Šachový klub Ústí nad Orlicí

V II. lize – držet se a nespadnout

Opět děraví, ale úspěšní

TJ Jiskra Havlíčkův Brod A – ŠK Ústí nad Orlicí A 2,5:5,5

Hned po zjištění, že máme ve skupině Havlíčkův Brod, jsme napjatě očekávali los. Doma, nebo venku? A jestli venku, tak kdy?

Los nezklamal. Venku a začátkem ledna. Představa zavátých silnic na Vysočině nebo ledovky po případné oblevě moc nelákala. Počasí si ale dělá svou, takže v typicky říjnovém jen trochu mlhavém ránu jsme dojeli snadno a rychle.

Bylo zřejmé, že jestli záchranářské body nenabereme tam, tak už nikde. Od naší letní posily právě z Brodu, Kuby Netušila, jsme věděli, že domácí vyhráli KP dost nečekaně a v lize velké ambice mít nebudou.

Když nám však problémy nehrozí od soupeře, dokážeme si je nadělat sami. Hrozivá spirála omluvenek, která nás postihla před utkáním s Lípou, se na přelomu roku téměř opakovala: David Výprachtický, Michal Zeinert, Martin Pečinka a Jarda Volf nevím už v jakém pořadí oznámili, že pískají ligu, lyžujou na blátě, studují vysokou školu nebo se válejí u moře, prostě samé takové věci, které zbytečně zabraňují v konání té jediné důležité činnosti, totiž hraní šachů.

Narozdíl od utkání s Lípou jsme měli aspoň Honzu Švuba, i tak ale oslabená sestava. Trochu to opět odneslo déčko, kterému jsme vzali Davida Kameníka, jinak by v Jablonném třeba i vyhrálo.

Na místě jsme zjistili, že klubovna havlíčkobrodské sportovní haly je prostředím prostorným, příjemným, můžeme jen závidět. Domácí organizátor pan Paulík byl v místnosti již 45 minut před začátkem, srdečně nás přivítal a poskytl k dispozici kuchyňku s neomezeným vařením kávy a čaje zcela zdarma, úžasné, děkujeme!

Domácí nastoupili asi nejsilněji, jak mohli (počet hostů jim víc neumožňuje). Na většině šachovnic jsme přesto měli mírnou ratingovou převahu.

Hrálo se o něco méně urputně, než jsme z ligy zvyklí, už v zahájení a založení střední hry se vyskytly drobné neobratnosti, kterých se dalo využívat (oboustranně). Většinou jsme lépe hospodařili s časem, s trochou optimismu se dala očekávat naše těsná výhra

První výsledek přišel až asi pět tahů před kontrolou po remíze Davida Kameníka. 0,5:0,5 Pak nastalo dramatické dění před čtyřicátým tahem, kdy partie končily jedna za druhou: prohrál Martin Šmajzr, skoro zároveň vyhrál Honza Švub a já (Pavel Holásek), po chvíli prohrál Vašek Pekař. 2,5:2,5

Dohrávaly se tři partie, ještě dobíhaly časové tísně, chvilku mi trvalo, než jsem se zorientoval, jak kdo stojí, ale ANO! Soupeři Petra Mareše a Lukáše Hurta si po kontrole důkladně rozmysleli, že jejich koncovky jsou beznadějné a vzdali! 2,5:4,5 Jan Mareš mohl lepší pozici dohrávat bez nervů, jedním autem už jsme odjížděli, takže jsem neviděl, jak uzavřel na konečných 2,5:5,5.

Pavel Večeřa (2215) – Martin Šmajzr (2202)

Aljechinova s aktivitou bílého na královském křídle. Vznikla pozice, jakou znám ze Svěšnikova se 7. Jd5, tedy bílí pěšci c4+d5 x černým d6+e5. Bílý připravoval nástup c4-c5, za černého jsme s Lukášem očekávali f7-f5 a útok na královském křídle. Martin se ale věnoval nejprve obraně dámského křídla, bílý mu na f5 postavil svou dámu a jeho hrozby byly velmi nepříjemné. Martin ztratil půlhodinový časový náskok, ale dostal se jen do špatné koncovky (izolovaní pěšci, dvojpěšec), v níž přehlédl jednoduchý průnik bílé věže. 1:0

Václav Pekař (2151) – Filip Vala (2110)

Ve hře dámským pěšcem přišlo Jc3 až ve třetím tahu :-). Vašek zkusil soupeře překvapit, ale ten prý něco podobného nedávno hrál. Vznikla pozice podobná „vyvrácení Carokannu“ (blokovaní pd4 x pd5, bílý polootevřený e sloupec, černý polootevřený c sloupec), tam bych ale jako bílý nedával jezdce na c3 a střelce na e2. Přesto Vašek vstoupil do střední hry s časovým náskokem a v pozici bez jezdců stál přinejmenším opticky dobře. Místo útoku ale postupně ztratil půdu pod nohama, soupeř převzal aktivitu a v koncovce to bylo už špatné. 0:1

Vlastimil Siebenbürger (2133) – Pavel Holásek (2077)

