Takový lepší krajský přebor …

16. 11. 2014 Pavel Holásek Áčko, 3

ŠK Ústí nad Orlicí A – TJ Sokol Lázně Velké Losiny A 3:5

Do Losin se jen tak nepodíváme, hrajeme s nimi pokaždé doma. Přesto můžeme být rádi, že s nimi vůbec hrajeme, když jsme se na jaře loučili, bylo to po zápase, který nás odsoudil k sestupu, chystali jsme se na ligovou odmlku.

Otázka ovšem je, jestli se tomu dneska dalo říkat liga. Obě družstva nastoupila slátaná, jako by chtěla spadnout co nejdřív, veškerá případná příprava přišla vniveč, leda že by se chtěl sedmnáctý hráč připravovat na sedmnáctého (skutečně to takhle vyšlo).

My jsme věděli už dávno, že budeme rádi, když budeme v osmi, Vašek se zodpovědně připravoval na první desku a Štěpána Žilku, ten však nějak nedorazil – a nebyl sám. Lze vymýšlet nejrůznější vtipný titulky: ementál proti ementálu, vlající cáry sestav, ruiny soupisek.

Ve vzduchu lítaly neurčité návrhy na 4:4, coby despotický kapitán jsem ale k hlasům vlastního týmu zůstal hluchý a prostě se hrály šachy, jen tak, pro radost.

Po třech čtvrtích hodiny zapůlil černými Jarda. 0,5:0,5 Martin poprvé půlku odmítá.

Hodinu poté odmítá i Jakub, Jenda směřuje do kisny.

Druhou půlku přidává už v koncovce Vítek. 1:1 Většina partií se mi celkem líbí, snad kromě Davida. Celkem věřím sobě, věřím Martinovi.

Jenda nemá čas, kazí pěknou koncovku, prohrává. 1:2 Odstartovává tím fázi, kdy přicházejí výsledky jeden po druhém a zápas nám protéká mezi prsty. Remízuju já i Martin. 2:3 Kdo bude dělat ty body? Kubovi neschvaluju nabídku remízy.

Body nebudou, ještě před kontrolou prohrává Vašek i David. 2:5

Kuba si pak sice jde pro premiérové vítězství za naše áčko, celkově to ale nestačí. 3:5

Václav Grundman (1944) – Vít Valenta (2163)

Náš talentovaný odchovanec proti Vítkovi, který za nás hrával před lety, zajímavý souboj. Ta nejklasičtější zavřená španělská, nedokážu posoudit, zda vůbec a kdy došlo k případnému odklonu z teorie, vypadalo to, jak má. Centrum zablokované po d4-d5, hra na obou křídlech, Vašek pak útočil na královském, Vítkovi zůstala převaha na dámském. Po nějakých výměnách se hra trochu otevřela a Vašek zůstal bez kvality, ještě horší bylo, že zbylé tři černé figury vytvořily matovou síť. 0:1

Jakub Vaculík (1966) – Pavel Holásek (2009)

Souboj dvou publicistů, reportáže mého mladého soupeře uveřejňované na ssok jsou skvělé. Hráli jsme spolu už na jaře, kde jsem vyhranou pozici neskutečně zkazil. K partii jsem šel zcela bez přípravy a vůbec jsem si nedokázal vzpomenout, co jsme na jaře hráli. Soupeř naznačil bílými systém Colle, ale pak sebral d4xc5, vzniklo cosi jako slovanská s opačnými barvami. Pěšce na c5 se pokoušel držet, já jsem zareagoval hodně přímočaře, takže jsme od začátku ztráceli čas a tvořili. Partie skončila originálně před dvacátým tahem (ale čas už nám skoro nezbýval), když jsem dal figuru a korektně opakoval tahy. Krátké, ale obsažné. 1/2

Jan Mareš (1962) – Marek Malý (2158)

V zahájení se hra přelévala mezi několika schématy, Jenda hrál boudu, černý něco jako dámskou indickou s obsazením centra d5, c5, pak dal i bílý c4, d4 a centrum se pročistilo. Jediný rozdíl spočíval zhruba v tom, že bílý měl dvojité fianchetto, Sb2 byl aktivnější než Se7. Po výměnách vznikla pozice, kde měly obě strany čtyři lehké figury a za Jendu se mi to líbilo. Měl ale hrůzný časový deficit, už před dvacátým tahem byl v kisně a zničehonic stála na desce koncovka, kde měl černý na dámském křídle dva spojené volňáky, to se na minutě nedalo hrát. 0:1

Svatopluk Hastík (2056) – Jaroslav Volf (2067)

Důvodů, proč sázkové kanceláře vypsaly na rychlou remízu kurs 1,001:1, je několik: 1) hrál Jarda, 2) proti němu jeho starý známý, 3) minule Jarda dřel, nyní měl právo na odpočinek, 4) říkal, že se necítí dobře, 5) bylo možné, že rychlá remíza tu strhne další podobné výsledky až ke stavu 4:4. Co ještě k partii? Oba hráli boudu kombinovanou s  tahy d2-d4 a d7-d5, oba vyměnili jezdce. Víc se toho v partii nestalo. 1/2

Martin Poslušný (1952) – Roman Kopecký (1964)

Dámský gambit s vývinem Sf4, černý reagoval aktivně c7-c5, což mi připadá zajímavé a od oka nevím, zda korektní. Martin se pral, vymýšlel co nejvhodnější rozestavení figur v centru, dvakrát odmítl remízu, vytvořil soupeři slabé pěšce c6 a a7 a v koncovce D+V+J x D+V+J sahal po výhodě, soupeř se však ubránil. Tady jsem tomu bodu docela věřil, ale asi celkem korektní půlka. 1/2

Petr Chytil (1761) – Jakub Netušil (1941)

Kubova premiéra za áčko (z rodinných důvodů se prohodil s Petrem Marešem). Carokann, kde měl bílý opticky prostorovou převahu, ale k protiaktivitě se dostal černý. Vytěžil z ní riskantní přechod do koncovky, kde bílý sice získal pěšce, ale za cenu věže mimo hru. Tu si pak nechal úplně zavřít, závěr byl hrou kočky s myší. Borec nakonec. 0:1

David Kameník (1834) – Vladimír Bureš (2047)

Holandská pojatá celkem neteoreticky, d pěšci po výměně na e5 zmizeli, po e3-e4 černý šlápl f5-f4. V jednu chvíli jsem si myslel, že půjde hrát proti opožděnému pěšci e5, David ale podle svého zvyku zalezl figurami na první dvě řady, soupeř postupně ovládl královské křídlo i centrum a zkoušet to kvůli družstvu ještě tahat muselo být bílými utrpením. 0:1

Petr Viktorin (1815) – Vít Kapoun (1786)

Francouzská 3. e5 sehraná ne úplně čistě, oba hráči skákali jezdcem na a sloupec, působilo to trochu kostrbatě. Po výměně dam se chvíli zdálo, že Vítek získá lepší koncovku (krytý volný pd5), ale věžovka a pak i pěšcovka byly remízové. 1/2

Společenskou dohru obstarala hlavně analýza ve třech (Kuba, Vítek Kapoun a já), společné rozbory mi v týmu chybí, to by mělo být častěji. Na skok přijel i Honza Smola s Vlastíkem a informovali nás o bezproblémové výhře béčka.

Kdybychom byli nastoupili, byli bychom bodovali. Jenže na “bychom” se nehraje. Příště jedeme na Lípu, samozřejmě jako vždy v prvních osmi. Šachy jsou krásný.

[Show as slideshow]

Jako nůž máslem Značně prořídlá výprava