Šachový klub Ústí nad Orlicí

V II. lize – držet se a nespadnout

Spadnout jsme mohli, popadal a spadl soupeř

ŠK Ústí nad Orlicí A – TJ Sokol Šumperk 5:3

Den D, hodina H, minuta M, fteřina F, jak s oblibou říká kolega Chvátil. V minulých kolech jsme nevyužili několik mečbolů, totiž sejfbolů, dvakrát zaváhali v Pardubicích a tak teď museli hrát o bytí a nebytí. Ještě že ne o spásu duše, to bytí by se ještě nějak oželelo …

Situace byla jasná: zápasová remíza nám stačí, při prohře by zbývalo doufat v nepravděpodobný zázrak, že to Rapid ve Třebové nedá za 4:4. Nastupujeme v základu, soupeř bez své trojky Kubíčka, který jim hrál jen doma. Ratingově máme malé plus na prvních čtyřech a na osmé, malé mínus na páté až sedmé (vlastně Honza Švub docela velké mínus, totiž 145 bodů). Družstvo Šumperka je zajímavě vyrovnané, naprostá většina jeho hráčů se drží v rozmezí 2000-2100 a nejspíš by to mohli poskládat i úplně jinak.

Začínáme v zádech s věrným divákem Jirkou Fanglem a je to pořád to samé jako v jiných kolech: po dvou hodinách všude jakžtakž rovnováha, kde si pesimista umí představit, že se to někde zvrtne, kdežto optimista nemůže svou naději na body nikde jednoznačně dokázat. Ze zahájení se mi spíš líbili Vašek a Michal, spíš nelíbil Péča, Petr ani Jarda. Péča mi v kuloárech tvrdil, že je to nějaký mrtvý, schlíplý, neslaný nemastný – už přesně nevím, ale šlo o bohatý výběr adjektiv v tomto smyslu. Dobré bylo, že stačilo 4:4, takže kam se honit. Strašákem byl Damoklův meč sestupu; normálně by to prostě bylo jedno z nadějných utkání, kde by se mohlo zadařit – jenže dnes se zadařit muselo.

Zvýšená zodpovědnost byla znát v prvním výsledku: Petr Mareš se dostal do pohodlnější koncovky se špatným střelcem soupeře, ale když nenašel jednoznačnou výhodu, přijal s ubývajícím časem remis. 0,5:0,5 Poté jsem přišel k Jardovi a nechápavě koukal, jak usilovně přemýšlí v pozici, kde může dát jednoduchý jednotažec. Když Jarda Volf potáhl pěšcem na opačném křídle, zapochyboval jsem na chvíli o tom, že prožívám skutečnost; to přece fyzicky vůbec nejde. Jirka Fangl vystartoval od partie s očima na vrch hlavy a jeho vzrušený šepot slyším ozvěnou doteď. Jenže – soupeř naznal, že stejně nemá co hrát a vzdal se, vedeme! 1,5:0,5

Optimismus malinko vyprchává při pohledu na Vaškovu pozici, kde bílé figury válcují černého krále. Čtvrtá nula za sebou, to je už skoro křížová cesta, Vašek Pekař je nejspíš rád, že sezóna končí. 1,5:1,5 V dalším průběhu pozice už jen od oka odhaduju, očividné je, že si soupeři lezou do kisen, tuším u Michala, u Péči a u mě.

A právě v časovkách se rozhodlo. Nejdřív jsem bodoval já (Pavel Holásek), můj soupeř se v nepohodlné koncovce zamyslel a i když měl na osmatřicátý tah minutu dvacet, spadl. 2,5:1,5 Krátce analyzujeme a pak ještě stíhám spatřit závěr partie Martina Pečinky, který má snad i rozhodující útok na krále, jeho soupeř Milan Růžička váhá, pak spatří na hodinách poslední vteřinky, táhne … a hodiny už nestihne domáčknout včas, má sice čtyřicet tahů, ale na displeji svítí praporek. Péča váhavě reklamuje, soupeř se diví. Úkol pro ústředního rozhodčího Martina Šmajzra, který už má naštěstí svých čtyřicet tahů splněno: vysvětlit situaci, odrazit námitky, ukázat v pravidlech přesné znění. Teprve pak se podávají ruce, podepisuje výsledek, je to nadějné! 3,5:1,5