Na kontě čtyři nuly, popáté v sezóně černé, silnější soupeř – a teď hrejte! 😉 V Benoni bílý zahrál jen e3, ale než jsem si vzpomněl, jak se proti tomu dá hrát, šlápl e3-e4, takže se dostal do obvyklých pozic, ale se ztrátou tempa. Potíže s vývinem Sc1 se pousil řešit radikálním e4-e5, což byla oběť pěšce s otevřením pozice a postupem d5-d6. Pozice  se však otevřela pro oba a soupeř  se náhle ocitl před ztrátou figury (dáma kryla střelce, ale po napadení neměla dobré pole). Pokusil se to řešit obětí jezdce a rozbitím mého královského křídla, a když jsem dobral střelce, obětoval ještě věž na f7. Vznikla fantastická pozice, kdy bílému visely skoro všechny figury a skoro jsem si nemohl vybrat, kterou dobrat, v některých variantách mohl ještě zlobit. V pozici bez věže a střelce pak bílý spadl, to mě mrzelo, zrovna jsem mohl obětovat dámu a matit. 🙂 0:1

Lukáš Hurt (2110) – Ondřej Pártl (1987)

Pirce hrál černý podivně, nechal si na h6 vyměnit černopoláka, natahal pěšce e6-d6-c6-b6. Pak šlápl d6-d5, bílý přetáhl e4-e5 a hrála se pozice francouzského typu, kde bílý ovládal černá pole na královském křídle a měl dost prostoru k manévrování jezdci. Jedním pronikl až na d6, získal tam kvalitu a tu pak v koncovce uplatnil. Koně jsou sice potvory, ale ti černí se do hry pořádně nedostali. 1:0

Jan Mašek (1937) – Jan Mareš (2008)

Bílý dorazil od vlaku později, ale čas se rychle vyrovnal. Španělskou se Sc5 hrál bílý při zdi (d3 a Sxc6) a černý mohl uvažovat o převzetí iniciativy. Jeho pojetí se mi ale nelíbilo, postavil střelce na b7, vytahal pěšce d6-d5 a c6-c5, aniž by to k čemu vedlo. Bílý zatím postavil jezdce na f5 a pustil se do útoku na královském křídle, což černý vykrýval jen s obtížemi. Přesto i s nedostatkem času v rozhodující chvíli získal kvalitu (nevím, bílý obětoval?), vyměnil zbytek figur a v koncovce měl dost času najít realizaci převahy. Celková bilance 4,5/5, výkon 2420, na nováčka slušný! 🙂

Jan Švub (1964) – Vítek Veselý (1857)

Zahájení 1. d4 Jf6 2. c4 b6 přešlo do dámské indické, kde se mi zdá okamžitý postup d4-d5 předčasný. Černý ale nevyrovnal, měl potíže vyvinout Jb8 a výrazně zaostával s časem. Čekal jsem, že Honza někde najde rozhodující výhodu, černý se však i na půlminutě jakžtakž držel. V koncovce těžkých figur měl ale zranitelného krále (pěšci rozbití po gxf6) a před kontrolou ho neubránil. Bod, který načal naši vítěznou úrodu. 1:0

Tomáš Reichel (1927) – Petr Mareš (1992)

Pirc, kde bílý slepil několik systémů, vyvinul střelce na e3, ale při jezdci na f3 se nevyhnul jeho výměně Jf6-g4xe3. Vznikly opačné rochády a pěšco-figurové útoky, Petr byl rychlejší, obětoval jezdce na b2, posbíral pár pěšců, zahnal bílého krále až na opačné křídlo, v oboustranné kisně dobral figuru zpět a v koncovce mu zbyli snad čtyři pěšci navíc. 0:1

David Kameník (1876) – Ondřej Beránek (1902)

Cosi jako Tarraschův dámský gambit. Na c a d sloupci se pěšci povyměňovali, černý měl v téměř symetrické pozici prostorovou převahu v postouplém pe4, ten ale zároveň omezoval jeho bělopoláka. David měl zase náznaky útoku na krále. Docela by mě zajímalo, jestli někde nevycházela nějaká taktika, opticky ale partie nevybočila z rovnováhy, jen musel David s nedostatkem času hrát závěr rychleji. Remíza byla podepsána v pozici se čtyřmi jezdci a pěšci na jednom křídle. 0,5:0,5

Nakonec tedy jasné vítězství, na prestižních prvních dvou deskách nuly, ale pak lavina bodů pro nás, liknavá docházka se nám nevymstila, uf. Ostatní naši konkurenti nebodovali, takže jsme trochu poodskočili, přesto jsme pořád namočeni.

Vepředu je těsno, vzadu se po výhře Akisu na Polabinami B jasně rýsuje pětice ohrožených, trochu překvapivě tam není Akis, naopak je Hradec.

Za dva týdny opět ven do dalekého Mýta, ti už jsou zachráněni, tak třeba ani nenastoupí ;-). My samozřejmě tradičně v prvních osmi.

Bohužel nemám fotky, baterka nečekaně vybitá (děti, děti!). Několik obrázků visí na stránkách domácích.

6 thoughts on “Opět děraví, ale úspěšní

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *