S Poličkou za tři… ale dalo to práci

18. 11. 2013 Honza Pokorný Céčko, 5

Jelikož chceme potvrdit lichotivý výsledek z úvodního kola (vítězství 6:2 s bratrsko-sesterským déčkem), nebereme na lehkou váhu ani utkání druhého kola s třetím družstvem Poličky. V domácí tvrzi U Třech mostů, která je v gastronomicky-herních parametrech na převysoké úrovni, se opět scházíme takřka kompletní. Pouze kapitán Bohouš mi opomněl sdělit, že ze základu vypadl Péťa Mareš mladší, takže na osmičce zaskakuje obětavě Jarda Driemer  a zuřivý reportér se sune na sedmou desku, maje před sebou bílé figury (což po dvou odehraných plesech není zrovna vhodná kombinace pro herní kreativitu 😀 ). Pohled na soupisku napovídá, že nás čeká mladý, ambiciózní tým – když vidím hráče ročník 93, copak to, ale dokonce 03… tak si říkám, že juniorské časy již nenávratně pominuly 😀

Před desátou dopolední se scházíme v útulném salonku v převysokém počtu – kde najdete pohromadě 32 šachistů ochotných zabít volnou neděli?! Krom výše uvedených mančaftů totiž druhé kolo čeká také naše déčko a rezervu České Třebové. Bohužel naši bratři a sestry (krom Katky hraje také Natka 🙂 )  jsou vykuchaní jak vánoční kapr – scházejí Kodytek, Grundman, John, Dudla… jak v takové sestavě pomýšlet na body?!

A předpoklady se v případě déčka potvrzují (omlouvám se za vyloženě krátké shrnutí, někdo třeba dodá delší reportáž) – pouze vepředu se konají plichty v partiích: Kameník  – Zdeněk Šimek, Kapoun – Pelcl, Minařík – Kovář, Šmajzrová – Vencl st. – šlo o vesměs korektní partie. Zbytek dostal od elově silnějších železničářů přesvědčivě 4:0 a nebylo o čem – sečteno, podtrženo 6:2 pro Třebováky.

Na našich šachovnicích je o poznání více veselo a musím konstatovat, že na KPII se hrály fakt obsažné šachy.

Na jedničce se náš lídr Kuba Netušil pere s ultraostrou sicilkou v podání Sodíka (na klidné 2.c3 reagoval černý časem brutálním g5, asi viděl druholigovou partii Bujnoch – Zeinert).

O jednu dál se mi líbí zahájení v podání již ošerpovaného Petra Jániše (s Ondrou Schafferem reaguje na anglickou domečkem s c5, staví pevnou pozici s možností protihry a bez nějakých reálných problémů).

Třetí šachovnice mi dělá vrásky na čele, Láďa Kubišta už podruhé není očividně ve své kůži a bílými si s Davidem Petrem Pospíšilem v pircce leda koleduje o problémy.

První polovinu šachovnic uzavírá souboj Davida Schaffera s Honzou Smolou, hraje se „překvapivě“ Skandinávka, černý stejně jako v prvním kole sází na velkou rošádu a aktivitu na králáku, ale i bílý má svoji hru.

Pátou šachovnici okupují Pavel Vata Kylar a Jan Tulis, proti mladičkému soupeři nasazuje náš kliďas obligátní anglickou, vznikne z toho nějaké polodámský gambit (na d5 ovšem černý nebral pěšcem, nýbrž koněm), bílý před aktivním e4 dal přednost pevnému e3, vyvinul figurky a šel ven inhalovat.

Šestku stráží kapitán Bohouš, proti mladému talentovi Pavelkovi Pavlíčkovi má těžkou úlohu – čelit v Aljechince při opačných rošádách útoku bílého (věže na h+g, postouplí pěšci stejných písmen… jeden by to nejraději zahodil, ale náš zkušený sympaťák ví své).

Sedmou hájí nevyspalý já proti dalšímu z mladých Poličáků Patriku Feltlovi. Jelikož po dvou plesech nemám chuť zkoušet teoretické znalosti soupeře po e4 e6, rozehráváme ryze poziční katalánskou a nestačím se divit, jak soupeř pozici rozumí (v 15. tahu máme stále plnou šachovnici figurek, napětí v centru, oboustranné možnosti, málo času – oba přemýšlíme).