Chybí jediná půlka ze tří pozic a protože jsou všechny lepší, není skoro co řešit. Michal Zeinert se s tím nepáře, s pěšcem navíc nabízí remízu, kterou nelze odmítnout, a zajišťuje tak naše setrvání v soutěži. 4:2 Po nějaké chvíli to už nehrotí ani Honza Švub, prý na doporučení kapitána dává půlku v pozici, kterou bych za rozhodnutého stavu rozhodně hrál. 4,5:2,5 Pak už se odebíráme dolů a pouštíme se víc do rozboru a umírněného bilancování než do víru divoké oslavy, Martin Šmajzr symbolicky dohrává dloouho jako poslední s kamarádem Vítkem Valentou, očekáváme, že dva pěšce navíc prosadí, nakonec ale přicházejí dolů s tím, že byl podepsán smír. 5:3

Nakonec to teda taková fuška nebyla, počkali jsme si do kontrol a zápas nám tam spadl do klína. Vcelku takový pohodový mač – kdybychom se před ním nemuseli půl sezóny stresovat.

Martin Šmajzr (2208) – Vít Valenta (2169)

Ta nejklasičtější zavřená španělská (9. … Ja5). Ve známé teoretické pozici bílý přišel se zajímavou novinkou ve 37. tahu … Ne, teorii tu tak daleko neznám a Martin určitě taky ne :-). Hrála se typická pozice s blokovaným centrem a hrou na obou křídlech, komplikovaný průběh se takhle z rychlíku vůbec nedá posuzovat. Po kontrole byla pozice otevřenější a Martin měl na dámském křídle dva pěšce navíc, protihra černého ale mohla být jedovatá, koně jsou zákeřní, po zjednodušení pozice přišlo remízové vyústění. Vítek Valenta, na jehož působení v Ústí dodnes rádi vzpomínáme, tak neodjíždí s prázdnou. 0,5:0,5

Vladimír Sohr (2094) – Václav Pekař (2157)

Vašek nasadil krátký jarní sestřih snad ve snaze odstřihnout se od minulých neúspěchů. Obvykle zkouší extravagance v zahájení on, naní to byl soupeř. Hrála se neobvyklá francouzská: 3. exd5 exd5 4. Jf3 Sd6 5. c4. Bílý pak šlápl ještě c5, Vašek mu pěšce tahem b6 podminoval a vyměnil a zdálo se mi to za něj strategicky dobré, bílý ale udělal několik jednoduchých tahů dopředu, rázem měl na páté řadě asi čtyři figury a partie se rychle rozhodla na královském křídle. 1:0

Michal Zeinert (2134) – Pavel Strašil (2094)

Poměrně symetrická anglická (c4 x c5, g3 x g6). Michal naznačil nástup na královské křídlo přes h6 (Sd2, Dc1), ale nerealizoval ho, místo toho nastoupil na dámském (Vb1, b4, Da3). Černý dal na h3 střelce sám a originálně postavil věž na a8 pod úder bílého bělopoláka, kterého ovšem ani nenapadlo takovou pochybnou kvalitu brát. Z tlaku na dámském křídle zůstal nakonec pěšec navíc, kdyby bylo třeba, dalo se to hrát dál, ale když byla třeba právě ta poslední půlka, kdo by ji nedal? 0,5:0,5

Milan Růžička (2059) – Martin Pečinka (2087)

Dámská indická s d6, nakonec Martin natahal pěšce jako v zavřené španělce (e5, d6, c5, b5, a6). Po zahájení mi to připadalo pasívní, neviděl jsem, kudy bude rozehrávat svou dvojici střelců. Bílý se ale zamyslel, ztratil půl hodiny, aniž by našel pořádný plán a dostal se do dlouhotrvající časovky. Udělal pár měkčích tahů a Martin nastoupil figurama na královském křídle (Dg5, Jh5, Dh4, Sxh3, věž d4 to ucpávala v centru). Vypadalo to, že bílý bude zardoušen, ale Martin připustil f4 s otevřením a zostřením. Taktiky tam bylo opravdu hodně, analyzovalo se to nahoře i potom u piva dole, partie stojí za rozbor. Závěrečná pozice je zřejmě za bílého ztracená, střelec s dámou po černých polích vyháněli bílého krále kamsi do záhuby. Partie však skončila ve čtyřicátém tahu, bílý těsně překročil čas. 0:1

Pavel Holásek (2048) – Jaromír Doležel (2061)

