Bitva u Hradce Králové

1. 12. 2013 Pavel Holásek Áčko, 7

ŠK ZVU Engineering Lípa A – ŠK Ústí nad Orlicí 5:3

Měl jsem plno výstižných nadpisů. Ten nejstručnější zněl Spráskaní. Jeden z dalších Zakletá neděle. Samotnému utkání totiž předcházela udivující série omluvenek a jiných katastrof a vše mělo vyvrcholit nějakým hodně ostudným výsledkem. Jenže nakonec to až takový výprask nebyl, takže mám po pointě. Nezbývá než poreferovat nejprve o předzápasové anabázi a potom teda i o těch samotných šachách.

Mailovou korespondenci kapitánů by stálo za to vydávat jako gradující seriál. Několik prvních mailů mělo obdobné znění: “Omlouvá se XY, nahradí ho YZ, doufejme, že už nikdo další nevypadne.” Když se to stalo poněkolikáté, nezbývalo, než se bezmocně smát, a kapitáni C a D týmu se začínali bát o své sestavy; požadavky áčka rostly. Postupně se omluvila 3., 4. a 6. deska (Zeiny, David Výprachtický a Hurťák) i dva z předních náhradníků (Jarda Volf, Honza Švub). Ono to jednou přijít muselo, už roky hrajeme s úzkým kádrem a spoléháme na docházku; ale hned pět lidí? Snad jsme si to vybrali najednou.

Do týmu se tedy vrátil Petr Mareš st., céčku jsme vzali Láďu Kubištu a déčku Davida Kameníka (poděkování Martinu Dudlovi, který se uvolil odvézt zbytek týmu vlakem, protože další řidič už nebyl). Nevím dosud, kdo všechno ještě v KPII chyběl z jiných důvodů, ale myslím, že seznam všech absencí by vydal aspoň ještě na jedno osmičlenné družstvo. Už tak je div, že s naším komorním oddílákem a docházkou na bleskáče dokážeme stavět tři družstva najednou – a ono se ukazuje, že bychom snad  dali i čtyři … 😉

Následující odstavce se týkají spíš déčka, ale s gustem je dám i sem. Coby rodič náhradníků jsem vnímal, jaká asi bude sestava, věděl jsem, že oba kluci jedou a že když odřekl Jirka Píše, svou premiéru měla zažít i Kačka Dudlová. S poličskými jsme se v sobotu radši ani nehecovali, abychom tamnímu céčku neoznámili, jaké trosky týmu se na ně chystají. Nebylo to všechno. Když jsem ráno o půl sedmé kluky budil, zjistil jsem, že Vítek nevypadá moc fit a že asi nepojede. Naštěstí máme náhradníků doma dost: za pár minut už Verunka velmi neochotně vstávala do tmy a bez přípravy odjížděla hrát.

Hodinu poté jdu do města na místo srazu áčka a jak to vypravuju s hořkým humorem Marešům, licitujeme, jestli to byla už poslední jobovka. Nebyla. Potkáváme Jardu Volfa, který poctivě šlape na vlak, aby pískal Polabiny, a ten se diví: “Déčko jelo vlakem? Minařík čeká u skříněk!” 🙂 🙁 Málem mě omývají, zmateně se ještě pokoušíme jeho dodatečný přesun zorganizovat, marně. Přes veškerou snahu kapitánů jede déčko v sedmi.

My ale v osmi, už to může stačit na příjemnou náladu, přes bláto, hrboly a pole nakonec nacházíme třetí nejkratší cestu na bojiště a s předstihem vstupujeme do pověstného hostince U Polních myslivců. Tam už se hraje utkání jejich céčka tuším s Novým Bydžovem, pro čtyři týmy je prostor dosti těsný, navíc je přetopeno slušně vyhřáto. Ten prostor má ale atmosféru, všechno probíhá přátelsky, hospoda jen pro šachisty, téměř idyla.

Domácí nic nepodcenili, nastoupili jako vždy téměř v základu a ratingově byli favority. Škoda, že jsme nemohli být úplnější, mohly se hrát velmi zajímavé partie. I tak šlo ale o divácky vděčné utkání.

Obvykle konstatuju, že po zahájení má každý “to svoje”. Dnes to bylo pestřejší, částečně obměnou družstva, částečně neznámým soupeřem, vyskytla se řada originálních tahů už v rané fázi partie, takže neokoukané šachy ne bez šancí na rozumný výsledek.

Po dvou hodinách zahajuje výsledkové součty Petr, remis. Pak dva rezultáty, v partii měsíce  vyhrává Vašek, naopak koncovku neudržel Láďa. 1,5:1,5 Bojujeme, ale byli bychom rádi za remízu, Martin Šmajzr se snaží udělat z vyrovnaného lepší, já zuby nehty držím pozici o fous horší, Martin Pečinka pomalu končí s útokem a ztrácí pěšce, Jenda je pod rochádovým útokem a na dvacet tahů má jen půlminutový bonus, David drží pika a vykrývá hrozby.

