Martin zvolil výstavbu s g6. Nastoupil na dámském křídle, avšak bylo to více efektivní než efektní. Soupeř mu odebral pěšče a problém byl na světě. Následně se černý král vydal na procházku po královském křídle a bylo vřešeno. Začíná se obracet karta, bohužel, proti nám. 3:2

Na 7. šachovnici se střetli dva dorostenci – Jan Česenek (1829N) vs. Petr Jániš (1882N). Zahájení nevypadalo špatně za oba, hrála se francouzská hra (Tarrashova varianta). Izolovaný pěšcový ostrůvek (d4, d5) a volné sloupce dával předpoklady pro velmi ostrou hru, to ani nemuseli mít dlouhé rošády. Péťa měl lepší pozici, bílý svého pěčce na d4 měl slabého, avšak kobyly bílého (postavené na e5 a c5) otravovaly černého. Péťa pod nátlakem, bohužel, nakonec přehlíží figuru v nadějné pozici. 4:2

V tu chvíli odjíždí první auto, nečeká se na zbylé partie. V něm odjíždím i já, takže budu psát jenom to, co jsem se dozvěděl od ostatních. Petr Koníček (2044N) hraje proti Pavlu Kylarovi (1818N), který si připisuje druhou nulu v sezóně této soutěže. Černý nasazuje svoji obvyklou sicilskou (Scheveningen), načež brzy ztrácí (i když asi nemusel, takže vlastně obětoval) pěšce, bílý přebírá aktivitu a útočí na odkrytého krále. 5:2

Poslední mohykán, který držel naději na lepší výsledek než 6:2, byl Jan Mareš (1938N), který bránil zuby nehty koncovku s Jiřím Malivánkem (2178N). Ale postupně. Hrálo se mě neznámé zahájení (nejspíše bouda nebo jak bych to měl nazvat). Po krátkých šarvátkách v centře chrudimský hráč udolal pěšce. Ale Jenda se rozhodl mlžit a rozhodl se, že nechá soupeři dámu za věž, lehkou figuru a pěšce. Ať černý dupal, jak dupal a i když Jenda musel obětovat jezdce za unikajícího pěšce, remíza byla asi zasloužená. Alespoň za Jendovu odvahu. 5,5:2,5

Na konec to nebyl zas takový výprask (sedláci u Chlumce to asi měli horší). Se sestavou slátanou z náhradníků se ani nedalo čekat, že to dopadne lépe. Ale musíme zkousnout zuby a napnout svaly k dalším výkonům. Snad nám bude přát více štěstí a absence v našich řadách snížíme na minimum.

Blesková liga 2012/2013 – 5. turnaj KPDŽ