Zbývá osmička, kde Jarda Driemer nějak nekamarádí s výměnnou španělkou, na c6 bere bépikem, bílý (další mlaďák – Peřina) inkasuje na e5 a černý by po zahájení byl zralý na ručník.

A jak se to nakonec vy… vrbilo? První se radujeme my, neboť Pavel Kylar využívá přehlédnutí soupeře a v rádoby nevinné pozici inkasuje figuru. Bohužel stejně to dopadá na trojce, kde Láďa záhy přehlíží figuru, nasazuje utrápený obličej a jelikož pár pěšců nebylo dostatečnou kompenzací, končí partie záhy – ve prospěch hostů.

Pak už se to řeže jako u Waterloo a i když nemám v hlavě zrovna pozitivní myšlenky, nakonec z toho vycházíme noblesně. I když…

Úsměv nám dvojnásob padá ve chvíli, kdy Honza Smola nezvládá psychicky svou pozici a po odšachu kapituluje. Zakrátko zjišťujeme, že zcela zbytečně, neboť černá pozice byla minimálně lepší, přivyhraná, přesněji možná zcela vyhraná, jestli si počítač nemyslí něco jiného 🙂

Teď jsem se dopustil chronologické nepřesnosti, neboť již předtím nám dělá radost Jarda na osmičce. Ze zahájení stojí prachbídně, jak již zmíněno, ale postupně se konsoliduje, omezuje aktivitu bílého, mění, mění, mění (možná ještě dneska 🙂 ) a ocitá se ve vyhrané pěšcovce, kterou zvládá s rutinou sobě vlastní! Bojovný, statečný výkon, moc chválím chuť hrát 30 tahů nudnou pozici a přetavit ji do bodu á la Carlsen.

Máme v kapse 3 body a zbylé pozice vzbuzují naděje na něco mezi bodem a nulou 😀

Časovou posloupnost fakt netuším, dodám tedy, že v moc hezké, svědomitě vedené partii vítězí  Péťa Jániš (po přehrání na Skobě, byť posilněni, jsme se shodli, že bílý nic nepředvedl a náš maturant ho s přehledem vygumoval).

A tak dohrává Kuba, Bohouš a já.

Náš lídr nakonec v ultraostré siciliské zaknihuje se Sodíkem remízu. Partii jsem takřka vůbec neviděl – až na rázné černé g5!? Bílý ovšem hrál poctivě, za mančaft, svědomitě počítal… a tak nakonec černého, který si od rána vypomáhal GM Bernardem, obral o klíčový půlbod.

Rozhoduje se na šestce a sedmičce, kde musí, přiznejme si to, vymýšlet domácí.

Bohouš je pod tlakem, já bez pěšce.

Jak jsme to nakonec 2:0 vyhráli ponechám na domácí analýze 🙂 Moje pozice nevzbuzovala moc nadějí, oběť pěšce po !!15 tazích bez braní čehokoliv!! asi nebyla korektní, soupeř hrál prvních dvacet tahů výborně, šel vědomě do komplikací a vydoloval z nich asi (při)vyhranou pozici. Jestli jsem měl při těžkých figurách, hrozivém černém pěšcovém centru, ale slabém králi, vůbec nějakou protihodnotu, ponechám expertům. Dodám tolik, že jsem ve vlastní kisně podnikl matový útok, který Patrik neměl jak vykrýt (i když všichni kibicové v hospodě tvrdí opak 🙂 Závěr byl jedním slovem masakr… a to jinak s těžkými figurami hrát neumím 😀

Nu a NA ZÁVĚR:

Bohouš sehrál z mého pohledu vůbec nejhezčí partii dne, profesorskou. Mladý (no spíš malý) soupeř ho mačkal, útočil ze všech sil, ale černý tomu prostě ROZUMĚL – poměnil, co šlo a bílého, který neuměl své choutky po bodu zabrzdit do remízy, povodil do prohrané koncovky.

V tu dobu už u žejdlíku slavíme 4,5, ale kapitán, jak se sluší a patří, nese závěrečný bod na 5,5. Klobouk dolů, před výkonem Bohouše…

PS: Odpoledne jest ve znamení kibicování partií našeho áčka na Skobě (statečně se popralo, byť Jičínu 3:5 podlehlo) a koukání na finále Davis Cupu…jestli Štěpánek nevyhrál, hraje doteď 🙂

[Show as slideshow]

1 2 3 ►

Vašek vyhrál šestnáctky! V sobotu 23.11. druhá kvalifikace 10, 12 ve Svitavách