Najdorf se Sc4 a časným g4, bílý velká rocháda, černý král v centru. Při přechodu do střední hry se prolínalo několik sicilských motivů, nebylo mi jasné, který z nich převládne a dá pozici určující ráz. Nakonec to byla díra na d5, bílý Jd5 proti špatnému černému Se7. Došel jsem pěšcem na g6, vynutil f6 a chtěl dámou proniknout na bílá pole, soupeř tomu zabránil výměnou dam jen za cenu ztráty pěšce a4. Ukázalo se však, že to od něj byl danajský dar, kůň na a4 nebyl tak silný jako na d5 :-), černé figury se rozehrály, ale s nedostatkem času černý chyboval, dva spojené centrální pěšce proměnil na izolovaného dvojpěšce a v kritické pozici spadl. 1:0

Karel Opravil (2024) – Petr Mareš (1988)

V klasické královské indické jsem nechápal, proč Petr nehraje tradiční Jc6 (d5 Je7 atd.), koně dal jen na d7, pak vyměnil exd4 a dostal se do horší pozice bez zřejmé protihry. Na to všechno ztratil asi tři čtvrtě hodiny, přitom to už musel mít na desce stokrát. Šlo prý o to, že se nechtěl dostat soupeři do přípravy. Vývin střelce na b7 mi pak připadal nevzhledný, ale Petr ho hodnotí jako jediný správný. Snad má pravdu: bílý se pak k ničemu nedostal, na e sloupci se figury poměnily a koncovka s V + J proti V + S (bílý bělopolný střelec špatný, omezen pěšcovými řetězy) se dala hrát jen za černého, stačilo mít víc času. 0,5:0,5

Jan Švub (1970) – Pavel Stratil (2115)

Zahájení jsem zapomněl; dámská indická? Bílý pomalu a důkladně stupňoval prostorovou převahu na dámském křídle, černý hrozil uštknout na královském (Sh3, Jg4). K ničemu konkrétnímu se tam ale nedostal a po kontrole to byl bílý, kdo sklízel na dámském křídle, krytý volný pc5 mohl zajistit výhru. Remíza z pozice síly. 0,5:0,5

Roman Vicenec (2049) – Jaroslav Volf (2126)

Jardova Nimcovičova sicilská (2. … Jf6 3. Jc3 Jc6 4. d4 d5), tu zná taky jako svý boty. Tah Ja5 však vypadal velmi riskantně, oběť Sxf7+ s dalším Jg5+ a dámou směřující na f7 se nabízela, dole jsme to s Péčou a Pokynem rozebírali dosti vesele. Když bílý Jardu nepotrestal, potrestal ho Jarda: dokončil vývin, dostal figurky v centru na aktivní pole a mohl matit „v přímém přenosu“, že to neudělal, je mi dosud záhadou. Tah Dc4-f1, což je mat na první řadě, by snad viděli všichni i v kroužku. Jarda však dal přednost drtivému b7-b5(??), načež se demoralizovaný soupeř vzdal, protože stejně neměl co hrát. 0:1

Dozvuky dole nebyly nijak bujaré, družstvo se rozprchlo, ještěže nám pomohli hodnotit někteří hráči družstev B, C a D. Víc než euforie námi cloumá jarní únava, zažíváme leda snad úlevu, sestup byl blízko. Přesto se při třetí sklenici objevily i úsměvnější momenty a když přišel Pavel Kylar se svým fotbalovým podobenstvím, litoval jsem, že nemám diktafon.

V rozhodujícím utkání jsme se tedy zachránili, celkové bilancování nechám kapitánovi, který jistě rád napíše zvláštní článek ;-), teď jen pár drobtů při pohledu na tabulku. Los byl děsnej, na podzim nás všichni mleli a v zimě jsme s tím měli něco udělat, což nebylo úplně motivující. Proti konkurentům sestupu jsme nebyli stoprocentní, ale něco jsme nečekaně utrhli těm silnějším, sláva. Řada zápasů končila 4,5:3,5 (tak či onak), rozhodovaly maličkosti.

Porazili jsme všechna tři družstva z Olomoucka – a když k tomu připočteme i Třebovou, která od nás leží taky na východ, docela bychom měli pouvažovat o budoucím zařazení do nějaké moravské skupiny. 🙂 Na západě nám pšenka nějak nekvete.

Prvních pět družstev  ostatním uteklo, Chrudim postupuje právem, Mýto a Rychnov ukázaly kvalitu, byť jsou tam možná trochu zklamaní, Losiny naznačily možnosti, Hradec to má tak trochu na háku.

Olomouc měla být lepší, Polabiny jsou asi na svém, my jsme rádi za svoje a Rapid je rád, že je rád. Šumperk v závěru bojoval, ale nedohnal to, sympatickému Náchodu se nedařilo, kamarádi ze Třebové konči na chvostu a mohou se jen ptát, proč to nešlo.

