Opět zlepšení !!

9. 1. 2014 Martin Dudla Déčko, 2

Neuvěřitelný vzestup výkonosti, který provází naše družstvo už od minulého utkání, kdy chýbalo len neuveritelně málo k zisku bodu, pokračoval v neděli v Jablonném.

K existenčnímu zápasu o udržení v KPII bohužel přistoupili neuvěřitelně laxně opory týmu Kodytek a Kapoun, kteří dali přednost jiným nešachovým aktivitám a zároveň si Áčko opět “vypůjčilo” jedničku Kameníka. Následkem čehož jsme k boji o udržení nastoupili bez prvních tří hráčů základní sestavy.

Ale tím komplikace skončily. Kolega Minařík už v pátek sám volal a domlouval si přespání v Jablonném. V neděli na nádraží jsme se kupodivu sešli v plném počtu a tak mi zbyl milý úkol, určit, kdo na které šachovnici udělá kolik bodů. Nebudu Vás seznamovat se stanovenými cíli, u někoho můj kapitánský požadavek nebyl plně naplněn. Ale třeba Dudla prognozovaného výsledku dosáhl.

Do hrací místnosti cesta krátká, domácí o půl desáté nikde. Nebýt jednoho z jablonských hráčů, který také podupával před tělocvičnou, už bychom se strachovali, zda jsme správně.

Zápas nicméně začal jako obyčejně špatně. O půl dvanácté prohrává Vojta 1-0 pro domácí. Nicméně, nevzdáváme se! Ještě zarputile bojujeme a dr. Minařík skoro po další hodině v pohodě vyhravá. 1-1 Pak přichází slabší chvilka našeho manšaftu, kdy prohrává Petr John i Jirka Píše. 3-1. Obcházím šachovnice. Katka i Václav snad uhrají remízu a nebude to zase otřesný nebakl. “Seš pesimista” odpovídá šachově nejzkušenější hráč  našeho mužstva, “to dáme”. Tipnete si, který to je?

V čase, kdy si normálně kultivovaní jedinci vychutnávají nedělní poobědové zažívání, vyhrává Vítek a snižuje na 3-2, ostatní stále válčí. Přichází Venca: “Můžu nabídnout remízu?” Koncovka J+5p proti J+5p, sám bych ji asi taky nabídl, ale v situaci, ve kterém se nacházíme ji kategoricky odmítám. Vašek, trochu udiven mým postojem, otázku ještě zopakuje. Dobrá volba! Jako hráč nepodávám letos oslnivé výkony, jako kapitán se musím pochválit -:))  

Po druhé hodině srovnává Katka na 3-3. Hned na to vzdávám já. 4-3. Za dvacet minut jede vlak. “Vašku dělej, ať tu nevrdnem” zní unisono šepot našich úst. Vždyť někteří hráči už přes dvě hodiny bloumají po hrací místnosti a ani podívaná na florbal v přilehlé hale je už nevyvádí z letargie.

A Václavův soupeř, jako by nás slyšel a vyslyšel, vzdává. V mezičase prohospodařil dva pěšce a vyrovnanou partii ztrácí.

Rychlé rozloučení z domácími /někdo by mohl říci útěk/ a úprkem vprk na vlak. Stíháme. Dokonce na něj i půldruhé minuty čekáme. Hodnocení. Mohlo to být horší, k vítězství ale také nebylo daleko. Tentokrát chyběli opory. Citelně.

Příště náš čeká Kunvald, ten by se dal porazit, pokud ovšem nezodpovědní jedinci dají přednost královské hře před nepodstatnými studijními povinnostmi, nebo nepojedou za mrzký peníz někam soudcovat. Navíc už mám avizovanou i významnou posilu, která za nás nastoupí. (Jestli nevíte koho, tak vězte, že běžně nastupuje v jednom východočeském týmu v druholigových zápasech a u nás bude zatím na hostování)

Douška na závěr: Václave, až mně budeš opět ve vlaku učit zahájení, prosím, alespoň do 6tého tahu. První tři jsi poradil dobře -:))

Pavle, doufám, že jména synů jsem tentokrát uvedl správně

 

V sobotu 11.1. turnaj 10, 12 v Lanškrouně (+ další výhled) Článek o úspěších ústeckého gymnázia