Pak sbíráme remízy: nejdřív David, těsně před kontrolou Jenda, po kontrole Martin Šmajzr. 3:3, je to však málo platné, protože já i Martin Pečinka hledáme v prohraných pozicích zázraky – a nenacházíme. 5:3

Pavel Jirásek (2328) – Martin Šmajzr (2202)

Jako by to hráli Anand s Carlsenem: berlínská španělská, ale bílý hrál nějakou nenáročnou variantu s d3 a výměnou na c6. Černý něco povyměňoval a se zbytkem figur se dokonce pokusil vykřesat aktivitu, vznikla pozice s bílým jezdcem proti černému bělopolákovi a dámou na každé straně. Hra se přiostřila, bylo nutné hodně počítat, Martin sahal po výhodě, ale k výhře se nedopočítal. 1/2

Václav Pekař (2151) – Josef Vařejčko (2188)

Tady nešlo čekat žádné šablonovité zahájení. Plánu černého Jg8-f6-h5-g7 bílý čelil radikálně: zahrál ve hře dámským pěšcem 2. Jc3, vyprovokoval Je4 a jezdce vyměnil. V neobvyklé pozici zahrál černý ještě extravagantní b7-b5, bílý neváhal, nastoupil proti malé rochádě postupem h2-h4-h5 a sotva se mu naskytla možnost, obětoval velmi vynalézavě asi dvě figury. Čekal jsem pak věčňák, ale Vašek pokračoval v útoku, ten korunoval obětí kvality a miniaturka byla na světě. Fantastické! 1:0

Zde stručná ukázka, Vašek publikoval rozbor na webu Litomyšle.

11. h5!! hxg5 12. hxg6 Sd5 Nepřepočítal se bílý?

13. Jf4!! Sxb3 14. Dh5 fxg6 15. Dh7+ Kf7 16. Dxg6+ Kg8 Tady jsem si říkal, jestli tam není jen ten věčňák. 17. Vh7 Vf7

18. Kd2!! Dd6 19. Vxg7+! Vxg7 20. De8+ 1:0 Měním své hodnocení na partii roku.

Luboš Jedlička (2182) – Pavel Holásek (2077)

Zkoušel jsem něco královskoindického, ale bílý postavil pěšce c4-d3-e4 a nastoupil f4-f5. Všechno moje hledání protihry končilo jen výměnama a stále udržovaným malým bílým plus. Ve věžovce s plnou deskou pěšců to pak vypadalo na dlouhou obranu v pozici blízké pevnosti, ale zahrál jsem nějaké impulzivní g5, přehlédl Vf5 a pak už jsem se jen klouzal. 1:0 Zahájil jsem tedy třemi nulami, to obvykle nedělávám. Je mi vydatnou útěchou, že stále mohu dosáhnout na cenu vypsanou Vlastimilem Chládkem. 🙂

Martin Pečinka (2083) – Bedřich Fiedler (2105)

Zabijákova sicilská s f4, časem i f5, všechno, jak jsme u Martina zvyklí … ale útok se nakonec nekonal, vznikla koncovka s pěšcem méně … a když jsem zvedl hlavu od svého nadělení, hrál Martin koncovku V x V+S+p, kde mohl spoléhat leda na falešného střelce soupeře. Znalci vedle v lokálu pak upozorňovali, že se to musí hrát přesně, nenatáhnout pěšce příliš rychle dopředu, ale jestli to černý uspěchal, pak to bílý špatně bránil. Pokládal krále v poslední partii utkání. 0:1

Martin Vacek (2231) – Jan Mareš (2008)

K souboji dvou webových grafomanů nedošlo, s tvůrcem obnoveného šachového serveru se utkal Jenda. Myslet musel už ve druhém tahu, kdy v anglické přišlo 2. b3. O pár tahů později ještě na opačném křídle g2-g4 a bylo co řešit. Černý postavil nejdřív opevněný klín na d5, pak dokonce postoupil e6-e5-e4. Objevily se opačné rochády, černý zahájil útok dřív, ale po zablokování dámského křídla byla řada na bílém. Jenda vykrýval hrozící nástup zhruba od dvacvátého tahu na půlminutě, nechtěl jsem to vraždění neviňátek vidět, ale když jsem se pak dostal k závěru partie, ovládal královské křídlo spíš černý a remízu nabízel už z pozice síly – bílý Sc1 uzavřený pěšci za moc nestál. Jenda  pokračuje v báječném ligovém nástupu! 1/2

Petr Mareš (1992) – Jiří Hájek (2074)

Bouda s výměnou v centru, d sloupec pak volný, na e4 a e5 blokovaní pěšci. Petr naznačil aktivitu na dámském křídle a nabídl starému známému soupeři remízu. 1/2

Jakub Šafařík (2055) – David Kameník (1876)

Druháliga nedruháliga, David se s tím nepáře, proti královskému gambitu plácl 2. … Jc6, doprovodil to oslím uchem 4. … h6, bílý to možná podcenil, každopádně ze zahájení výhodu nezískal. Ve střední hře se pustil do zápletky (Jxpd5 exd5 e5-e4 vidle), po níž mu zůstal pěšec navíc. V otevřené pozici se pak o aktivitu po volném f sloupci snažil bílý, remízový závěr jsem neviděl. 1/2

Ladislav Kubišta (1743) – Matyáš Szücs (1992)

Francouzská 3. e5, pěšcové řetězy jsme na kroužku dělávali. Proti asi největšímu hradeckému talentu se Láďa na královském křídle k ničemu nedostal, na dámském se vyměnily figury a v koncovce S+J x 2S byl bílý černopolák tragický, černý ovládl dámské křídlo. 0:1

Domácí mohli v euforii v místnosti plné válečných trofejí zvedat číše, totiž půllitry, nás čekal méně slavný přesun z bitevního pole do poklidu domova. Spokojenost s prohrou je asi silné slovo, ale v dané sestavě jsme na body moc myslet nemohli a individuálně jsme něco i předvedli, takže s optimismem do dalšího kola, kdy do Ústí zavítá AKIS, hrajeme samozřejmě v základu a určitě zase pár bodíků uděláme …

Paradoxně s jediným bodem z 9 možných nejsme na sestupových příčkách … že by tu byli ještě větší lúzři než my? 😉 Asi se bude hodně mluvit o nenastoupení hráče v dohrávce polabinského derby, které bylo pokutováno – viz zpravodaj v mailu.

[Show as slideshow]

V sobotu kategorie do 16 let v Poličce Poličský nápoj na čtyři? Cola!