Těšíme se na příští sezónu, úderné heslo v záhlaví webu asi měnit nemusíme … a přes léto bude jistě co řešit.

11 thoughts on “Spadnout jsme mohli, popadal a spadl soupeř

  • Pavel Holásek napsal:

    E.E.Kisch znovu v akci, pár řádky se dostalo dokonce i na periferní Mýto 😉 http://orlicky.denik.cz/ostatni_region/vysokomytsti-slavi-druholigove-stribro-usti-naopak-zachranu-20130327.html

  • Marian Sabol napsal:

    Ještě jednou i zde velká gratulace! To s těmi body s týmy z Olomouckého kraje jsem si všiml už včera. Byly velmi důležité.
    My (nebo aspoň já určitě) jsme velmi spokojení. Na 1.ligu nemáme výkonnost, chuť ani peníze, takže v tomto případě je 2.místo to nejlepší, co nás mohlo potkat. Podle předsezónních papírových předpokladů jsme byli podle průměrného ELO základních sestav na 8.místě. Dokonce nám někteří (myslím, že známý E.E.Kisch) přisuzovali boj o záchranu. Nakonec jediná porážka 3,5 s postupující Chrudimí – co víc si přát.
    A z hlediska našeho kraje to dopadlo, jak nejlépe mohlo. Třebová na 2.ligu prostě neměla. Je to možná přísné, ale je to tak.

    • hurtak napsal:

      Přísné to není, Mariane, prostě realita. Před sezonou sem zkoušel sehnat sponzora, což se nepovedlo a nakonec nám minimálně 1-2 hráči s 2200+ do základu chyběli, aby byla nějaká reálnější šance. Už po prvním zápase bylo vidět, že nám chybí i ty zkušenosti, které právě většina hráčů Ústí za ty roky už má, a v dalších kolech se to jen potvrzovalo. Holt na dva týmy v druhé lize náš okres nemá ani hráčsky, ani finančně 😉 Letošek byl takovou anomálií – podobně jako když tam bojovala Litomyšl.

      • Pavel Holásek napsal:

        Chceš říct na tři týmy …

      • Sabol Marian napsal:

        Pozor! My jsme měli dokonce 3 oddíly z 1 okresu! Takové zastoupení ve 2.lize nemají ani některé kraje: např. Liberecký nebo Karlovarský. A Olomoucký měl právě ty tři. Na druhou stranu tím, že se zachránilo UO, tak máte po starostech se sháněním hostů (na rozdíl od nás).

        Když jsem se díval na vaše individuální výkony, tak mě šokovaly výsledky Honzy Šimka, Lukáše Vondry a pana Kolovratníka. Dohromady 2 body z 18 partií se nahrazují těžko.

    • Pokyn napsal:

      E.E.K. si jen tak rejpnul… Mýto na padáka jsem viděl jen v rovinách čiré teorie. Je znát Tvůj manažerský um poskládat kvalitní mančaft vhodně doplněný hosty (letos výborně hrající Baláček). Rostou navíc i kovaní Mejťáci (vynikající sezona zejména v podání Tomáše Trhala).
      Ad Ústí: Řekl bych, že do jisté míry hrály roli zkušenosti, do značné pak týmové pojetí. Ani po smolných dvou porážkách v Pardubicích družstvo neklesalo na mysli, dál hrálo podstatě v základu.
      Ad Třebová: Druholigová zkušenost se každopádně hodí. Jen bych úplně nesrovnával s Litomyšlí, ta se, pokud vím (líp by věděl Vašek) minimálně rok v lize udržela.

      Ve výsledku: uvidíme jak za rok, déčková skupina je každopádně našlapaná, v nějaké jiné by se hrálo možná snáze… ale zas finančně by to byla asi výrazně větší zátěž.

  • hurtak napsal:

    Velká gratulace! zmákli ste to jako profíci, zkušenosti se prostě nezapřou 😉 Nám chyběly jak zkušenosti, tak štěstí, kterého sme si ale vybrali dost loni při postupu. Tak uvidíme, jak to bude všechno vypadat příští rok 🙂

  • Martin Šmajzr napsal:

    Doplněny fotky od Pokyho a ode mě.

  • Michal Zeinert napsal:

    Parádní článek, Pavle. Opravdu je radost ho číst, zvláště když je to celé dochuceno záchranářskou omáčkou! Nejvetší radost jsem měl z toho, když mi soupeř asi po dvouvteřinovém „váhání“ málem ulomil ruku se slovy: „beru, tamti to stejnak prohrajou“ 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *