Šrapnely z obou stran, v zákopech spoušť – plichta u Hradce Králové

30. 11. 2014 Pavel Holásek Áčko, 10

ŠK ZVU Engineering Lípa A – ŠK Ústí nad Orlicí A 4:4

Po roce zase na Lípě, ve svérázném prostředí, jehož exteriér a výzdoba asociuje nekompromisní bojiště s dělostřeleckou přípravou, uhánějící jízdou a bodákovými útoky – ale jehož neformální atmosféra by se dala vyjádřit slovy “tak budem chvíli hrát ty šachy a pak už se roztočí to pivo”.

Odbočku jsme našli hned napodruhé, protože Petr věděl, kde to je, já věděl ještě přesněji, kde to je, pravdu jsme měli oba, ale ani jeden z nás ji neprosadil dostatečně nekompromisně.

Domácí neponechali nic náhodě a nastoupil v základu, my jsme neponechali nic náhodě a nastoupili v osmi a dokonce ani ne moc slátaní, chyběl “jen” Martin Šmajzr a Lukáš.

Zhruba po hodině půlil Jenda, nerad dávám hráčům ultimáta, když nevím, jak se cítí a jak vidí pozici oni. 0,5:0,5 Líp jsem stál já a Petr, hůř Jarda a Martin (Poslušný), zbytek tak v rovnováze.

Dlouho se pak hrálo úporně a bez větších změn co do charakteru pozic. Ještě jsem Vaškovi povolil půlku a pak se už ponořil do záludností vlastní pozice v blížící se oboustranné kisně. Když jsem se otřeseně vynořil s nulou, zjistil jsem, že mezitím Martin pozici báječně otočil a vyhrál! 2:2 Ještě do kontroly prohrál Michal a Jarda, ale vyhrál Petr. 4:3

Všechno viselo na Honzovi (Švubovi), ten sice dohrával až do druhé kontroly, ale po čtyřicátém tahu už to byla jednobrankovka. 4:4

Před zápasem bychom bod určitě brali, po zápase je hodnocení ošemetnější, já ještě dlouho rozdejchával, co jsem vyhodil z okna, Vašek tvrdil do telefonu, že to mohlo dopadnout 6:2 i 2:6, nevím, kde to viděl, ale kuloárovým informacím se má věřit. 😉

Pavel Jirásek (2302) – Michal Zeinert (2118)

Paulsen s 3. c3, černý postupně rozbil bílé centrum a začínalo se mě to za něj líbit, “laseroví” střelci b7 a d6 hezky rentgenovali bílé královské křídlo. Hodně závazné bylo asi rozhodnutí přetáhnout e5-e4, bílý tak získal na d4 krytého volného pěšce¨, černý majoritu na královském křídle. Potom bílý hrozby zkušeně vykryl a sám se dostal k figurové hře, ze zápletky vylezl Michal bez pěšce a v koncovce si neškrtl. 1:0

Václav Grundman (1944) – Luboš Jedlička (2232)

Drak s malou rochádou bílého, časem výměna dam. Vašek to proti silnému soupeři stavěl solidně, figury do centra a získal slušný časový náskok, v jednu chvíli asi 1:15 proti 0:15. Drobné zápletky s dobíráním pěšců na dámském křídle zdálky vypadaly na slušnou hru proti slabině b6, ale pak pochroumal pěšce Vaškovi černý (dvojpěšec na béčku, izolák na déčku), partie skončila opakováním tahů. Premiérová ligová půlka, navíc s hráčem 2200+! 1/2

Jakub Šafařík (2104) – Pavel Holásek (2009)

V Paulsenovi bílý zahrál podivné Df3 a pak dostal dokonce kavárenský nápad Dg4, když ph2 visel se šachem. Byl jsem velmi spokojen: bílý král na h1 (bez h pěšce), černá věž obsadila g sloupec, získal jsem centrálního e pěšce a soupeř, aby vůbec nějak hrál, mi dával jednoho pěšce za druhým, nakonec jsem si sebral čtyři (a asi jsem měl sebrat i pátého). Vadilo mi jen postavení mého krále, bez rochády byl potenciálním problémem. Přiblížila se kisna, najednou jsem ztratil nit a vybral si nedostačující obranu, ve chvíli se moje postavení úplně zhroutilo. Partie blbec: soupeř zahrál asi tři kiksy, za který si nadával, já jednou polevil v pozornosti – a všechno je opačně. 1:0

Jan Mareš (1962) – Bedřich Fiedler (2118)

Proti drakovi hrát Jenda nechtěl, proto 2. … d6 3. Sb5+ Sd7. Vznikla Maróczyho struktura, nevím detailně v jak moc přijatelné verzi pro černého, připadalo mi, že bílý má ze zahájení tradiční drobné plus (prostor v centru). Proti časné remíze se silnějším hráčem však nelze mnoho namítat; jestli to byla pro tým ztráta, to asi nelze jednoznačně zhodnotit. Černý si splnil svoje, udržel černé a mohl už jen v klidu sledovat zbylé partie. 1/2

Josef Vařejčko (2186) – Jaroslav Volf (2067)

Symetrické zahájení (jako výměnná slovanská s g3, g6) chviličku naznačilo rychlou remízu, proti které by Jarda jistě neprotestoval, ale bílý využil tahu navíc a vybudoval si luxusní pozici: černý měl slabinu na c6, špatného bělopoláka a mohl jen dřepět figurama na posledních dvou řadách a čekat, kudy bílý prorazí. Ten dal dokonce v koncovce pěšce, ale měl volné áčko a tím prošlapal, Jardova protihra na královském křídle byla příliš pomalá. 1:0

Martin Poslušný (1952) – Jiří Hájek (2085)

Symetrické zahájení dámským pěšcem, oba Sf4 (Sf5), oba se štítili hrát c pěšcem. Pak černý i za cenu dvojpěšce vyměnil svého špatného střelce na f5, Martin později toho svého Sf4 vyměnil za jezdce. Někdy po zahájení ztratil pěšce a jen aktivní jezdci jeho pozici drželi před černým nástupem. Sám ale mohl nastoupit věžemi na h sloupec … a pak jsem to neviděl, černý prý přehlédl jednotažec, ale už ve špatné pozici. Zázračný obrat, základ našeho (polovičního) úspěchu! 1:0

Martin Kaisler (2041) – Petr Mareš (1963)

Petr už víckrát mít mobil po ruce kvůli tátovi nebude … přesto řídil a hrál; co jiného než královskou indickou. Dostal se k tahu f5 ještě před Jg8-f6, čímž ušetřil dvě tempa. Jeho útok na královském křídle by proto byl velmi rychlý: bílý se proto pokusil obejít bez rochády, královská věž mu ale tím pádem zase chyběla na dámském křídle, kde zahájil obvyklý postup b2-b4 a c4-c5. Petr byl na královském křídle konkrétnější … pak jsem to neviděl … a v koncovce měl kvalitu a hlavně volné  pěšce g3, h4. 0:1

Jan Švub (1933) – Ondřej Hubáček (2026)

Budapešťský gambit Honza nějak přitahuje, hraje proti němu každou chvíli. Stavěl takové to svoje, tedy hezky zajištěné centrum, solidní prostorová převaha, pomalu a důsledně. Pak z toho byl i pěšec a slušný tlak (věže obsadily d sloupec, pěšec postoupil na f5 a tísnil černou pozici). Před kontrolou zopakoval tahy a po kontrole nedal soupeři šanci, dostal pěšce až na f6, věž na osmou řadu, černé figury neměly co hrát. Za stavu 4:3 pro domácí zodpovědný výkon a zlatý bod. 1:0

V rušných podmínkách chlumského bojiště (skleněné dveře na odfiltrování ruchu od výčepu fakt nestačí a zvyk domácích slavit každý bod hlasitým plácnutím do dlaně vítěze se snad jinde neprovozuje) jsme tedy vyválčili první bod. Jestli bude mít nějakou záchranářskou cenu, to se teprve ukáže.

Jako pozitivum vnímám jistý návrat nálady z let minulých – už zase hrál každý víceméně to svoje. Doba, kdy moc nevíme, čí jsme, je pořád tady je určitě už zase dávno zapomenuta.

Zválcovali jsme je  vzadu, ale zápas vypadal všeobecně vyrovnaně, jen se to vepředu pootáčelo proti nám a vzadu pro nás.

V tabulce jsme se odlepili z posledního místa a příště proti AKISU hrajeme tradičně v základu, pokud tedy nepočítáme lákadla jako vánoční nákupy, pečení cukroví, lyžařský pobyt v horách, cesta na Nový Zéland, předčasné zkouškové období, stěhování do Humpolce a jiné oblíbené radosti kapitánů.

Za hodinu budeme doma Když už kluci nic nenapíšou :-)